Svitavy – 1. března
Seniorům u nás příliš pšenka nekvete, obzvl᚝ nepatří-li k absolutní špičce. Junioři mají tři šampionáty a navíc jsou preferováni také v extralize, kde při naplnění kvóty dvou cizinců zbývají na starší české závodníky už jen pouhá dvě místa v sestavě. Tříčlenná družstva v mnoha případech jsou polovinou extraligového celku a nižší divize zanikla rychleji než euforie ze skvělého dramatu baráže. Není proto divu, že borci nad jednadvacet let vesměs rychle věší kombinézy na hřebík. Druhou cestou je bojovat, shánět závody a sám si vytvářet příležitosti ke svezení. Po ní se vydal Jaromír Otruba, poslední mohykán svitavské plochodrážní líhně.

speedwayA-Z: „Mšeno se v loňské extralize obrovským způsobem zvedlo. Z pozice outsidera dosáhlo nadoblačných výšek a ozdobilo se stříbrnou medailí. Změnila se také extraligová pravidla, kdy náhradnická čísla museli oblékat výhradně junioři s českou licencí. Tím pádem na tebe místo v sestavě ani jednou nezbylo. Jak jsi to věčné čekání prožíval?“
Jaromír Otruba: „Je to strašná škoda. Jsem v tom klubu rád. Když šlo o práci, vždy jsem pomoh‘. Vzali ale Vlada Višvádera a moje místo v sestavě se úplně ucpalo. Stát v depu nebo na tribuně je málo. Připravenej‘ jsem byl vždycky a přijel bych kamkoliv, to věděli všichni. Nedopadlo to, Poláci dělaj‘ výsledky, živí se tím, my, co se tím bavíme, se vozíme. Není to žádná sranda. Chceš se svýzt, nechceš žádný velký prachy a stejně tu šanci nemáš. Takže je to těžký. S vedením AK Svitavy jsem zkusil na kalendářní poradě oslovit pana Klímu, jestli by nebylo možný jezdit v Plzni. S tím samozřejmě, že nechci extra prachy, protože mám sponzory. Uvidíme, koho bude Plzeň mít. Technicky jsem připravenej‘, kvůli plochý dráze jsem se vzdal služeb v práci a dělám osmičky, takže nebudu tak utahanej‘. Uvidíme. Slušný to bude, i kdybych jel jedinou jízdu, protože to bude lepší, než se dívat. Sponzoři chtěj‘ bejt vidět a reklama na každým závodě je dobrá. Těším se na novej‘ kolektiv a věřím, že to špatný nebude. Myslím si, že letošní rok bude o penězích. Nikdo nemluví o krizi, ale myslím, že ty největší profíci to pocejtěj‘ nejvíc.“

speedwayA-Z: „Podobná paralela se nabízí také v souvislosti s tříčlennými družstvy. Liberec usiloval o obhajobu a Praha ho měřila. Věroslav Kollert tedy stavěl co možná nejsilnější sestavy a pro tebe se místo nenašlo…“
Jaromír Otruba: „Trojky mě loni hodně zklamaly. Už při domlouvání angažmá jsem měl od Věrouše slíbený, že mě nechá jet Svitavy. Že jiný závody ne, ale ve Svitavách se mnou bude počítat. Byl jsem z toho docela zklamanej‘. Musel jsem se smát, jak pak Poláci ve Svitavách jezdili. Na rozdíl od nich bych čtyři kola určitě objel a nastoupil do každý svý jízdy. Ale každej‘ prahne po vítězství, najme paliče a paliči pak vyhořej‘. Byl jsem zklamanej‘, že jsem nejel ve Svitavách. Měl jsem v plánu pozvat svý známý a sponzory. Tohle zklamání vedlo k rozhodnutí poprosit vedení AMK Svitavy, jestli bych nemoh‘ jet za ně. Dohodlo se to na kalendářce, kdy Kalda řek‘ Láďovi Olivovi, a si to hodí do podmínek. Mladý kluky sem na tu dráhu moc pouštět nechce, je docela nebezpečná. Letos teda pojedu za Pardubice a tím se určitě nastartuje lepší spolupráci se svitavským autoklubem.“

