Praha – 1. října
Václav Milík po včerejším pádu v semifinále Zlaté přilby města Pardubice sice odstrčil lékaře se slovy, že má ještě rozdělanou práci a projel finálovým cílem jako třetí, nicméně start v dnešním jubilejním padesátým Tomíčkovým memoriálem musel odvolat. Pořadatelé proto narychlo improvizovali se startovní listinou. Chris Holder nakonec nechtěl číslo jedna, které dostal Ondřej Smetana. Pražský závodník se posléze blýsknul v rozjížďce s číslem sedmnáct, v níž celé kolo za sebou vodil Chrise Holdera. Australan doposud prohrál jen v desáté jízdě s Peterem Kildemandem. Předtím v rozjížďce s číslem šestnáct jako jediný porazil Martina Vaculíka, jenž posléze po špatném startu v devatenácté jízdě zůstal stát. Teorii, že si coby jedenáctibodový boháč mohl dovolit jen vyzkoušet start před finále, však Slovák se svým charakteristickým úsměvem na neholené tváři odmítl, že šlo o technické problémy, které ovšem blíže nespecifikoval. Ale nazpět k Chrisi Holderovi! Ondřeje Smetanu nakonec udolal, aby vyhrál základní část a jako první si volil postavení na finálovém startovním roštu. Páska nejdůležitější jízdy dne letěla vstříc potemnělé obloze, z níž se k zemi snášel třetí, ale nejvydatnější a nejdelší z dnešních dešťů. Odstartoval jako první a zatímco na tiskové konferenci zazněly i hlasy na kluzkou dráhu, on ji označil za jednu z nejlepších, kterou kdy na Markétě zažil. Zatímco Australan mířil za triumfem, za jeho zády se rozhořel skvělý souboj o druhou příčku. Zprvu ji držel Martin Vaculík, který se nikterak nerozpakoval ohrožovat Chrise Holdera. Záhy ale čelil Emilu Sajfutdinovi. Ve druhém okruhu se Slovák v nájezdu do druhého oblouku protáhnul dopředu a sebral Martinu Vaculíkovi levý stupínek na pódiu.

Jediný Martin Vaculík umí vyhrát třikrát po sobě

Odpoledne nad pražskou šestkou mírně sprchlo. Ale déšť jakoby neposlouchal výstrahy meteorologů a odešel někam jinam. Prvním návštěvníkům, kteří prošli branami Markéty, byla sice zima, nicméně jejich deštníky mohly zůstat složeny.

Startovní listina zůstávala dlouho otevřená. Nicki Pedersen se ze semifinálové kolize při Zlaté přilbě města Pardubice oklepal rychleji než pardubický kapitán. Ten včera odstrčil lékaře, aby nezdržoval, protože se musí chystat na velké finále. Jenže po něm měl problémy vybavit si jakéhokoliv detaily bitvy, která jej v závodě všech závodů umístila na nejnižší stupínek pódia. A tak jeho dnešní jedenáctku nafasoval Jan Kvěch.

Jason Doyle dnes do Prahy nemohl kvůli svým povinnostem v britské lize. Jednička, jež tradičně byla vyhrazena pro vítěze Zlaté přilby, byla nabídnuta Chrisi Holderovi. Ten raději sáhnul po patnáctce. Tím pádem opravená startovní listina začala jménem Ondřeje Smetany. Michal Škurla a Petr Chlupáč zůstávali v záloze coby náhradníci.

Protože dlouho nebylo ani vidu, ani slechu po Aleksandru Loktajevovi, byl ve střehu také Zdeněk Holub. Jenže Ukrajinec nakonec na Markétu přece jen dorazil a to ve správný okamžik, aby se domácí borec nemusel jít převlékat.

Nicki Pedersen dopoledne na svém facebookovém profilu:

„Doopravdy mě bolí celý člověk. Ale jsem připraven večer v Praze startovat.“

Program na Markétě byl skvělý jako ostatně každý rok. Nicméně zlatým hřebem programu byl přece jen jubilejní Memoriál Luboše Tomíčka. Po nástupu se rychle šlo na věc. Znělo to jako otřepaný fór o blondýnkách nebo politicích, ale zkraje závodu začalo pršet. To se již třemi body mohl pyšnit Alexander Loktajev.

Výsledek rozjížďky s číslem jedna byl přece jen šokující, protože Ukrajinec vyhrál před Eduardem Krčmářem, Emilem Sajfutdinovem a Ondřejem Smetanou. Záhy se do cíle přiřítil jako vítěz Martin Vaculík. Prezentoval se skvělým startem, avšak v první zatáčce se musel vypořádat s Nicki Pedersenem, který byl vskutku nepříjemným rivalem.

Rozjížďka s číslem tři se nesla plně ve znamení Petera Kildemanda. Seznam úvodních vítězů se uzavřel Chrisem Holderem, zatímco Josef Franc ztratil druhou příčku v souboji s Matejem Žagarem. Po dalším kvartetu rozjížděk zůstával na hrotu aktuální klasifikace Martin Vaculík. Start šesté jízdy sice vyšel nejlépe Davidu Bellegovi, ale Slovák se před něho dostal již vnějškem úvodní zatáčky. Táhnul si za sebou Eduarda Krčmáře jako na provázky, ale s ním se Francouz vypořádal na konci třetího okruhu.

Martin Vaculík dokázal vyhrát také potřetí. Devátá jízda se musela opakovat, protože Matej Žagara, jenž prve v rozjížďce s číslem osm suverénně přestřihnul vítěznou šňůru Petera Kildemanda, skočil do pásky. Slovinec nechtěně pustil na ovál Michala Škurlu. Domácí náhradník odstartoval hned za Martinem Vaculíkem a zatrhnul nečekaně tipec Ondřeji Smetanovi a Janu Kvěchovi.

 

Chris Holder neváhá

S devíti body byl Martin Vaculík pochopitelně na nejlepší cestě do finále. Po cestě jístoty kráčeli rovněž Peter Kildemand a Chris Holder. Že Dána porazil Matej Žagar, který si postavení zkomplikoval najetím do pásky, již víme. Chris Holder se zničujícími triumfy v rozjížďkách s čísly čtyři a sedm mohl rovnat slovenskému esu. Jenže pak se mu do cesty postavil Nicki Pedersen.

Zatímco Peter Kildemand svého krajana objel vcelku s přehledem v úvodním oblouku, Chris Holder se před Nickiho Pedersena musel na protilehlé rovince probíjet o poznání důrazněji. A to už na stíhání Petera Kildemanda bylo pozdě. Navíc vítězný Dán se mu v onen moment rovnal osmi doposud získanými body.

Postup dalších borců byl vpravdě zamotanou záležitostí. Vždyť na vítězství v prvních třech pětinách marně čekal i Emil Sajfutdinov. V jedenácté jízdě mu ho sebral Jurica Pavlc, jenž pro změnu vyšel naprázdno z páté jízdy, v jejímž druhém výjezdu jej o poslední bodík připravil Ondřej Smetana. Šanci dostat se mezi nejlepší pětici měl i Josef Franc.

Český šampión v rozjížďce s číslem dvanáct rozjásal Markétu jako první domácí vítěz večera. Po vylétnutí pásky k obloze, z níž tu a tam padaly kapky deště, vystřelil do čela jako z děla. S Aleksanderem Loktajevem a Michele Castagnou to vůbec neměl jednoduché, avšak vedení nepustil ze svých rukou ani na okamžik.

Jenže se čtrnáctou jízdou přišla pohroma. Na Josefa France si vyšlápnul nejen Eduard Krčmář, nýbrž i Luke Becker. Američan s prozatím jediným inkasovaným bodem na úkor Michele Castagny ve druhé jízdě ve druhé zatáčce sebral vedení Eduardu Krčmářovi. Josef Franc navzdory veškeré své snaze skončil třetí.

„Měnil jsem nastavení, že to bude lepší, ale bylo to ještě horší,“ nechal se Josef Franc slyšet ve svém depu. Bylo mu jasné, že v řešící se rovnici postupu do finále, mu budou scházet pádné argumenty. Na konci předposlední série se čelo vyrovnalo. Peter Kildemand v prvním oblouku třinácté jízdy objel Michele Castagnu, aby v rozjížďce s číslem šestnáct prvně prohrál i Martin Vaculík.

Sice měl pohotovou reakci na let pásky, nicméně v úvodní zatáčce jej podjel Chris Holder. Jak Dán, tak Slovák i Australan měli po jedenácti bodech. Martin Vaculík se v devatenácté jízdě objevil na startu jen, aby po pár metrech zůstal stát. „Měl jsem technické problémy,“ odmítal hypotézy, že by si u vidiny jistého postupu vyzkoušel nastavení stroje a na konci třetího závodu ve třech dnech šetřil své síly.

Ondřej Smetana se svěřuje s pocitem, jaké to je mít za výfukem Chrise Holdera:

„Odstartoval jsem, stejně mě předjel, je to dobrej‘ závodník. Snažil jsem se bejt co nejrychlejší a nenechat mu místo u prken, ale takovej‘ závodník si místo stejně udělá.“

V rozjížďce s číslem sedmnáct stál rozjásaný stadión opět na nohou. Nejlepší start vystřihl Ondřej Smetana a celé kolo za sebou vedl Chrise Holdera. Avšak v úvodní zatáčce druhého kola se však prosadil Australan. Odvrátili další Pražanovy pokusy o odvetu a přijel si do cíle pro vítězství v rozjížďce i v základní části.

Po špatném začátku se probudil Emil Sajfutdinov. Rozjížďka s číslem patnáct jej úplně celá zastihla na čele před Nicki Pedersenem. V devatenácté jízdě triumfoval stylem start – cíl před Peterem Kildemandem, jehož třináct bodů však stačilo ažaž. Rus měl jedenáct stejně jako Martin Vaculík, který po pár metrech zastavil. Na stejné skóre se dostal i Nicki Pedersen po svém brilantním primátu ve dvacáté jízdě.

Jenže před finále bylo stejně všechno zapomenuto. Krátce před ním se však bohužel rozpršelo s doposud nevídanou intenzitou. Martin Vaculík si dal na čas s příjezdem na rošt. Nicméně po startu byl v patách Chrise Holdera. V úvodní zatáčce se užuž sunul dopředu, ale Australan jeho útok odrazil.

Mezitím se Emil Sajfutdinov vypořádal s Nicki Pedersenem a začal tlačit na Slováka před sebou. A vskutku ve druhém kole se v nájezdu do druhé zatáčky spodem nasunul na druhou příčku. Pořadí se už dále neměnilo, takže silné motocykly přivezli k pódiu Chrise Holdera, Emila Sajfutdinova a Martina Vaculíka. Rány úchvatného ohňostroje začaly trhat potemnělou oblohu a padesátý Memoriál Luboše Tomíčka putoval do historie.

 

Hlasy z depa

„Byl to dobrý večer,“ svěřoval se Chris Holder. „Počasí nám nepřálo, ale dráha byla jedna z nejlepších, na které jsem v Praze závodil.“

 

„Jsem šťastný, ale ne zase tolik, chtěl jsem vyhrát,“ neskrýval Emil Sajfutdinov. „S Martinem Vaculíkem to ale byla pěkná bitva. Jsem rád, že jsem ho porazil. Finále už bylo hodně těžké. Začalo pršet, dráha byla kluzká.“

„Mám radost, že mě pozvali na takový prestižní závody,“ říkal Martin Vaculík. „Pódiové umístění bylo už jen takový bonus navíc. Gratuluju Chrisovi a Emilovi, jeli parádní závody. Měl jsem technický problém s motorkou. Tomíčkův memoriál je prestižní záležitost. Být tady na bedně je prestižní záležitost. Uctít památku výborného jezdce jako byl Luboš Tomíček, je výborná věc.“

„Myslím, že to ostuda tentokrát nebyla,“ přemítal Josef Franc. „Špičkový to taky nebylo, ale mám radost. Nejvíc mě mrzela ta čtvrtá jízda, chyběly mi i body z první jízda. Nebylo to ostudný jako roky předtím, byly to důstojný závody. Jsem rád, že jsem se moh‘ svýzt, i když to ve finále neskončilo. Byly to ale hezký závody.“

„Na hovno,“ protáhnul Eduard Krčmář při hodnocení závodu obličej. „Dostal jsem motor po repasi až na Zlatou přilbu. Už tam se mi to nezdálo a fakt nejede. Musím teď něco vymyslet na Březolupy.“

 

„Poprvý jsem jel Tomíčka,“ svěřoval se Ondřej Smetana. „A jsem rád, že jsem ho jel. Vždycky jsem byl jen náhradník, teď mě dali do základu. Představoval jsem si to ale jiný. Rychlost byla, škoda startů. Fakt to byly těžký závody. A každej‘ den před Chrisem Holderem nejezdím. A porazit Pavlice taky nebylo špatný, ale ztratil jsem body se závodníky, co jsem udělat měl.“

„Dobrý závody a velká konkurence,“ nechal se slyšet Jan Kvěch. „Za čtyři dny jsem byl už ospalej‘, ale jinak dobrý. S Ondrou Smetanou jsme se trošku honili. Nedohodli jsme se v nájezdu a on mě zavřel, já to naštěstí ustál.“

1. Chris Holder, AUS	3 3 2 3 3	14	1.
2. Emil Sajfutdinov, RUS	1 2 2 3 3	11	2.
3. Martin Vaculík, SK	3 3 3 2 E	11	3.
4. Nicki Pedersen, DK	2 3 1 2 3	11	4.
5. Peter Kildemand, DK	3 2 3 3 2	13	5.
6. Matej Žagar, SLO	2 3 T 1 3	9
7. Jurica Pavlic, CRO	2 0 3 1 2	8
8. Josef Franc, CZ	1 2 3 1 1	8
9. David Bellego, F	0 2 1 2 2	7
10. Aleksander Loktajev, UA	3 1 2 0 E	6
11. Luke Becker, USA	1 0 0 3 1	5
12. Eduard Krčmář, CZ	2 1 0 2 0	5
13. Ondřej Smetana, CZ	0 1 1 0 2	4
14. Jan Kvěch, CZ	1 1 0 0 1	3
15. Michele Castagna, I	0 0 1 1 1	3
16. Michal Škurla, CZ (res)	2	2
17. Tobias Busch, D	E 0 0 0 0	0
18. Petr Chlupáč, CZ (res)		DNR

Vložené jízdy 125 ccm:

I	Jaroslav Vaníček, Vojtěch Šachl, Jan Jeníček, Bruno Belan
II	Bruno Belan, Jaroslav Vaníček, Vojtěch Šachl, Jan Jeníček
III	Jaroslav Vaníček, Bruno Belan, Vojtěch Šachl, Jan Jeníček

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer