Pardubice – 2. prosince
Od začátku své kariéry slynul skvělými starty. V britské lize se později naučil předjíždět, ale nikdy příliš nepadal. Dva pády, které spolu bohužel úzce souvisí navzdory časovému rozdílu více než patnáct let, však svými důsledky ohrožují jeho ambice prohánět se po plochodrážních oválech až do čtyřicítky. Tomáš Suchánek rozhodně není žádný astrolog, přesto tvrdí, že odpověď o dalším směřování své kariéry najde na jaře ve hvězdách.
speedwayA-Z: „Loňská sezóna běžela již skoro půl roku. V šampionátu jednotlivců ti nevyšlo první finále v Praze, kde jsi jednou zůstal stát, v extralize vás válcovala Praha. Nicméně dozajista by ještě dnes stálo za to vypíchnout tvůj titul, který jsi získal s Václavem Milíkem v šampionátu dvojic. Jak na závod v Plzni vzpomínáš?“
Tomáš Suchánek: „Na ten určitě dobře. Je to jedinej‘, první a asi i poslední titul, kterej‘ budu mít ve dvojicích. Vždycky tam bylo druhý, třetí nebo pátý místo. Co si budeme povídat, je to o parťákovi. Byl ten nejlepší, co jsem si moh‘ přát. První jízdu jsme měli štěstí, jezdil jsem poslední, ale Zdeněk spadnul. Jinak každá jízda vyšla. A finálovka asi nejvíc. Odlítnutl jsem, šudlal si lajničku, abych nechal Vencovi venek. Kouknu a on je za mnou. A nakonec i přede mnou (smích). On byl mistr tradičně, já jako nováček.“
speedwayA-Z: „S Václavem Milíkem jste spolu v mistrovství republiky dvojic startovali již roku 2012. Tehdy jste ale ve Mšeně skončili už ve skupině a do nadstavbové části nepostoupili. Co se od té doby změnilo, že jste po pěti letech slavili titul?“
Tomáš Suchánek: „On to jezdil s Hynkem nebo nějakým Polákem. Klub nechal na něm, koho si vybrat. Domluvili jsme se a jeli spolu. Taky říkal, že by to chtěl vyhrát s českým jezdcem. Já jsem nebyl proti jet s ním a Vencovi se to taky vyplatilo. A tenkrát ve Mšeně byl ještě mladej‘, bylo mu teprve devatenáct.“
speedwayA-Z: „Novinkou v tvém podání, k níž bohužel zatím ještě nedošlo, byl tvůj start na dlouhých drahách. Čím tě toto plochodrážní odvětví zlákalo?“
Tomáš Suchánek: „Neměl jsem tolik závodů, neměl jsem angažmá v cizině, jezdil jsem spíš tady v Čechách a volňásky, co jsem si sehnal po Evropě. Jezdil jsem Hynkovi pomáhat na dlouhý. A tak jsem si sehnal sponzora, co mně koupil motorku… Chtěl jsem si to zkusit, trávy by asi pro mě byly horší, ale já bych si s tím poradil. Kdyžby se jelo na anglickým trávníčku, šlo by to určitě. Teď už to přijde asi jen těžko. Ale kdybych začal zase jezdit, asi bych to zkusil.“
speedwayA-Z: „Jenže v srpnu jsi neodmítnul pozvánku na Zlatou přilbu SNP do Žarnovice. Věřil sis, že bys opět mohl skončit s hlavní trofejí na hlavě. Mířil jsi do semifinále, jenže přišla poslední rozjížďka základní části…“
Tomáš Suchánek: „A smůla… Nejhůř, jak mohlo bejt‘. Zas úplně dobře rozjetý to nebylo, to bych neřek‘. Nějaký rozjížďky to nejelo dle představ, pořád se ale zkoušelo, ladilo a připravovalo se na finále, kterýho jsem se samozřejmě nedočkal. Přišla ta jízda… Přede mnou byl Polák. Nevím, v kolikátým kole jsem ho zkoušel předjíždět, ale dostal jsem cejchu, jak to bylo nakropený a těžký. A v tom mě předjel i Patrik Búri. V dalším výjezdu se mu to čaplo a zahodil to. Myslel jsem, že se vyhnu. On se dokutálel k mantinelu, kudy jsem chtěl jet já. Nechtěl jsem ho trefit na žebra, tak jsem jel mezi ním a motorkou. Vypadalo to, že to vyjde, ale ta jeho motorka se čapla a já ji trefil na jediný mítečko, který zůstalo nechráněný. V blbej‘ čas na blbým místě, nenaděláš nic.“
