Praha – 6. dubna
V dnešní Velké ceně UNITOP nezačal cestu za obhajobou svých předchozích čtyř primátů optimálně. V rozjížďce s číslem jedna prohrál s Janem Kvěchem. Trojka jeho bilanci vylepšila, ale v desáté jízdě se musel dívat, kterak se před ním perou Eduard Krčmář s Petrem Chlupáčem. Ve čtrnácté jízdě se mu někdy v prvním kole vinou vypadlého lanka zasekl plyn. Daleko za hranicí fyzikálních zákonů sváděl tuhý souboj se Zdeňkem Holubem, jemuž podlehl až na cílové metě. Do finále se při bodové rovnosti s Petrem Chlupáčem dostal jen díky jedné trojce navíc. A svůj start v klíčové jízdě o vestu prvního náhradníka SGP České republiky by si za rámeček nedal. Přesto však Josef Franc nakonec slavil triumf! Eduard Krčmář, suverén základní části, totiž při souboji se Zdeňkem Holubem upadl již ve druhé zatáčce a byl diskvalifikován. V první zatáčce finálového repete se český šampión choval vůči Janu Kvěchovi se stejnou něhou jako otrlá prostitutka ke svému nechtěnému novorozenci. V čele úřadoval Zdeněk Holub, jehož vítězství se až do závěrečného obloku zdálo nevyhnutelnou věcí. Ovšem Josef Franc v posledním výjezdu zlomil svůj motocykl pod něho a projel cílem o kousek dřív. Prohlásíte-li o někom, že má štěstí jako Pepe, dokonale vystihnete dnešní mítink. A to i kvůli smolařům, jejichž dnešní řadu začínají Zdeněk Holub či Eduard Krčmář. Konec konců i Petr Chlupáč. Pakliže by totiž na závěr porazil Jana Kvěcha, Josef Franc by se na finále koukal pouze z tribunky u depa. Michal Škurla zase zadřel motor, Ondřej Smetana se zase převrátil na startu druhé jízdy a než s trojicí svých mechaniků dal motocykl do pořádku, jela se třetí série.

Eduard Krčmář vládne

Krásné sobotní odpoledne se dnešnímu závodu postaralo o krásné kulisy. Pakliže se přece objevily mraky, silný vítr jim nedal příliš velkou šanci, aby zůstávaly na obloze přehnaně dlouho. Oproti první lize minulý čtvrtek prošlo turnikety pražské Markéty přece jen více lidí, i když první zprávy od pokladen hovořily o menším počtu diváků než před rokem.

Po slavnostním nástupu začala bitka o náhradnickou sedmnáctku české velké ceny dostávat konkrétnější obrysy. A že o překvapení nebude rozhodně nouze, bylo jasné už při rozjížďce s číslem jedna. Josef Franc sice odstartoval nejlépe, nicméně vítěze třech předchozích ročníků neváhal atakovat Jan Kvěch.

Jan Kvěch líčí své vítězství nad Josefem Francem v rozjížďce s číslem jedna:

„Pepa říkal, že měl rychlej‘ převod. V nájezdu toho to natáhlo, ve výjezdu se mu to přetočilo. Já jsem jel plynulou lajnu a podjel jsem ho.“

V úvodním výjezdu druhého okruhu svého staršího klubového kolegu oťukával po spodní straně. Úmysl juniorského závodníka nevyšel, avšak v dalším kole stejný manévr vyšel naprosto dokonale. Josef Franc se z pronásledovaného rychle stylizoval do úlohy pronásledovatele, ovšem Jana Kvěcha už nedohonil.

Ve druhé jízdě vzplály ambice Ondřeje Smetany jasným plamenem. Z francouzské ligy skvěle rozjetý domácí závodník na startu rozjížďky s číslem dvě nezkrotil svůj motocykl vzepjatý na zadní. V ukázkové svíci spadl a shodil ještě vedle sebe startujícího Richarda Geyera.

„Přišlo mi to, že se spojka pohla, ale vypadá to, že tomu nakonec nic není,“ lamentoval Ondřej Smetana cestou do depa. Byl samozřejmě vyloučen, ale trojici jeho mechaniků v depu čekal náročný úkol. Pražský závodník totiž v tréninku zadřel motor. Jeho druhý motocykl po saltu připomínal štafle, jak trefně poznamenal jeho otec Radek, bylo potřeba sestavit provozuschopný stroj.

Mezitím Michal Škurla opanoval repete stylem start – cíl, Radek Smetana, Stanislav Stehlík a Jan Hornof tušili, že před rozjížďkou s číslem sedm nebudou hotovi. Ačkoliv dřeli jako burlaci na Volze ze slavného obrazu Ilji Repina, jejich závodník vyšel i podruhé naprázdno, jelikož jej na roštu zastoupil náhradník Jaroslav Vaníček se svou dvěstěpadesátkou.

Naděje Ondřeje Smetany na postup do finále se zhroutily jako domeček z karet, avšak akcie Zdeňka Holuba a Eduarda Krčmáře rostly na hodnotě. Pražan ovládnul třetí, Slaňák zase čtvrtou jízdu. A byl to právě Eduard Krčmář, který jako jediný dokázal svou vítěznou šňůru prodloužit i do druhé série.  V rozjížďce s číslem sedm tak učinil na úkor rovnou třech předchozích vítězů.

Úhelným kamenem jeho druhé trojky se stal start. Zdeněk Holub měl za jeho zády plnou hlavu starostí s Janem Kvěchem, který jej podjel ve výjezdu z druhého oblouku. Nicméně Zdeněk Holub se vrátil nazpět hned v následující zatáčce, aby až do cíle mařil všechny revanšistické pokusy svého mladšího klubového kolegy.

Za neporaženým Eduardem Krčmářem se zformovala skupina čtyř pronásledovatelů s pěti body. Josef Franc totiž v šesté jízdě skočil nekompromisně před Patrika Mikela, sotva se páska zvedla. Zdeněk Holub dojel druhý za slánským suverénem, jak již víme. A Petr Chlupáč, jenž na úvod prohrál se Zdeňkem Holubem, v rozjížďce s číslem osm odvedl Michala Škurlu.

 

Čtyřikrát kolem Markéty se zaseknutým plynem

Netrvalo dlouho a hrot průběžné klasifikace se ještě více zašpičatěl. Rozjížďka s číslem devět se musela opakovat vinou pádu Jana Macka na začátku druhého okruhu. Nicméně Zdeněk Holub hrál první housle jak po prvním, tak i opakovaném startu.

Zatímco Daniel Klíma doběhl do depa s prázdnou zadní pneumatikou, jejíž defekt mu nezabránil v deváté jízdě inkasovat dva body, startovala rozjížďka s číslem deset. Petr Chlupáč se v ní blýsknul vskutku raketovým startem, nicméně Eduarda Krčmáře útočícího venkem první zatáčky neudržel. Ovšem Josefa France ano!

Český šampión se však nevzdal. Ve druhém kole udeřil spodní stranou úvodního oblouk, jenže kolej jej ve výjezdu vynesla na venek a Petr Chlupáč se na druhou pozici vrátil. Své postavení hlídal, dokud jej Stanislav Klenovec nepozdravil se šachovnicovou vlajkou v ruce. A tak mohl kalkulovat se sedmi body, zatímco Josef Franc jeden další ztrácel. O jeden bod víc měl jen Zdeněk Holub, zatímco neporažený Eduard Krčmář se pochopitelně hřál na hrotu průběžné klasifikace.

Jedenáctá jízda zkomplikovala postavení Michala Škurly, jenž na startu zadřel motor, a mohl tlačit motocykl do depa po boku Patrika Mikela. „Chcípák se vytrh‘,“ vysvětloval, proč zůstal ve druhém kole stát. „Byl tam asi málo zastrčenej‘, tak se vytrh‘.“

Na čele úřadoval Jan Kvěch, jenž se také dostal na sedm bodů. Avšak poté se již pustil do díla Ondřej Smetana. Suverénně vyhrál dvanáctou jízdu, v níž přistřihnul křídla Ronnyho Weise, aby hned po třetí přestávce odstartoval na Petra Chlupáče. Pražský junior mu nedopřál ani vteřinku oddechu, nicméně nakonec musel zaknihovat dva body.

Josef Franc popisuje čtrnáctou jízdu:

„V prvním kole se mi zasek‘ plyn. Bál jsem se, že to zahodím. Musel jsem jet, aby se mi to nezvedalo.“

Rozjížďka s číslem čtrnáct všechno zase pořádně zamotala. Josef Franc v ní vystřihnul povedený start, jenže Zdeněk Holub jej celou první zatáčku tlačil ven. Ujal se vedení, jenže Josef Franc se vrátil nazpět do čela ve druhém oblouku. Zdeněk Holub ale zůstával ve střehu i nadále. V posledním kole udeřil po venku.

Josef Franc si to v závěrečné zatáčce namířil na vnitřek. Nebyl ale dost rychlý a Zdeněk Holub letěl na vnějšku jako samotný ďábel. V cíli byl dříve, navíc jeho protivník musel vytrhnout vypínač zapalování. Pro ztichlý motocykl se rozběhl mechanik Jakub Fencl, zatímco český šampión přibyl do depa na tandemu svého přemožitele.

A teprve v tu chvíli se všichni dozvěděli, že kvůli vypadnutému lanku musel Josef Franc více než tři kola závodit se zaseknutým plynem! Na konci série měl osm bodů, Petr Chlupáč devět a Zdeněk Holub jedenáct. Jan Kvěch triumfoval s přehledem v rozjížďce s číslem patnáct. Dostal se na desetibodové skóre, zatímco Eduard Krčmář nenašel přemožitele ani v šestnácté jízdě.

 

Neříkej hop, dokud neprojedeš přes cílovou čáru

Prvním přemožitelem Eduarda Krčmář se dnes stal Michal Škurla. V depu se svým otcem Tomášem konečně vychytal nastavení druhého motocyklu, jímž nahradil ten původní se zadřeným motorem. V rozjížďce s číslem sedmnáct odstartoval na Eduarda Krčmáře, jehož vedl za sebou až na cílovou metu.

Pravda Eduard Krčmář se nemusel hnát do bezhlavého útoku, jelikož čtrnáct bodů mu tak či onak garantovalo postup do finále a první volbu dráhy. Navíc si mohl přímo v praxi vyzkoušet, jak by to mohlo v závěrečné jízdě vypadat, pakliže by neodstartoval jako první.

Michalu Škurlovi jeho triumf vynesl jen na šestou příčku. Zato Josef Franc hned vzápětí posílil své ambice. Po letu pásky na modré pražské obloze za sebou nechal Ondřeje Smetanu, jemuž tři dokončené rozjížďky stačily na sedmé místo. Josef Franc se dostal na jedenáct bodů a musel počkat, zda Petr Chlupáč v devatenácté jízdě porazí Jana Kvěcha.

Kdyby se takový výsledek stal realitou, český šampión by skončil těsně před finálovými branami. Jenže junioři netaktizovali. Jan Kvěch vypálil do čela a Petr Chlupáč dojel za ním. Vítěz se mohl chystat na finále. Poraženého však předseda jury Pavel Ondrašík vyhledal jen, aby mu vysvětlil, že finále nepojede. S Josefem Francem jej sice spojovalo skóre jedenácti bodů, avšak starší z Pražanů se mohl vytasit trumfem v podobě jednoho vítězství navíc.

Společnost finalistů zkompletovala rozjížďka s číslem dvacet. Richard Geyer musel ven, když se dostal do křížku s páskou. Zdeněk Holub posléze v prvním nájezdu tvrdě zahnul před Ronnym Weisem. A se čtrnácti body u svého jména si mohl volit své postavení na startovním roštu hned po Eduardu Krčmářovi, který jej jako jediný doposud porazil.

Zdeněk Holub uznává svou finálovou prohru s Josefem Francem:

„Pepa je přece jen pan školitel!“

Jak už to chodí, finále rozdalo karty pro udělení náhradnické vesty české velké ceny úplně odznovu. Zdeněk Holub vyjel z vrat depa na dráhu na poslední chvíli, když už se jeho protivníci chystali u pásky. Sotva se však bílý tkaloun pohnul, vypálil za Janem Kvěchem, jehož pohotová reakce, vynesla do čela.

Zdeněk Holub svého mladšího kolegu podjel v první zatáčce, jenže měl v patách Eduarda Krčmáře. Hnal se venkem a ve druhém oblouku se zdálo, že mu všechno hraje do ruky, aby převzal vedení. Jenže místo na první pozici se ocitnul na zemi.

Sotva se rozsvítilo žluté vylučovací světlo, jež korespondovalo s barvou jeho povlaku, rozhodil rukama směrem k Tomáši Topinkovi. Cítil totiž, že pád nebyl tak úplně jeho vinou. Z depa poté volal rozhodčímu, který však svůj verdikt nezměnil.

Při repete se Zdeněk Holub objevil na ovále jako první a dokonce si odpustil svůj obligátní skok přes práh ve vratech depa.  A byl to právě on, kdo se tentokrát dostal dopředu. Josef Franc, který před rozsvícením červených světel uzavíral řadu, nyní spodní stranou úvodního oblouku vyšťouchl Jana Kvěcha z druhé příčky.

Hned se jal dotírat na Zdeňka Holuba, který ovšem na čele jel excelentně a vždy si s českým šampiónem dokázal poradit. Jenže že se finále jarního pražského pouťáku vyhrává až v cíli, se loni přesvědčil už Hynek Štichauer. Také dnes aktivita Josefa France rostla s ubývajícím počtem zbývajících kol.

V předposlední zatáčce udeřil venkem. Zdeněk Holub ale jeho nájezd ustál. Josef Franc zůstával stále na vnější polovině dráhy, odkud najížděl i do závěrečného oblouku. Ve výjezdu však bleskově zlomil motocykl na vnitřní stranu. Oba sokové se rázem hnali po rovince do cíle bok po boku. Stále se zdálo, že Zdeněk Holub drží vrch, jenže Josef Franc přece jen přejel přes bílou čáru o mrknutí oka dříve.

 

Hlasy z depa

„Byl to první závod,“ pustil se Josef Franc do vyprávění. „Byla tam spousta chybiček, jak závodních, tak technickejch‘. Zasek‘ se mi plyn, nemoh‘ jsem jet uvolněně, musel jsem jet křečovitě. Ve finále jsem nafasoval tu nejhorší pozici na startu. Pak jsem se trošku tvrdějc‘ dostal před Kvěchouna. Na nic jsem pak nesázel a jel až do cíle.“

„Suprový,“ smál se Zdeněk Holub od ucha k uchu. „Až na tu cílovou rovinku ve finále, z toho jsem trošku zklamanej‘. Pepa je pan závodník. Přeju mu to, ale je škoda, že to tak dopadlo. Vrátil mi tu jízdu ze základu. Musím se ještě párkrát předvýst, aby mi tu sedmnáctku dali.“

„Jsem rád, že jsem porazil Pepu, i když mi to vrátil teď ve finále,“ líčil Jan Kvěch. „Já jsem tam dvakrát byl po startu, jak se snažím, dělám chyby. Nezavřel jsem Pepu a on mě vyvez‘!“

„Doleva,“ snažil se Eduard Krčmář žertovat v odpovědi na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dneska bylo. „Sezóna je před náma, musíme bejt‘ veselí.“

„Mně se to líbilo,“ netajil se Petr Chlupáč. „Myslím, že to byly hezký závody. Sezóna se rozjíždí docela hezkým směrem. Krásně jsme navázali na minulej‘ rok. Škoda, že nebyl rozjezd o finále, člověk nic nenadělá.“

„Pěkný závody,“ nechal se slyšet Michal Škurla. „V jedný jízdě jsem zadřel motor. Než jsme dochytali druhou motorku, chvíli to trvalo. Na začátek sezóny to bylo dobrý.“

„Dneska jsem měl trošku smolíka,“ povzdechl si Ondřej Smetana. „Hodil jsem si to za ucho, snažil jsem se bejt‘ nejrychlejší. Víc jsem si na to sednul a holt jsem to zahodil na Geyera. Pak jsme měnili motor a nestihli druhou jízdu. Potom to už bylo fajn, ale tenhle závod mi letos nevyšel. Snad příští rok…“

			FIN
1. Josef Franc, Praha	2 3 1 2 3	11	1.
2. Zdeněk Holub, Praha	3 2 3 3 3	14	2.
3. Jan Kvěch, Praha	3 1 3 3 3	13	3.
4. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 3 3 2	14	X
5. Petr Chlupáč, Praha	2 3 2 2 2	11
6. Michal Škurla, Praha	3 2 E 1 3	9
7. Ondřej Smetana, Praha	X – 3 3 2	8
8. Ronny Weis, D	1 3 2 E 1	7
9. Patrik Mikel, Pardubice	2 2 E 1 2	7
10. Daniel Klíma, Praha	1 2 2 0 1	6
11. Filip Hájek, Praha	1 1 1 2 0	5
12. Richard Geyer, D	2 1 E 1 T	4
13. Celine Liebmann, D	0 0 X 2 1	3
14. Daniel Šilhán, Pardubice	0 1 1 0 1	3
15. Tim Wunderer, D	0 0 2 0 0	2
16. Jan Macek, Kopřivnice	1 F X 1 0	2
17. Jaroslav Vaníček, Praha (res) (250 ccm)	0	0
18. Michal Baštecký, Praha (res) (250 ccm)	E	0

Vložené jízdy náhradníků:

Jaroslav Vaníček, Praha (250 ccm)	1. 1. 1.
Michal Baštecký, Praha (250 ccm)	E 2. –

Foto: Pavel Fišer a Martin Cerha