Kajlovka – 4. listopadu
Na konci dubna byl šťastným pasažérem na palubě dopravního letadla, které dosedlo na ranvej bratislavského letiště na své cestě z Moskvy. Měl za sebou své prozatím nejlepší výsledky ve slovenském šampionátu i v české extralize. Ze slovenské metropole ovšem nemířil domů do Žarnovice, ale do Murecku na mezinárodní volný závod. Ten ovšem nedopadl vůbec optimálně a přinesl předčasný konec sezóny. Patrik Búri se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se před svým případným comebackem na ovály musí dát stoprocentně do pořádku po všech stránkách.
Chmury na duši slovenského extraligového závodníka
„Mureck byl můj stý závod v kariéře,“ vrací se Patrik Búri k prvnímu dni letošního května. „Letos jsem jel sedm závodů. Stalo se… Přitom člověk se už trošku naučil jezdit. Tuto sezóny nebyly kiksy na trénincích, nebyly kiksy na závodech. Jen v Praze jsem se šúchnul pod plynem do nájezdu… Bylo to ale dobré, měli jsme nevychytané převody.“
Dunění mantinelů provázelo Patrika Búriho zejména v prvních letech jeho kariéry. I popisovaný tréninkový pád během úvodního kola letošní extraligy na Markétě byl ojedinělý. Slovenský závodník nakonec ve vyšší české soutěži absolvoval svůj nejvydařenější závod. Inkasoval sedm bodů a Žarnovici chybělo jen šest bodů na nejnižší stupínek pódia.
„Přijedu do depa a mechanik Jožo Rolinec mi říká, že jsem neměl poslouchat spíkra,“ svěřuje se slovenský závodník se zážitkem z rozjížďky s číslem šestnáct. „Prý říkal, že očekáváme souboj Holuba a Krčmáře. Odstartovali jsme a on vede Holub. Já byl druhý, ale najednou brm, brm a vede Krčmář!“
Na samém prahu extraligy anno domini 2017 se zdálo, že Žarnovica konečně může míchat poměrně stojatými vodami soutěže. Vždyť v Praze nemohl startovat zraněný Martin Vaculík! A nebýt šlápnutí vedle v podobě angažmá Andreje Kobrina, Slováci stáli na bedně.
Patrik Búri na téma filozofie sbírání zkušeností v české extralize:
„Ano, sbíráš zkušenosti takovým způsobem, že kvůli jednomu závodu přijdeš o dva dny dovolené.“
„Byla to jediná extraliga, kde jsem byl něco platný,“ uvědomuje si Patrik Búri, jenž však není příliš velkým zastáncem žarnovické účasti ve vyšší české soutěži. „Extraliga je dobrá, když máš dobrý mančaft. Teď ve Friendship Cupu naši skončili druzí v Rovně. Ale to proto, že jeli Manev a Burza! Extraliga podle mě není o získávání zkušeností, ale o závodění. Už musím mít výsledek a ne být jen spokojený s tím výsledkem, co je.“
V tomto ohledu se jeho názor liší od postoje kouče Jána Daniela. „Klub očekával, že budeme bojovat o třetí místo se Slaným,“ pokračuje Patrik Búri. „Maťo byl zraněný. A je to jiné, když jsou v sestavě dva silní závodníci. Simota a Krčmář udělají body, ale u nás chybí taková lepší základna. Říká se, že máme dost jezdců, ale je to málo, abychom se vyšvihli dopředu.“
Žarnovica nemá v plánu v extralize 2019 startovat, byť se ozývají hlasy, že by výsledek listopadových komunálních voleb mohl klubový verdikt přece jen změnit. „Nechci, abychom byli v kuse poslední,“ tvrdí Patrik Búri a jedním dechem zdůvodňuje svůj vlažnější postoj k naší lize. „Třeba v úterý zabiješ jeden den dovolenky. Musíš ze Žarnovice už dopoledne. Odjedeš závod, uděláš bod a vyplatí se ti to akorát na gumu. Domů se vrátíš nad ránem.“
Slovenský šampionát velkým milníkem na cestě vzhůru
Zkraje dubna Patrik Búri spolu s Davidem Pacalejem zaznamenali zajímavý statistický rekord, když v rozpětí osmi dnů absolvoval tři závody různých národních šampionátů. O Velikonocích startovalo v Kršku slovinské mistrovství. Konec závodu zastihl Patrika Búriho na sedmé příčce, když mu semifinále uniklo o pouhý bod. O týden později stál v Debrecenu na nejnižším stupínku pódia, aby na druhý den skončil jako nejlepší Slovák na sedmém místě mistrovství Slovenska v Žarnovici.
„V Maďarsku byla dráha tvrdá,“ vzpomíná. „Použili jsme nastavení jako na ledě. Úplně opačně jako normálně. Museli jsme motor zeslabit, aby jel jako dvěstěpadesátka. Ve finále jsem se vybíral dráhu jako poslední a přestartoval jsem Benköho.“
Na oválu v Debrecenu se mu tradičně zamlouvá. „Je to taková moje druhá domácí dráha,“ usmívá se dnes, byť při jeho debutu v květnu 2014 mu tady do smíchu nebylo. „Jel jsem tam poprvé na mistrovství Evropy dvojic. Závody se mi nepovedly, zlomil jsem si ruku. Ale to pršelo, dráha byla rozbitá a já jsem udělal chybu. Pak už to v Debrecenu bylo vždy super, sám Jozsef Tabaka mě pokaždé volal, ať přijedu na závody.“
Slovinský šampionát přinesl Patriku Búrimu pořádnou dávku adrenalinu do žil nejen na ovále. „Odešel mi alternátor,“ otvírá stavidla svého vyprávění. „Nemohli jsme svítit a i po dálnici jsme jeli na parkovačkách. Pomohl mi Štefan Valkovič. Půjčil mi baterku, ale stěrač se ani nepřevalil. Do toho mi končila maďarská dálniční známka, abychom do půlnoci přejeli hranice. Ale závody se mi povedly. V Kršku jsem udělal i Škurlu, v Lublani to bylo taky vyrovnané. Starty byly dobré, udržel jsem za sebou i lepší jezdce, když to vyšlo.“
Patrik Búri při připomínce, že loni mu v mistrovství Slovenska jako cena zůstaly jen hodinky, když rám vyhrál Michal Tomka:
„Hodinky používám stále, při běhání i v tělocvičně, kolik mám ještě cvičit.“
Ze všech šampionátů byl však stěžejní hlavně ten slovenský. Už jen proto, že pro žarnovické plochodrážníky byl jeho výsledek stěžejní pro nominaci na mistrovství světa a Evropy. Jenže hrdina našeho vyprávění začal své účinkování nešťastně. Nejprve po souboji s ním upadl Jozsef Tabaka, při repete měl pád sám Patrik Búri. A v tomto případě již sudí Luboš Šmondrk se musel uchýlit k diskvalifikaci.
„Dráha byla těžší,“ povzdechne si Patrik Búri. „Nečekal jsem to, byl jsem ale rád. V první jízdě jsem chytil díru. Pak jsme dali o zub výše a šlo to. Nakonec mi na finále chyběly jen dva body. Škoda… Finále je vždy buď a nebo. Tam se mohlo stát cokoliv, jako s tou poruchou Gafurova.“
Diametrálně odlišné cestování vzduchem
Sedmá příčka v dubnovém mistrovství Slovenska vystřelila Patrika Búriho na druhé místo rankingu plochodrážníků našich východních sousedů. A s ním i nominaci pro domácí kvalifikaci o Speedway Grand Prix 2019 a evropské semifinále v Balakovu. Ve hře byla i jeho účast v teterowském race-off Speedway of Nations, byť zranění Martina Vaculíka dalo vzniknout řadě jiných scénářů. Nicméně na konci dubna byl svět Patrika Búriho jásavě barevný.
