Praha – 5. ledna
Co předvedl loni, historie českých stopětadvacítek nepamatuje. A že už české plochodrážní osminky zažily suverénů. Jenže hladkým triumfem ve všech třech domácích seriálech okořeněných o brilantní prvenství v evropském i světovém poháru během jediného roku se může chlubit prozatím pouze Jaroslav Vaníček. Bylo by chybou, aby mistr světa chyběl v letošní sérii zimních exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z jenom proto, že sedlá kolibříky a FIM dosud nepovýšila světový pohár na oficiální světový šampionát. A po autorizaci rukopisu samotným pražským závodníkem se dočkají také čtenáři magazínu speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „Sezónu stopětadvacítek 2017 ovládl Pavel Kuchař, který doma vyhrál většinu závodů. Ty ses prvně na nejvyšší stupínek pódia postavil dvakrát v Divišově a pak v Praze při ceně našeho magazínu. Napadlo tě, že vloni budeš stejný suverén?“
Jaroslav Vaníček: „Ne, nenapadlo. Ale snažil jsem se o to hodně. Myslím si, jak jsem vyhrál v Praze tu tisícovku od tebe, byla to náhoda, protože Pavel a Dan vypadli v semifinále. Přes zimu jsem ale hodně cvičil, každej‘ den jsem chodil běhat. Chtěl jsem bejt‘ dobrej‘ jako Pavel. Koukal jsem na jeho styl, já to ještě neměl tolik v rukou, tak jsem ho proto pozoroval. On vyhrával, protože já jsem to ještě neuměl. Asi po třech tréninkách jsem se to naučil, jezdil jsem i na krosce, tak jsem se do toho dostal celkem rychle.“
speedwayA-Z: „Když začalo mistrovství republiky na krátkých oválech, zdálo se, že se oproti roku 2017 vůbec nic nemění. První závod vyhrál Pavel Kuchař, druhý Jan Jeníček. Ovšem pak ses prosadil ty a jednoznačným způsobem získal titul. Jak ses cítil jako mistr republiky?“
Jaroslav Vaníček: „Bylo to pro mě prostě dobrý, protože jsem chtěl bejt‘ mistr republiky. Dělal jsem pro to všechno a byl jsem hodně rád. Na jaře jsem se ještě rozkoukával. S Jéňou jsme začali jezdit asi nastejno, oba jsme začínali, ale on to měl asi odkoukaný víc. Pak jsem začal cvičit a porážel jsem je všechny. Na tý dlouý dráze se začátečníci líp učej‘, maj‘ větší prostor v zatáčkách, maj‘ taky víc čas než na krátký, kde je času málo, aby nevyjeli z dráhy nebo to nenabořili do mantinelu. Ale na krátký se naučíš víc. Proto si titulu z krátký vážím víc, je těžší než ta dlouhá.“
speedwayA-Z: „Na klasických oválech jsi byl suverénní již od úplného začátku. Vyhrával jsi nejen každý závod, ale dokonce i každou rozjížďku. Tvoje zlatá šňůra praskla až v Divišově a pak už jen v Chabařovicích. Mrzí tě, že jsi titul nevyhrál s kompletním ziskem všech bodů?“
Jaroslav Vaníček: „Trošku mně to líto je. Měl jsem víc makat, ale už je to stejně minulost, takže to nezměním. Jak jsem už říkal, hodně jsem cvičil každej‘ den doma. Když jsem přišel ze školy, šel jsem si zaběhat. Dělal jsem pro to víc než v tamtěch předchozích letech. Ostatní kluci maj‘ čtyřventily, já mám dvouventila, což znamená, že jsem pomalejší. Čtyřventil je rychlejší a tak je dobrý, když mám dvouventila a porážím je. Nevím, co bych dělal, kdybych měl čtyřventila taky (smích).“
speedwayA-Z: „Také Speedway Mini Cupu jsi vládnul od samotného počátku. Nicméně ke konci ti už na paty začali šlapat ostatní, hlavně Vojtěch Šachl, Jan Jeníček či Bruno Belan. Čím to?“
Jaroslav Vaníček: „V posledním závodě v Divišově mně rozhodčí řek‘, že Vojta přejel čáru oběma kolama a vyvez‘ mě. Myslím, že jsem byl vyloučenej‘ neprávem, že to bylo nefér, když mě Vojta vytlačil. Mohla se to opakovat, Jéňa měl štěstí, že jsem vyjeli. Předjel nás a vyhrál. Je taky zvláštní, že na Markétě je moje domácí dráha a přitom se i na ní jezdí nejhůř. Je menší a jsou tam mantinely. Nejezdí se mi tam dobře. Nejlepší to je v Divišově na tý střední. A pak ještě v Chabařovicích, když to mají dobře připravený. A že jsem ke konci sezóny nevyhrával bylo spíš tím, že mi osud nepřál.“
speedwayA-Z: „Srpnový evropský pohár v Divišově skončil úžasným úspěchem českých barev. Ty jsi však jakoby jel svůj vlastní závod, protože jsi po startu každé jízdy rychle všem svým soupeřům zmizel z dohledu. Jak je možné, že jsi všechny změřil takovým způsobem?“
Jaroslav Vaníček: „Mechanici mně dobře připravili motorku. Letělo mi to dobře od startu. Hlídal jsem si, kdyby mě někdo předjížděl, abych ho moh‘ zavřít. Ale hlavně to bylo proto, že mi dobře připravili motorku. Ve finále mě to taky dobře odstartovalo, měl jsem dobrou pozici. Vojta se tam taky probil taky a s Brunem bylo dobrý, že jsme všichni tři Češi byli na stupních. Užil jsem si pěkně, jak mi hráli hymnu.“
speedwayA-Z: „Další spanilá jízda v tvém podání přišla v Morizes. Světový pohár je nejvyšší soutěží stopětadvacítek na naší modré planetě, takže jsi ve své podstatě mistr světa…“
Jaroslav Vaníček: „Jo, jsem mistr světa. Překvapilo mě to, vůbec jsem to nečekal. Byl jsem nadšenej‘, motorka mi jela. O tréninku byly blbá převodovka, vypadávaly mně kvalty. O přestávce jsme motor rozdělali, podívali se do toho a opravili to. A už to jelo a nesekalo se to. Ve finále jsem měl strach, aby se to zase nestalo. Pak se to stalo tomu Němčourovi, byl nakonec čtvrtej‘. Sam Mc Gurk předjel Bruna a vrátil mu tak Divišov. Vyhrál jsem světovej‘ pohár, byl jsem ohromně rád, brečel jsem v helmě. Když jsem šel na bednu, byl jsem hodně rád, byl jsem jen naštvanej‘, že pohár byl jen z plastu a ze dřeva. Ale dali mi medaili, tak jsem za to rád. Po závodech jsme se byli podívat na duně, to bylo hezký, koupal jsem se v Atlantickým oceánu, voda byla studená. A pak jsem na velký pláži napsal svoje jméno a world speedway champion. A ještě datum.“
speedwayA-Z: „Na podzim se AČR opět po roce při vyhlašování motocyklových šampiónů republiky zase plácnul přes kapsu. Prý jsi musel do Opletalovy ulice dorazit dodávkou, abys měl všechny své ceny, kam naložit.“
Jaroslav Vaníček: „Přijeli jsme metrem a neměli jsme to, kam dát. Všechno jsme tam nechali a přijeli pro to dodávkou až v neděli. Byl jsem spokojenej‘, nečekal jsem, že dostanu motorku, pitbike stopětavacítku, a budu pasovanej‘ na rytíře motocyklovýho sportu. Dostal jsem ceny z mistrovství republiky, dva poháry za krátkou a dlouhou a pak i za Evropu a svět. A pak bylo ještě vyhlášení na Markétě, s Pepu nám dali nový krásný kombinézy.“
speedwayA-Z: „Při výstavě Rychlá kola v Lysé nad Labem jsi předvedl svou Shupu v akci na improvizovaném ovále na zámkové dlažbě. Objevil ses i na pódiu při besedě a autogramiádě. Jak si podobné akce užíváš?“
Jaroslav Vaníček: „Užívám si to dobře, protože lidi se na mě koukaj‘. A kdyby se ještě poštěstilo, někdo by přišel a zeptal se, jestli by nás nemohl sponzorovat… To se nestalo, ale někdo chce vědět, co to plochá dráha je, aby třeba menší děti taky začaly někdy jezdit.“
speedwayA-Z: „Máme tady nový rok a než se nadějeme přijde i nová sezóna. Jak bude v tvém podání vypadat?“
Jaroslav Vaníček: „Chystám se tak, že mám dvěstěpadesátku. Chci s ní jezdit závody, doufám, že na ní hodně natrénuju, abych se zlepšoval a zlepšoval. Na stopětadvacítce chci taky jezdit a doufám, že se mi povedou všechny závody. Přes zimu chodíme v úterý a ve čtvrtek makat s trenérem, makám i doma a připravuju se na sezónu.“
Jaroslav Vaníček děkuje:
„Chtěl bych poděkovat Zdeňkovi Schneiderwindovi, kterej‘ pro mě dělá první a poslední. Jsem mu za to vděčnej‘ a bez něho bych to nezvládnul. Pak bych
chtěl poděkovat Honzovi Čejkovi, trošku mě sponzoruje. Chtěl bych mu poděkovat, je to kamarád, dělá pro mě hodně moc. Klubu Markéta Praha, kterej‘ mně vytváří dobrý podmínky. Zdeňkovi bych chtěl ještě poděkovat, že dělá Mini Cup, protože kluci, co to neuměj‘, se můžou hodně naučit. A všem, co mně držej‘ palce, a mámě a tátovi.“
Foto: Karel Herman, Gabriela Vaníčková, Pavel Fišer, Eva Palánová a Mirek Horáček
