Praha – 4. prosince
Někdy v létě začali žarnovičtí plochodrážníci vozit do Čech nepříliš růžové zprávy o setrvání Speedway Clubu v naší vyšší ligové soutěži. Co bylo horšího, management slovenské klubu je nikterak nevyvracel a nakonec potvrdil, že extraligu 2019 jezdit nebude. Návrat k systému dvojutkání nemá mezi soutěžícími žádnou podporu a to již jen kvůli minimálně o padesát procent vyšším nákladům. Poptávku po čtvrtém účastníkovi extraligy nakonec řešil Vladimír Vopat svým projektem, o němž se rozhovořil pro magazín speedwayA-Z.

 

Vaření u slánského kiosku

Kalendářní porada minulý měsíc akcentovala smíšený celek, jemuž domácí zázemí poskytne Žarnovica. „Jeho pracovní název je československý interteam,“ usmívá se Vladimír Vopat. „Ale název je to poslední k řešení. Tady má nápad každej‘, i když třeba blbej‘, takže se nikam nepohneš. Možná vyhlásíme i soutěž o název na speedwayA-Z, co říkáš (smích).“

Dobrá název může být na poslední nejzastrčenější koleji extraligového nádraží, na níž se posunovalo naposledy za dob krále klacka, ale co jezdecké složení? „Soupisku bude mít jako ostatní týmy do konce ledna,“ pokračuje muž, jenž coby manažer takřka s Olympem chytil stále unikající extraligové zlato. „Bude zahrnovat kmenové jezdce a pak samozřejmě počítám i s hosty. Ti se budou rekrutovat z těch volných pro dané kolo extraligy, pokud u nás bude volné místo. Na triku to budu mít já, co se týká sestavy a na post manažera jsou domluvení Luboš Tomíček mladší a Ján Daniel. To kvůli jazykové bariéře, aby mi každý rozuměl (smích).“

O komunikaci se zahraničními závodníky však nemusí být ani náznak strachu. Vladimír Vopat si svého času porozuměl beze slov i s takovým Nicki Pedersenem. Svou brilantní ruštinou ohromil i Igora Kononova. Pravda fráze Nína katájetsa na kaňkách o kaňikúlach naučená na základní škole v Brandýsku někdy na sklonku šedesátých let se hodí možná jako vtip při seznamování, avšak účel světí prostředky.

V případě čtvrtého extraligového týmu se geometrickou řadou množí jiné otázky. Proč Vladimíra Vopata napadlo jít do extraligy, proč je to jakýsi náhradní tým a on nešel raději cestou spolupráce s nějakým tradičním klubem, který extraligu nejezdí, a jemuž by přihrál volné závodníky na soupisku a on by na oplátku poskytl své stadión pro pořádání extraligových závodů?

„První takovou ideu něčeho, co teď vzniká, jsem zachytil cestou z Liberce po šampionátu dvojic,“ začíná si Vladimír Vopat klestit cestičku skrze hromadu dotazů lopatou svých odpovědí. „A další impuls byly informace ze závodu extraligy ve Slaném v srpnu. I ty jsi přilil olejíček do ohýnku informací o situaci v Žarnovici. A nevěřil bys, co všechno se dá uvařit ve Slaném na stadionu u kiosku. Postupně jsem začal oslovovat potencionální partnery a získávat jejich názory a dneska už myslím, že se nejedná o žádný náhradní tým odpadlíků, zejména když naše původně hlavní eso Lorenzo Lamas nám písemně sdělil, že na takovou soutěž se necítí. Bylo i celkem jasné, že s nějakým stávajícím klubem budeme spolupracovat, stadión v Třebusicích opravdu ještě svůj nemáme. A na rovinu, všechno se začalo stáčet na Slovensko. Já zastávám názor, že když dva nebo tři mají stejný cíl, tak formu najdou. Žarnovica je schopná vyřešit i jeden z hlavních problémů, juniora, o ty si myslím, že napřesrok bude trochu nouze. Měl jsem v úmyslu s domácími závody oslovit kluby, kde se extraliga nejezdí jako Liberec, Plzeň či Divišov, ale i tady už máme jasno, pojedeme v Žarnovici.“

 

V hledáčku je zatím sezóna 2019

Vedle Žarnovice by se čtvrtý celek měl v extralize opírat o hostování pražských závodníků a pomoc v personální rovině deklarovaly také Pardubice. Jenže tyto dva kluby jsou motivovány bojem o titul, který jim také od vypuknutí mšenské krize žádný jiný celek nedokázal sebrat. Slůvko extra v názvu naší vyšší soutěže by přece jen mělo garantovat skvělou podívanou. Jenže slepenec závodníků, kteří se nevejdou do sestavy Tomáše Topinky či Lubomíra Vozára ruku v ruce s žarnovickými mladíky na první pohled nevypadá jako černý kůň.

„Souhlasím, extraliga by měla být extra, ale vyvedu tě z omylu,“ reaguje Vladimír Vopat. „Mám za sebou jednání se zástupci SC Žarnovica. Junior je vyřešen a myslím, že na ocasu jezdit nebude. V jednání je účast Martina Vaculíka nejenom na domácí dráze, k dispozici jsou i jejich cizinci. A propos, cizinců už máme na soupisku si pět, i když může jezdit jen jeden. S Prahou jednáme o jezdcích do základu, klíčové budou výsledky v jejich zimní přípravě, a že se umíme postarat, bylo vidět v Liberci. Neslibujeme nemožné, ale chceme garantovat pro jezdce podmínky pokud možno jako v mateřském klubu. Že by nebyl tým konkurenceschopný, obavu nemám, vím, že stát se může ledacos. Mám v životě a to i sportovním něco za sebou a vím, že závodník, který to chce někam dotáhnout, využije jakoukoliv příležitost se prezentovat. Já bych to viděl spíš jako hozenou rukavici těm třem stávajícím a pomoc české ploché dráze pro příští rok. Chci věřit i tomu, že pomoc Prahy, Pardubic nebo Žarnovice se i jim v budoucnu vrátí.“

Šampionát dvojic či pouťák, do nich se Vladimír Vopat se svými třebusickými kamarády pustil, jsou však jednorázovou záležitostí na rozdíl od extraligy. Koalice na různých ligových úrovních nejsou u nás žádnou novinkou, vždyť Kopřivnice se s Žarnovicou spojila již roku 1991. Nicméně taková partnerství měla vždy jepičí život, stačí jen vzpomenout na spolupráci Březolup s Žarnovicou, Míšní či Plzní nebo extraligovou trojkoalici Dak Moto Plzeň Divišov.

„Ano, několik pokusů už tady bylo,“ ujímá se opět slova Vladimír Vopat. „Delší či spíše kratší dobu byla překlenuta určitá fáze případné závodnické pauzy jezdců. Nemám kouzelný proutek, abych garantoval mnohaletou činnost týmu, teď chci vyřešit rok 2019 a na základě zkušeností pokračovat nebo možná i skončit. Jak jsem řekl, stát se může cokoliv, změní se podmínky na Slovensku, v Praze, najednou bude méně jezdců a už nedáme tým dohromady. Rozdělil bych to, ambice příštího roku je bedna na konci sezóny a uvidíme dál. Přijdou další junioři do seniorů, upraví se pravidla, vláda konečně nebude o podpoře sportu kecat a místo nesmyslné agentury dá peníze opravdu klubům a tak dále. Třeba vznikne další tým, Žarnovica se vrátí nebo se domluví s jiným partnerem. Ale pokud se to ukáže životaschopné, a proto do toho jdeme, tak od roku 2020 se mají soupeři na co těšit.“

 

Myšlenky na ligu nastupující plochodrážní generace

Co by však do hry mohlo vstoupit jako rozhodující faktor, jsou mladí kluci na stopětadvacítkách. Závody kolibříků opět zažívají velký boom, a byť ne každý malý závodník se prosadí s půllitrem, o podhoubí je přece jen postaráno. V blízkém časovém horizontu může nastat situace, že začínající plochodrážníci nebudou mít, kde závodit. Generační obměna ji může pomáhat řešit, nicméně nebylo by přece jen od věci vrhnout úsilí a finance pro znovuzavedení dvojutkání? Ostatně sezóna 2014 potvrdila, že v tom případě může mít extraliga se třemi týmy atraktivní náboj především kvůli play-off?

„Boom kolibříků je super, jedna z největších bomb letošního roku,“ vnímá Vladimír Vopat vývoj na stopětadvacítkářské scéně pozitivně. „Víme, že klíčový je právě přechod na půllitry. Já bych vůbec nebyl proti tomu, aby tu bylo třeba šest týmů a systém dvojutkání. Já budu mezi prvními u případných změn v systému už jenom proto, že nic netrvá věčně. Víš, já si myslím, že možná už pro rok 2020 by nebylo na škodu odjet ve čtyřech jen jedno kolo a pak nasadit semifinále, malé a velké finále ve dvou a to velké třeba doma a venku. Jsem zastáncem změn k atraktivitě, ale taky vím, že nejdřív bychom to měli stabilizovat zejména po jezdecké stránce a pak jděme do změn pro diváky. Já ti řeknu ještě tohle, jedna strana je divák, ale druhá strana je sponzor. Jeho názory je nutné taky brát v úvahu, ale to by bylo na jiné povídání. Takže, nic jednoduchého nás nečeká, ale to jsme věděli a s tím do toho šli. Čeká nás ještě dotažení všech pravidel spolupráce rovnocenných partnerů, jednání s jezdci, a tak dále.“

Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov a Eva Palánová