Slaný – 12. prosince
Jeho kariéra se odvíjí podle osvědčeného slánského modelu posledních let. Několik sezón na stopětadvacítce s titulem, ale i jejím odložením do klubové garáže před vypršením věkového limitu. A pak rychle na pětistovku. Závodní debut hned po patnáctých narozeninách. A ve své první sezóně nálepka šikovného a talentovaného plochodrážníka. Roman Čejka je dalším borcem, který magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor. Naši čtenáři se tak o této genezi mohou dočíst přímo z jeho vlastního úhlu pohledu.

speedwayA-Z: „Loni jsi mohl ještě jezdit stopětadvacítky. Ty jsi však kolibříka odložil a radši se věnoval se tréninku na pětistovku, abys mohl později na podzim projít ostrým debutem. Nelituješ, že jsi ještě loni nebojoval o mistrovský titul stopětadvacítek?“
Roman Čejka: „Nelituju toho vůbec. Když jsem odzkoušel pětistovku, stopětadvacítky mě už nebavily. Nechtěl jsem zpátky, jednou jsem titul získal a to mi stačí. O to víc jsem se těšil na první závod na půllitru. Loni jsem nemohl závodit, ale závodili jsme o tréninku. Aspoň něco. Třeba jsme udělali chybu, že jsme stopětadvacítky loni nejeli, ale spíš ne. Měl jsem i dvěstěpadesátku, ale nebylo tam vůbec nic. Měl jsem jet něco v Německu, ale nedopadlo to. A ten motor se hodně sral. Nevím, kde byl problém, ani v Divišově to nevěděli. A to byl taky důvod, proč jsem se na dvěstěpadesátky vykašlal. A soustředil se na tréninky na půllitru. První závod byly juniorský družstva v Plzni. Střídali jsme se a já jel asi dvě jízdy. Odzkoušel jsem si, jakej je to pocit jet závody. Bylo to jiný než o tréninku. S takovejma jezdcema jsem neměl při tréninku šanci jet. Když to shrneme, nelituju. Podle Karla Průchy je blbost jezdit na obojím najednou. Ty styly jsou prostě jiný, stopětadvacítka je něco jinýho než půllitr. A proto nejde do sebe, abych jezdil na obojím.“

speedwayA-Z: „Stopětadvacítkám ses věnoval dlouho. V roce 2004 kvůli tobě dokonce museli snížit věkový limit, abys mohl závodit. Získal jsi titul a o další na poslední chvíli přišel. Co ti závodění v této kubatuře přineslo?“
Roman Čejka: „Plus je, že díky tomu jsem se dostal do Polska a Českou republiku mám projetou křížem krážem. Poznal jsem nový lidi a fanoušky, takže plus to je. Díky tomu, že jsem pozdějc měl i sponzory a viděli, že mi to jde tak dali i nějaký peníze. Mínus byl jedině po finanční a časový stránce. Stálo to dost peněz a času, ale to stojí každý závodění. Přineslo to titul, to je do plusu, takže něco to přineslo. A zážitky byly taky nějaký.“

speedwayA-Z: „V letošním juniorském mistrovství republiky ti patří celkové desáté místo. Jsi s ním spokojený, nebo tvé cíle byly před sezónou ještě vyšší?“
Roman Čejka: „Byla to první závodní sezóna na pětistovce. Nemoh‘ jsem čekat, že budu vyhrávat. Oukával jsem se, než jsem poznal, jaký to je. Neočekával jsem lepší umístění, jsem spokojenej. A asi bych ze sebe víc nedostal. Určitě je ale vždycky co zlepšovat. Z každýho závodu jsou další zkušenosti. Přišlo to, jak to přišlo, letos to bylo oukávání. Přišel jsem, jak to funguje, a tu sezónu, co bude, bych měl bejt někde vepředějc. Bylo by to pěkný. Dráhy jsem už poznal, takže by to mohlo bejt lepší. Bylo by super, kdyby se to sezónu od sezóny lepšilo.“

speedwayA-Z: „Oproti loňsku zhoustla konkurence v mistrovství republiky do devatenácti let a závod dostal opět klasický rozpis. Tady jsi skončil šestý, ale k pódiu nebylo daleko…“
Roman Čejka: „Tenhle závod si moc nevybavuju. Závodů bylo docela dost a na tenhle si nevzpomínám. Doufám, že příští rok bude větší šance. Budu muset přes zimu pracovat na pazourách. Zezačátku sezóny mě bolely ruce. Měl jsem s tím problém a občas jel i přes vint. Ke konci sezóny jsem si na to už zvyknul, jak jsem se doma snažil, poctivě klikoval a mačkal gumičky. Ale teď jsem nemocnej, a tak jsem tři tejdny nic nedělal.“

speedwayA-Z: „Juniorská družstva jsi prožíval společně s Michalem Dudkem. Blýskli jste se doma a hlavně v Pardubicích. Jak to hodnotíš?“
Roman Čejka: „Můj mechanik říká, že bychom se potřebovali naučit jezdit ve dvojici. Že je jezdíme špatně. Že první má jet na venku a ten druhej na lajně. To bychom se měli naučit a pak by to bylo lepší. Juniorský družstva jsou suprová zkušenost. Kolikrát se mi povedlo, že jsem jel před Haďasem i Holoubkem. Když jezdím před nima, držím jak Rus. A myslím si, že se víc snažím. Asi si to líp přeberu a jde mi to líp. A přináší to víc než, když bude jezdit na ocase. Když jedu poslední, nemám snahu jet a to je problém. Nebo když jsem jel za Kůsákem, měl jsem větší snahu ho dohnat. Kdybych ho předjel, bude to úspěch a postrčí mě to dopředu. Donutí mě to jet.“

speedwayA-Z: „Prakticky stejná sestava jen doplněná o Krzysztofa Nowackeho hájila barvy Slaného v přeboru tříčlenných družstev. I tady jste se dokázali prosadit na pódium. Jak hodnotíš tuto soutěž ve srovnání s extraligou?“
Roman Čejka: „Extraliga asi není ještě závod pro mě. Nejsem ještě tak dobrej, abych tam moh‘ jet. Proto jsou tříčlenný družstva dobrý. Můžu tam víc závodit a jsou tu jezdci srovnatelný se mnou. Po závodní stránce mi to dá víc. Pocit bejt na bedně je pěknej. A zaslouženě, když jsem tam nějakej bod udělal. Když tam tom má zásluhu celej tým, je to paráda. Jestli novej systém bude lepší, odzkoušej‘ až první závody, ale myslím, že to vyjde nastejno. Ale mínusem je, že asi nebudu na tý bedně. Nebo se budu muset víc snažit.“

speedwayA-Z: „V extralize ti v zásadě byla přisouzena role nosiče pneumatiky. A závodního vývoje jsi promlouval až po zranění svých kolegů. Jak jsi se s s tím srovnával?“
Roman Čejka: „Byl jsem do počtu, ale mně to nevadilo. Byl to super zážitek. Svez‘ jsem se s Gregem Hancockem, podal mu ruku a vyfotil se s ním. To se jen tak někomu nepovede. Fandím mu už od začátku a pak s ním jedu jízdu! Když to tak vezmu, nesere mě, že jsem dělal nosiče gumy. A ani mě to srát nemůže, bylo fajn tam bejt. Měli jsme velkou šanci bejt mistři. A i když jsem dělal náhradníka, dostal bych pohár a jel na vyhlášení. Suprová zkušenost, a když tam byla ta bedna, bylo to úplně super!“

speedwayA-Z: „Zajímavou zkušeností pro tebe muselo být mistrovství republiky jednotlivců, kde ses nakonec při výpadku finalistů dostal ke slovu i ve finále. To bylo hlavně ve Svitavách hodně dramatické. Co ti to dalo?
Roman Čejka: „Určitě zkušenost. Dráha ve Svitavách je taková, jaká je, hodně technická. Koukal jsem, abych ten závod dojel v pohodě. Nezabejval jsem se bojem o mistra. Nechtěl jsem se rozsekat, ve Svitavách jsem měl dost pádů, a proto jsem nekoukal na vývoj šampionátu. Nevnímal jsem závod a koukal spíš, jak se mění dráha. Mně nešlo o nic, viděl jsem, co tam je za jezdce, a věděl, že na ně nemám. Super byly ty dva body v Pardubicích. Ale příští rok by bylo dobrý, kdybych se do finále dostal normálně.“

speedwayA-Z: „Kromě domácích závodů ses objevil ve volných mítincích v Míšni a v Tarnowě. Jaké to tam bylo?“
Roman Čejka: „V Míšni jsem jel letos dva závody. Přinesly mi hodně zkušeností. Rony Weis to tam vede a závody si dělá pro sebe, aby tu stříbrnou botu vyhrál. A tak si nepozve lepší jezdce, než je on sám. Ale já jsem s ním na stejný úrovni. A když tam mám takový jezdce, který jsou se mnou srovnatelnej, je to lepší než jet extraligu. Mezi nima závodím, mám kontakt, což je dost dobrý. V Míšni mi to dalo hodně. Není to daleko, je to za rohem a nějaký peníze se tam vydělaly. Jezdil jsem tam i s holkou, Nanou Jörgensen. Čuměl jsem, jak jela. Taky mě porazila, ale tak, že jsem zadřel motor. Jela dobře, měla dobrý starty. Tři kola dokonce byla před Pavlem Pučkem. Asi se mu to zdálo blbý, tak to tam šoupnul tím jeho stylem a nazdar. Ta holka mu šla vynadat a mlela tam něco jako fucking bastards. Málem ho zbila. Svez‘ jsem se tam i s černochem. Zrovna v jízdě se mnou letěl jako kráva, ale po půlce závodu už nemoh‘ na ruce. Měl jsem smůlu a přišel s ním o bod. V Polsku to byl už závěr sezóny. Den předtím dost pršelo a říkali, že se to nepojede, i když to odložili. Jeli jsme na pokoje, kecali a ponocovali. Druhej den si říkali, že se to nepojede. Jenže zničehonic vytáhli traktor, dali brány a zorali to. Pak to uválcovali, ale dráha byla stejně na hovno. V Čechách by se to v životě nejelo. Tam museli kvůli sponzorům. Mně to nešlo, jel jsem tam, jako kdybych na tom seděl poprvý. Ke konci už to bylo dobrý, držel jsem plyn, ale stejně jim nestačil. Byli to starší kluci, třeba Busch nebo Lampart a takoví další. Neměl jsem proti nim žádnou šanci. Přišel jsem na to, že bychom měli trénovat na rozoranejch drahách. Když zaprší, jít hned trénovat. Nemám s tím žádný zkušenosti a proto jsem dopad‘, jak jsem dopad‘.“

speedwayA-Z: „Ukrajujeme poslední dny letošního roku. Na sezónu ses už začal připravovat, jak jsi už říkal. Co bys v ní chtěl dosáhnout?“
Roman Čejka: „Co skončila sezóna, poctivě jsem začal klikovat., dělat dřepy, sklapovačky a jezdit na kole. I v zimě jsem jezdil a díky tomu nastyd‘ a tři tejdny marodil. A tak jsem zase necvičil. Jinak už mám domluvenou posilovnu. Snažím se poctivě cvičit. Motorky jsem už rozebral, umyl a teď to budu dávat dohromady. Byli jsme v Polsku ušít nový dečky, sedačky a kombinézu. Bude to černá a stříbrná barva a zlatý lemování. Je to díky tomu, že dečka je na konci sezóny od oleje a z bílý barvy to nejde dolů a vypadá to strašně. Dali jsme opravit motor, což stálo spousta peněz. A v sezóně uvidíme, jak to všechno bude. Uvidíme, žádný konkrétní cíle nemám.“

Roman Čejka děkuje:
„Chtěl bych poděkovat všem sponzorům, hlavně firmám Autodíly Jiří Češka, který mi dal moc peněz a moc mu za to děkuju. Václavu Šrámkovi, Milanu Machovi a mechanikovi Antonínu Polákovi. Tomu chci poděkovat za čas, který se mnou strávil. Trenérovi Rosůlkovi, AK Slaný a firmám Altman Moto, Stuha a Speeddrill. Celý rodině za podporu a všem, co se motaj‘ kolem plochý dráhy.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach