Praha – 8. září
Příprava na světovou trofej FIM v Morizes navazovala na úspěšnou divišovskou evropskou FIM Europe. Mezi oběma závody byly jen tři týdny. Vzhledem k loňským nejasnostem s podvozky proběhla nejprve korespondence s Thierry Bouinem, francouzským zástupcem v FIM. Bylo nám potvrzeno, že na dlouhé dráze v Morizes se může jet dle předpisů jak na motocyklech s klasickým podvozkem, tak i na dlouhánech s pérováním. Vzhledem ke krátkému časovému intervalu mezi závody bylo spolu s SCM dohodnuto, že pojedeme klasické podvozky. Dlouháni tedy zůstali zaparkováni u stropu v dílně. Motory držely, takže jsme provedli běžnou údržbu a kontrolu.

 

Poslední úpravy po tréninku

Testování motocyklů proběhlo 22. srpna před pardubickým mistrákem. Náhradní motorku z divišovské Evropy hezky provětral Jan Jeníček. Nakonec s ní potrápil i v samotném mistráku nedávné medailisty z Divišova a na domácí trati mu odolal jen Jaroslav Vaníček.

Řešili jsme jen situaci s Milanem Dobiášem. Pokud by jel, měla by náhradní motorka odpérovaný podvozek, protože právě takový Milan běžně používá. Milanovi to bohužel nevyšlo ze zdravotních důvodů, což nás všechny mrzelo, protože loni se v Morizes dostal do finále a jezdil perfektně. Nakonec ho musel zastoupit loňský medailista Daniel Klíma. Na motorce se svezl jen krátce na Markétě dva dny před odjezdem. Jen jsme mu upravili výšku sedla a háku a projel si pár kol. Věděli jsme, že je to už zkušený půllitrový mazák, což nakonec potvrdil i při samém závodě.

Tréninkové jízdy v Morizes spočívaly v hledání optimálního převodu a dolaďování čistého chodu motoru. Pořadatelé natáhli cílovou zatáčku do většího oblouku a tak nám připadalo, že rovinek si na 520 metrů dlouhé dráze kluci moc neužijí. Přestávku mezi tréninkem a závodem jsme využili ke kontrole a výměně dílů řazení u motoru Jaroslava Vaníčka. Opravu provedl se zručností sobě vlastní Ing. Petr Schmied za okukování konkurence.

 

Medaile proudí do Čech

Samotné závody nám přinesly radost v celkovém výsledku i v počtu motocyklů a motorů Shupa. Ve finálové pětici měl náš motor i Němec Marlon Hegener a domácí Tinou Bouin. Jen Sam McGurk jezdí jiný motor. Celkem mělo naše motory osm jezdců ze čtrnácti. Holanďané si zase oblíbili naše dlouhé podvozky, tak jsme jim odpustili, že používají ke své škodě naše motory jen částečně.

Jak to vše dopadlo, všichni víme a jsme rádi, že Jaroslav Vaníček dovezl Shupu po pěti evropských titulech i na piedestal neoficiálního mistrovství světa stopětadvacítek. A že ze šesti medailí, co letos rozdělují mezinárodní motocyklové federace, jich pět zůstalo v Čechách.

Vůbec bojovnost našich všech kluků je příkladná a rčení Zdeňka Schneiderwinda, že „závod je nejlepší trénink“ má na tom nemalý podíl. Samozřejmě nelze zapomenout na poctivou práci trenérů a funkcionářů SCM a rodičů a vůbec všech, kteří se starají o naše plochodrážní naděje.

 

Návrat do Morizes

Závody se těšily značné publicitě a tak, kdo by si chtěl připomenout úspěšnou sobotu 1. září, může si pustit video ze závodů na Youtube.

Finále je v čase 1:55:28. Bohužel zvuk je trochu posunutý a ten začíná v čase 1:57:00. Ale dá se to při troše trpělivosti sladit vypnutím zvuku u videa. Při troše hledání se najdou postupně i všechny jízdy stopětadvacítek a semifinále.

Foto: Shupa Team a Milan Špinka