Česká Třebová – 25. ledna
I když není žádný trpaslíček, k postavě Winstona Churchilla má přece jen pořádně daleko. Přesto jej s ním pojí slavná slova krev, pot a slzy. Ovšem zatímco britský premiér je svým občanům během války sliboval, on je během loňské plochodrážní sezóny zažil na vlastní kůži. Čtyři pády mu pokazily sezónu, nicméně naštěstí nebyly fatální. Přestal sice počítat tituly, jež mu unikly, ale vzal si s celé situace ponaučení a složil si věci v hlavě do pořádku. Ostatně přesvědčte se sami, Patrik Mikel totiž na své páteční cestě do Prahy vystoupil ze Slováckého expresu již v České Třebové. A než mu za tři hodiny přijel railjet, poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Na sezónu ses připravoval usilovně, ale její začátek se ti příliš nevyvedl. Po Prague Open jsi nedával, ale druhý den v Žarnovici při slovenském šampionátu jsi už moc slov neměl…“
Patrik Mikel: „V Žarnovici jsem ani nestihl nadávat. Nechápu to, do přípravy jsem dal víc než jindy jak po fyzický, tak technický stránce. Všechno jsem postavil nový. Asi jsem se snažil až moc. Myslel jsem si, že mi to bude samo padat do huby. Ale byl jsem na omylu, zastavilo mě to, ale zase je to zkušenost do roku dva devatenáct. Musím se k tomu sportu jinak zachovat. Prague Open? Nevím sám, byl jsem tvrdý, moc jsem chtěl, nebyl jsem uvolněný a poráželi mě jezdci, kteří by mě porážet neměli. Předloni se mi tam dařilo, chtěl jsem asi ještě o něco víc, což bylo nad moje síly. Fakt jsem moc chtěl, zbytečně moc a to mě zpomalilo. Slovenský mistrák byla úplná hrůza. První jízdu jsem to nemohl doladit, druhou jsem už cítil, že to jede. Dal jsem to moc ven a šel jsem. Motala se mi hlava, odstoupil jsem. Hodinu a půl potom mi natekl loket. Ještě jsme měli defekt pneumatiky na dodávce cestou do nemocnice v Žiaru nad Hronom. Naštěstí slovenští kluci přijeli, opravili gumu a pomohli. Táta pak jel, co to dalo. V Žiaru mi řekli, že je to vyhozené. Ve Zlíně, že je to naražené. Taky další známý doktor říkal, že je to naražené, až pan doktor Kotrnoh ve Stromovce mi řekl, co to bylo. Že jeho tam prasklé kloubní pouzdro, a že čtyři týdny nebudu jezdit. Jenže za tři týdny byla juniorka. A tak jsem byl v ordinaci skoro pořád, abych ji stihnul.“
speedwayA-Z: „Záhy ses ale vrátil do sedla a pustil se do boje mimo jiné o titul mistra republiky juniorů. V Praze jsi podlehl jen Filipu Hájkovi, ale po dvou vítězných rozjížďkách v Plzni přišel pád. Proč jsi po něm již nepokračoval v závodě a přišel de facto o titul?“
Patrik Mikel: „V Praze jsem s Fílou odstartoval suprově, ale Janči Mihálik spadl. Zastavili jízdu a bohužel podruhé se Fílovi povedl start. Ta stopka mě hodně zpomalila! Přišla Plzeň, chtěl jsem je tam porazit všechny. A bylo to tři, tři a pád. Nevím jak, objížděl jsem si díry, měl jsem náskok před Davidem Pacalajem. Vůbec netuším, jestli se ta díra po mě vygenerovala, ale dvě kola jsem jel stejnou stopu a netrefil ji! Asi se tam vážně něco mezitím udělalo a ve třetím kole jsem ji trefil. Zase mi bolela hlava. Přišlo mi divné, že jsem šel zase na hlavu. Vyměnil jsem druh přilby, ale všechny ty rány byly dost velké. Hlava mě bolela hrozně, hodně jsem se i psychicky rozhodil, ale to nebyl ten hlavní důvod, proč jsem odstoupil. Jak mě bolela hlava, rozklepaly se mi ruce a bylo lepší závod nedojet, ať se nestane ještě něco horšího. Plzeň je vždycky motokros, moc to tam neupravujou, bývá tam oraniště a teď to nebylo výjimkou. A tak jsem tam definitivně přišel o titul.“
