Praha – 1. října
Třídenní strniště na jeho tváři dávalo najevo náročný víkend. Finálová odveta o mistra polské extraligy, sedmdesátá Zlatá přilba města Pardubice a přesně o dvě desítky let mladší Memoriál Luboše Tomíčka se odvíjely jako dlouhá šňůra. Nebylo tedy divu, že sotva Pavel Ondrašík ukončil pondělní tiskovou konferenci s trojicí premiantů, vystřelil ze své židle jako šipka. Pádil do sprch a pak za rodinou do Bratislavy. Cestou k depu se však Martin Vaculík stačil magazínu speedwayA-Z svěřit, že mu oba české prestižní mítinky přinesly motivaci do budoucna.
Slovenský závodník debutoval v pardubickém závodě všech závodů již roku 2007 ve svých sedmnácti. Coby čerstvý mistr republiky neměl štěstí, protože vypadl hned ve vylučovací skupině. V její poslední rozjížďce měl poruchu na motocyklu a postup do čtvrtfinále mu vyfouknul Zdeněk Simota. Napřesrok již dojel v malém finále šestý.
Roku 2011 svou bilanci ještě vylepšil, když byl v cíli malého finále mezi vítězným Hansem N. Andersenem a třetím Alešem Drymlem. Vzhledem k jeho působení v polských ligách, které se Zlatou přilbou kolidovaly, zůstalo jeho celkové osmé místo nejlepším výsledkem Martina Vaculíka až do letoška.
Fanoušků tipujících, že si skvost klenotnického mistra Lejhance nechá na hlavu posadit právě on, nebylo málo. „Zlatá přilba je skvělá,“ komentuje Martin Vaculík, aby jedním dechem dodal, že svou letošní druhou příčku bere jako výzvu do dalších ročníků slavného závodu. „Aspoň mám motivaci do budoucna. A Jason byl výborný.“
Martin Vaculík byl nadšený i ze své účasti při pondělním Tomíčkově memoriálu. „Ten závod je prestižní závod,“ vysekne poklonu. „Uctít památku takového skvělého jezdce jako byl Luboš Tomíček, je výborná věc.“
Na pondělní studené Markétě plnil Martin Vaculík dlouho úlohu favorita. Vyhrával jednu jízdu za druhou a ve třech pětinách podniku stál na čele aktuální klasifikace jako jediný neporažený. V rozjížďce s číslem jedenáct podlehl Chrisu Holderovi. Mechanická porucha mu už nesebrala postup do finále, v němž atakoval vedoucího Australana, ale druhou příčku mu nakonec vzal Emil Sajfutdinov.
„Měl jsem technické problémy,“ vrací se slovenský závodník ke svému odstoupení v rozjížďce s číslem devatenáct. „Memoriál Luboše Tomíčka je prestižní záležitost. A být na bedně je výborný výsledek.“
O víkendu jej čeká poslední mítink Speedway Grand Prix v Toruni. Po zranění z úvodu sezóny je jasné, že osmičku přímo postupujících do dalšího ročníku seriálu nedožene. Nicméně jeho triumf v Gorzowě by přece jen mohl být rozhodujícím faktorem na misce vah BSI při udělování divokých karet.
„To nevím,“ odtuší Martin Vaculík. „Je tam na to hodně dobrých závodníků. Já jedu do Toruně zajet co nejlepší výsledek, zabojovat, co se dá, a ukázat co nejvíc.“
Foto: Pavel Fišer a Karel Herman
