Liberec – 20. července
I když nebude postavena domácí dvojice při českém šampionátu dvojic na libereckém stadiónu, uděláme to tak, aby se všichni cítili u nás jako doma. Přespříští sobota rovněž připomene jednu z výrazných osobností ploché dráhy a to nejen na Liberecku. Stačí jen vyslovit jméno Alexander Kopecký nebo prostě jen Saša a všechno je jasné.
Saša začínal jako vesnickej kluk, kterého bavilo něco tvořit. Po úrazu na Pionýru bylo jasné, že závodit nebude, ale jeho schopnosti a hlavně člověčí povaha brzo zafungovala. To, že opravoval všechno, co jsme postupně ničili, byl jenom začátek jeho působení. Se Sašou jsem se potkal na stadionu ve Starých Pavlovicích a od začátku bylo jasné, že to může mezi námi fungovat.
Saša a já jsme nakonec oba ve stejném znamení, Beran. To nebyla vždy výhoda, ale alespoň jsem nezapomínal na jeho narozeniny. Se Sašou jsem absolvoval nekonečné množství závodů a to klubovým autobusem, tak i v jeho Škodě 1000 MB, kterou nám i půjčoval.
Saša dokázal to co nám dnes, a to nejen u ploché dráhy schází, a sice položit se do práce pro druhé. Postupně se vypracoval v kouzelníka, co se týká v opravy plochodrážní techniky a Český Dub, kde bydlel, byl tím mezi sportovní veřejností najednou ve středu pozornosti.
Saša udělal Český Dub slavný a to i přesto, že tam nemají ani koleje pro vlak. Tím jsem ho v legraci provokoval, ale nemohl jsem tuto větu používat často, většinou jsem něco potřeboval a podobné legrácky mě mohly stát… Život. Čas ale běžel.
Saša nám oznámil svou diagnózu a nikomu okolo něj nebylo vůbec dobře. Držel se, a to tak, že dokázal sedět v dílně u stolu s rouškou přes obličej a makal a makal. Chtěl do poslední chvilky klukům pomoc, aby to co opraví, mohli zase rozbíjet.
Saša tak zůstává u nás pořád. Škoda, že jeho některé výroky, co vešly nám okolo něho do podvědomí, se nedají publikovat. V sobotu 4. srpna se tedy bude jak závodit o mistrovský titul, tak i vzpomínat na našeho Sašu. Jako na fotografii, kdy jsme ještě jezdili společně a mohli se radovat ze života.
