Prázdninový závodní klid na našich oválech v uplynulém týdnu narušili pouze kolibříci, kteří se v úterý na malé Markétě postavili na start dalšího podniku svého seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup. V zahraničí se činili především reprezentanti a o víkendových výkonech Jana Kvěcha a Josefa France se bude ještě dlouho diskutovat. Avšak dnešní vydání tradiční pondělní kompilace magazínu speedwayA-Z, jež se ohlíží za výkony našich borců v ostatních zahraničních závodech, bude docela krátká.
V úterý se ve Švédsku uskutečnilo osmé kolo tamní Elitserien. Vetlanda si doma vcelku s přehledem porazila s Indianernou Kumla 57:33 a kromě dvou bodů si zapsala bonusový bod navíc za lepší skóre 103:77. Václav Milík (3 2 2 0 3 2) byl se svými dvanácti body nejlepším mužem hostí.
Po evropském finále na trávě v Tayacu zůstali Hynek Štichauer a Martin Málek ve Francii a po kratším oddechu startovali v tradičním pouťáku, jenž se v Marmande koná v předvečer výročí dobytí Bastily. Nechme však o pátečním závodě vyprávět březolupského závodníka. „Kdybych měl shrnout závod v Marmande, tak to byl docela nářez,“ začíná. „V tréninku to bylo moc hezké svezení, ale v závodě už to bylo na ostří nože. Všichni jeli nadoraz a bylo to hodně vyrovnané. Ale už jsem dlouho nezažil tak super atmosféru, tisíce lidí, umělé osvětlení, ohňostroje, skvělá organizace. S Hynkem jsme se shodli, že je to tam pomalu lepší než ve finále mistrovství světa.“
Cílem finále projel jako první Dimitri Berge, s nímž se na pódiu objevili Chris Harris a Richard Hall. Martin Málek (1 2 2 3 1 0) skončil v semifinále, Hynek Štichauer (1 2 0 0 4) po základní části.
„Jelo se systémem mistrovství světa,“ pokračuje Martin Málek. „Pět jízd v základu, pak dvě semifinále a finále. Body se sčítaly dohromady. Taťka s Gabčou si docela mákli, závody měly docela rychlý spád. Jízda za jízdou a minimální přestávky. Ale myslím, že jsme si to docela užili. Ale to cestování je fakt vyčerpávající, vůbec jsem většině závodníků nezáviděl ještě cestu do Rodenu.“
A jak se český vicemistr srovnal s atypickými podmínkami? „Dráha byla v noci hodně náročná,“ odpovídá. „Trojúhelník, tři zatáčky a tři rovinky. Držet krok s těma nejlepšíma nebylo nic jednoduchého. Jak jsem už řekl, jelo se na ostří nože. Nejrychlejší stopa byla kolem prken a bylo to tam dost zrádné, ale neměl jsem zrovna náladu tam riskovat, takže to deváté místo bylo ode mě asi maximum.“
Foto: Martin Málek a Coco Lamarque
