Racková – 14. března
Loni úspěšně zakončil bakalářská studia na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a v půlce sezóny dokonce uvažoval o konci kariéry. Nebylo divu, Slaný doplatil na podivná extraligová pravidla a třinácté místo v mistrovství republiky jednotlivců leželo daleko za jeho ambicemi. Avšak na podzim přišlo jeho famózní závěrečné kolo při finálové rozjížďce mistrovství republiky dvojic, díky němuž se titul na poslední chvíli přelil z Prahy do Slaného. Během zimní přestávky hodně investoval do techniky. A nyní přišel s převratnou novinkou, že se ploché dráze chce věnovat více než univerzitě. O tom si ostatně můžete přečíst sami, protože Martin Málek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Během zimy se o tebe nemohly dohodnout Březolupy a Slaný. Co se vlastně odehrávalo?“
Martin Málek: „Slaný by chtěl, abych jezdil všechny závody za ně. A Březolupy zase jenom extraligu. Zatím vím, že za Slaný chci jet extraligu a dvojice, protože tam mám obhajovat titul. A za Březolupy tříčlenná družstva, pokud platí ty podmínky, co mě slíbily koncem minulé sezóny. Jak to bude s jednotlivci, nevím. Protože musím do kvalifikace a jak to znám, nemusí se ani postoupit. Může být den blbec, a když mi ve dvou jízdách vypadnou dvakrát motorky, je vymalováno. Loni byla kvalifikace nabitá a Praha je pro mě zapeklitá, protože jednou se mi tam daří a jednou ne. Jak to dopadne s Březolupy a Slaným, v tuto chvíli nevím. Měl bych být kmenovým jezdcem Březolup, ale někdy tam opravdu nerozumím, jak to je. Radši se na to ani neptám, protože to fakt někdy nedává smysl. S tou plochou dráhou je to čím dál horší.“

speedwayA-Z: „Skvělým momentem sezóny byl tvůj triumf s Karolem Zabikem v mistrovství republiky dvojic v Březolupech. Na klubové bázi jsi už vyhrál extraligové tituly v letech 2005 a 2006, nicméně toto zlato asi nikdy nezmizí z tvé paměti, protože jsi o něm rozhodl právě ty…“
Martin Málek: „To mi nevymizí z paměti. Hrozně dlouho jsem se na ten závod těšil. A jsem hrozně rád, že jsem to jel za Slaný, protože roky předtím mi Březolupy slibovaly, že mi seženou dobrého kolegu. Nerad bych se dotknul Martina Gavendy nebo Vláda Višvádera, ale zatím jsem to jezdil jenom s nima. A potřeboval jsem někoho, kdo by spíš táhnul mě, než abychom na tom byli stejně nebo podobně s body. Před tímto závodem jsem zadřel hodně motorů a nakonec se mi dva týdny předem podařilo poskládat jeden motor, který docela jel. Pocity jsem už říkal několikrát. Byl to těžký závod. Hlavně na psychiku. Navíc jsem jel na domácí dráze a ještě k tomu proti Březolupům. Měl jsem tam hodně známých, co mi přáli, a já je nechtěl zklamat. Taky jsem cítil šanci, že můžu udělat po dlouhé době nějaký výsledek. Že by to mohlo vyjít. Jinak finálová jízda byla úplně nejlepší v celé mé plochodrážní kariéře. Největší zásluhu na tom měl samozřejmě Karol a to díky Milanu Machovi.“

speedwayA-Z: „A co třinácté místo v mistrovství republiky jednotlivců? Tvoje ambice asi ležely někde jinde, že?“
Martin Málek: „Moje ambice byly daleko větší. Co jsem přijel na závody, vůbec se nedařilo. Nevím proč, kvalifikace se mi povedla. Myslel jsem si, že to bude i lepší. Problém byl asi v tom, že první dva závody byly hned den po sobě a to jsem ještě nebyl rozjetý. A potom v Liberci, i když tam jezdím dobře a mám ho rád, se mi ten den nedařilo. Seriálová podoba není špatná, ale pro mě je to finančně docela náročné. Závodím vlastně jenom za prestiž a pneumatiku.“

speedwayA-Z: „Extraliga 2008 by si asi z tvého úhlu pohledu zasloužila zapomenutí. Jak jsi ji vnímal?“
Martin Málek: „Já tu extraligu moc nechápu. Přišlo mi to, že systém se udělal vyloženě proti Slanému. I když jsem nevěřil, že by Slaný měl vypadnout a vůbec na to nepomýšlel, nakonec k tomu stejně došlo. Myslím, že loni jsme si smůly vybrali co nejvíc. Protože hodněkrát jsme prohráli jen o pár bodů. Tento systém se mi nelíbí a hlavně jsem proti tomu, aby se na závodech střídali jezdci a jeden jel za více týmů. Přijde mi to proti všem sportovním pravidlům. Vyřazení jsem nesl blbě. Na závody extraligy jsem se těšil a vždycky mi na nich nejvíc záleželo. Jsou hodně kvalitní, přináší mně hodně nových a dobrých zkušeností, ale myslím, že mi moc jezdecky neprospělo, že jsem přišel o čtyři závody. Systém stojí za prd. A největší problém byl, že Martina Vaculíka neuznali jako českého jezdce.“

speedwayA-Z: „Po vyřazení Slaného z prvního kola extraligy o tvé služby projevila zájem Plzeň. Avšak Slaný tě neuvolnil. Jaký je tvůj názor na tento problém?“
Martin Málek: „Já jsem chtěl jet hlavně z těch důvodů, abych se ještě svezl v extralize. Rozhodnutí jsem už nechal na Slaném. Vyloženě jsem se na tom normálně dohodl s Milanem Machem. Myslím si, že kdybych si stál tvrdě za svým, uvolnili by mě. Ale nejel jsem hlavně proto, že nesouhlasím s takovým tím přebíháním jezdců. A se systémem extraligy. Tyto pravidla se mi nelíbí a myslím si, že tento systém nebude letos dobře fungovat.“

speedwayA-Z: „Tříčlenná družstva tě zastihla s březolupskou vestou. Byli jste černým koněm soutěže, ale nakonec dobyli jediné vítězství ve Svitavách. Čím to?“
Martin Málek: „Mně se ve trojkách nepovedl jeden jediný závod a to bylo zrovna v Březolupech. To jsem měl v srpnu zrovna takové nejisté období. Vůbec mi to nešlo, i když jsem se snažil. Vůbec jsem nevěděl, čím to je. Možná tím, že jsem hodně přes červenec pracoval na brigádě a byl unavený a utahaný a neměl ani pořádně čas připravit motorky. To už jsem pak uvažoval, že to bude jedna z posledních sezón. Jinak si myslím, že bodový průměr jsem neměl špatný. Možná jsme měli i na to druhé místo. Ale nikdy jsme neměli třetího vyrovnaného jezdce. I když jsme měli dobrou sestavu, většinou to aspoň jednomu nešlo. A bylo to hodně na střídačku, jednou to šlo jednomu, pak další závod neměl den a tak se to tak hýbalo. Nejlepší závody byly a jsou vždycky ve Svitavách. Tam hrozně rád jezdím, protože se tam pořád něco děje. Bývá tam hodně legrace. Trojky se mi docela líbí, systém není špatný, jenomže je tam zase to ‚ale‘. Není tam prostor na chybu, závody jsou hodně rychlé pro závodníky. Rozjížďky jsou většinou ob jednu, máš jen jednu jízdu na oddych a zase musíš na dráhu. Když se nic nestane, je to dobré, ale pokud se něco pokazí, nestíhá se. Letos to bude třeba lepší, uvidíme, jaké budou sestavy.“

speedwayA-Z: „Během roku se ti naskytla šance nastoupit do mistrovství Evropy jednotlivců ve Lvově. Znamenalo tvé odmítnutí, že je reprezentace pro tebe už uzavřenou kapitolou?“
Martin Málek: „Nepokládám ji za uzavřenou kapitolu, klidně bych tam jel. Ukrajina by mně vůbec nevadila, ale závisel na tom můj titul bakaláře. Bylo to v době, kdy jsem končil semestr, byly zkoušky a zápočty. A každý den byl dobrý. Pomalu každá hodina byla k dobru. Tak bych ztratil tři dny, s přípravou možná i čtyři. A opravdu jsem v té škole nestíhal! Nakonec se mi podařilo úspěšně udělat státnice. Vím, že to byla jedna z posledních šancí. Teď jsem špatně dopadl v celkové klasifikaci mistrovství republiky. Uvidíme, jak to bude letos a pak v dalších letech. Myslím si, že bych i postoupil. Viděl jsem dráhu z fotek, líbila by se mi. Myslím si, že by se to dalo, jak ten Michal Hádků.“

speedwayA-Z: „V polské lize jsi podepsal Krosno. Jak jsi tam byl spokojený?“
Martin Málek: „V Krosně jsem byl velice spokojený. Hlavně se vyměnilo vedení a je to úplně o něčem jiném než předtím. Podařilo se mi tam udělat nějaké body, což jsem byl rád. A letos bych se chtěl na tu polskou ligu zaměřit víc. Hlavně kvůli finanční stránce, protože jsem koupil dva nové motory. Doufám, že se mi to podaří a ty finance se mi vrátí. Loni se mi tam líbilo, jel jsem tam i pouák, byl jsem spokojený, rád bych se tam letos chytnul a chtěl bych za ně odjet víc závodů než loni. Tak snad se mi tam bude dařit.“

speedwayA-Z: „Dalo by se říct, že jsi už tradičním vítězem Memoriálu Antonína Vildeho, avšak při obou Zlatých přilbách se ti stále lepí smůla na paty…“
Martin Málek: „Ve Slaném se mi vždycky v memoriálech zatím dařilo. Musím to zaklepat. Navíc jsem měl dobrého kolegu, takže to nebyl tak velký problém. Myslím si, že jsme byli dobře sehraní. Padli jsme si do noty. A co se týče Zlaté přilby na Slovensku, myslím si, že ten den jsem měl na vítězství. Ale stala se mi taková kuriózní nehoda, kdy jsem si před závodem vytahovacím nožem málem uřezal půlku článku prostředníčku na levé ruce. Naštěstí to šlo mimo kost, i když tu jsem tam taky, myslím zahlédl. Jeli jsme do nemocnice, tam mi to ošetřili. Když jsem myslel, že mám po závodě, nechal jsem si prst ještě jednou obvázat od mamky, abych to měl menší a vlezl se do rukavice. Říkal jsem si, že za zkoušku nic nedám. A nakonec to šlo jako po másle. Tři vyhrané rozjížďky ze čtyř v základní části a přímý postup ze semifinále. Závody se ale hrozně táhly a ruka začala čím dál víc bolet. Ve finále mi ještě z třetího místa před cílem prasknul nový řetěz. A po závodech jsem ještě zjistil, že jsem jel na přidřeném motoru. Chtěl jsem v semifinále sednout na druhou motorku, ale nějak se mi nechtělo ji znovu připravovat. Ta první se mi už v semifinále nezdála, ale řekl jsem si, že to ještě jednu jízdu vydrží. A česká přilba, tam jsem měl trošku smůlu, že druhý den jsem startoval z vnějších drah. A i když motorka jela pěkně, což mě na domácí výrobu mile překvapilo, poslední start se mi nepovedl a to rozhodlo. Hodně se mi to na startu postavilo a musel jsem hodně mačkat spojku. To mě zpomalilo a bylo vymalováno. Dráha byla tvrdá a předjíždět se moc nedalo. Ale jinak z loňské Zlaté přilby v Pardubicích mám asi nejlepší pocit ze všech startů, co jsem tam kdy měl. Co se týká jiných pouáků, v Divišově a ve Mšeně to bylo v období, kdy mi to moc nešlo a byl zrovna z formy. A hlavně mi nevyšly rakouské závody. Nejelo mi to špatně, ale v každém jsem šel na držku. Jednou to byla moje chyba, kdy jsem přecenil soupeřovi schopnosti. Ve druhém závodě se mi uvolnil šroub na přední vidlici přímo v zatáčce. A byl to docela tvrdý pád.“

speedwayA-Z: „Během několika dnů už propukne závodní kolotoč naplno. Jak se připravuješ a čeho bys rád dosáhl?“
Martin Málek: „V letošní sezóně bych se chtěl věnovat víc ploché dráze než škole. Začíná to být docela náročné a tak se potřebuju trochu odreagovat. Hodně jsem věnoval technické přípravě. Po technické stránce jsem asi nejlíp připravený za celou svou kariéru. Koupil jsem dva nové motory, jednu nový rám a taky proti minulým sezónám trochu podceňuji fyzickou přípravu. Dlouho se mě drželo nachlazení, ale tím samozřejmě nechci říct, že nic nedělám. Ale není to tak intenzivní jak v předchozích letech. Posiluju, trochu běhám, teď jsem jezdil na běžkách. A asi vytáhnu brzo kolo. Máme hodně projektů do školy, je tam moc konstruování a navrhování. Je to docela časově náročné. Už to není tak jednoduché jako na bakalářském stupni. Celé tři roky nebyly tak náročné jako tento čtvrtý ročník.“

Martin Málek děkuje:
„Hlavní dík patří rodině! Mamince, tatínkovi, taky trochu ségře Veverce, trochu, protože je někdy na závodech drzá, a taky Hance. Všem hlavně za pomoc a podporu. Nesmím zapomenout na kluky ze slaného, mistrům Mirkovi Hrdličkovi, Ládovi Šímovi a taky mistru manažerovi Milanovi Machovi za pomoc při závodech. Co se týká sponzorů, tak nejvíc děkuji panu Zdeňkovi Němcovi za důvěru, technickou a finanční pomoc! Taky nesmím zapomenout na pana Ing. Suchého z Mitasu. Samozřejmě lidí, kterým patří díky je daleko víc, ale tito všichni mi loni nejvíc pomohli.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach