Praha – 17. prosince
Jeho nezměrného zápalu jezdit, jezdit a zase jezdit si na pražské Markétě všimli hned, co se tam ve svých dvanácti letech poprvé objevil. Zavedla ho tam maminka, protože se mu plochá dráha zalíbila po diváckém zážitku s Grand Prix. Počáteční problémy dostat motocykl do smyku mu dali přezdívku Rozruch. A v plochodrážních kuloárech stěží někdo řekne jinak. Ostruhy si vysloužil na stopětadvacítkách a dnes má za sebou druhou kompletní sezónu s pětistovkou. Jakub Fencl však magazínu speedwayA-Z řekl, že v žádném případě nechce ve svém vývoji ustrnout.
Jakub Fencl se letos blýskl především v juniorském šampionátu. V Divišově sedmým místem zaznamenal svůj prozatím nejlepší výsledek v jednadvacítkách, když se po dvou sériích dokonce dělil o průběžné vedení s Martinem Vaculíkem. Špatně si nevedl ani v Liberci, zatímco při mšenské ouvertuře mu předčasně explodoval motor.
„Jde mi to na malejch, rozbitejch drahách,“ vysvětluje divišovské překvapení ve svém podání. „Proto mi to tam asi sedlo. Bylo suprový se po dvou jízdách dělit o vedení, ale vlastní blbou chybou jsem to neudržel. Zkoušel jsem převody a nemoh‘ se trefit do nich a do předstihu. Ani Liberec nebyl špatnej. Ale ve Mšeně jsem v první jízdě odstartoval a v nájezdu do první zatáčky z prvního místa zadřel. Pak mě půjčil motorku Holubín. Na ní jsem se nemoh‘ pořádně srovnat.“
Jedenácté místo je konečným účtem pražského mladíka v jeho druhé sezóně v šampionátu do jednadvaceti let. „Jsem spokojenej,“ zní komentář z jeho úst. „Mohlo to bejt lepší, ale příští rok to bude ještě lepší.“ A vzápětí se svěřuje se svým receptem na úspěch: „Budu muset máknout, abych měl lepší výsledky! Teď posiluju a jezdím na soustředěních na kole. Motorky jsem dostal minulej tejden a cíle jsou umístit se aspoň do třetího místa v jednadvacítkách a devatenáctkách. S klukama musíme taky udělat titul v juniorskejch družstvech.“
A při generační výměně je ve hře i šance v juniorské reprezentaci, obzvláš v kategorii do devatenácti let. Jakub Fencl se se státní vlajkou na vestě objevil už letos, kdy narychlo naskočil v roli náhradníka do kvalifikačního kola mistrovství světa juniorů ve Mšeně. „Snad letos bude šance větší,“ doufá. „Mšeno se mi líbilo, jel jsem jen trénink, ale byly to pěkný závody.“
Vedle juniorských závodů se Jakub Fencl objevoval i v mítincích se seniory. Výtečně se prezentoval především v přeboru tříčlenných družstev. „To byly dobrý závody,“ libuje si. „Párkrát jsme byli s klukama i na bedně. V Liberci jsem dělal jedenáct bodů. Byla to dobrá soutěž a je škoda, že už nebude.“
Kromě toho debutoval i v extralize. Paradoxně se tak stalo v barvách ZP Pardubice, protože východočeský tým řešil jeho hostováním zranění svých juniorů Václava Milíka a 
René Vidnera. „Pobral jsem tři jízdy,“ bilancuje své účinkování v květnovém pražském klání, které Pardubice nakonec vyhrály. „Chtěl jsem to vzít, jakmile jsem dostal tuhle nabídku. Čím víc závodů, tím líp. Stát na bedně byl dobrej‘ pocit. Je škoda, že přišli o titul, byl bych mistr (smích). Snad letos v tom novým modelu extraligy dostanu víc příležitostí. Věřím, že ten systém dvojutkání bude dobrej. Bude víc závodů a bude i výhoda jezdit ve dvojici.“
Touha po závodění stála za skutečností, že se Jakub Fencl objevil i v netradičních rolích. Při Tomíčkově memoriálu se objevil v sedle silného harleye při flat tracku předcházející večernímu klání.
„Šel jsem s klukama nahoru,“ líčí okolnosti své účasti. „Zeptali se mě tam, jestli to nechci jet taky. Že maj‘ hodně motorek a málo jezdců. Tak jsem do toho šel. Byla to těžší motorka a bylo to dost na ruce. Ale suprovej zážitek. Ale hlavně ta příležitost, takhle se asi v Praze už nesvezu. Na to, že jsem na tom seděl poprvý, mi to docela šlo. Sem tam jsem i někoho porazil.“
A na podzim se vrátil na malou dráhu za první zatáčkou pražské Markéty, kde v říjnu 2007 vyhrál vůbec první závod s finálovou cenou vydavatele magazínu speedwayA-Z. „Neměl jsem co dělat a chyběli jim jezdci,“ vysvětluje. „Měl jsem i málo závodů. Tak jsem tu příležitost využil a zkusil to. Teď už mi to nic nedalo, bylo to jen zpestření. Nevyhrál jsem, byl druhej. Je znát, že kluci to tam maj‘ natrénovaný, já už zapomněl, jak se tam jezdí.“
Jakub Fencl děkuje:
„Za prvý mámě a pak panu Tomíčkovi, panu Špinkovi, panu Schneiderwindovi, Fandovi Liebezeitovi, Alanu Zubrovi a všem, kdo mi pomáhal.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