speedwayA-Z: „Plzeňských bodů byla škoda tím víc, že jsi dle svých vlastních slov pořádně práskal bičem v závěrečném podniku v Divišově. Ale patnáctibodové maximum tě nemohlo dostat výše než na čtvrté místo. Ale kdybys takhle závodil letos, titul bude rozhodně tvůj.“
Patrik Mikel: „Divišov je moje oblíbená dráha. Není tvrdá a rovná tak se ukazuje, kdo je závodník a kdo ne. A v těch výsledcích to bylo vidět (smích). Celý týden předtím jsem byl v Čechách a čtyři dny trénoval, což bych chtěl udržet i letos. Byl jsem v Plzni, na Markétě, v Pardubicích, začal se mnou spolupracovat Tomáš Suchánek, dal mi motor, co měl fungovat v Divišově. Fungoval i na mou váhu. Byl to skvělý závod. Titul letos nebude jednoduchý. Je tam Honza Kvěch, to je talent od přírody, Chlup, Dan Klíma. Bude to boj, ale rád bych si konec juniorů zkrášlil titulem. Ale na ploché dráze jsi jeden den nahoře, druhý den dole. Jdu se tím bavit, chci vyhrávat, ale abych se stresoval a lámal to přes koleno jako loni, to ne. Budu chtít titul, jenže závodníci rostou a pomalu nás starší přerůstají.“
speedwayA-Z: „Ovšem mistrem republiky v juniorských družstvech jsi mohl získat již loni. Lubomír Vozár ti sehnal skvělého parťáka, ale tys nemohl do Žarnovice přijet kvůli předchozímu pádu při svitavské první lize. Co se dělo?“
Patrik Mikel: „Dva dny předtím ve Svitavách nefungovala kropička. Mám Svitavy rád, sedí mi, dráha je závodivá, těžká, baví mě. Ale přiletěl jsem do druhého nájezdu, neviděl jsem nic. Místo vnitřní čáry jsou tam cihly, kde to klouže. A šel jsem. Roztrhla se komba, roztrhly se trenky a já jel dvacet metrů holým tělem. Bláto z nohy mi vyškrabávali v nemocnici. Druhý den si říkám, že se oblíknu, ale nemohl jsem ani chodit. Byl jsem na úrazovce ve zlínské nemocnici, abych to urychlil. Ale nešlo to, říkali, že to chce aspoň čtyři dny v klidu. Už ani nemá cenu počítat tituly, co mi unikly. Loni mi uteklo úplně všechno a to jsem měl formu. Je to ale poučení, jak říkám, uvidím, co tato sezóně přinese, ale věřím, že jsem si všechno loni odpadal do zásoby. To byla hrůza, co se dělo, rok předtím se mi dařilo, dělal jsem body i v extralize. Teď jsem do toho dal víc a dopadl jsem jako nějaký čočkař.“
speedwayA-Z: „A jak vzpomínáš na své loňské působení v reprezentaci? Osmé místo při mistrovství světa juniorů v Liberci, desáté v evropském šampionátu v Plzni. Nebylo daleko k postupu. Ostatně ani s nároďákem v mistrovství Evropy v Maconu i světa v Glasgowě, že?“
Patrik Mikel: „Jedním slovem, co jsem loni chtěl a jak jsem jel, byla jedna velká katastrofa. Liberec nebyl špatný, ale nepostoupil jsem. Chyběla mi ta druhá jízda, ale to bylo hlavou, dneska už to můžu říct. Liberec je super, malý dráhy jsou pro mě, jak jsem těžší, na velkých to se mnou nejede. Plzeňská dráha byla katastrofa, tam se mi nedařilo. Macon nebyl zase tak špatný, ta trojka, když jsem odstartoval, držel jsem se tam. Líbila se mi spolupráce s Honzou Kvěchem, byla to jeho premiéra a zvládnul ji na sto procent. Tam jsem já měl dělat komplety, jenže ten stres… Nedařilo se mi. Glasgow na tréninku super dráha. První jízdu jsem odstartoval, ale zvedlo se mi to a zahodil jsem to. Dostával jsem se z toho další dvě jízdy, měl jsem z dráhy respekt. Ale ta čtvrtá jízda mi dala sílu! Odstartoval jsem, v první zatáčce byl druhý, pak třetí, ale v posledním vinglu jsem to vytáh‘ z třetího zase na první! Dal jsem to na lajnu, nikdo jiný tam nejel, byla tam hlubina a zničehonic jsem tam byl. Pak mi hodně lidí psalo na facebook, že to byla jízda večera. Loni to byly jen pot, krev a slzy. Poslední jízdu jsem měl bod, moc jsem chtěl. Doufám, že příští rok budeme mít v týmu Honzu, Chlupa, Dana Klímu. Uvidíme, bylo by super, kdyby se nám na konec mých juniorů něco povedlo. Bylo by to super, ale víš, jak to je.“
speedwayA-Z: „Tvá smolná série pádů bohužel neskončila u obligátní trojky. Naštěstí ani trénink před srpnovou slánskou extraligou neměl tak vážné následky pro tvoje zdraví, jak se původně zdálo. Ovšem nebylo těch skoků z motorky už tak akorát?“
Patrik Mikel: „Bylo toho moc! Furt pády, furt se něco dělo! Chtěl jsem ze sebe dostat to nejlepší, vím, že v sobě něco mám, ale nedařilo se. Slaný byl super. Dvě kola to šlo, ale pak se to zvedlo na jedné díře. Vychytal jsem to, druhou díru jsem ale trefil a už jsem to brousil po mantinelech, až jsem byl od nich celý žlutý. Ve Slaným mi v nemocnici řekli, že mám zlomenou čéšku, ale pan doktor Brož řekl, že je to naražené. I teď když jdu cvičit nebo na běžky, pobolívá to. Ale naštěstí to zlomené nebylo. Chtěl jsem se vrátit, Pardubicím jsem způsobil dost problémů, třeba v Kopřivnici jsem spad‘ z druhého místa úplně nesmyslně.“
speedwayA-Z: „Extraliga byla loni napínavou podívanou za účasti třech ze čtyř týmů v soutěži. Nakonec jste za delší konec provazu tahali vy. Jak pardubický titul hodnotíš?“
Patrik Mikel: „Určitě kladně. Titul byl, předloni nám to uniklo o kousek, ale to jsem přispíval víc. Loni si myslím, že jsem byl spíž přítěž. Po prvním závodě mi Pavel Ondrašík říkal, že nám ten titul nedají, ale nakonec ho kluci vybojovali bravurně. V Pardubicích jsem byl já první, kdo přivezl trojku, to mě hodně potěšilo. Zase se mi povedlo z posledního na první. To je, co bych chtěl předvádět na všech závodech. Ale první extraligu jsem musel vynechat kvůli lokti, v Kopřivnici jsem nezajel nikdy. Pár bodama jsem přispěl, ale nebylo to nic závratného. Titul vybojovali kluci.“
speedwayA-Z: „Patálie s pád ovlivnily také tvoje umístění v mistrovství republiky jednotlivců. A konec konců také v přeboru, kde jsi ale stál na nejvyšší příčce pódia ve Svitavách. Jaké to bylo?“
Patrik Mikel: „Při těch pádech se mi změnily umístění všude. V roce 2017 jsem byl na šestém místě, což byla bomba, měl jsem před sebou jen Hynka, Vaška, Simoťáka, Edu a Pepu, což jsou závodníci velkýho kalibru. Proto nejsem spokojený, když jsem sedmnáctý a udělal tolik bodů za celý seriál jako o rok předtím za jeden závod. Ale ty pády a ta maturita mi hodně ubraly při všech závodech. Tak to je.“
speedwayA-Z: „Loni ses dal dohromady s Tomášem Suchánkem, který hodně pobýval ve tvých boxech. Jak k vašemu spojenectví došlo a jak jej hodnotíš?“
Patrik Mikel: „Určitě kladně. Tomáš je závodník, který má co nabídnout. Dlouhá léta jsme kámoši, závodili jsme za jeden klub. Byla v Kopřivnici extraliga, předtím mě vzal Tomáš na dráhu, povídali jsme si. Vždycky přiběh‘, dělali jsme spolu na motorce. Pak musel táta pracovně pryč a já přijel na závody s kámošem, co nikdy neviděl plochodrážní motorku. Byl to přebor v Pardubicích těsně před světem v Liberci a mně po první jízdě divně klepalo v obou motorkách. Zdenda Simota mi to říkal už na dráze, když jsem mu gratuloval. Tím plastem na hlavě vyletěl šroub, pokurvilo to vačku. A to ten motor měl dvě rozjížďky! Tomáš přiletěl, že začne zahřívat druhou motorku, ale tam bouchal kov o kov. A tak jsme to uklidili a já skončil. Tomáš řek‘, ať motorky nechám u něho, že je nachystá na svět. Cestou do Pardubic se nám s tátou posrala převodovka na dodávce a do Liberce jsme dojeli Tomášovým autem. Od tý doby mi pomáhá. Táta je super mechanik, super trenér, ale už jsme měli těžkou ponorku. Taky rozjížděl svůj byznys a neměl tolik času. Tak jsme se domluvili s Tomášem a začal se o mě starat. Musel si ale zvyknout, že mám o dvacet kilo víc než on! Když se podával do svýho sešitu, musel ty převody zredukovat. Měl se mnou taky nervy, když se mi nedařilo a házel jsem se vším. Tomáš je super člověk, ale když jsem třeba při první lize v Žarnovici nadával, věděl, co má dělat. Teď maká, skládá motorky na mou výšku. Je super závodník, super mechanik, už bych si bez něj neměl plochou dráhu ani představit. Je jediný člověk, s kterým jsem se cítil bezpečně jako s tátou, když jsem jel na závody. Fakt bomba! Hrozně moc vychytávek mě naučil, aby motorka jela líp a bylo to levnější a nebyla potřeba utrácet velké peníze, protože Tomáš to sehnal levnějc.“
speedwayA-Z: „Loňská sezóna je naštěstí v minulosti a nyní již skoro celý měsíc píšeme letopočet s devatenáctkou na konci letopočtu. O motocyklech v péči Tomáše Suchánka jsi nám již vyprávěl, ale jak se připravuješ ty?“
Patrik Mikel: „Až do Vánoc jsem byl pořád v práci a nadělal nic společného s plochou dráhou. Jezdil jsem s dodávkou po Moravě a vozil zboží do restaurací. Skončil jsem tam, začal pracovat na sobě, ale nechci to přehánět jako loni. Cvičil jsem šestkrát týdně, ale lepšího závodníka to ze mě neudělalo. Teď se chci bavit a užívat si svou poslední juniorskou sezónu. Budu na sobě makat, abych byl připravený a nebyl unavený jako loni. Budu makat s Tomášem na motorkách, ale chci se bavit. Chci vyhrávat, ale ne za každou cenu.“
Patrik Mikel děkuje:
„V první řadě patří poděkování rodině, tátovi, mámě. Petrovi Popelkovi z PPLaku, který mi už dlouhá léta pomáhá a doufám, že i dlouhá léta bude. Dále bych chtěl poděkovat Zlaté přilbě Pardubice za skvělou podporu zejména Petru Moravcovi a panu Vozárovi. Další poděkování patří Jimmymu z Autodílů Mnětice. Strýcům Pepovi a Pepovi z Ořechova. A také chci poděkovat Tomášovi Suchánkovi za jeho pomoc, podporu a hlavně pevné nervy. Poděkování také patří Olympu Praha a Tomáši Topinkovi za pomoc jak po technické tak i po zdravotní stránce. Ještě bych chtěl poděkovat Meatfly.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer
