AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Osečná – 22. února
Dnešní vydařená show O pohár starosty města Osečná mohla dát důvody k lítosti nad zrušeným mistrovství republiky. Skvěle připravená dráha se sílou ledu až čtyřicet centimetrů nakonec uvítala sedmičku českých účastníků. Vrch si dlouho držel Jan Pecina. V základní části přišel o jediný bod vinou sousedské výpomoci Lukáši Volejníkovi na jeho dráze do finále. V něm celých šest kol držel v šachu dotěrného Andreje Diviše, aby mu podlehl až při průjezdu pod šachovnicovou vlajkou. By byl vyhlášen za vítěze, v duchu fair play vzápětí potvrdil, že Andrej Diviš byl v cíli o chvilku dříve. Při svém prvním závodě na ledové ploché dráze se na třetí místo prosadil Petr Klauz, motokrosař, jenž se dělil o motocykl se svým otcem Janem, někdejším plochodrážníkem z Čakovic.

Z jara zpátky do zimy
Kdo navštívil Osečnou před čtrnácti dny, nemohl dnes věřit svým vlastním očím. Ta tam byla atmosféra březnové louky, na níž jen obrovským úsilím místních nadšenců neroztál třísetmetrové kolečko zmrzlého ledu. Nyní všude vítaly příchozí haldy sněhu a už při odbočení z dálnice muselo být všem jasné, že míří do hor.

Místo umrzlého sněhu nebyl tentokrát ovál nic jiného než čistokrevný led. Jeho síla dle budovatelů kolísala mezi dvaadvaceti až čtyřiceti centimetry. Organizátoři se snažili zapracovat také na bezpečnostní stránce. A podél závodní dráhy vyrostly sněhové bariéry.

Nicméně předešlá zkušenost se Osečné postarala spíše o neblahou pověst. Německy mluvící závodníci sem nechtěli, ani dokud bylo ve hře závěrečné dějství mistrovství republiky. Když ve čtvrtek v Růžené praskl led a v pátek dopoledne byl šampionát definitivně zrušen, bylo po naději naplnit startovní listinu dvanácti jmény nezbytnými pro konání podniku mistrovského ranku.

Avšak pořadatelský tým se rozhodl, že nenechá své dílo jen tak zbůhdarma roztát náporem dubnových slunečních paprsků. A dnešní show nazvaná O pohár starosty města Osečné mu přinesla dostatečnou satisfakci. Sedm narychlo sehnaných českých závodníků navíc ukázalo, že by české ledy nemusely v budoucnu rozhodně zajít na úbytě.

A to ještě chyběl Lukáš Hromádka, bez řidičského průkazu opět marně řešící přepravní otázku. Bohužel se neobjevili ani oba bratři Klatovští. Antonín se po svém takřka třítýdenním pobytu v Rusku připravoval na vyvrcholení mistrovství světa. Čerstvý dvojnásobný domácí šampión Jan se zase chystá na vlastní svatbu. Chyběl i původně ohlášený Dmitrij Čačin. Jeho první otázka se týkala financí. Sám pak vzápětí potvrdil platnost rčení, není peníz, není láska.

Jan Pecina doma nekorunovaným králem
Program měli doplnit plochodrážníci v sedlech klasických motocyklů se samořeznými šroubky v kolech. Nicméně i v tomto případě museli pořadatelé zaknihovat ztrátu. Přijel pouze Miroslav Vondráček. Někdejší chabařovický borec se po ledovém ovále zprvu proháněl sám, aby se mu vzápětí postavil Jan Pecina ovšem v sedle robustní čtyřkolky.

Nerovný duel skončil převahou plochodrážního speciálu a nakonec i vyválením domácího fousáče ve sněhové bariéře. Když se však Jan Pecina chopil svého kopyta a usedl za řidítka ledařského motocyklu, slovo prohra se mu stalo naprosto cizím.

Problémy neměl už v úvodní rozjížďce, kdy ujel debutantovi Petru Klauzovi, pilotovi dragsteru Radku Hutlovi, který seděl na plochodrážním stroji naposledy před více než deseti lety, i kolegovi z reprezentace Martinu Běhalovi. Ten se netajil, že dnes jede svůj poslední závod a argumentoval soudností. Jan Pecina se od startu všem elegantně vzdálil také ve třetí jízdě, v níž Petr Klauz trápil Lukáše Volejníka až do poslední zatáčky.

V rozjížďce s číslem pět si Jan Pecina poradil i s Andrejem Divišem. Ten nechtěl prodat svou kůži zadarmo a celá čtyři kola útočil. Maximem jeho snahy se ovšem stalo jeho přední kolo na úrovni zadního domácího závodníka.

Porážka od Lukáše Volejníka v poslední jízdě byla spíše účelová. Jan Pecina ho měl pod kontrolou a snažil se, aby náhodou neprotnul metu dříve než on. Jan Klauz totiž dokazoval, že ani po třech letech od Českých Budějovic nezapomněl ledařské řemeslo. A pakliže by Lukáše Volejníka porazil, byl by ve finále on. Musel by si však vypůjčit motocykl, protože o ten svůj se dělil se svým synem Petrem, který se mezi nejlepší čtyřku prosadil.

Finále posléze nabídlo neskutečný boj o prvenství. Jan Pecina se usadil na čele. Ovšem s podobnými pořádky se Andrej Diviš nehodlal smířit jen tak. Už v prvním oblouku třetího kola nesměle nakoukl do čela. Zkušenější závodník se však záhy vrátil zpět.

Odvážný vyzývatel zosnoval svůj poslední atak do poslední zatáčky. Bok po boku se přehnali přes cílovou metu, aby byl jako vítěz vyhlášen Jan Pecina. Oba aktéři největší bitvy dnešního dne však v depu celou situaci znovu probrali a Jan Pecina uznal porážku.

„Andrej tam byl dřív,“ řekl na mikrofon excelujícího Miloslava Čmejly. „Závody jsou od toho, že se závoděj‘ a kdo je první, je první.“ Uznáním však nešetřil ani Andrej Diviš. „Zaslouženější by to měl mít Pecka,“ řekl. „Za to, že tyhle závody udělal.“

Neméně ostrá bitva však ve finále zuřila také za zády obou vedoucích borců. Petr Klauz celých šest kol, na něž byla poslední jízda vypsána, držel v šachu Lukáše Volejníka. „Proto se to přece jezdí,“ komentoval skutečnost, že svou první příhodu s ledovou plochou dráhu proměnil v umístění na pódiu.

			FIN
1. Andrej Diviš	3 3 2 3	11	1.
2. Jan Pecina	3 3 3 2	11	2.
3. Petr Klauz	2 1 3 2	8	3.
4. Lukáš Volejník	1 2 2 3	8	4.
5. Jan Klauz	2 2 1 1	6
6. Radek Hutla	1 1 0 1	3
7. Martin Běhal	0 0 1 X	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)