speedwayA-Z: „Po pádu jsi skončil v nemocnici v Žiaru nad Hronom. Podepsal jsi však revers a nechal se převézt do Pardubic. Co za takovým rozhodnutím stálo?“
Tomáš Suchánek: „Maťo Vaculík by mi zařídil specialistu, kterýho zná, ale já už jsem byl domluvenej‘ s doktorem Brožem tady v Pardubicích. Čekali na mě. Když jsem viděl ty doktory v Žiaru, možná jsem lepší doktor já. Za prvý nic neměli, nafukovací dlahu museli vrátit, protože ji měli půjčenou, za druhý nevěděli, co dělat. Jenže v Pardubicích si mysleli, že má zlomeninu u kotníku, ale já ji měl pod kolenem. To by mi prej‘ přejezd autem ani nedovolili. Když pak pan Brož čet‘ tu zprávu, zhrozil se, že by mě s takovým zraněním nenechal přijet. V Žiaru jsem se ptal co a jak, říkali, že mě odvezou to Banský Bystrice, ale operovat mě budou za dva, spíš tři dny. To jsem nechtěl, tak jsme začali shánět ty Pardubice. A šli do reversu, skočili do dodávky a jelo se. Byla to asi nejdelší cesta ze Žarnovice, co jsem kdy jel. Měl jsem ještě rozbitou dodávku, jela bez turba. Udělal mi takovou dlahu ze sádry, že už v Hrozenkově jsem si chtěl uříznout nohu, jak natekla a bolela. Když jsme přijeli do Pardubic a tam mi sundali dlahu hned, jak viděli černou barvu nohy, moc nadějí, že mi zůstane, nedávali. Rozřízli sádru a během třiceti vteřin noha natekla jak malej‘ fotbalovej‘ balón.“
speedwayA-Z: „Léčba nebyla rozhodně snadná a provázely ji komplikace. Již na podzim jsi proto věděl, že letos závodit nebudeš.“
Tomáš Suchánek: „To jsem věděl určitě, už jenom kdybych měl jen tu zlomenou holenní kost pod kolenem. Lidi říkali, že na to je minimálně rok léčba. Jenže k tomu byla ještě plastika. V pardubický nemocnici jsem chytil infekci zlatýho stafilokoka. Měli mi dělat převaz dvakrát denně, protože jsem přišel ze sálu a během půl hodiny jsem to měl úplně prodojený. Pak mě asi po tejdnu celej‘ víkend nechali bez převazu. Už v sobotu, jak jsem se na posteli pohnul, cejtil jsem zkažený maso. Po měsíci to odstranili, bylo to čistý, blížila se Zlatá přilba, chtěl jsem se jít podívat. Ptal jsem se, jestli mě pustěj‘. Oni, že jo, jestli se cejtím. Propustili mě ve středu, ale v sobotu jsem ani neslez‘ z gauče, na Zlatou přilbu jsem ani nešel, koukal se jen v televizi a ještě se zpožděním, protože jsem myslel, že zase budou dávat sestřihy. Ve tři hodiny jsem to zapnul a oni už dávali čtvrtfinále. Jel jsem pak na kontrolu, kde mi řekli, že má nastoupit až druhej‘ den v devět. V jednom místě se plastika nechytla a zánět byl tak hluboko, že byl až u kosti. A všechno začalo zase od začátku. Měsíc trvalo, než to vyčistili. Nakonec byl zánět tak rozlezlej‘, že mně přemísťovali svaly, což v Pardubicích nedělaj’, tak mě převezli do Hradce. A tam jsem byl další měsíc, ale konečně to udělali dobře. Vypadalo to jinak než předtím, žádný problémy nejsou. Jen když přituhne a je zima, ale v Hradci jsem se málem odnaučil i kouřit, nesměl jsem nikam. Ale tuhle ztrátu jsem hned dohnal (smích). Kost byla rozdrcená na hodně malejch kousků, to dali do kupy, mám tam desky a šrouby. Řekli mi, že vyndávat to budou jen, kdybych chtěl já, ale já bych to nejradši neřezal. Lepší když to tam bude, je to stabilnější, ale někdy to lupe a hrká jako vysypanej‘ kloub u auta a chtělo by to vé-déčko. Mám už zraněnej kotník a achilovku z těch šroubků, když mi bylo sedmnáct, nefunkční cévy, naštěstí na patě, tak to tomu taky moc nepomohlo. Tři měsíce jsem byl bez pohybu, pak domácí léčení, když jsem šlápnul na nohu, byl to další měsíc. Půl roku jsem byl bez zátěže, achilovka se zkroutila, že se už snad ani nikdy nenatáhne zpátky, jak se scvrkla. Takový blbý nešťastný náhody, při závodění jsem nikdy neměl moc pádů, ale ty šroubky a ta Žarnovica, to byly blbý náhody.“
speedwayA-Z: „Místo, aby ses v depech převlékal do závodní kombinézy, trávil jsi sezónu v roli mechanika Patrika Mikela. Jak jsi takovou proměnu prožíval?“
Tomáš Suchánek: „Nejhorší pro mě bylo, když jsem viděl první trénink. Blbě se mi na to koukalo, málem jsem se rozbrečel. Nějaká slza ukápla. Věděl jsem, že tu sezónu nebudu jezdit, možná už vůbec. Dělám plochou dráhu odmalička celej‘ život, tak ní mám velkou lásku. Patrik neměl mechanika, tak jsem mu pomáhal. Je teď i pardubickej‘, domluvili jsme se. Příští rok končí juniora, chci mu pomoct, do tý doby jsem pomáhal Hynkovi, pak už jen výjimečně podle volnýho času, protože jsem na plnej‘ úvazek dělal u Patrika.“
speedwayA-Z: „Právě na motorce Patrika Mikela ses na podzim vrátil do sedla. Před Zlatou přilbou jsi na ní vyjel nahoru do kopce depa, při rozlučce jsi ji vodil po ovále. Jaký to byl pocit?“
Tomáš Suchánek: „Bylo to pěkný, těšil jsem se na to a nemoh‘ se toho dne ani dočkat. Akorát jsem se musel podřídit tej‘ noze, což bylo vidět i na stylu. Musel jsem jezdit obráceně, než co jsem zvyklej‘. A Patrikova motorka je o sedm cenťáků vyšší než moje, ne-li ještě víc. Svezení bylo docela dobrý, byl jsem tam dvakrát, pomaličku jsem se začínal rozjíždět. Ale krom startíků jsem moc nedržel.“
speedwayA-Z: „Letos jsi vzhledem ke svému zdravotnímu stavu závodit nemohl. Nicméně z tvých odpovědí nevyplývá, že bys svou plochodrážní kariéru jednoznačně považoval za uzavřenou. Nemohu se tedy zeptat jinak než přímo, jak to s tebou bude napřesrok?“
Tomáš Suchánek: „Budu u Patrika, připravuju mu všechno u sebe v dílně. Jinak, co se týká mě, uvidím po zimě. Posledních čtrnáct dnů se noha zlepšuje, jsem na 110, 115 stupních ohybu, už můžu jít ze schodů rovně. Uvidím po tý zimě, to už se asi definitivně rozhodnu. I když to vidím bledě, ale… To víš, že bych chtěl jezdit. Měl jsem v plánu závodit do čtyřiceti, chtěl jsem přeskočit Jardu Petráka ve Zlaté přilbě. Jsem tady v republice asi jedinej‘, co ho může překonat. Všechno je teď ve hvězdách, noha je už hrozně moc rozkuchaná. A přece jen zdraví je zdraví. Jsem rád, že chodím, a že tu nohu vůbec mám. A to už podruhý, nejdřív ty šroubky, teď Žarnovica. Ale co vím, určitě u plochý dráhy neskončím.“
Tomáš Suchánek děkuje:
„Určitě rodině, Jimmymu – Vrakoviště Mnětice a všem, co mně fandili a fanděj‘!“
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív Tomáše Suchánka
