Praha – 30. října
Politická část spektra zasedání sobotní valné hromady Svazu ploché dráhy zahrnovala především volbu nového výkonného výboru. Ještě před ní došlo ke střetu dvou názorů. Zachovat stávající počet členů, kteří zvolí svého předsedu, či nechat každému klubu zastoupení ve VV SPD, přičemž předsedu a předsednictvo zvolí delegáti valné hromady dvoukolovou tajnou volbou. Nakonec však došlo k zajímavého prolnutí obou návrhů. A českou plochou dráhu tak bude řídit třináctičlenný orgán složený ze zástupců všech klubů, který si svého předsedu zvolil sám. Stal se jím Petr Moravec z Pardubic.
Jednací řád se nezměnil
Výměnu názorů vyvolalo již jednání o organizačním a jednacím řádu Svazu ploché dráhy. Těsně před valnou hromadou byl totiž kolportován návrh stávající směrnice, na jehož tvorbě se podílel tým okolo Petra Ondrašíka a Vladimíra Wasyliwa. Předpokládal především právo každého klubu delegovat svého kandidáta do výkonného výboru, jenž by byl řízen předsednictvem složeném z předsedy, místopředsedy pro sportovní oblast a místopředsedy pro ekonomickou a organizační oblast. Ti by byli voleni delegáty valné hromady dvoukolovou tajnou volbou.

„Valná hromada je natolik závažné shromáždění, které si zaslouží mnohem lepší jednací řád než má dnes,“ ujal se obhajoby návrhu Vladimír Wasyliw. „Tajná volba je mnohem demokratičtější. A náš návrh má více propracovaný systém průběhu voleb.“ Prvním úskalím, na něž však narazil, byla distribuce za pět minut dvanáct. Řada delegátů se s ním dokonce údajně setkala až v tištěné verzi na svém stole.

„Vycházeli jsem z porady klubů na Markétě letos v létě,“ vysvětloval své záměry Petr Ondrašík. „Tam vyšla potřeba, že na řízení Svazu ploché dráhy se chtějí podílet všechny kluby. SPD totiž ve své podstatě nevytváří žádnou členskou základnu. Takhle by měl každý klub šanci se vyjádřit. Od roku 1990 se to v ploché dráze nikam nepohnulo. Dle mého jdeme dolů. Pojďme zkusit dát tomu novou tvář.“

Petr Ondrašík kromě toho zpochybnil systém delegace valné hromady. Předsedající Petr Moravec se bránil: „O takovémhle závažném materiálu jsme se nebyli schopni ve VV sejít. Delegáty jsme stanovili tak, že plně odpovídají tomu, co se dnes v ploché dráze děje. A jejich počet vyplývá z jednacího řádu Federace motocyklového sportu.“

A pak už se hlasovalo. Nový jednací řád podpořilo třináct delegátů, třiadvacet jich bylo proti. Důvody si každý musí zodpovědět sám ve svém svědomí. Nezaujatý pozorovatel si však nemohl nepovšimnout až paranoidního odmítání všeho, co má přímou souvislost s osobou Petra Ondrašíka, a v duchu si neklást otázku po příčinách. Komunistická minulost bývá častou zástěrkou, avšak patnáct let po sametové revoluci má příchu středověkého honu na čarodějnice. Navíc rudou knížku měla v šuplíku i celá řada dnešních Ondrašíkových odpůrců.

Ono to bude spíše souviset se závistí a finančním napojení Prahy na prostředky rozpočtu ministerstva vnitra. Svým způsobem to ostatně potvrdil i nejmenovaný delegát z plzeňského klubu. V diskusi vytkl pražskému šéfovi: „Kdybychom my také dostali osm miliónů, taky bychom jezdili velké závody. A náš stadión by vypadal hezky.“

Bum a bylo to venku. Souhlasně přikyvující delegáti však opomněli jedinou maličkost. Petr Ondrašík si bankovky nevytisknul ve své kanceláři. Ono je to jako v té známé televizní reklamě na životní pojištění. Někdo má a někomu holt ujíždí vlak. Každopádně odmítat návrhy bez hlubšího zamyšlení jenom kvůli osobě předkladatele je pošetilé a může ploché dráze uškodit.