Co čert nechtěl, záhy bylo všechno rázem vzhůru nohama. „Poprvé jsem letěl, poprvé jsem jel na lodi, poprvé jsem jel metrem a pak jsem ten týden poprvé odlítal ze závodů vrtulníkem,“ objeví se na tváři slovenského závodníka hořký úsměv, než se pustí do líčení svých zkušeností z Balakova. „Vitalij Bjelousov nás vyzvednul na letišti v Samaře. Bylo to hodinku k němu a já jsem byl na stejné chodbě, kde měl dílnu Ryan Sullivan, Gleb Čugunova a Danil Ivanov. Rusko bylo fajn, bylo to jako dovolenka.“
Evropské semifinále však provázela nepřízeň počasí. „První den lilo,“ vypráví Patrik Búri. „Bylo hodně pádů. I já jsem se tam přetočil, když jsem přestartoval Čalova. Pak to zrušili, více jezdců mělo námitky. Druhý den super. V první jízdu jsem šel do nájezdu před Kudrjašovem, byl jsem i před Buschem. Dařily se starty, jen ten poslední jsem pokazil.“
Patrik Búri skončil dvanáctý, do challenge nepostoupil, avšak byl spokojený. „Kvůli ploché dráze jsem se dostal až do Ruska, jinak bych tam asi nejel,“ připouští. „Bjelousov mi půjčil motorku. Vyměnili jsme hák, protože byl moc nízký. Řidítka jsem si dal výše a jeli jsme. Dovezl jsem si jen dečky a kombinézu.“
Patrik Búri na téma svého leteckého cestování:
„Jako profík jsem do Murecku letěl letadlem, mechanici autem. Jenže to skončilo už v nájezdu do druhé zatáčky. Jak byla sezóna dobře rozběhnutá, tak rychle skončila.“
Po přeloženém Balakovu se Patrik Búri vracel na Slovensko s nabídkou startu v nedělním pouťáku v Murecku. „Bylo to narychlo,“ říká. „Volala mě Nina Kastner, abych přijel. Neodmítl jsem, čím víc závodů, tím lepší. V pondělí jsme letěli z Moskvy, večer jsme byli ve Vídni. Vyzvedl nás Toni Wannasek. Jožko Rolinec jel domů a mechanici Miňo a Krzysztof přijeli autem.“
Rakouská story však skončila již v úvodní sérii, přičemž k happy endu bylo pořádně daleko. „Jel jsem ze žluté,“ popisuje Patrik Búri osudný okamžik, který jej vyhodil ze sedla minimálně do konce této sezóny. „Neodstartoval jsem dobře, respektive zároveň s nimi. V prvním výjezdu jsem objel Koscielskeho do druhé zatáčky se venkem chystal na Pintara.“
Předjížděcí manévr ovšem dopadl špatně. „Je tam úzká dráha,“ povzdechne si Patrik Búri. „Pintar mě zavřel a nestačil jsem ho objet. Vzal jsem mu zadní kolo a skončilo to v nafukovačkách. Polák za mnou se lekl a jeho motorka do mě narazila.“
Za pár minut již startoval záchranářský vrtulník, který s vážně zraněným slovenským závodníkem přistál v nemocnici v Grazu. „Měl jsem silný otřes mozku,“ začíná výčet svých zdravotních újem tou nejbanálnější. „Zlomený levý loket. Nafukovačka se zvedla a já si zlomil ruku. Naražená pánev, zlomená pravá noha. A otevřená zlomenina levé nohy.“
Fyzická kondice je to hlavní
Neuběhlo ani pár sekund a Patriku Búrimu se plochodrážní svět otočil úplně vzhůru nohama. Startovní číslo třináct v kvalifikačním závodě o postup do světa velkých cen v půli května v Žarnovici? Pokračování české extraligy v Pardubicích? Na operačním sále hlavního města rakouského Štýrska se první květnový večer takové malichernosti rozhodně neřešily.
„Hned v noci mě v Grazu operovali levou ruku a otevřenou zlomeninu levého kotníku, byl problém s tepnou, abych nevykrvácel,“ líčí Patrik Búri, jehož následující den čekal pořádný kulturní šok. „Ráno jsem se probudil. Německy umím jen špatné věci. Nevěděl jsem, co se děje. Jedna sestřička uměla anglicky, ale až za tři dny jsem zjistil, že mám zlomený i pravý kotník. Ona mi říkala ‚broken leg‘ a já myslel, že je to holeň. Až za tři dny jsem zjistil, že tím myslela kotník.“
A právě v ten den Patrik Búri udělal životní zkušenost s pojišťovnou. Konec konců, setkali se s tím mnozí. Při uzavírání smluv je všechno úžasné a sebemenší těžkost nepředstavuje pro organizaci výmluvného zástupce žádný problém. Pokud ovšem nepřijde na otázku plnění předmětu pojistné smlouvy.
„Do nemocnice v Grazu volali z pojišťovny, že neproplatí operaci pravého kotníku, a že mě musí převézt do Žiaru nad Hronom,“ popisuje Patrik Búri. „Tam je to taková márnice, proto jsem trval na Banské Bystrici. Šest hodin jsem jel v sanitce. Dorazil jsem tam v pátek, ale přes víkend tam neoperují. V úterý byl svítek, tak mě řezali až týden po pádu!“
Patrik Búri na téma případného konce s plochodrážním závoděním:
„Kdybych měl teď skončit kariéru, stejně skončím asi v nejlepší formě své kariéry.“
V půli května se však věci postupně začaly zlepšovat. „Dva týdny jsem strávil v nemocnici,“ dodává slovenský reprezentant. „Po čtrnácti dnech od Murecku jsem přišel domů. Nebyl jsem tam skoro tři týdny, protože předtím jsem byl pět dnů v Rusku.“
Přitom pořádná porce dřiny ještě stála před ním. „Dva měsíce jsem byl na vozíku,“ přibližuje svou rehabilitaci. „Kolega Péťa mi vybavil rehabilitační sestru. Když jsem začal chodit o berlích a zacelily se rány, začal jsem jezdit rehabilitovat do Banské Štiavnice. Už mám za sebou léčebné rehabilitační centrum v Kováčovej, kde jsem byl měsíc, dali mě tam celkem dobře do kupy. Naučili mě tam po dvou týdnech chodit dolů ze schodů a cvičení, plavání a různé procedury, které jsem absolvoval každodenně mi pořádně pomohly. Teď už chodím do práce, konečně si pomalu zvykám na pracovní režim, sice trošku omezený na pohyb, ale malými krůčky vpřed.“
Otázka po návratu do sedla plochodrážního motocyklu se proto může jevit jako naprosto nepatřičná. „Co bude dál, těžko říct,“ reaguje na ni Patrik Búri. „Hlavně se musím dostat do normálu a o ježdění nepřemýšlím. Motorky mám stále v dílně. Až budu stoprocentně v kondici, sednu na motorku. Je to dost blbé zranění, začnu až zimní přípravou.“
Na fyzickou kondici ostatně nikdy nedal dopustit. „Chci být v plné kondici,“ souhlasí. „Sport samotný je nebezpečný, navíc kdyby člověk nemohl fyzicky. Ale Ronny Weis mi psal, že mám první závod na šroubkách ve Freitalu. Reálné to moc není, ale jestli zima dovolí, určitě se pojedu svézt na šroubkách někde na louce. Ale tento rok je Drift-on-Ice pro mě tabu. Ronnymu jsem se omluvil, že to nestihnu. Stále to ještě není na normální chůzi, natož pak ježdění.“
Patrik Búri děkuje:
„Děkuji všem, co mi pomohli. Rodině, mechanikům, sponzorům, rehabilitační sestře Andulce, kolegovi Peťovi, Speedway Clubu Žarnovica, všem fanouškům, kteří mi drželi palce a pomohli mi i finančně při sbírce na kvalifikaci do SGP. DĚKUJU!“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a archiv Patrika Búriho
