Newcastle – 10. března
Od října 1991, kdy debutoval v předkvalifikaci juniorského šampionátu, s ním bylo třeba počítat jako s členem úzké české špičky. By s debutem za kanálem La Manche v roce 1994 přesunul své stěžejní aktivity do ostrovní monarchie, zůstával populární postavou i na našich oválech. Pomáhal Slanému k největším úspěchům jeho novodobé historie, avšak od roku 2007 jsme ho v Čechách v akci už neviděli. A už ani neuvidíme, protože Jiří Štancl se loni na podzim rozhodl se závoděním přestat. Magazínu speedwayA-Z se svěřil s důvody, které ho k tomuto rozhodnutí vedly, a navíc nastínil své plány do budoucna.

„Najednou to ňák přišlo a já se rozhod‘ skončit ze dne na den,“ říká Jiří Štancl bez obalu, proč se rozhodl pověsit závodní kevlar na hřebík. „Bál jsem se zranění typu Garryho Steada. Vlezlo mi to do hlavy, i když jsem závodil, myslel jsem na to. A takhle se nedá závodit. Ptal jsem se sám sebe, co na tý dráze dělám. I ty vyhraný jízdy mě netěšily jako dřív, plus to cestování na závody. A říct úplný good bye plochý dráze, to ne. Tak rok si dám pauzu a třeba se něco objeví. A já se vrátím, ale pouze jako divák nebo tak něco…“

Jiří Štancl už v minulosti naznačoval, že se závoděním skončí. Nicméně plánoval testimonial za deset let služby britskému klubu a to pro něho bývalo velkou motivací. „Je fakt, že o skončení jsem uvažoval v minulosti a koncem loňské sezóny k tomu došlo,“ připouští. „Chtěl jsem mít svůj testimonial, ale papírové nesrovnalosti rozhodly jinak. Čekat na rok 2011 je dlouhá doba a já hlavně věděl, že jezdit plochou dráhu v té době už určitě nebudu. Tak snad letos a nebo příští rok uskutečním rozlučkovej‘ závod mé plochodrážní kariéry tady v Británii.“

Protože se usadil ve Spojeném království, kde plánuje svůj rozlučkový závod, takže asi není šance, že bychom ho viděli ještě v akci v Čechách? „Zatím jsem v ‚úkáčku‘,“ odpovídá. „Ale co bude, tomu nechávám volný průběh. Jedno vím určitě, že se jednou do Čech vrátím natrvalo. V Británii jsem od svých osmnácti let a letos je to moje jubilejní patnáctá sezóna, protože v roce 2001 jsem v Anglii nezávodil. Je těžký bejt někde tak dlouho a potom jen tak hned odjet jinam, i když vlastně já pojedu domů… Zvyknul jsem si tu, mám tu spousta kamarádů a hodně známejch, ale nemůžu se dočkat na zimu, kdy opět budu chodit hrát hokej v Čechách.“

Kolem ploché dráhy se pohyboval prakticky od svého narození, takže mu sport levých zatáček bude dozajista chybět. „To víš, že bude!“ souhlasí. „Plochá dráha byla, je a bude v mé krvi celý život, akorát nebude to nej, jak tomu bývalo doposud. Rok pauza, pak mě někdo zláká nějakou nabídkou, ale počkáme, až doroste Benjamin, můj synovec. Ten je zblázněnej motorkama a to mu jsou pouze tři roky. Počkáme a uvidíme…“

Na konec povídání nezapomíná Jiří Štancl ani na slova díků. „Chtěl bych poděkovat veškerejm lidem, co mně kdy pomáhali,“ nešetří uznáním. „Všem věrnejm sponzorům a především celé své rodině, díky za všechno, co jste pro mě udělali.“

Foto: archív Jiřího Štancla