speedwayA-Z: „Tvé vztahy s AMK Svitavy v minulosti bývaly trošku napjaté. Je tedy popisované angažmá signálem o konsolidovaných poměrech?“
Jaromír Otruba: „Vztahy jsou lepší. Přišel pan Oliva, novej‘ předseda, a s ním vycházím. Taky jsme se třeba chytli, ale pro dobro obou stran bude lepší, když budeme vycházet. Když bude čas, pomůžu jim. Přivezou petky z Pardubic a navěsí je na mantinely. Na podzim se dráha přeorala, myslím, že povrch by moh‘ bejt solidní. Bezpečnost bude dobrá. Každopádně jim pomůžu při finále mistrovství republiky. Chtěl bych se postarat i o doprovodnej‘ program, aby se diváci měli, na co dívat. A samozřejmě bych to finále chtěl jet.“

speedwayA-Z: „Loni jsi do šampionátu republiky jednotlivců zasáhl při semifinále v Kopřivnici. Jak na ten závod vzpomínáš?“
Jaromír Otruba: „V Kopřivnici mě dráha nikdy jako taková neseděla. Mám vzpomínku na nepříjemnej‘ juniorskej‘ pád. Nepomůže ti ani, když ti den předem odřekne mechanik spolupráci na tak důležitej‘závod. Nedá se nic dělat, zkusíme to prolomit letos. Praha bude každopádně lepší. Nějakej‘ závod jsem tam odjel a něco odtrénoval. Dráha je bezpečnější a líp připravená. Je kvalitní a určitě taky pomůže, že člověk nemusí na směny a vyspí se. Po čtyřiadvacetihodinový službě ti nepracujou optimálně svaly. A musíš řídit sám tam a zpátky, to je masakr.“

speedwayA-Z: „Nicméně Kopřivnice ti také přinesla mnohem příjemnější pocity. Postavil ses tam na nejvyšší stupeň vítězů.“
Jaromír Otruba: „Nebylo to při semifinále, ale při Memoriálu Michala Matuly. Zvedlo mi to náladu. Byl jsem překvapenej‘. Úplně jiná dráha, dalo se jet venkem a úplně poprvý jsem snad v Kopřivnici někoho předjel. Potřeboval jsem si zvednout psychiku a uspět. A určitě si myslím, že to k něčemu bude. Bedna byla dobrá, závod sice slabší, ale je to závod a to se počítá. Můžeme bejt jenom za to rádi, jen víc takovejch‘ vloženejch‘ závodů.“

speedwayA-Z: „Už podruhé jsi v šampionátu dvojic postavil svůj vlastní tým. Loni jsi startoval se Slovákem Rastislavem Bandzim.“
Jaromír Otruba: „Už předloni v Divišově jsem nemoh‘ sehnat paráka. Každej‘ prahne po umístění a průměrnej‘ závodník těžko někoho sežene. Obtelefonovala se spousta jezdců a nikdo nechtěl, až pomoh‘ Káča Kadlec. Proto jsem loni na tenhle závod zůstal přihlášenej‘ pod svým jménem, i když bych na to sehnal sponzory. Letos jsem zase přihlášenej‘ zase a uvidíme. Březolupy byl dobrej‘ závod, těšil jsem se tam jako vždycky, protože mám tu dráhu rád. Nejeli jsme tam vyhrát, potřebujeme závody, ale nakonec chyběl kousek a dostali jsme se před Pardubice a Prahu. Ostuda to rozhodně nebyla. I když jsme s Rasou byli braný jako nejslabší, dojeli jsme všechny jízdy, všechny kola. Závody nemáme, jsem vděčnej‘ za každý svezení. Letos ještě nevím, s kým pojedu. Panu Moravcovi jsem se přihlásil mezi prvníma, uvidíme, jakej‘ bude výběr závodníků, kdo by to chtěl se mnou absolvovat. Kdyby byl zájem, budu rád.“

speedwayA-Z: „V předchozích letech jsi jezdíval středoevropský pohár MACEC Cup, nicméně loni jsi vyrazil jen do Krosna, kde se nakonec kvůli dešti nejelo. Čím to?“
Jaromír Otruba: „Minulej‘ rok byl problém, že mně dal košem mechanik a zároveň řidič. Je to těžký, když máš jet do Krosna sám. Pak se jel Lublin, kam to bylo přeložený, a když je na to člověk úplně sám, je to fakt těžký. Nikdo z Čechů to nechce jezdit. Škoda Kuby Hejrala, to byl nadšenec! Letos do sezóny vstoupím s novejma mechanikama, snad to bude lepší. Bližší tréninky a závody si objedu sám. Mladej‘ už taky zvládne mazání řetězu na tréninku, ale na závody potřebuješ mechána. To bude Radek Ivan, v záloze další dva, takže si myslím, že to nějak dopadne. Pro mě bude výhoda, že nemusím chodit na ty směny. Pak skočit do auta a sám řídit, mechanikovat a závodit, je záhul. Chodím do práce už jen na dopoledne a to věřím, že mi pomůže ke zlepšení.“

speedwayA-Z: „Vždycky jsi toužil svézt se ve slovenské Žarnovici, kde jsi doposud býval jen jako divák. Loni v srpnu se ti tvé přání splnilo a to přímo během prestižní Zlaté přilby SNP. Jaký to byl pocit?“
Jaromír Otruba: „To byl takovej‘ nejšastnější den v mý kariéře. Jeli jsme se tam nejdříve jen podívat. Vzal jsem si motorku, že možná pojedu jen jako druhej‘ náhradník zadarmo bez honoráře. Půl hodiny před začátkem přišli, že budu přímo v závodě s číslem devět. Jel jsem tam poprvý v životě a dráhu znal jen z tribuny. Byl jsem přesvědčenej‘, že bude rovná a tvrdá. Chyba lávky, trošku rozbitá. S pomocí kamarádů jsem zpřevodoval motorku a nakonec za mnou zůstala i zvučná jména. Byl bych rád, kdybych to moh‘ jet znovu. Svým způsobem jsem loni závod zachránil (smích). Po nikom nic nechci, když někdo zavolá, rád pojedu závod, když zaplatí trošku nafty.“

speedwayA-Z: „U nás především senioři jen obtížně hledají příležitost k závodění, k čemuž nahrává dlouhodobé preferování juniorů a to nejen v jejich soutěžích, ale nyní i třeba v extralize. Jaké jsou tvé zkušenosti v tomto směru?“
Jaromír Otruba: „Závodí se, že se nezávodí. Kolik jsem měl v loňský sezóně závodů?! Nejel jsem náhradníka v extralize, nejel jsem trojky. Měl jsem loni sedm závodů! Tréninky se taky nikde moc nedělaj‘. Nevím, asi je to kvůli penězům. Když závodil Kuba, měl jsem za jedinou sezónu asi dvacet tréninků. Teď jich mám tak osm. Letos to snad bude lepší, budu trénovat v Pardubicích. Jsem odhodlanej‘ jezdit trénovat i do Plzně, když to bude možný. Jezdil jsem i do Mšena. Proč ne, když mě zavolaj‘, že se trénuje, přijedu. Každej‘ trénink v kolektivu je dobrej‘. Můžu trénovat sám ve Svitavách, ale to je k ničemu. Nic se nenaučíš, nic si nevyzkoušíš.“

speedwayA-Z: „Nová sezóna se rychle blíží. Jak se na ni chystáš a co bys v ní rád dosáhl?“
Jaromír Otruba: „Chystám se, posháněl jsem si mechaniky. Zamakalo se na technice. Chodím bruslit, běhat, plavat, do posilovny ne. Spíš taková příprava na vytrvalost. Trošku se poladilo auto. Měnit ho nebudu, trošku se pospravovaly brzdy a povyměňovaly se věci, aby to bylo na sto procent. Zabíračka je běhání po sponzorech. Určitě toužím, abych se moh‘ svýzt v extralize. Teď jsem celou sezónu stál a určitě bych chtěl jet. Trojky mám slíbený ve Svitavách, chtěl bych jet i další, ale to záleží jen na mně. Po Svitavách bych určitě chtěl jet do Kopřivnice. Tam se nikomu nebude chtít, tak by mě Kalda moh‘ pozvat. A určitě Zlatou přilbu v Žarnovici. A českou, když už jsem závodník Pardubic, snad bych moh‘ jet jako náhradník.“

Jaromír Otruba děkuje:
„Určitě panu Klímovi, že mě vzal do Plzně. Panu Greplovi, že mě pustil. Radkovi Ivanovi, že mě pomáhá s autem a motorkama. A sponzorům. Situace díky krizi je mizerná a tak jsem rád, že mě stálý sponzoři pomůžou i letos. To ti určitě taky zvedne sebevědomí. Musím poděkovat rodině za pomoc a šéfové z práce za trpělivost.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach