Divišov – 22. prosince
Milan Mach nebyl sám, kdo vraštil čelo nad jeho plány věnovat se dlouhým a travnatým oválům, ale on se nenechal z vlny svého zájmu o tyto disciplíny plochodrážního sportu sestřelit. Začátky byly náročné a občas i bolely. Jenže zkušeností přibývalo a přicházely také výsledky. V tomto ohledu zatím zvedla laťku nevýše letošní sezóna s šestým místem v mistrovství Evropy na travnaté dráze a druhou příčkou v challenge, jenž mu otevřela vrátka do finálové série světového šampionátu na příští rok. Nicméně Martin Málek se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že rozhodně svět klasického speedway neopouští.
speedwayA-Z: „Jet na klíčový závod roku už v půlce dubna notabene na trávu do Anglie není mezi plochodrážníky příliš populární. Jenže ty ses letos ze Swingfieldu vracel s postupem do finále mistrovství Evropy na travnaté dráze, ale také s poznáním, že se na trávě dá závodit, když jedeš vpředu, že?“
Martin Málek: „Před Swingfieldem jsem absolvoval dvě trávy v Holandsku, abych se trošku rozjezdil. Jet první závod na trávě v Anglii, to by byl trochu blázinec. Nebo docela risk. Hned na začátek sezóny jsem hned 2. dubna vyrazil do Balkbrugu bez tréninku a bez vyzkoušené techniky. Potom ještě týden před Swingfieldem jsem jel ve Vriesu. Hlavně ale ta zima nějak rychle utekla. Byl jsem po operaci kýly, takže jsem nebyl úplně plný síly na jaro. A ještě jsem několikrát přecházel chřipku, takže jsem byl spíše vysláblý. Tím, že mě čekal Swingfield, jsem si vybíral závody, kde se to úplně nevyplatilo, ale pokud chce závodník postoupit do finále, musí si to někde vyzkoušet a někde si to najet. A protože jsem jezdil loni hodně trav, myslím, že postup takové překvapení nebyl. Samozřejmě to ale nebylo zase tak jednoduché postoupit. Jestli chce někdo dělat výsledky, určitě to nepřijde samo, když bude sedět doma u televize a počítat si, jestli se mu někam vyplatí nebo nevyplatí jet. Ve Swingfieldu jsem byl s výsledkem spokojený. Bylo to tam o hubu, ale náročný závod na začátku sezóny jsem to spíš bral opatrnějším stylem. Šlo mi hlavně o to postoupit. To se povedlo. Měl jsem tam v jedné jízdě i pád, kdy jsem se vyhýbal jednomu závodníkovi. Někdy je to jednoduché, když závodník odstartuje. Jak neodstartuje, stačí malá chybička a může být i po sezóně. Z toho Swingfieldu jsem měl ale velkou radost a těšil se do Tayacu. Tam jsem byl už potřetí a věděl, co mě tam čeká.“
speedwayA-Z: „Tvůj travnatý příběh měl parádní pokračování v evropském finále v Tayacu. Výhrou ve finále B ses kvalifikoval do áčka a nakonec ses vracel domů s šestým místem. Jaký to byl pocit?“
Martin Málek: „Zatím nejlepší výsledek, co se týká trávy! Tayac je specifický stadión, není to klasická tráva, ale spíš taková tvrdá speedway na dlouhých motorkách. Je to specifická, krátká dráha, na závod tvrdá a na těch dlouhodrážních motorkách to hodně klouže. Nejhorší je, že se tam taky dráha dost měnila. Začíná se tréninkama už dopoledne a závody končí až kolem půlnoci nebo druhý den ráno. A celý den se na dráze jezdí. Když si to tak vezmu, přijet tam na trénink je úplně zbytečné, protože v závodě to vypadá úplně jinak. Vyhrávalo se vždy z černobílé dráhy úplně od mantinelu. Kdo startoval od prken, většinou doje první. I když Pepovi se tam z vnitřní dráhy taky podařilo dobře odstartovat. Když jsi stál uprostřed, bylo to spíš, komu se to rychlejc rozjede. Ale na ten závod vzpomínám moc rád, s taťkou a Gabčou jsme si to moc užili, aj s Ríšou Dufkem a Ivanem Kolúchem z Kopřivnice. Když se závodník dostane do finálové rozjížďky, stát se může cokoliv. Všechno se nuluje a i ten poslední, co se tam dostal, může vyhrát. Asi hodinu, hodinu a půl se debatovalo, kdo do áčka postoupí. Byl tam sporný moment, že v poslední jízdě byl pád. Bylo rozhodnuto jinak, ale podle mě to zavinil Mathieu Tresarrieu. Srazil Paula Hurryho, ale vyloučený byl poslední Henry van der Steen. Takže kdyby vyloučili Tresarrieho, rovnou postoupím do áčka. Ale protože jsme měli s Pepou stejně bodů, ale on měl lepší vítěznou bilanci, musel jsem do béčka. Naštěstí jsem si vybíral jako první startovní pole, jasně jsem si vybral venek. Nebylo ani pochyb, že bych nevyhrál. Ale na finále A jsem si už moc nevěřil. Jak jsem řekl, odstartovat z prostředku to bylo o štěstí, ani nevím, která dráha na mě zbyla. Myslím si ale, že to nebyl tak špatný výsledek, když se přede mnou plácal Mathieu Tresarrieu. Ten taky nevěděl, jak se dostat dopředu. Ale ve Francii je vždycky těžké dobře zajet, tam je tráva jiná než ve zbytku Evropy.“
speedwayA-Z: „Mezitím se ti dařilo také v mistrovství světa na dlouhé dráze. Loňská smůla v kvalifikaci v Mariánských Lázních se neopakovala, ba právě naopak. Byl jsi osmý s jasným postupem do challenge v Bielefeldu.“
Martin Málek: „Mariánky se povedly. Byl jsem hodně spokojený s technikou, co jsem nachystal. Byl tam nějaký výpadek, někde jsem ztratil body, ten systém je takový divný. Je to rozdělený na určité skupiny, hodně záleží, ve které jedeš. Nechci říct, že je to nespravedlivé, ale tam jde spíš o to postoupit. To se mi povedlo. Challenge bylo v Bielefeldu. A tam jsem se hodně těšil. To je klasická tráva, kde jsem si věřil, ale z který byl špatný jak Hynek, tak i Pepa. Bez zkušeností je tráva hodně těžká. Ale Mariánky pro mě nebyly jednoduché, dva dny nazpátek jsem si rozbil držku v Altripu. Teda spíše rozbil mě pan Härtel. Pro mě fakt bylo důležité postoupit, a abych to vydržel do konce závodů, to umístění mně bylo jedno. Hlavně abych měl postup, challenge je už zase o něčem jiném.“
speedwayA-Z: „V mistrovství republiky na dlouhé dráze jsi před třemi lety debutoval čtvrtým místem, které jsi napřesrok zopakoval. Loni v Kopřivnici jsi byl třetí, letos po návratu šampionátu do Mariánských Lázní už druhý. Žertoval jsi, že bude-li tento algoritmus pokračovat, příští rok tě čeká titul. Vskutku si myslíš, že můžeš Josefa France sesadit z trůnu?“
Martin Málek: „Ten mistrák byla taková sladká tečka na dortu. Jak jsem řekl, byl jsem hodně spokojený s technikou a myslím, že mi to jelo dobře. Ale jak jsem známý už od začátku kariéry, mou slabou stránkou jsou starty. A odstartovat na dlouhý, najít optimální jedničku, není nic jednoduchého. A porazit Pepu? Jak postupně získávám zkušenosti, není to asi nereálné, ale určitě to nebude nic jednoduchého. Je to o zkušenostech a taky o technice. Jsou to ozubená kolečka o spoustě zubů, která musí zapadnout do sebe. Takže když všechno bude fungovat, aby to člověk vychytal, myslím, že by to třeba mohlo vyjít. Ale letos jsem ten mistrák nevnímal, už to byla jen jedna jízda. Uvidíme v roce 2019, zase to nebude lehké, bude to celý závod. Hlavně bych chtěl zůstat zdravý, zbytek může přijít sám. Nebo sám asi ne, ale i za bednu budu rád.“
speedwayA-Z: „Ať tak či onak v challenge v Bielefeldu jsi před Josefem Francem byl, protože jsi s ním stál na pódiu. On byl třetí, ty druhý. Jak na ten závod vzpomínáš?“
Martin Málek: „To byla pecka! Hodně jsem se na to těšil. Celou sezónu musím říct, že jsem jezdil opatrněji než sezóny předchozí, abych se hlavně nezranil před tímhle závodem. Den předtím jsem si na roztrénování vymyslel závod v Opende, což se ukázalo, že nebyl úplně ideální nápad. Závody skončily až v noci a do Bielefeldu jsme se dostali až ve tři ráno, takže spánku moc nebylo. Nejdůležitější bylo, aby vyšlo počasí. Zažil jsem tam dva extrémy. Jednou bylo horko a prášilo se, že i první závodník po dvou kolech neviděl, kam jede. Druhý extrém byl, že dvě hodiny před závodem se spustil hodinový liják, že jsme nejezdili na trávě, ale spíš ve vodě. Na challenge to ale vyšlo úplně perfektně. Všechno bylo ideální, sice tam byl škaredý pád s příletem vrtulníku pro Mustonena. Začala panovat nálada, že dráha je nebezpečná a na některé závodníky dopadl strach, že začali šířit poplašné zprávy. Ale pro mě to byly ideální podmínky na závodění na trávě. Nepřijel jsem vyhrát, ale hlavně postoupit. A nakonec z toho bylo krásné druhé místo. Mám v Německu hodně fanoušků, byl to moc příjemný závod i s tou celkovou atmosférou. Takže uvidíme, co příští rok ve finálovém seriálu, jak to bude.“
