Slaný – 11. června
O tom, že situace v české jezdecké základně není růžová, by mohl pochybovat pouze velikánský pošetilec. Petr Křikava, předseda AK v AČR Slaný, si tuto situaci dobře uvědomuje. Soudí, že z personální krize může pomoci jednotná koncepce výchovy mládeže, jak se svěřil magazínu speedwayA-Z.
„Měli bychom si mezi kluby ujasnit koncept metodiky výchovy, protože se to dost tříští,“ říká Petr Křikava. „Po svých zkušenostech z práce s mládeží jsem toho názoru, že stopětadvacítky jsou pro začínající mladé závodníky. Pro ně byly ve zdravotní komisi po vzoru UEM a FIM upraveny věkové kategorie. Od devíti let mohou trénovat na motocyklech 125 ccm. Desetiletí až jedenáctiletí by měli trénovat na malých drahách nebo si dát do zatáčky kužele, samostatné závody však absolovat na klasických drahách, tak jak je vypsané mistrovství republiky. Pokud budou jezdecky a fyzicky vyspělí, ve dvanácti by už měli pošilhávat po dvěstěpadesátkách. A ve třinácti by už na nich měli závodit v České republice a od čtrnácti v zahraničí. Ti dobří by ve čtrnácti měli již také trénovat na pětistovkách, aby v patnácti byli hotoví jezdci.“
Slánský šéf se nikterak netají, že nepatři k příznivcům dlouhého setrvávání závodníků v sedlech stopětadvacítek. „Jsem rozhodně proti tomu, co dělá Praha,“ tvrdí rezolutně. „Aby v šestnácti letech jezdili stopětadvacítky. Jsou už těžcí a motorka je neutáhne. Je to ztráta času při jejich sportovním růstu. Zavzpomínejme, co udělal Milan Kůs s Matějem. Jel jeden závod ve stopětadvacítkách v Pardubicích, a když spatřil uvedený problém, tak ihned Milan řekl ‚konec‘ a dál jezdil půllitry. To mu bylo čtrnáct let.“
Slaný se vydává dle představ svého předsedy. „Pokračujeme ve svém trendu,“ uvádí Petr Křikava. „Máme Michala Dudka, Romana Čejku a Edu. Výchova trvá dlouho a měly by se respektovat i mezinárodní řády. V příštím roce jsme první pořadatelé mistrovství světa dvěstěpadesátek. A v tomto duchu by měla jet i česká plochá dráha. Nelíbí se mi, že Praha, aby měla výsledky, si vymyslí mistrovství republiky na malé dráze a Markéta Cup, kterého se zúčastní všichni uvedení jezdci do šestnácti let. Při současném malém počtu jezdců je to přepych, vezmu-li finanční náklady na pořádání závodů a možnost dalšího sportovního růstu mladých jezdců. Tyto finance by měly býti využity efektivněji, takto mě to připadá, jako by se jednalo, abych měl výsledky a zajištěné židle. Ano, je to dobrá myšlenka, jak jsem uvedl, této fáze by se mělo využívat v samých začátcích nových nadějí.“
Nicméně Petr Křikava si uvědomuje obtížnost provedení své koncepce v celonárodním měřítku. „Je tady ale věc, jak to zajistit,“ uvědomuje si. „My půjčujeme motorky, ale některé jiné kluby vráží prachy na vrcholové soutěže. Mládež vychovává už jen Praha, Slaný, Plzeň a 
Pardubice. Velký problém je nábor nových kluků. V tom hodně dělá Praha, posílají třeba Luboše Tomíčka do škol. My se snažíme agitovat u motokrosařů, ale mládež má dnes obecně jiné zájmy. Sport jde celkově stranou, což je škoda. V tomhle směru by se měly zohlednit dotace na práci s mládeží. Opravujeme jim motory, vozíme je po soutěžích, investujeme do nich peníze. Ale oni přesto končí. Fencl, Habada, Linhart, Babička… Stálo nás to peněz a efekt žádný. A sumy za případný přestup podle současného přestupního řádu jsou fraška vůči klubům, co jezdce vychovaly.“
Přitom čas běží rychle. „O záchraně ploché dráhy bychom měli přestat mluvit a hledat způsoby pro jezdce,“ má Petr Křikava jasno. „Ukončí juniorský věk, a buď se chytnou, nebo končí. Sám si nevím rady. Musíš mít jako pořadatel peníze a jezdci nemůžou jezdit zadarmo. Kluby by se měly sjednotit na metodice výchovy. Systém soutěží by měl navazovat na FIM a UEM. Nad tím by se kluby měly zamyslet. V současnosti si já razím vlastní názor, ale Praha si jede podle svého. Loni ve čtrnácti letech ukončil sportovní činnost na stopětadvacítce Roman Čejka a po celý loňský rok se připravoval na dvěstěpadesátce, později na pětistovce. A od září absolvoval prvé závody v mistrovství republiky juniorů s dobrými výsledky. Nyní o rok dříve se tímto způsobem připravuje i Eda Krčmář, jemuž chci sehnat závody na dvěstěpadesátkách.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
