Osečná – 5. února
Sobotní závod v Holicích si náramně užil, ostatně asi jako každý z nějakých osmi stovek přítomných. Nicméně nazítří poslal do světa obrázky, které nevzbudily velkou vlnu přehnaného optimismu o dalším možném pokračování českých ledů po návratu reprezentantů z Ruska. Martin Běhal si však uvědomuje, že by další závodní příležitost přinesl až poslední únorový víkend.

 

Nedělní sněžení se však výrazně podepsalo na dráze v Hamru, která se ještě v sobotu rýsovala nadějně. „Má se jet až třiadvacátýho,“ uvědomuje si Martin Běhal. „Nevím, ale pro tuto chvíli by byl konec. Za první na ovál nic nevjede, za druhý to neodhrabeš. Snahu je tam hrozně moc, je to hrozně podmáčený. Ručně to nevyházíš a techniku tam nedostaneš.“

Za více než dva týdny se povětrnostní situace může změnit. „Má bejt‘ nula přes den a jen mínus pět přes nos,“ přemítá osečenský ledař. „O víkendu má bejt‘ osm plus. Teď se ten závod zdá mrtvej‘, ale nevím, co bude za dva, tři tejdny.“

Ale nechme spekulace spekulacemi a vraťme se raději k sobotě. „Na Davida Lizáka jsem měl jít o kolo dřív,“ vybaví si skvělý moment z třinácté jízdy, kdy užuž držel v rukou skalp divišovského borce. „Ale přestávalo mi to jet, jako kdybych si nasák‘ vodu do karbce. A už to bylo pomalý.“

Přesto není se svým účinkováním nespokojený. „S mechanikem Čapíkem v týmu to bylo suprový,“ kvituje Martin Běhal. „Hezky jsme si zazávodlil. Takže paráda, měli jsme super sobotu.“

Foto: Karel Herman a Martin Běhal