speedwayA-Z: „Mistrovství světa družstev na dlouhé dráze v Morizes vrátilo české sestavě stejnou podobu, jakou mělo předloni v Mariánských Lázních. Avšak pak se zranil Hynek Štichauer při pardubickém přeboru a místo další medaile jste skončili pátí. Jak bys tento výsledek komentoval?“
Martin Málek: „Nejradši bych tuto otázku vynechal. Tam to bylo fiasko. Fiasko je ale slabé slovo. Jedna věc, jak jsem už trošku řekl, Francie je velice těžká na závodění. Musím přiznat, že jsem tam přijel trošku nepřipravený. Týden před Francií jsem odletěl pracovně do Rigy, takže přípravy byla takové na poslední chvíli. A tak to budu brát v bodech. Nefungovala mi tam technika. Atypická dráha. Já jsem ještě do toho byl nachlazený. Teď i psychický tlak na nás, že v ostatních týmech nejelo hodně hvězd a od nás se čekal velký výsledek. Prostě blbý den, žádná týmová spolupráce. Byl jsem z toho hodně rozhozený na dlouhou dobu, což bylo vidět i na dalších závodech. Mistrovství světa mi vzalo hodně. Chyběl nám Hynek. I on říkal, že v tom Morizes je to těžké, že se nediví, že to tak dopadlo. Prostě dráha tvrdá, každá zatáčka jiná, jezdilo se z kopce do kopce. Taková speedway na dlouhých motorkách, což mi většinou nejde. V tréninku mi nejely motorky a v závodě byla úplně jiná dráha, takže jsem se vůbec nechytal. Bylo to fiasko, velké fiasko.“
speedwayA-Z: „Finále českého šampionátu jednotlivců jsi rozehrál docela nečekaně. Na pražské Markétě jsi měl čtyři body a skončil třináctý. Nakonec jsi šestým mužem závěrečné klasifikace. Jak tento svůj skok vnímáš?“
Martin Málek: „Tak hlavně, přijel jsem do Prahy na poslední chvíli. I když byl státní svátek, musel jsem být ještě v práci. Můj původní plán byl takový, že mistrovství republiky vůbec nepojedu. Přemýšlel jsem spíš o dlouhé v Dingolfingu, a že mistrák oželím. Na ten den v Praze bych nejraději zapomenul stejně jako na Morizes. Vůbec nevím, co se dělo, bylo všechno špatně. Asi kdybych šel do hospody na pivo nebo do prvomájového průvodu, udělal bych líp. Kvůli Swingfieldu jsem se nemohl zúčastnit přeboru v Březolupech, ale v Pardubicích jsem byl pátý a mohl jsem se zúčastnit i druhého finále. V Kopřivnici jsem si to vyloženě užíval, tam mě to baví, jezdím tam hrozně rád. Byl jsem čtvrtý. V Plzni na mě ležela ještě deprese z Francie, z mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Přišly Březolupy, domácí závod. Už mi o titul nešlo, ale myslím, že jsme si to s taťkou na konec sezóny užili. Spíš jsem si tam hezky zajezdil, než zazávodil, spíš jsem si to chtěl užít a udělat slušný výsledek před domácím publikem. Myslím, že se to povedlo a měl jsem radost z pozitivních ohlasů po závodech. Šesté místo není špatné, jsem velice spokojený. Kdybych udělal nějaký bod navíc v Praze, mohlo to být taky někde jinde. Asi jsem tu krátkou ještě nezapomněl. Je fakt, kdybych se jí víc věnoval, mohly být lepší výsledky. Ale ty nejlepší sezóny jsem už předvedl a rád bych se tam ještě bavil. Prioritou pro mě ale zůstane dlouhá.“
speedwayA-Z: „V přeboru jsi jel jen dvakrát v Pardubicích, protože ses už do osmičky českých finalistů vrátil již ve druhém závodě v Kopřivnici. Sporadicky jsi účinkoval také v extralize, ale naproti tomu jsi doslova vymetal pouťáky na dlouhých a travnatých drahách. Znamená to, že dáváš vale klasické speedway, jak možná trošičku vyplývá také z tvé předchozí odpovědi?“
Martin Málek: „To úplně ne. Je dobré si občas zajet taky krátkou i kvůli startům, postřehu a technice jízdy. Spousta dlouhodrážních drah se rozměrově blíží těm krátkým, takže ono je dobré si zazávodit i na speedway. Je spoustu stadiónu, na které jezdím rád, ať už Březolupy, Kopřivnice nebo Žarnovica i Svitavy. To by mi asi přišlo líto, že bych se tam nesvezl. Mám podepsanou smlouvu zase ve Slaném. Uvidíme, jak se mi v kalendáři uvolní místo. Prioritou bude dlouhá dráha kvůli finále mistrovství světa a z toho se bude odvíjet všechno ostatní.“
speedwayA-Z: „Od vzniku střediska talentované mládeže dvěstěpadesátek v Divišově ses angažoval i na tomto poli, byť sis stěžoval, že ti ubírá už tak nedostatkového volného času. Jak jsi na tom v tomto ohledu byl letos a jak vypadá budoucnost tohoto projektu?“
Martin Málek: „Jak jsem řekl v předchozí odpovědi, podle mistrovství světa se bude odvíjet i SCM, to je přesně řečeno. Bylo to vidět na letošní sezóně, která se odvíjela hlavně z finanční stránky centra. Sezónu dva sedmnáct jsme neukončili úplně úspěšně, co se týká financí. Proto jsem letošní sezónu musel brát uvolněně. Bylo to vidět i na výsledcích, co se týká závodění. Už jsem to tak nějak oznámil, že práci v SCM nejsem schopný vykonávat na sto procent, jak to bylo loni. Pak jsem z toho byl spíš zklamaný. Ne, že by ta až abnormální snaha nebyla doceněná, ale spíš jsem si uvědomil, že jsem ty některé kluky až moc rozmazlil, že si toho pak nevážili. Už jsem i předsedovi Vaškovi Hromasovi oznámil, že není v mých silách, nechci říct pokračovat, ale zvládat to nejde. Sedět na čtyřech židlích bez nějaké finanční podpory nejde. Pak člověk nemůže nic dělat pořádně.“
speedwayA-Z: „Na nový letopočet budeme čekat jen pár hodin. Nebude trvat dlouho a devatenáctka na konci letopočtu se začne objevovat rovněž v datech plochodrážních závodů. Jak se na novou sezónu chystáš a jak by měla v tvém podání vypadat?“
Martin Málek: „Podzim hrozně rychle uletěl, takže mě čeká ještě hlavně fyzická příprava. Plány mám veliké. Ještě vylepšit motorky na dlouhou. Nějaké nápady byly, postupně se na tom pracuje, ale je toho hodně, tak budu muset víc kopnout do vrtule, aby se to všechno stihlo. Chci vyzkoušet motory od jiných ladičů, ale z finančních důvodů jsem to musel trošku proškrtat a zúžit výběr. Předvedl jsem letos i několik podií, tak by to chtělo zopakovat a navýšit bilanci. Priorita je hlavně finále mistrovství světa na dlouhé dráze, kde bych se rád umísťoval minimálně v semifinále. No, a nejdůležitější bude dojet sezónu ve zdraví, jak se to povedlo letos. Ale bude to hodně náročné. Uvidíme, jak to půjde na té dlouhé, na krátké si velké cíle nedávám. A co se týká dlouhé dráhy, doufám, že to vylepšíme v mistrovství světa družstev, zhoršit to už snad ani nejde. No, ono by to ještě šlo, ale to se snad nestane… Hlavně se těším na mistrovství Evropy na trávě. Semifinále je v Bielefeldu a finále v Bad Hersfeldu. Bielefeld si myslím, že mi jde, Bad Hersfeld je typická tráva, kde si věřím spíš než na nějaké speedway dráze.“
Martin Málek děkuje:
„Sezóna byla dlouhá a asi bude delší i seznam, ale asi to trochu zestručním. Děkuju, tatínku, děkuju Gábinko, letos jste mi moc pomáhali, ještě víc než léta předchozí! Asi to bude příští rok tvrdší, tak se Vám už předem omlouvám, jestli na Vás budu někdy protivnější než letos. Panu Grossewachterovi za technickou pomoc. Káčovi Kadlecovi, Jardovi Solnařovi, Mirovi Ševčíkovi, Ládovi Šímovi za doprovod a pomoc při závodech. Strejdovi Petrovi za technickou pomoc, mechaniku Matějovi Čermákovi, panu Janouškovi za Metaltec, firmě Maliniak Rafalovi a Darkovi. Velký dík patří taky panu Diatkovi a JRM Speedway Factory s.r.o. a panu řediteli Rezlerovi. Nesmím zapomenout na maminku, taky na Ríšu Dufka a Ivana Kolúcha, Vaška Hromase, Karola Karáska, Rudyho Baniariho, Roderika Bónu, Karla Matušku, Jirku Floriána, Danyho Šilhána a spousta dalších, které občas otravuju s prací! Taky děkuju fanouškům a dalším, na které jsem si hned momentálně nevzpomněl…“
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív Martina Málka
