AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 23. května 2009
Druhé kolo šampionátu tříčlenných družstev v Liberci se dnes nesl ve znamení duelu domácích s Březolupy. Liberečtí vyhrávali jednu jízdu za druhou a až teprve rozjížďka s číslem jedenáct jim přinesla prohru s Martinem Málkem a Michaelem Hádkem ve vestách moravského týmu. Březolupy však inkasovaly další ztráty. Nejcitelnější stihla Martina Málka, když se v předposlední jízdě jeho motor proměnil v hromádku šrotu. Třetí místo pro sebe urval Slaný, by se mu nevyhnuly technické trable. Michal Dudek v jednom případě nenastartoval ani jeden ze svých dvou motocyklů a pro Krzysztofa Nowackeho skončil mítink po explozi jeho GM. Nadstavbový šestý ročník Memoriálu Josefa Leifra skončil triumfem Jana Jaroše, který ve finále odrazil nápor Martina Málka. Filip Šitera po slibném startu skončil už v prvním oblouku s prasklým primárním řetězem.

Liberecká vendeta
V krátké historii tříčlenných družstev nepatřil Liberec nikdy k outsiderům. V prvním ročníku soutěže, která přivedla liberecký tým na start po čtrnáctileté pauze, triumfoval. Loni mu titul unikl jen o vlásek. Avšak okolnosti předchozí sezóny bývají zapomenuty nejpozději přes zimu. Třetí místo ze Svitav však pod Ještědem nenadchlo, takže na domácím kolbišti bylo co napravovat.

Při tréninku měl Filip Šitera, jenž se dopoledne vrátil přes kanál La Manche z utkání svých Včel, problémy. Spadl mu řetěz a úplně zničil spojkový koš. Avšak vstup do dnešního klání však nemohl být z libereckého úhlu pohledu lepší. Jan Jaroš se svým jmenovcem Holubem v rozjížďce s číslem jedna uletěli dvojici slánských juniorů už po vylétnutí pásky. Atak Michala Dudka vnější stranou druhé zatáčky vypadal sice nesmírně nadějně, ale žádné ovoce nepřinesl. Ob jednu jízdu se mezi Jana Jaroše a Jana Holuba vklínil Pavel Pučko. Nicméně jak rychle se v prvním oblouku na druhou příčku dostal, tak rychle spadl ve druhé zatáčce zase zpátky.

Slaný a Praha dnes stavěly především na juniorech, Pardubice zase na závodnících, jimž se příliš příležitostí ke svezení nenaskýtá. Za těchto okolností mohly libereckým závodníkům konkurovat pouze Březolupy, které nezměnily svou vítěznou sestavu ze Svitav. V bitvě o zlatý věnec mohl rozhodnou každičký bod a moravský tým o jeden přišel už ve druhé jízdě.

Martin Gavenda se na začátku netrefil do správného nastavení. A tak zatímco Martin Málek dokázal objet v první zatáčce vedoucího Tomáše Suchánka, on byl příliš pomalý. Liberec si však luxus obdobné ztráty nehodlal dopřát. V sedmé jízdě se sice Tomáš Suchánek držel Filipa Šitery, avšak nakonec neudržel Dariusze Lowickeho.

Oba závodníci domácího klubu posléze vytvořili nepřekonatelnou hráz, na níž si pardubický borec vylámal zuby. S třemi pětkami na kontě se tak Liberec směle díval vstříc úvodní jízdě pravdy. V rozjížďce s číslem devět se totiž měl poprvé střetnout s Březolupy. Moravané však nešli na rošt jako tupé ovce na porážku. A to tím spíše, mohli-li s výjimkou počátečního zaváhání směle konkurovat domácím v jejich bodovém kořistnictví.

V rozjížďce s číslem šest Martin Málek s Martinem Gavendou rychle vyřadili oba slánské mladíky. Ob jednu jízdu šel poprvé do akce Michael Hádek a v kombinaci s Martinem Málkem rychle zmizeli Pavlu Pučkovi s Ondřejem Veverkou. „Kurňa to tahá za ruce,“ líčil Michael Hádek, jemuž musel mechanik Adam Vandírek narychlo na dráze vracet zpátky na místo filtr svou první zkušenost s děravým oválem.

V klíčové rozjížďce s číslem devět se partnerem Michaela Hádka stal Martin Gavenda. Tomu vyšel nejlépe startovní manévr,jenže už v prvním výjezdu říkalo vedení pane Filipu Šiterovi. Venkem se cpal dopředu i Jan Holub. Březolupského závodníka ovšem překonal až ve druhém kole. Jak se posléze ukázalo, právě výsledek deváté jízdy se stal klíčovým pro celé další utkání. Liberecká vendeta za Svitavy vyšla dokonale.

Bronz defektům navzdory
Zatímco domácí válčili s Březolupy o vítězství, zbylé celky si to rozdávaly o třetí příčku. V půlce mítinku měl vrch překvapivě Slaný. By středočeské trio prohrávalo s oběma leadery, ve své soukromé válce o pódium si dokázalo sjednat respekt. Jako první o tom přesvědčili Michal Dudek s Krzystofem Nowackim ve čtvrté jízdě, kdy odvedli pardubické Jiřího Brummera a Jaromíra Otrubu.

Jako nesmírně důležitá se pro další vývoj událostí stala i rozjížďka s číslem deset, v níž Slaný změřil své síly s Prahou. Pražany nezastihl závod v optimálním rozpoložení. Pravidelnými bodovými dávkami je zásoboval prakticky jen Jakub Fencl, jenž se netajil svým apetitem na rozbité dráhy.

Rovněž v desáté jízdě vypálil rychle do čela. Jenže za jeho zády se Krzystof Nowacki řítil vpřed jako raketa. V první zatáčce upadl, ale dostal šanci na reparát v opakované jízdě. A dokonale jí využil. Nyní to byl on, kdo se v první zatáčce prohnal okolo Jakuba Fencla a udával tempo.

Ve druhé zatáčce se mírně přetočil, čímž vyděsil své pronásledovatele a získal od nich mírný odstup. Slánskou pozici ještě vylepšoval Roman Čejka, když hlídal třetí místo před Pavlem Pučkem. Konec dobrým časům však přinesla předposlední zatáčka. Z vypiplaného GM vedoucího Poláka se zakouřilo a zadřený pohonný agregát vystřelil Krzysztofa Nowackeho ze sedla. A to byl konec, protože děravý motor nešlo na místě opravit.

Při repete se však s oběma Pražany vypořádal Roman Čejka. Po vylétnutí pásky proplul mezi svými soky z hlavního města jako dravá štika. Jakub Fencl prahnul po triumfu stejně jako on. Ale po na poslední chvíli odvrácené kolizi se zadním kolem slánského závodníka dostal ve druhé zatáčce rozum.

Remíza s Prahou konsolidovala slánské třetí místo. Nicméně zbývající cesta Slaného na nejnižší stupínek pódia nebyla prosta problémů. Michal Dudek se ve dvanácté jízdě musel vracet do depa pro náhradní motocykl, protože ten první se mu po vjezdu na dráhu odmlčel. Nicméně ani rezervní stroj se mu nepodařilo rozburácet. A tak jen mohl rezignovaně sledovat, jak Jan Jaroš s Janem Holubem měří Romanu Čejkovi.

„Předtím jsem přijel z jízdy a všechno kontroloval,“ nevěřícně kroutil hlavou. „Pak koukám, vypadlej´ karburátor. Pásky byly utáhlý, ale karbec venku, jestli to někdo vytáh‘?! Pak jsme udělali chybu. Jak mám Blixta, musí se tam při startování vytáhnout sytič. A to jsme neudělali.“

Naštěstí se toto extempore přihodilo v duelu se silným Libercem a po přestávce se slánští junioři vypořádali s Pražany 4:2. Definitivně se Slaný na třetí příčku mohli postavit po remíze s Pardubicemi v rozjížĎce s číslem osmnáct. Tomáš Suchánek už našel recept na startovní manévry, což se projevilo na bodovém přídělu.

Avšak Jaromír Otruba skončil do pásky a musel zpátky na trestnou čáru. „Prasklo nové lanko,“ vysvětloval. „Mimo něj odešla i celá spojková ložisková skříň. Ségrovka vytrhla drážku, vyběhlo ložisko a…“ A tak zatímco Tomáš Suchánek mizel v prachu, Michalu Dudkovi s Romanem Čejkou stačilo v klidu dojet na remízu.

Událostmi nabitý závěr
Poté, co Liberec rozdrtil Březolupy, zdálo se být rozhodnuto. Ke všemu Slaný navzdory různým trablům kráčel vcelku pevně za bronzem. Nicméně závěre dnešního závodu měl k poklidné nudě hodně daleko. Jan Jaroš a Jan Holub sice dovezli další pětku z dvanácté jízdy nad osamoceným Romanem Čejkou, jehož parák Michal Dudek nenastartoval ani jeden ze svých dvou motocyklů.

Šestého triumfu v řadě se však Liberec nedočkal. V rozjížďce s číslem dvanáct letěl dopředu Jan Jaroš. Martin Málek ho objížděl venkem. Liberecký závodník ho zkoušel vyvézt ven. Leč Moravan chytře změnil směr útoku. A zatímco se sunul do čela vnitřní stopou, Jan Jaroš zahradil cestu svému kolegovi Filipu Šiterovi.

„Trošku jsme si nerozuměli v první zatáčce,“ popisoval incident Filip Šitera. Ve třetím kole se nakonec propadl na poslední příčku za Michaela Hádka a posléze ani neprojel cílem. „Jsme domluvený na příští závody, že si pořídíme zrcátka,“ žertoval Jan Jaroš, jenž už Martina Málka nestačil dohnat. „Tobě tam ale dáme provázek na lajnu jako maj´ chrti v Anglii, abys nevyjížděl ven,“ kontroval Filip Šitera.

V březolupském táboře však bylo mnohem více důvodů k veselí. Výhru 4:2 umocnili Michael Hádek s Martinem Gavendou zničujícím 5:1 nad slánskými juniory v šestnácté jízdě. Leč ani liberečtí borci nezaháleli. Sedmnáctá jízda se musela opakovat kvůli pádu Ondřeje Veverky, avšak Dariusz Lowicki s Janem Holubem se nenechali vyvést z klidu.

Možné vítězství Březolup se už sunulo do teoretické roviny. Březolupy se však činily, seč mohly. Martin Málek s Martinem Gavendou už měli na lopatě jednoznačnou porážku Jakuba Fencla a Jaroslava Hladkého v rozjížďce s číslem devatenáct. Leč poslední kolo rozmetalo motor vedoucího závodníka na kousky. Vzápětí Dariusz Lowicki s Janem Holubem porazili Tomáše Suchánka a Jiřího Brummera. Liberecké vítězství nemohlo mít lepší aranžmá.

Tím však podívaná neskončila. HBC fans totiž připravili další ročník Memoriálu Josefa Leifra. Úvodní semifinále začalo vcelku vlažně. Filip Šitera s Janem Jarošem až příliš brzy odsoudili Martina Gavendu s Tomášem Suchánkem do role účastníků malého finále.

Zato druhé semifinále přineslo bitvu jako řemen. Po vylétnutí pásky vystřelil do čela Michael Hádek. Vzápětí ho vystřídal od mantinelu startující Jan Holub, nicméně starší klubový kolega ho záhy odkázal za svá záda. Dopředu se dral i Martin Málek. A ve třetím kole se v zatáčce u depa spodní stranou protáhl na první místo.

Z malého finále rezignoval Tomáš Suchánek s omluvou na zničenou spojku. Martin Gavenda neměl konkurenci, zatímco Pavel Pučko v prvním oblouku podjel Jana Holuba. Ten sice nerad, ale upřímně přiznával vyčerpanost. Útěchou mu byl největší pohár, který nejlepšímu jezdci libereckého týmu věnovala reprezentace handicapovaných hráčů ping pongu.

Velké finále poslalo do čela Filipa Šiteru. Leč přetržený řetěz ho donutil zastavit ještě v prvním oblouku. Vedení dědil Jan Jaroš, který posléze až do cíle chytře krmil cejchami útočícího Martina Málka.

Hlasy z depa
„Dráha mi sedla,“ vysvětloval Jan Holub důvody, díky nimž ani jednou neprohrál se závodníkem konkurenčního týmu. „Nevadilo mi, že byla rozbitá. Jede to a mydlí. Spokojenost, že jsme vyhráli. V tabulce máme bod ztráty, ale je ještě hodně závodů a tak to doženeme. V Memoriálu odešla spíš síla, nerad to přiznávám. Ale vyhrál jsem největší pohár! Jestli mi někde nalejou, tak ho naplním.“

„Nevyhrál jsem jednu jízdu,“ hodnotil Jan Jaroš své dnešní účinkování pohledem do vypsaného programu. „S mechanikem Tondou a klukama ze Stuhy jsme zapracovali na zlepšováku. A vypadá to velice nadějně. Člověk se snaží jít dopředu a když se nedaří, vezme si ponaučení. S Bohoušem jsme pracovali i na motoru, takže doufám, že forma půjde nahoru. Výsledek není jen moje práce, stojí za ním víc lidí. Finále jsem si užil. Třetí dráha nebyla absolutně to nejlepší. Dokázal jsem využít, že Filipovi prasknul řetěz. Za to mu díky (smích)! Ale škoda, ve třech by to byla hodně hezká jízda.“

„Viděl’s to sám,“ opáčil Filip Šitera na obvyklý dotaz magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Trošku se to občas zastavovalo. Dávám na tyhle závody starší řetězy. Nebo starší, takový, co maj‘ tři, čtyři závody. Nevím, proč to praskalo. V Leifrovi jsem odstartoval první a možná bych to udržel. Ale kdyby, kdyby… Jsem utahanej‘, nespal jsem, dobrý závody, protože se potřebuju rozjezdit.“

„Dneska dobrý,“ říkal Martin Málek. „Ale dělalo mi velké problémy najít správnou stopu na dráze. Byla to hodně rozbitá a děravá, možná k tomu přispěl d隝, ale ke konci se dráha už zlepšila. Jelo to dobře, ale trošku jsem zklamaný. Další pokus o maximum se mi nepodařil, zradil mě motor. Zarachotilo tam docela škaredě a když jsem se díval do sání, chybí tam ventil, takže to nevěští nic dobrého. Minulý týden jsem zadřel taky jeden motor, tak mi teď zůstal jen jeden. Snad to do příštího týdne nějak opravím. Jinak co se týká memoriálu, tak to první místo vyjde třeba příště. Udělal jsem ve finále pár chyb, ale i tak jsem spokojený, hlavně že jedu ve zdraví domů.“

„Adam (Vandírek – pozn. redakce) je super mechanik,“ pochvaloval si Michael Hádek. „Děkuju mu a všem, co mi pomáhali. Motorka je připravená, spojka už funguje a měl jsem stoprocentní starty. Mohli jsme bejt první, ale jsou to závody, každej‘ závod se nedaří, příště budeme první zase my. Musíme!“

„Trápil jsem se,“ připouštěl Martin Gavenda. „Bylo to v nastavení. Pak jsme udělali změnu. Prohrál jsem, ale další jízdy byly pak dobrý.“

„Očekával jsem, že to bude horší,“ připustil Michal Dudek. „Na takový dráze neumím zatočit. Mám rád tvrdý dráhy, maximálně sem tam dírka. Nakonec to bylo dobrý, za třetí místo jsem rád, nepočítal jsem s ním.“

„Byl jsem s nervama v prdeli,“ netajil se Tomáš Suchánek. „Moje starty mě vytočily, že jsem rozkopal helmu. Pak to bylo dobrý. To nasrání mi pomohlo, jinak to stálo za hovno. Opět čtvrtý místo! Leifr zase blbej‘ start, odešla mi spojka a neměl jsem motorky v kupě, abych jel malý finále.“

„Sednou mi rozbitý dráhy,“ vysvětloval Jakub Fencl svůj jedenáctibodový zisk. „Měl jsem taky dobrej‘ motor. Je škoda, že nejsme na bedně. Snažím se tahat. Snaží se každej‘, někomu to sedne, někomu ne. Jedenáct bodů jsem ale nečekal, je to můj nejlepší výsledek.“

1. GRS Liberec		37
Jan Jaroš	3 3 – 3 2 –	11
Jan Holub	2 2 2 2 2 2	12(6)
Dariusz Lowicki, PL (ACCR)	3 – – 3 3	9
Filip Šitera	2 3 R	5(1)
2. AK Mitas Březolupy		32
Martin Málek	3 3 2 3 3 E	14(1)
Martin Gavenda	1 2 0 – 2 3	8(2)
Michael Hádek	3 1 2 1 3	10(1)
3. AK Slaný		19
Michal Dudek	1 3 1 – 3 1 2	11
Roman Čejka	0 0 3 1 1 0 1	6(1)
Krzysztof Nowacki, PL (ACCR)	2 X	2(1)
4. ZP Pardubice		16
Tomáš Suchánek	2 3 1 1 3 3 1	14
Luboš Velinský	E – E 0 – –	0
Jaromír Otruba	0 0 – 0	0
Jiří Brummer	1 1 0	2
5. AK Markéta Praha		16
Pavel Pučko	R 1 1 1 – – –	3(2)
Jakub Fencl	1 2 2 2 2 2	11
Ondřej Veverka	0 – 0 X	0
Jaroslav Hladký	0 1 1	2(1)

Aktuální pořadí šampionátu:

	malé body	velké body
1. Březolupy	67	9
2. Liberec	64	8
3. Praha	45	5
4. Pardubice	34	4
5. Slaný	30	4

6. Memoriál Josefa Leifra:

	SF1	SF2	MF	FIN
1. Jan Jaroš, Mšeno	2.			1.
2. Martin Málek, Březolupy		2.		2.
3. Michael Hádek, Plzeň		1.		3.
4. Filip Šitera, Mšeno	1.			E
5. Martin Gavenda, Praha	3.		1.
6. Pavel Pučko, Praha		4.	2.
7. Jan Holub, Plzeň		3.	3.
8. Tomáš Suchánek, Pardubice	4.		–

Foto: Vladimír Šíma