Kolín – 21. února
Rozhodně se mu nedá upřít, že by nebyl svůj. Neuvěřitelně přátelský závodník, ochotný odpovídat na otázky snad v každé situaci. Přesto si nebere servítky. Celý exkluzivní rozhovor, který magazínu speedwayA-Z poskytl, se nese v tomto duchu. Veselé zážitky z oválů střídá nekompromisní kritika a upřímná vyznání, že se posledních pět let na oválech nemůže najít. Pražský závodník Josef Franc také hovoří o svém vztahu k Premier League, nadějích na novou sezónu, ale i o úvahách přestat závodit.

speedwayA-Z: „Od roku 2005 jsi v Premier League hájil barvy Newcastle, nicméně na sklonku roku jsi ohlásil podpis s Berwickem. Mimo jiné jsi uvedl, že tě k tomu vedly špatné zkušenosti s Newcastle. Můžeš to trošku rozšířit?“
Josef Franc: „Spolupráce s manažerem byla vždy dobrá. Roli kapitána ale dostal špatnej člověk, co neměl zájem, aby tým fungoval. Během sezóny jsme se dohodli, že ho vystřídá Richard Juul. Projevil se jako dobrej kapitán. Umí poradit a dokáže spousta dalších věcí, ale bylo to pozdě. Z osobní stránky jsem toho měl za čtyři roky v Newcastle dost. Snažili jsme se upravit dráhu ve prospěch domácích, ale to nevyšlo. Nejhorší je, že ti někdo něco slíbí a pak se hovno stane. A to nejzkurvenější, každej rok mi dlužili peníze. A dost. Došel jsem k názoru, že na člověku nezáleží. Už to chtělo změnu, i kdyby mě chtěli zpátky, nešel bych tam. Zkoušel jsem do Birminghamu, ale jezděj‘ středy jako u nás extraliga, takže to bylo pasé. Oslovil jsem i Elite League, ale nebyl zájem. Pevně doufám, že Berwick je dobrá volba. Jsou tam noví lidi, doufám, že se mi tam bude líbit. V Berwicku je to dobrý, obnoví se Supporter‘s Club, co se díky Waiákovi zrušil. Těším se, že se všechno obnoví. Třeba se nebude dařit, ale tým nevypadá špatně. Bude to pro ně zkušební sezóna. Řekli jsme si, co si můžeme dovolit, a těším se na to. Anglie je Anglie, snažej‘ se sundat cenu závodníků dolů, což je asi špatně, když ceny jdou nahoru. Beru Anglii, že si ji odjedu, i když budu mít stejnej average. Můj sen je mít pohodovou devítku. Sezónu jsem neměl špatnou, ale chci se soustředit na Evropu. To je numero uno, Anglie bude taková jistota. Podepsal jsem Polsko, ale Polsko je Polsko a všichni víme, jak to tam chodí.“

speedwayA-Z: „Na Britských ostrovech závodíš prakticky o sezóny 2001. Co pro tebe starty v Premier League znamenají?“
Josef Franc: „Nad tím jsem nikdy nepřemejšlel. Ve svý věkový kategorii se vždycky snažím srovnávat s Alešem Drymlem, což je pro mě měřítko. Do Anglie jsem šel s holou prdelí. Počítal jsem, že několik let budu jezdit Premier League. A až finančně a výkonnostně na to budu mít, půjdu do Elite League. Ale asi to dopadlo, že jsem ve druhý lize zůstal příliš dlouho. Výkonnost se nezlepšuje, je to věc zázemí, nebo že jsem typ člověka, co dělá všechno ihned a nepřemejšlí dopředu. Vždycky jsem si říkal, kam se dostane Aleš, moh‘ bych já taky, i když mi to bude třeba trvat dýl. Je pravda, v Elite League je to tvrdý. Ale styl plochý dráhy dneska je bejt tvrdej a dravej. Jako Angličani a Dánové, co jezděj‘ všude tvrdě. Doba to vyžaduje. Chce to jít rovnou do Elite League, i když se tam člověk bude rok, dva plácat. Poznal jsem to na Luboši Tomíčkovi. Po roce v Premier League se nasral do Elite a neztratil se tam. To jsem chtěl letos taky, ale není zájem. Myslel jsem, že mám trošku jméno, ale mám hovno. Nevím, jestli to ještě přijde. Dal jsem si jedinej cíl, dojet tuhle sezónu s dobrým výsledkem a bez dluhů. Pak se uvidí. Netajím se, že to možná bude poslední sezóna. Měl jsem toho plný zuby už letos. Ale Berwick znamená nadšení a TWA, můj novej sponzor, může znamenat odraz ode dna. Třeba z toho vznikne dobrá spolupráce na dva nebo tři roky. Rád bych jel mistrovství světa a Evropy. Nemám co ztratit, ale velký zápal do závodění po zkušenostech z posledních dvou, třech let už nemám… Premier League pro mě znamená jistotu průměrnýho výsledku. Ty dráhy už po těch letech znám. Někde mi to jde líp, někde hůř, ale je to zaměstnání a někdy jsou dva, tři závody v tejdnu. Od března do října budu minimálně jednou tejdně závodit. Na Polsko se nedá spolehnout, abych lítal do Švédska, nemám zázemí. V Anglii už spousta let bydlím a cejtím se tam jako doma. Nechtěl bych tam bejt napořád, nelíbí se mi tam. Doma je doma. A kdyby byla šance na Elite League, chytnu ji oběma rukama. Podepsal jsem Polsko a chci víc závodů v Evropě. Když budou díry, pojedu třeba v Německu, ale pod svou cenu nepůjdu. To si radši dám volnej víkend.“

speedwayA-Z: „Reprezentace v tvém loňském podání znamenala účast v mistrovství světa a Evropy. Zatímco ve světovém šampionátu jsi vypadl na začátku v Abensbergu, v evropském ses dostal na šesté místo, by to na trase Gyula – Herxheim –Lendava bylo hodně dramatické, že?“
Josef Franc: „Začnu světem, nebude k tomu moc mluvení. Byl to tejden zklamání, Gyula, mistrák v Čechách… Byl to namáhavej‘ tejden a Abensberg nula, nic. Dráha byla na fyzičku. To jsem ustál, i dobrý závodníci měli větší problémy. V první jízdě jsem si z druhýho místa vytáh‘ chcípák. A táhlo se to. Měl jsem s sebou dva mechaniky, připravoval jsem se, ale bylo zklamání z těch předchozích výsledků. A k tý Evropě? Začneme úvodem (smích). Velký poděkování patří Filipovi Šiterovi. Celej seriál mě držel nad vodou. Nebejt jeho, nebyly by ani ty výsledky v mistrovství Evropy. Když se nedaří, poznáš přítele. Začalo to Gyulou. Výprava dvě motorky a rezervní motor. O tréninku jsme jeden motor měnili. Dopasovali jsme ho, ale dobrej‘ pocit z něho jsem měl jen jednou za sezónu. Strašně jsem se na závody těšil, ale první jízdou to začalo. Báječnej start skoro i na Mateje Ferjana! Měl lepší pozici. Jezdil jsem druhej. Najednou porucha a čtvrt kola jsem běžel pro bod. Odstavili jsme motorku, vzali rezervní a z prvního nebo druhýho další porucha. Zase jsem dobíhal, ale už jsem neměl, na čem jet. Běžel jsem za Filipem, kterej tam přijel pár hodin rovnou z Polska. A domluvili jsme se, že si vezmu jeho třetí rezervní motorku. Když jsem z druhýho místa jel ve výjezdu do cíle, něco zachrupalo v motoru a zároveň prasknul primární řetěz. A běžel jsem do cíle i na Filipově motorce. Byl jsem na dně a prosil, a mi půjčí další. Čtvrtou jízdu jsem dojel na druhým místě a poslední jel s Filipem. Jel výborně. Já jsem byl na jeho motorce a ještě se domluvil, aby mě pustil. Dopadlo to báječně, děkuju mu za to. Dostal jsem se do Herxheimu. Filip tam byl taky. Půjčil mi svou Jawu, co měl na prodej. Jeho motor jel dobře, nějaký body jsem udělal a nakonec jel finále v Lendavě. Jel jsem na GM z Markéty. Bylo špatný počasí a závody se odložily na druhej den. GM fungovalo perfektně, hned první dvě nebo tři jízdy jsem vyhrál. Aleš to měl taky perfektně rozjetý, ale se mnou dojel třetí. Pak nás bylo šest, co jsme bojovali o druhý až šestý místo. Chudákovi Filipovi se to nepovedlo. Ještě jednou mu děkuju, a když bude něco potřebovat, má to u mě. Budu mu pak dělat mechanika měsíc zadarmo. Jsem rád, že se mi finále povedlo. Outsider jako prase a moh‘ jsem po čtyřech jízdách bejt stříbrnej! Formu jsme s mechanikem před závodem naladili v baru dobře, třeba by to takhle chtělo praktikovat pořád (smích). Chtěl jsem oslavit, že jsem nemusel letět do Newcastle. Dlužili mi peníze, táhlo se to a chu do závodění nebyla. Chtěl jsem si prodloužit prázdniny. Čvachtali jsme se v termálu a spálil jsem se u vody. Takový zpestření v tom koloběhu.“

speedwayA-Z: „Stále koketuješ s dlouhými drahami a vzhledem k pořádání mistrovství světa v Mariánských Lázních se objevila možnost zasáhnout do rozjížďky poslední šance. Nestálo za to ji využít?“
Josef Franc: „Stálo. Zkoušel jsem v Pardubicích nějakou motorku z JRM, co by za deset tisíc byla k dispozici. Po mistráku jsem se na ní svez‘, jestli to řadí a je to schopný jet. Nebyl jsem ale v tý situaci, že si někdo z pánů potřeboval odčárkovat, že pojedu v reprezentaci. Šlo o to, aby sehnali ty peníze. Na tom to pohořelo. Dal jsem i nabídku, že jsem schopnej jet i družstva. Finance na to nejsou, ale je možný se domluvit, kdyby potřebovali kluci helfnout, přiletěl bych. Prostě nemám motorku na dlouhou, ale kdyby mně ji reprezentace koupila a zaplatili mě, přijel bych. Já na to peníze nemám. Nabízel jsem to panu Špinkovi. Vím, že je na prodej hodně dobrá motorka od Tondy Švába. A mi ji reprezentace koupí. Ale to ne! Všichni mě nabízej‘ jezdit dlouhou, ale nikdo si neuvědomuje, kolik peněz stojí mít dvě motorky na dlouhou. To není žádná sranda. Uvažuju nad dlouhou, ale myslím, že se tímhle směrem z finančních důvodů nevydám. Kdyby mi někdo půjčil motorku, pojedu, ale ne že bych se chtěl někam dostat. Když skončím se závoděním, určitě se nebudu zúčastňovat dlouhý a trávy.“

speedwayA-Z: „Třikrát po sobě jsi byl alespoň krátkou chvilku mistr republiky jednotlivců, když jsi vedl finálovou jízdu. Loni jsi skončil osmý. Znamená to, že ti nevyhovuje seriálová podoba šampionátu, nebo na tom má vinu laborování s technikou, o němž jsi často mluvil?“
Josef Franc: „To ti neřeknu. Ty roky předtím to bylo štěstí. Povedlo se to. Někdo to dává na vinu, že jsem jel na GM. Ale jeden rok jsem jel na Jawě, druhej na GM. Spíš to bylo o náhodě. Motivoval jsem se třeba i kvůli tátovi. Tušil jsem to, že když se to rozdělí na seriál, že se to třikrát za sebou nepovede. Pět let se hledám a třeba v Liberci mně vyšla jediná rozjížďka. Osmý místo není žádná špička, ale jde mi o mistrovství světa a Evropy. Na mistráky jsem zapomněl pět minut po nich. I rozhodčí tam odpískal něco, co neměl, ne na mě, ale pár kiksů tam bylo. Jak říkám, já se pět let hledám. Nemám finanční podmínky, abych něco nacpal ladiči. Preferuju Jawu, vyměnil jsem spoustu věcí a dostal se do krize a nenašel jsem zatím, co by mně sedělo. V Anglii vím, na čem jet, funguje to, ale u nás ne. Doufám, že ve spolupráci s klukama z vývoje v Divišově to třeba najdem‘. Na to se těším, domluvil jsem si spolupráci. Nějakou korunu to bude stát, ale materiální pomoc bude. Chci vyměňovat vnitřnosti motoru tak dlouho, dokud se mi to nebude líbit.“

speedwayA-Z: „S Adrianem jste měli titul na lopatě rovněž při mistrovství republiky dvojic v Březolupech. Stačilo jedno jediné kolo a všechno bylo jinak.“
Josef Franc: „Mates je hero. On to vyhrál. Přeju mu to. Výsledky hovoří. Bylo to na konci sezóny. Přivez‘ jsem si předělanej‘ motor z Anglie na Evropu. Už v Praze na extralize to fungovalo dobře a v Březolupech taky. Věřil jsem si na ty body, co jsem vytvořil, a věděl, že Adrian je bezkonkurenční. Prokličkovali jsme se až do finále. Zabik nám ujel, já si hlídal Aďu. A Martin to tam vsadil po závodnicku. Já ho chtěl zbrzdit, ale nejsem prasáckej závodník, abych na něj naleh‘ a vyloučili ho. Ale v tom fofru je to rychlý. Prostě mě podjel a dojeli si pro vítězství. Věřím, že to celá rodina oslavila a já jim k tomu jedině blahopřeju. Je hodnej klučík a závodí taky dobře. Prohráli jsme to, od toho jsou dvojice. Třeba to bylo mnou, že jsem zvyklej na druhý místa a na lepší nemám (smích). Ale takhle kdybych závodil celej rok, byl bych vysmátej!“

speedwayA-Z: „Extraliga zpočátku vypadala jako jednoznačná pražská záležitost. Ale ono ne. Ve finálové části hrály prim Pardubice a v nervy drásající koncovce vám sebralo stříbro Mšeno. Co se dělo?“
Josef Franc: „Když to shrnu, proč by ostatní týmy v první polovině utrácely peníze za závodníky, když stejně postupovaly čtyři z pěti? My jsme jeli se stejným kádrem a vyhrávali jsme. Ve finále jsme nic nevyměnili. Přišly zranění kluků, ale já třeba v Plzni koukal, jak se mi daří. Vyšvih‘ jsem tam osm bodů. Náš klub prosazuje jezdit s vlastními jezdci. A jeli jsme na to, co jsme měli. A tak to dopadlo. Mrzelo nás to, ale za to vinu nikomu dávat nemůžeme. Určitě by byla přínosem pomoc cizince, ale politika klubu je, že chce závodit za český peníze s českejma závodníkama. Vychováváme i mládež, což ostatní zanedbali. To je věc ne posledních dvou, třech let, ale deseti. To je případ Slaného, Mšena. Nemaj‘ nikoho a je věc, kolik dají peněz, aby si mohli najmout závodníky. Ale to jde jen o extraligu, nic víc. Politika je takhle daná, asi to tak bude, že naše priorita je závodit s našimi závodníky. A dát příležitost mladším. To rád podpořím, budeme to potřebovat. Nebude to dlouho trvat a ty starší se na to vyserou.“

speedwayA-Z: „Loni jsi spolu s Adrianem Rymelem sponzoroval jeden závod Markéta Cupu stopětadvacítek. A dokonce ses objevil na dráze. Co tě k tomu inspirovalo?“
Josef Franc: „Beru to trošku jako show. Mladý kluci by se měli sblížit se staršími. Návaznost by tu měla bejt. A v dnešní době tomu tak není. Se Zdendou Schneiderwindem mám dobrej vztah celou kariéru. Když jsem byl mladej, tuhle šanci jsem neměl. A je možná hezký, když jim někdo za to ještě něco dá. Slíbil jsem to Zdendovi i letos. Dobře to dělá. Slíbil jsem mu, že tam taky vlítnu. Nikdy jsem na týhle Hondě nejel. Jen jednou na velký dráze a tady na malý to musíš znát. Měl jsem lufta. Dali jsme si dvě, tři kola trénink a jel jsem rekord dráhy. Myslel jsem, že bych do toho promluvil, ale kluci jsou mladý a lehký. Dnes to funguje jinak než dřív. Starší byli mazáci, takže když byla potřeba vynést popelnici, mazáci to nedělali. Dřív byla vzácnost použití vapa. Dnes jsou mladý voprsklý, ale taky se třeba bojej‘ navázat kontakt se staršíma. Od toho jsou mazáci, aby mladším pomohli a poradili. Třeba dopadne, až skončím kariéru, že budu jako hobík jezdit Markéta Cup (smích). Vzal bych si volno z práce a šel jezdit na hondičce.“

speedwayA-Z: „Nová sezóna je prakticky už tady. S jakými ambicemi do ní vstupuješ?“
Josef Franc: „Jsem nespokojenej se stylem plochý dráhy u nás. A s lidmi, co se do toho šouraj‘ a vědí o tom houbec. Jsou bafuňáři, co se snaží udržet u korejtek co nejdýl na úkor funkčnosti plochý dráhy. Co se týče mýho klubu, letos budou podmínky stejný jako loni. Jsou úpravy v odměňování jezdců, který se maj‘ řešit individuálně. Nemělo by to bejt jako v minulosti, že člověk dostane nabídku, a když se mu nelíbí, bude se s tím muset smířit. Nejde o to, jak se bude závodník cejtit, ale jak se to bude vyvíjet do budoucna. A když se mi nebude něco líbit, vyprdnu se na to. Koupil jsem si motokrosovou motorku Suzuki čtyři pade. Někdo ji musí nastartovat a vyhodit mě do sedla. Je to na mě strašně velký. Strávil jsem tejden na Zadově. Líbilo se mi tam, na amatérský úrovni to zvládáme. Jedeme na fyzičku, už jsme vyrostli z toho to ochcávat. Víme, že to děláme pro sebe. Večer vínečko, panáček, pokecali jsme. Ve třiceti letech jsem se začal učit na snowboardu. K tomu posilovna, squash. V dílně nic novýho, žlutý motorky s trošku předělaným designem. Je tam víc místa na reklamu, ubejvá sponzorů. Mechanik Bulhar mně už pomáhat nebude, flegmatik a s flegmatikem není dobrá zkušenost. Sháním nějakýho novýho, ale v Praze jich moc není a když, tak jsou rozmazlený. Cíle v letošní sezóně, Grand Prix je nesmysl. Když vyjde spolupráce s TWA a budu závodit, bude plán na dva, tři roky. Zúčastnit se mistrovství světa a Evropy a postoupit co nejdál. Jsem rád, že to můžu po týhle zkažený sezóně jet. Mistrák je stejně o ničem, to je k ničemu. Z dvojic mám nabídku, že bych za někoho jel, když mi to dovolí klub. Extraliga klasicky a Zlatá přilba hezký zakončení sezóny. Budu se snažit postarat se o lidi, co mně pomáhaj‘. To je základ. Zanedbal jsem to, a tak se musím snažit to dohnat. Když se bude dařit, budu závodit dál, ale takhle to nejde. Uvidím tuhle sezónu. Za ní udělám tlustou čáru a rozhodnu se, co bude dál. Je blbý, že ani nejde o to zúčastňovat se mistráků, ale nikam to nevede kvůli tomu, že je to finančně prodělečný. Mechanik Bazi je v Anglii, doufám, že spolupráce bude pokračovat. Ale je zaláskovanej s Angličankou, ale snad to bude fungovat. A na rady přijdu ke Štanclíkovi. Ještě záleží na Polsku. Když se bude dařit, člověk tam bude závodit, když ne, vymaže to z kalendáře.“

Josef Franc děkuje:
„Začneme netradičně. Musím poděkovat sám sobě, že jsem to vydržel tak dlouho mezi lidma, co tu plochou dráhu kurvěj‘. Teď ty ostatní. Filip Šitera a jeho motory GM. Pak Bulhar (přezdívka Jiřího Georgieva – pozn. redakce), mechanik, vždycky říkal, že na příští rok se už dobře připravíme. Bazi (Petr Bazika – pozn. redakce) v Anglii. Pak TWA, pan Řezníček. Ze sponzorů bych vybral Pneu K.A.L.T., JRM Divišov a Alana Zubra. Kamarádi, závodníci a lidi, co o ploché dráze něco vědí a choděj‘ na ni.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach