Žarnovica – 26. srpna
Předpověď počasí na poslední srpnovou neděli byl pěkný fujtajksl. Dešťové mraky měly po celý den okupovat prakticky celé území Banskobystrického kraje. Meteorologové měli bohužel pravdu a také Žarnovica se rovnou z tropického léta jakoby ocitla uprostřed šedivého uplakaného podzimu. Polojubilejní Zlatou přilbu tím pádem bohužel vyhrál déšť a pětapadesátý ročník nejstaršího motoristického podniku na Slovensku zůstane bez vítěze, protože pořadatelé pochopitelně svůj klenot na hlavu svatého Petra nenasadili.

 

Dešťová hrozba

Startovní listina Zlaté přilby jako ostatně každý rok neměla klidu do poslední chvíle. Po sobotním přeboru ze Svitav pospíchal Martin Gavenda, aby si připravil motocykl na podnik, který před deseti lety takřka vyhrál. Nahradil Němce Stevena Mauera, jenž si po svých častých absencích na českých závodech vysloužil pověst slibotechny také na Slovensku.

Poláci Eryk Borczuch a Przemyslaw Konieczny nedorazili, zatímco Jaroslav Petrák zastoupil Lasse Bjerreho. „Cesta dobrá, žádnej‘ provoz, jak pořád pršelo,“ svěřoval se pardubický matador. „Dvakrát jsem ale myslel, že nedojedu, jeden se tam motal přes silnici a druhej‘ střihnul zatáčku.“

Obavy z deště měl i Zdeněk Simota a ještě na rakouské dálnici, po níž se vyhýbal notoricky proslulé české D1, sháněl informace o povětrnostní situaci nad slovenským městem. Ono zde pršelo již v sobotu, kdy pořadatelé stačili trať vysušit.  Jenže Svatý Petr evidentně zatoužil po zápisu svého jména vedle plochodrážních veličin, které legendární mítink vyhrály. Od rána útočil dalšími nálety šedivých mraků, které se jenom klepaly touhou shodit svůj mokrý náklad rovnou na ovál.

Pořadatelé věřili, že trať všechno běsnění přežije bez úhony. Spoléhali na tvrdý podklad pod horní blátivou vrstvou, kterou strhávali grejdrem, sotva okolo jedné přestalo pršet. Jenže o půl hodiny později se rozpršelo znovu. Smyklavou dráhu nešlo bez újmy málem ani přejít. Trénink musel být zrušen s tím, že v první sérii bude před každou rozjížďkou vyhrazen prostor pro pár zkušebních koleček.

 

Logický krutý verdikt

Ve tři čtvrtě na dvě, o patnáct minut později oproti původnímu časovému harmonogramu, přišli závodníci na nástup. „Bez motorek,“ opakovali jim pořadatelé, kteří již tušili, že dnes nad Žarnovicou plochodrážní motory nezabouří. Po slavnostním představení šli závodníci na operativní brífink.

„Řekli, že déšť nebude přestávat, a že jedeme domů,“ vyprávěl Zdeněk Simota, sotva vyšel ze zasedací místnosti na střeše depa. „Kdyby teď nezačalo pršet, bylo by to dobrý, ale na tomhle by se jet už nedalo.“

„Řekli, že závody jsou zrušený, ale udělali maximum, aby se to jely, což jsi viděl sám,“ říkal Eduard Krčmář, s nímž se ztotožnil také Eduard Krčmář. „Dráha je absolutně nesjízdná, je pod vodou, nešlo by na tom závodit,“ svěřoval se slánský závodník, jenž byl papírově největším favoritem pětapadesáté Zlaté přilby SNP.“

Mezitím se u hlavního vchodu vytvořila slušná fronta diváků, kteří chtěli nazpátek své peníze za vstupné. Čas si krátili meditacemi, zda by se na blátivém ovále mohlo nebo nemohlo závodit, a jestli by před dvaceti, třiceti či sto třiceti lety za těchto podmínek tehdejší plochodrážních pustili do závodu. Ti soudnější připomínali čtyřicátý ročník ZP SNP, jenž se před patnácti lety konal ve zkrácené podobě.

„Kdyby to i pustili, nebudou to závody,“ říkal zhruba ve stejnou dobu Michal Tomka. „Byly by pády. Od rána pršelo, pořadatelé se snažili, vyjeli s grejdrem, aby se odjela aspoň půlka. Přišli na to, že je to nebezpečné. Copak já, mám to sem pět metrů přes plot, ale z Itálie nebo Německa to měli dál. Ale aspoň mám motorky rady do Slaného, jestli mě postaví na extraligu.“

Podobným přístup zachovával i Ján Mihálik. „Když jsem včera přijel z Ukrajiny, bylo počasí super,“ vyprávěl. „Ale předpověď byla špatná. To neovlivníš. Ráno jsem se vzbudil, že ze závodu nic nebude. Na dráze bylo bahno, v jedenáct jsme přijeli na stadión, ale pořád pršelo. Venek byl úplně mokrý i po startu zůstávala vody. Stáhli to grejdrem, ale začalo zase pršet. Říkali, že kdyby to stahovali ještě dál, dostanou se až na skálu.“

Skutečná verze startovní listiny:

1 Zdeněk Simota, CZ

2 Eduard Krčmář, CZ

3 Patrik Mikel, CZ

4 Ondřej Smetana, CZ

5 Michal Škurla, CZ

6 Jaroslav Petrák, CZ

7 Mathias Rex, DK

8 Norbert Magosi, H

9 Martin Gavenda, CZ

10 neobsazeno

11 neobsazeno

12 Matic Ivačič, SLO

13 Denis Štojs, SLO

14 Michele Castagna, I

15 Alessandro Milanese, I

16 Stanislav Mělničuk, UA

17 Ján Mihálik, SK

18 David Pacalaj, SK

19 Michal Tomka, SK

20 Jakub Valkovič, SK

Ukázkové jízdy:

Jan Hlačina, CZ (250 ccm)

Foto: Martin Búri