Uherské Hradiště – 16. března
Čas letí jako splašené koně! A tak to brzy bude patnáct let od doby, kdy v doprovodu svého otce dorazil na svůj první závod do Slaného. Do hlavního závodu české juniorky se nekvalifikoval, ale brzy se v ní zařadil do užší špičky. V posledních letech řeší finanční problémy, avšak při přípravě na letošek přece jen svému pokladničkovému prasátku přece jen pustil více žilou. Martin Gavenda nepatří rozhodně k velkým mluvkům, nicméně exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z přesto poskytl.

 

speedwayA-Z: „Loňská sezóna byly jubilejní patnáctá v tvé kariéře. Vedeš si nějakou statistiku a vzpomeneš si ještě na svoje začátky?“

Martin Gavenda: „Kvalifikaci ve Slaným si pamatuju dobře. Asi ze všech závodů nejvíc. Byl to můj první závod. Jelo se dopoledne, vstávali jsme brzo, abychom to stihli. Slepice měly ještě půlnoc (smích). Nepostoupil jsem, chybělo mi jedno místo. Další juniorka byla v Březolupech, tam jsem kvalifikaci vyhrál. Statistiku si nevedu, já spoléhám na tvoji ročenku. Je to v jednom, není to roztahané, je to v malinké knížečce, to stačí. Patnáct let byly dobré roky, byly i špatné roky, takové to bylo střídavé. Ještě v té mé juniorské době to bylo těžké, oproti dnešku ještě bylo, s kým závodit a o co bojovat. Nebylo to jednoduché. Byla to dobrá volba začít jezdit plochou dráhu, nelituju. Poznal jsem spoustu lidí všude možně v Evropě. Člověk, když už někam jede na závody, ví, že tam ty lidi potká. A už jenom kvůli tomu se tam těší.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi odjel kompletní seriál mistrovství republiky jednotlivců. Jak hodnotíš své patnácté místo v něm?“

Martin Gavenda: „Jak to můžu hodnotit?! Poslední jsem nebyl, ale není to, co bych čekal, chtěl bych výš. Jediný závod, co se mi vydařil, byla Kopřivnice. V Březolupech jsem si myslel, že se mi podaří urvat body, a že se ještě posunu. Ale celý závod jsem měl problém se spojkou. Nevěděl jsem, co s tím, byl jsem z toho rozhozený, už jsem se těšil, až ten závod skončí. Den předtím jsem ještě trénoval. Všechno fungovalo, dal jsem nový lamely a vůbec to nefungovalo. A když jsem tam vrátil ty staré, bylo to to samé.“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jsi víceméně bral bodík po bodíku s výjimkou druhého finále v Kopřivnici. Tam ses dočkal také jediné vítězné rozjížďky. Čím to bylo, že právě na severomoravském obru jsi byl jako po koupeli v živé vodě?“

Martin Gavenda: „Nevím, mně ty dlouhé dráhy sedí. V Kopřivnici jsem víc trénoval, ale tím to není. Prostě mi to tam sedí. I já jsem tam býval posraný, co si pamatuju ze svých mladších let, že to byl motokros. Jak jsem ráno před závodem v Kopřivnici vstal, musel jsem jít hned na záchod, měl jsem z toho bobky. Od té doby uplynulo deset let a já jsem asi jezdecky vyrostl. Stal se ze mě větší kluk, tak se už nebojím. Bodů mohlo být v Kopřivnici víc, ale na tu bídu, co byla předtím, je to dobré.“

 

speedwayA-Z: „Extraliga v Kopřivnici byl však zbrusu jiný příběh. V takových podmínkách se muselo závodit velmi obtížně, že?“

Martin Gavenda: „Jo, je fakt, že v té jednokolejce to prostě nešlo. To byl trošku jiný závod než mistrovství republiky! Startoval jsem zezačátku zvenku a nešlo to tam stáhnout. Těšil jsem se do Kopřivnice, ale začalo do toho pršet. Nemůžu se na nic vymlouvat, musím to vzít všechno na sebe, ale jak člověk neodstartuje, v takový jednokolejce nic nedožene. Dostaneš cejchu, nic nevidíš a co pak chceš za nima dělat?! Nic pěkného to není.“

 

speedwayA-Z: „Byl jsi kmenový člen soupisky Pardubic, avšak hostoval jsi za svůj někdejší Speedway Club Žarnovica. Jak na loňskou extraligu vzpomínáš?“

Martin Gavenda: „Předloni jsem měl nulu, to se mi loni podařilo prolomit a nafouk‘ jsem si average (smích). Ve Slaném to mohlo být o něco lepší, kdyby mi vyšel ten žolík. Ani nevím, jak mi sedlo ulítlo. Jestli se to vytrhlo? To mě docela naštvalo. Škoda taky Kopřivnice, kdyby tam nepršelo…“

 

speedwayA-Z: „Pardubického koníka na vestě jsi vozil rovněž v první lize. Byli jste bezesporu kandidáty na přebornický titul, avšak nakonec jste skončili až třetí. Čím to?“

Martin Gavenda: „Proč jsme nevyhráli? Asi tím, že před náma byli lepší (smích). Já jsem všechny závody ani neodjel. V Praze se mi celkem zadařilo, bylo tam ale pár chybě, že jsem něco pokazil. Mohlo to být ještě zajímavější, kdybych z prvního místa neskončil předposlední. Svitavy byla hrůza. Pamatuju si nájezd vzadu. Ztratil jsem se, nevěděl, kde jsem. A najednou ležím na trávě. Zadní kolo mi ujelo po lajně a já se jen divil, kde jsem se tam vzal.“

 

speedwayA-Z: „Ještě před rokem jsi nad přeborem ohrnoval nos a přirovnával ho k fotbálku na plácku mezi baráky. Loni jsi v něm vynechal jen Plzeň a Liberec. Proč se tvůj postoj změnil?“

Martin Gavenda: „Protože jsem musel, byly to kvalifikace do mistráku. Člověk to musel jet všechno. Závodníků už ale jelo víc, už to bylo konkurenční. Myslím, že to byly pěkný závody oproti předchozím ročníkům, kde se třeba sešlo jen osm lidí, jindy dvanáct, pak zase dvacet. Bylo to vyrovnanější. A něco jsem jezdit musel. Když chci závodit, co jinýho bych jinak jel?!“

 

speedwayA-Z: „Při mistrovství republiky dvojic jsi nastoupil po boku Patrika Mikela. Skončili jste šestí. Naproti tomu v Memoriálu Antonína Vildeho jste byli s Michalem Škurlou na druhém místě. Když se zeptám s humorem, nebudeš letos měnit parťáka?“

Martin Gavenda: „Tak to ne! Vildeho bych s mistrovstvím republiky nesrovnával, i když je fakt, že loni byl po dlouhé době zase ryze český mistrák. V memoriálu jsme měli i štěstí a to se nám zase v Liberci nehrnulo. To byly závody! Žádné štěstí jsme tam neměli, tak to dopadlo, jak to dopadnout muselo.“

 

speedwayA-Z: „V minulých dnech sice pršelo, avšak jaro o sobě dává vědět. Letos o něco dříve už jen tím, že první liga startuje již koncem měsíce v Praze. Jak bude sezóna v tvém podání vypadat?“

Martin Gavenda: „Jak bude vypadat? Sám nevím. Příprava probíhá, pustil jsem víc peněz, než jsem chtěl. Udělám trošku obměnu, už jsem vypadal jako trhan, až jsem se za sebe styděl. A jaká moje šestnáctá byla, zhodnotíme zase příští zimu při další sklence vína (smích).“

Foto: Mirek Horáček, Karel Herman, Miroslav Klimsza, Eva Palánová a Antonín Škach