Dobře načasovaná bomba
Odmítnuté teze se dostaly na přetřes ještě na samý závěr valné hromady ve chvíli, kdy program zasedání dospěl k bodu voleb členů výkonného výboru na období 2004 až 2008. „Náš návrh souvisí s celou naší představou organizace SPD,“ vytáhl do ofenzívy Vladimír Wasyliw. „Všechny kluby mají zájem o zastoupení ve výkonném výboru. Proto navrhujeme, aby každý z nich v něm měl právo mít svého člena. Tito členové by byli pouze potvrzováni a volily by je samotné kluby. Valná hromada by měla zvolit pouze vedení, tedy předsednictvo. To by mělo mít tak silný mandát, aby SPD fungoval. Jeho činnost je náročná a leží ve více odvětvích. SPD by měl být právní subjekt a hospodařit, nikoliv jen peníze přerozdělovat. Velkého sponzora nemá šanci získat jeden klub, ale jenom jeden velký subjekt. Ten by měl dokázat prodat celý balík a vydělané prostředky přerozdělit klubům.“

Vzápětí Petr Ondrašík znovu doporučil projednání organizačního řádu. „Chceme se pokusit něco zlepšit,“ vyzval přítomné. „Jestliže není obecná vůle měnit jednací řád, pojďme cestou kompromisu. Teď tady sedíme dle jiného klíče, než je v organizačním řádu. Druhá věc je otázka voleb. Nechejme organizační řád novému výkonnému výboru, aby byl v souladu s novými organizačními směrnicemi AČR, kdy svazy budou organizačními jednotkami.“

Jeho příspěvek však byl roznětkou pro pečlivě načasovanou bombu prezidenta AČR Romana Ječmínka. „Vidím rozpor v jedné věci,“ začal svůj jediný příspěvek. „Pečlivě jsem vnímal zprávu Míly Vernera a nemám důvod nevěřit, že SPD nesnížil počet klubů. Nedošlo ani ke snížení licencí. A poslouchal jsem i Pepíka Laštovku, který ploché dráze nechal půlku svého života. A tohle čtyřleté období je možno považovat za nejlepší za několik posledních let. Minulý týden jsme měli poradu s motokrosem, kde je 1850 jezdců, a kde dělají několik desítek závodů. Výrazná jednání byla i se svazem silničních závodů, kde se je 560 licencí. Příští týden je enduro s 520 jezdci a pak trial, což je mezi 80 – 85 závodníky. Tedy něco jako u vás. Zatím jsem nezaznamenal žádné pochmurné sdělení od jednotlivce v péči AČR, že zažívá nejhorší období. Pokud se týká dnešního jednání, AČR bude budovat pozitivní vztahy pro následující období. Nebudeme se snažit dělat permanentní revoluci, která nikdy nikomu neprospěla.“

Prezident AČR vzápětí nasměroval svou řeč k financím. „Přečetl jsem si zprávu o hospodaření a myslím, že má dostatečný významový akcent. Poznámka Petra Ondrašíka zajímat se o prostředky Sazky je akceptovatelná, ale ne u tohoto stolu a tohoto orgánu. Legitimní je ptát se na ně na krajských konferencích AČR. A zpráva Míly není pravdivá. Mám tady přehled investic do ploché dráhy za posledních deset let. AČR vydal přes dvacet miliónů. Osm pro Markétu, čtyři pro Pardubice, dva pro Slaný, 660 tisíc pro Divišov, jeden a půl miliónu pro Březolupy, 651 tisíc pro Plzeň, 650 tisíc pro Mšeno a 500 tisíc pro Kopřivnici. další akce byly v investicích do stadiónů – Praha 1.550.000 v roce 1996 a další milión v roce 2000, Pardubice 4.473.000 a Slaný 4.470.000 v roce 2001 a Pardubice 2.000.000 v roce 2002. To nemá nic společného s SPD, to se odehrává na půdě AČR. V letošním roce dostaly na údržbu Slaný, Pardubice a Mšeno po 170 tisících, Divišov, Plzeň, Březolupy a Mariánské Lázně po 70 tisících, Kopřivnice 50 tisíc a Chabařovice 40 tisíc. Vyváženost mezi plochodrážními kluby je taková, že zbývajících pět svazů dostalo 2.330.000 a plochá dráha 950.000. Není to tedy jedna šestina, ale více než třicet procent prostředků. A to máme jen jedenáct plochodrážních stadiónů, ale 42 motokrosových tratí a navíc další víceúčelové areály jako Sosnová či Sedlčany. Na auta dáváme 1.900.000 a na karting 750.000. K takovým číslům se dostaneme za posledních deset let nezávisle na tom, zda máme autoritu nebo ne.“

A pak už se Roman Ječmínek dostal k organizačním otázkám. „Máte absolutní volnost udělat organizační směrnice. Je nám naprosto lhostejný počet komisí, počet výkonných výborů, způsob volby. Výkon sportovní autority však nepřísluší žádnému svazu. Ten nemůže nic řídit. Řídit plochou dráhu nemůže žádný svaz, ale demokraticky zřízený orgán. A to pro nás bude zvolený výkonný výbor, který bude potvrzen prezídiem AČR. Plochá dráha je nejmenším odvětvím a měla by tak mít nejméně problémů. Zatím je tomu naopak.“

Rozšíření ano, tajná volba ne
Nicméně hlasování o systému voleb dopadlo velice těsně. Nejprve mělo padnout rozhodnutí o způsobu volby předsedy VV SPD. Osmnáct hlasujících bylo pro přímou volbu předsedy, zatímco dvaadvacet ponechalo toto právo na členech výkonného výboru. Pro zastoupení všech klubů v řídícím orgánu hlasovalo dvaadvacet delegátů, proti sedmnáct a jeden se zdržel hlasování.

A tak každý klub dostal prostor nominovat svého kandidáta. Divišov nominoval Stanislava Hlačinu, Plzeň Leopolda Klímu, Slaný Petra Křikavu, Pardubice Josefa Laštovku, Svitavy Petra Moravce, Rimini Miloslava Vernera, Mšeno Vladimíra Wasyliwa, Mariánské Lázně Miroslava Musila, Kopřivnice Vladimíra Kováře, Markéta Milana Špinku, Březolupy Miloše Plzáka, KLABO team Antonína Klatovského a Chabařovice Jaroslava Zobala.

Nakonec však došlo ke třem změnám. Stanislav Hlačina rezignoval ve prospěch Milana Hajného, Miloslava Vernera nahradil Jan Janů a Jaroslava Zobala Zdeněk Felix. Třináctihlavý moloch se ihned sešel k prvému zasedání. Zvolil Petra Moravce svým předsedou a Milana Hajného a Josefa Laštovku místopředsedy.

V letech 2000 až 2004 přitom řídilo plochou dráhu pouze sedm mužů. Všichni z nich zůstali pracovat ve VV SPD i nadále. Otázkou zůstává, jak se vedení dokáže s nárůstem počtu členů vyrovnat. Víc hlav má možná více rozumu, ale také více svých individuálních zájmů. Rozhodovací procesy by se tak mohly pořádně zpomalit. A ještě jedna věc stojí za pozornost. Již jen letmý pohled na seznam členů odhalí silnou kliku spojenců či spolupracovníků Petra Ondrašíka. Jeho kolegové z bývalého Českého svazu ligových družstev Vladimír Wasyliw a Zdeněk Felix a podřízení z Markéty Milan Špinka a Vladimír Kovář tvoří vskutku silnou kompaktní skupinu.

Členové VV SPD v kostce:

Petr Moravec – předseda:	Krátce po své čtyřicítce patří k nejschopnějším funkcionářů mladší generace. Má za sebou bohaté zkušenosti z top managementu pardubického klubu a celého odvětví ploché dráhy. Své erudice využívá i jako manažer Czech Speedway Dryml Teamu. Autor nebo přinejmenším hnací motor celé řady zlepšení, z nichž lze jmenovat především povznesení extraligy v projektu Fujifilm. Výhodou na jeho straně je i skutečnost, že je velikánským fanouškem sportu levých zatáček, polykajícím tisíce kilometrů na cestách za závody. Jeho široký záběr doplňuje také žurnalistická činnost. Na druhou stranu mu kritikové vyčítají roztříštěnost aktivit a střet zájmů.
Milan Hajný – 1. místopředseda:	Nová tvář na scéně plochodrážních funkcionářů pochází z AK Divišov. V něm se jako hlava nového vedení blýsknul dvěma povedenými závody a dokázal zaplnit klubovou pokladnu díky jednoznačně komerčně pojatým závodům čtyřkolek. Svou slabinu, tedy poměrně krátkou dobu svého oficiálního působení v ploché dráze, bude zřejmě kompenzovat neotřelými nápady a jejich razantním prosazováním.
Josef Laštovka – 2. místopředseda:	Bývalý pardubický závodník zasvětil drtivou část svých jednašedesáti jar sportu levých zatáček. Léta působí jako reprezentační kouč a pardubický trenér. A právě hromada medailí, které v této své roli získal, mu už dnes zajistila své místo v síni slávy českého plochodrážního sportu. Má bohaté zkušenosti s řízení ploché dráhy na vrcholové úrovni. Pakliže bychom měli najít atribut stylu jeho jednání, nabízí se především rozvážnost. A nedostatek odbornosti, erudice či zápalu by mu mohl upřít pouze neinformovaný ignorant.
JUDr. Zdeněk Felix:	Zralý padesátník se do řídících struktur ploché dráhy dostal poměrně nedávno. Ještě před třemi lety býval pouze nadšeným fanouškem objíždějícím všechny závody u nás a některé v zahraničí. Pověst renomovaného pražského advokáta však nezůstala nepovšimnuta. V roli místopředsedy Českého svazu ligových družstev si v očích části spektra plochodrážní veřejnosti vysloužil označení revolucionáře proti AČR. Protože na rozdíl od většiny svých kolegů není bytostně svázán s žádným klubem, měla by výhodou číslo jedna na jeho straně být absolutní objektivnost.
Jan Janů:	Zřejmě nejkontroverznější osoba nového VV SPD. Ve svých necelých šedesáti letech si vypracoval nálepku plochodrážního novináře a především fotografa. Ta se však víc a víc odlepuje, protože s výsledky jeho činnosti se česká plochodrážní veřejnost setkává stále řidčeji. V kuloárech proslul jako nesmiřitelný kritik čehokoliv, vesměs za každou cenu, aniž by ovšem někdy prezentoval alespoň náznak svých vizí. V čem tedy má spočívat jeho přínos pro plochodrážní management zůstává záhadou. Jeho jediným příspěvkem na šestihodinové valné hromadě byla kritika razantního rozšíření počtu členu orgánu, v němž však vzápětí bez mrknutí oka přijal místo. Také jeho náklonnost ke zvýšené konzumaci alkoholu zřejmě nebude pro reprezentaci VV SPD tím pravým ořechovým.
Antonín Klatovský:	Bývalý vicemistr světa na ledové ploché dráze vytvořil skvěle fungující KLABO team. Především díky jeho působení je česká ledová dráha stále pojmem i ve světovém měřítku. Jak se však muž, o jehož tvrdosti se traduje, že je ještě větší než tvrdost ledu, po němž jezdí, vypořádá s návalem problémů letních plochodrážních disciplín, je otázkou. Nicméně k jeho prioritám nikdy nepatřilo funkcionaření a tak se dá předpokládat, že své působení ve VV SPD bude spíše orientovat na problémy ledové ploché dráhy.
Leopold Klíma:	Zkušený dlouholetý funkcionář, plzeňský šéf a člen řídících plochodrážních struktur. Kritikové mu vytýkají především plzeňský patriotismus, díky němuž mu mnohdy globální podstata věcí uniká. Posledním úspěchem jeho klubu je hlavně návrat po sedmi letech do extraligy. Na valné hromadě se kromě náznaků xenofobie vůči zahraničním plochodrážníkům ve službách českých klubů, výrazněji neprojevil.
Vladimír Kovář:	Bývalý plochodrážník byl prvním historikem, který začal plochou dráhu zkoumat vědeckým úhlem pohledu. Schopný žurnalista a komentátor působí v současnosti jako trenér na pražské Markétě. Ve své funkcionářské kariéře má škraloup z minulé dekády. Tehdy se aktivně zúčastnil revoluce v kopřivnickém klubu, jenž málem ve svém důsledku přinesla zánik ploché dráhy. Mínusem na jeho straně je mnohdy nediplomatické prosazování svých myšlenek přes mrtvoly a černobílé kritické vidění problémů. Kladem je nesporná inteligence, vynikající orientace v plochodrážní problematice a slušný rozhled přesahující rámec klubu.
Petr Křikava:	Slánský předseda a funkcionář už od pradávných dob. Upřímné zapálení pro sport levých zatáček z něho doslova čiší. Pod jeho vedením slánský klub překonal hlubší krizi počátku devadesátých let a vrátil se na špici po pořadatelské a sportovní stránce. Svérázné vystupování a zásada co na srdci, to na jazyku, mu však do cesty postavila i celou řadu odpůrců. Ti pak jeho mnohdy dobře míněné názory a možná skvělé návrhy mohou nepochopené za zásady odmítnout.
Miroslav Musil:	Muž, který ještě loni patřil do dlouhodrážního reprezentačního kádru, stanul letos po funkcionářském zemětřesení v čele mariánskolázeňského klubu. Může se pochlubit rozhodnými kroky za záchranu české dlouhé dráhy, jejichž vrcholy jsou dva ročníky mistrovství republiky. Mariánské Lázně však v poslední době vždy stály poněkud stranou globálního dění v české ploché dráze. A tak je otázkou jeho postoj k řízení disciplíny. Mnohé už naznačila valná hromada. Mariánskolázeňská delegace se dostavila pozdě a svou aktivní účast omezila výhradně na hlasování.
Miloš Plzák:	Doyen našich funckionářů, bývalý závodník a dlouholetý šéf v Březolupech. Mezi jeho špičkové majstrštyky patří povznesení Březolup z provinčního druholigového družstva počátku osmdesátých let k titulu extraligového vicemistra 1996. Se svým klubem prožil vzestupy a pády a navzdory svým sedmi křížkům neztrácí brilantní manažerské nápady. O tom nejvýmluvněji svědčí povedený úvodní Slovácký ovál nebo nedávná jednání s Plzní o březolupském ligovém comebacku.
Mgr. Milan Špinka:	Jeden z trojlístku českých mistrů světa na ploché dráze funkcionaří už od konce své aktivní kariéry v roce 1984. Na pražské Markétě se vypracoval na pomyslný post muže číslo dvě po Petru Ondrašíkovi. Během závodů nesmírně rtuovitý funkcionář a rozhodčí mezinárodní úrovně s neobyčejným citem pro řízení mítinku. Na diplomatickém poli za sebe nechává mluvit spíše činy, což byl také případ jednání valné hromady.
Vladimír Wasyliw:	Pod jeho vedení Mšeno překonalo období odchodu Jiřího Opočenského a firmy Oliba, aby zaznamenalo nejpozoruhodnější období své historie a celou škálu úspěchů ve sportovní a organizátorské branži. Na podzim pro názorové rozpory abdikoval na post člena VV SPD, kam se nyní vrací. Valná hromada potvrdila jeho spojenectví s Petrem Ondrašíkem, jenž se projevilo už na jaře iniciací Českého svazu ligových družstev jako společenství klubů na prosazování svých požadavků vůči AČR. Struktura současného řídícího orgánu, v němž zasedají další exponenti dnes už neexistujícího ligového svazu, by mohla být výhodnou pro prosazení celé škály nápadů, jimiž oplývá.

Foto: Pavel Fišer