Žarnovica – 13. dubna
Předloni po těžkém úrazu z Plzně se přesvědčil, že otec má vždycky pravdu, i když ji třeba nemá. Neprodal jeho plochodrážní vybavení a dobře udělal. Loňská sezóna mu totiž přinesla úspěšný comeback. Spolu s Davidem Pacalajem získal pro Žarnovicu vůbec první titul českých šampiónů v celé historii, dařilo se mu v přeboru a na pódiu stál také v extralize. Naneštěstí v půli září zakončil závodní kampaň na palubě vrtulníku, nicméně šlo zaplaťpánbůh spíše o vyhlídkový let zařízený paní starostlivou paní doktorkou. Na začátku sezóny 2019 je Michal Tomka zpátky a magazínu speedwayA-Z se svěřil, že jeho cíle nejsou rozhodně malé.
Závodit je fajn navzdory roční přestávce
Po pádu při plzeňské juniorce musel celou sezónu 2017 odepsat, přestože jsme z měsíčního kalendáře ještě neutrhli čtvrtý list. Jeho chorobopis by vyděsil leckterého lékaře a jiní plochodrážníci by se v jeho kůži možná na speedway dívali již pouze v televizi. Jenže Michal Tomka se nepřízní osudu nenechal zlomit.
„Ještě v nemocnici, kdy mě přišla navštívit rodina, jsem tátovi povídal, ať všechno okamžitě prodá,“ připouští Michal Tomka, že před dvěma lety neměl vskutku daleko od rozhodnutí pověsit kombinézu na hřebík. „Ale on mi odpověděl, že raději počkáme. Měl pravdu. Bylo by to unáhlené rozhodnutí. Jakmile jsem se dal do kupy, musel jsem zase cítit spálený metyl. A jak to šlo na to sednout, šel jsem zase trénovat. Nevydržel jsem bez toho.“
Po roční pauze se Michal Tomka v závodní akci poprvé představil téměř přesně před rokem při přeboru v Březolupech. „Byl jsem trošku ve stresu, jestli jsem to nezapomněl,“ přibližuje žarnovický závodník své tehdejší rozpoložení. „Tenkrát jsem tam taky párkrát spadnul, ale nic vážného. Jen jsem to musel dostat zpátky do rukou, ale bylo fajn zase závodit.“
Pakliže se při jeho návratu objevily nějaké obavy, rychle je překonal, bojoval zase jako lev, ovšem syndrom Plzeň přece jen jakoby zůstal… „Respekt se ztratil rychle,“ říká slovenský junior. „Neměl jsem vůbec strach, za což jsem byl rád. Neměl jsem žádný blok v hlavě a nebál se přidat plyn. Ale potom jsme přijeli do Plzně a ta zatáčka jako by byla pro mě zakletá.“
Směřoval k jasnému triumfu v kvalifikaci, ale nakonec skončil ve výsledcích s písmenkem F zastupujícím minulý čas anglického slovesa fall. „Dvě kola jsem projel v pohodě,“ vzpomíná. „Vedl jsem o celou rovinku. Ale potom se mi to zničehonic přetočilo. Ocitnul jsem se na zemi, ani jsem nevěděl jak. Ale letos máme v Plzni juniorku pátého května a to bude moje poslední šance, jak tu kletbu zlomit.“
Od pódií k vrtulníku
Loňská sezóna pokračovala a dostavily se úspěchy. V červenci Michal Tomka spolu s Davidem Pacalajem vysvětlili ambiciózním Pražanům, kdo je v Žarnovici pánem. Pravda, evropský pohár dvojic jim nevyšel. Ale druhý den se na Jana Kvěcha a Petra Chlupáče dívali z nejvyššího stupně pódia coby mistři republiky juniorských družstev.
„Bavili jsme se s Davidem, že jízda s nimi bude těžká, ale když ji vyhrajeme, vyhrajeme závody,“ vzpomíná Michal Tomka. „Všechny jízdy jsme dokázali vyhrát 5:1, ale klíčovou jízdu s duem Kvěch – Chlupáč jsme vyhráli 4:2. David odstartoval a ujal se prvního místa. Já jsem po slabším startu zabojoval a obsadil aspoň třetí místo. Atakoval jsem ještě Kvěcha a chtěl jsem se dostat na druhé místo, ale to se mi nepodařilo. Jan jezdil s rozumem a nenechal mi žádné místo, kudy bych ho předjel. Ale i tak jsme vyhráli.“
A zlato bylo na cestě. „Čekala nás ještě poslední jízda proti našim kolegů Valkovičovi a Mihálikovi,“ pokračuje Michal Tomka. „Potřebovali jsme vyhrát a titul jsme měli jistý. Samozřejmě Davidova raketová motorka hned vystřelila dopředu. Já jsem se klasicky zahrabal na startu, ale do nájezdu jsem to podržel na lajně a z výjezdu z první zatáčky jsem už byl druhý. To nám zajistilo titul. Je to super vyhrát doma závody před našimi fanoušky. Určitě jsme si to s Davidem užili. A teď to ještě zopakovat tuto sezónu v Pardubicích!“
A co další závody loňského roku? V Kopřivnici byl na pódiu přeboru, při žarnovické extralize rovněž. Se svým klubem absolvoval i první ligu a pohár přátelství. Na nedostatek plochodrážního vyžití si rozhodně stěžovat nemohl.
„Přišlo pár úspěchů,“ souhlasí Michal Tomka. „Kopřivnice je moje oblíbená dráha, je dlouhá, závodnická a většinou tvrdá, na to jsem zvyklý. Jezdilo se mi tam super, motorka byla naladěná, měl jsem dobré starty a věřil si, že udělám dobrý výsledek. A tak se stalo. Dokonce jsme se Škurlou jeli rozjezd o druhé místo, ale nedali mi šanci a musel jsem se spokojit se třetím místem. Při extralize dělal body většinou Maťo. My jsme se v té silné konkurenci snažili dovézt aspoň dva, tři. Ale je to fajn pocit stát vedle hvězd jako Milík, Dudek, Zengota a další. Prvá liga a pohár přátelství jsou víceméně vyrovnané, takže tam máme vždy šanci udělat pěkný výsledek. Snad se nám i letos povede nějaký týmový úspěch.“
Jenže právě při poháru přátelství v Žarnovici skončil na palubě červenobílého záchranářského vrtulníku. „Jedna malá chybička a všechno bylo zase vzhůru nohama,“ povzdechne si Michal Tomka. „Let vrtulníkem byl fajn, dali mi léky na uklidnění, tak jsem se jen usmíval a užíval si, že mě přecházejí bolesti, které jsem měl po pádu.“
Spousta závodů v diáři
Bezprostředně po onom pádu naznačoval, že není rozhodnutý pokračovat v závodění, ale přišlo jaro a Michal Tomka opět jezdí k pásce. „Můj zdravotní stav stále není stoprocentní,“ odhaluje. „Mám posunutou plotýnku, hodně to bolelo přes zimu, pořád mám problémy a musím to rozcvičovat. Předtím jsem uvažoval, že bych možná měl skončit kvůli zdravotnímu stavu. Ale tak jak jsem si zvyknul na titan v zádech a bolesti zad, které mám už dva roky, tak jsem si zvyknul i na posunutou plotýnku a pustil se dál do ježdění. Přes zimu jsem se věnoval zimní přípravě, nabral trochu síly a hned se cítím o hodně lépe, takže jsem se rozhodl pokračovat.“
Nemohl chybět v sestavě Mariána Šebiana na úvodní prvoligové kolo na Markétě. „První závody v Praze byly fajn,“ odtuší. „Já jsem si to užil i navzdory počasí, které nám nepřálo. Byl jsem rád, že můžu zase závodit a to bylo hlavní. Už jsem absolvoval i mistrovství Slovinska v Kršku, kde se mi sice tolik nedařilo, ale já to stále beru pořád jako začátek, takže mám ještě hodně závodů před sebou, na které se můžu připravit a dokázat, že jsem plochou dráhu nezapomněl (smích). Samozřejmě si nejvíc brousím zuby na domácí závody, kde bych už rád dosáhnul nějaký výraznější úspěch.“
Michal Tomka děkuje:
„Chtěl bych poděkovat sponzorům, kteří mi stále pomáhají. Stejně našemu Speedway Clubu, který dělá, co může a podporuje nás. A také všem fanouškům a svému týmu, který mi stále věří. Snad to už letos vyjde a budeme sklízet úspěchy!“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer
