Daugavpils – 2. května
Český národní tým má za sebou úspěšný vstup do světového poháru družstev. Na rozbité dráze v lotyšském Daugavpilsu zvládl na jedničku kvalifikační kolo a po napínavém průběhu postoupil do finálové části šampionátu. Vítězství se přitom v Pobaltí nerodilo vůbec lehce a postup rozhodně nebyl zadarmo. Potvrdila se tak předpověď řady expertů, kteří před závodem očekávali tuhý boj především s domácím družstvem, přičemž bez šancí neměli být ani Američané v čele s Hancockem, jediným pravidelným účastníkem letošního Grand Prix, který se v závodě představil. Otázkou bylo, jak si s dráhou poradí mladíci zvyklí na podstatně menší zámořské ovály.
Náš manažer Milan Špinka sázel na osvědčený tým, který tvořili bratři Drymlové, Matěj Kůs, Luboš Tomíček a Adrian Rymel. Od druhé rozjížďky, kterou vyhrál Adrian Rymel se naši usadili na první pozici a s větším, či menším náskokem tam vydrželi až do konce závodu. Největšími a vlastně jedinými soupeři jim byli domácí borci hnáni téměř zcela zaplněným stadionem. Především PuodŸuks a Bogdanov byli na své dráze mimořádně nebezpečnými soupeři a starali se o to, že náš bodový odstup během závodu nikdy nepřesáhl deset bodů.
Stíhačka Lotyšů byla nakonec marná, na přímé ohrožení naší postupové příčky jim naštěstí síly nestačily. Celý náš tým se tak mohl po závodě spolu hrstkou nadšených fanoušků radovat z postupu a těšit na dalších boje světového poháru. Cennou devízou družstva byla hlavně vysoká vyrovnanost, když všichni z nominované pětice závodníků dokázali výrazně přispět do bodové pokladnice týmu.
Postupové ambice zbylých družstev vzali za své po druhé sérii, od té doby Američané s Finy bojovali už jen o třetí stupínek. Oč měli zámořští borci výraznější individualitu ve famózním Hancockovi (ztratil jediný bod), o to byli Seveřané vyrovnanější, což se nakonec ukázalo rozhodující. Američané navíc doplatili na řadu pádů v závěrečných dvou sériích, kdy už byla tra značně rozbitá.
Boje o světový pohár družstev vyvrcholí v polovině června, naši se představí 11.7. v dánském Vojens.
Foto: Jan Neruda