Přelouč – 6. prosince
Letošní sezóna vejde do historie jedním neslavným primátem. Vůbec poprvé se stalo, že v klasické kubatuře do 500 ccm nepřibylo ani jedno nové jméno. Loni se však s debutanty doslova roztrhl pytel. Byl mezi nimi i pardubický závodník René Vidner. Ten má nyní za sebou druhou kompletní sezónu a s magazínem speedwayA-Z se ohlíží za svou dosavadní kariérou.
„Přived‘ mě k tomu táta,“ vypráví René Vidner o svých úplných plochodrážních prvopočátcích. „Měl tam svý známý, dřív to zkoušel taky, ale asi se mu to moc nedařilo (smích). Byli jsme dohodnutý s Fandou Kalinou a šli se podívat na trénink, jak to vypadá. A hned druhej‘ den jsme koupili věci od Hynka. Jezdil jsem dál, bylo to hezký, super požitek. Moc tréninků ale nebylo, byl podzim.“
Zjara 2008 se pardubický nováček objevil v sedle stopětadvacítky. „Nebylo mi ještě patnáct, tak jsem to zatím zkusil,“ vysvětluje důvody, které ho vedly směrem od pětistovky k plochodrážním kolibříkům. „Něco mi to určitě přineslo, nějakej‘ ten kontakt tam byl. V Divišově jsem byl druhej‘, v Cahabařovicích třetí. Párkrát jsem jel Markéta Cup a mistrák.“
Polovina loňského srpna však definitivně zabouchla knihu s názvem závody stopětadvacítek. René Vidner měl na dosah pódium před zraky domácího svítkovského publika. „Jenže jsem vyplet‘ Michalu Průchovi kolo,“ vzpomíná. Byl jsem vyloučenej‘, ale kdybych dojel první, byl bych na bedně. A pak jsem ještě musel Michalovi půjčit kolo (smích).“
Na obzoru už ovšem delší dobu stály půllitry. „Trénoval jsem v Pardubicích,“ říká René Vidner. „A ke konci sezóny jsem jel s Plzni svůj první závod na pětistovce. Měl jsem asi dva body. Hynek nedělal plnej‘ počet, ale na bednu jsme se dostali. Jel jsem i juniorák a tříčlenný družstva. A pak už nic, jenom Bechera.“
Zima se rychle překulila a letos zjara se začalo závodit nanovo. „Připravil jsem si jednu motorku a na druhý jezdil šroubky na ledě,“ svěřuje se René Vidner. „Chodili jsme do posilovny a sezóna začla v dubnu ve Slaným. Měl jsem šest bodů v junioráku a druhej‘ den dělal tři body v juniorskejch‘ družstvech. Pak byla extraliga a přišly Svitavy.“
A tady se mladý junior na vlastní kůži přesvědčil, že se kariéra nemusí pokaždé ubírat jen dopředu. „Nastala dlouhá pauza,“ vzdychá při vzpomínce na svůj květnový pád. „Nějak jsem se s tou dráhou nepopral. Snažil jsem se udělat dlouhej‘ nájezd… A měl zlomenou kličku a šestý žebro. Lopatka se neprokázala, že by byla zlomená.“
Veškeré myšlenky René Vidnera se v těch okamžicích upíraly ke comebacku. „Těšil jsem se zpátky, až se uzdravím na první trénink,“ nezastírá. V akci byl začátkem července při tříčlenných družstvech ve Slaném. Ale přišel další pád…
„Těšil jsem se na závody, než přijel v první jízdě Krzysztof Nowacki,“ vybavuje si. „Jel rovně, já byl o metr před ním. On to prodloužil a lehli jsme oba. A bylo po comebacku…“ Následky ovšem nebyly vážné a tak René Vidner dokončil letošní plochodrážní rok bez výraznějších pohrom.
„Zkušenosti jsem pobral, ale chtělo by to určitě zlepšit,“ filozofuje. „Chtěl bych se líp umístit v junioráku a ve dvojicích. Abychom s Vendou byli na bedně. Letos se mi povedl nejvíc juniorák ve Slaným. Ale měl jsem i technický problémy. Při Zlaté stuze jsem kvůli karburátoru musel tři jízdy vynechat.“
A jaké myšlenky provází Reného Vidnera v současných dnech? „Teď je příprava na motorkách,“ prozrazuje. „A čekání, až bude led, abychom mohli na šroubky. Pracuju na technice. Budou nový věci a taky deky, který ale budou pořád modrý.“
René Vidner děkuje:
„Určitě v první řadě tátovi a panu Erbanovi. Všem, co mi pomohli a sponzorům Autodoprava Hataš, další Autodoprava Šanda a Autolakovna Řečany nad Labem. A JRM Divišov.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach
