Inzell – 31. ledna a 1. února
Světové finále družstev na ledové ploché dráze se po dvou ročnících konaných na ruských oválech vrátilo do Německa. Pořadatelství se tentokrát ujal Inzell, který hostil nejlepší světové týmy po pětileté pauze.
Velkolepá kulisa zaplněných tribun, v níž se neztráceli ani čeští příznivci, navodila od počátku správnou plochodrážní atmosféru nutící závodníky vydat ze sebe to nejlepší. A protože za favorizovanými Rusy si snad s výjimkou Holanďanů mohla dělat větší či menší medailové ambice všechna družstva, bylo zaplněné hlediště plné očekávání dramatického dvoudenního klání. Do jeho průběhu bohužel výrazně zasáhl rozhodčí Krister Gardell.
Gardellovy svérázné hry
Osobně nepatřím k těm, kteří by hledali příčiny neúspěchu u sudího. Chyby mužů s píšalkou či ve věži rozhodčích prostě ke sportu patří a nutno se s nimi čas od času smířit. Sérii přehmatů, omylů a pomoci či naopak poškození jednotlivých aktérů, kterou předvedl na vrcholné akci FIM švédský čtyřicátník, v mládí sám aktivní ligový závodník v Kumle, jsem však za více než čtvrtstoletí na plochých drahách nezažil.
Prvně o sobě dal arbitr výrazněji vědět ve třinácté jízdě, kdy bratři Klatovští, hájící naše barvy, jeli proti Švédům. Serenius neodstartoval, a tak zastavil po pár metrech mimo dráhu, za což následuje všude normálně vyloučení. Ne tak pro duo Gardell – Serenius. Při vší úctě k exmistru světa důchodového věku by měla platit stejná pravidla pro všechny. Jako kluci jsme při fotbálku ctili heslo: Malí mohou dvakrát, které zřejmě znají i ve Švédsku, jen si tam soudce Gardell doplnil opačný konec věkové hranice.
Posa tedy dostal druhou příležitost a znovu se postavil k opakovanému startu, který mu napodruhé vyšel výborně. Jeho kličkovaná před dotírajícím Antonem skončila ve výjezdu z první zatáčky vzájemným uknutím, po němž rozhozený Serenius poslal k zemi krajana Svenssona. Vinu kličkujícího Švéda nebral podle očekávání krajan ve věži na vědomí, takže černý terčík viděl Anton. Osamocený bratr pak k dovršení smůly skončil v posledním kole na zemi, takže na čtvrtý pokus se svezli po dráze samotní Švédové, zatímco pro nás znamenala prohra 0:5 ztrátu nejen výsledkovou, ale především psychickou.
O pár jízd později potěšil verdikt arbitra Finy, když Bazejev vytáhl na dráhu jeden z balíků slámy kolem hrazení, ale jako viník byl vyloučen nic netušící a zcela nevinný Tommy Flyktman. Další zřídka vídaná situace nastala 
ve dvacáté jízdě, když Svensson nebyl vyloučen poté, co trefil svého krajana a sundal mu řetěz. Paradoxně by ale v případě vyloučení, které mělo následovat, získalo jeho družstvo minimálně bod, protože oba jezdci se švédskou vestou zůstali stát.
Na vyvrcholení Gardellovin bylo nutno počkat do druhého dne. V souboji našich s Němci škrtl na třetím místě jedoucí Pletschacher o balík slámy. Ten vzápětí skončil na dráze pod koly za ním jedoucího Honzy. Následoval ošklivý pád přes řídítka s několika kotrmelci jezdce i jeho stroje. Náš borec je jako většina ledařů tvrdá nátura, skousnul rozbitou helmu i pomlácené tělo a poté, co se těžce zvedl z ledového oválu, se znovu vydal ke startovacímu zařízení. Ke všeobecnému úžasu byl ale za viníka pádu označen a z jízdy vyloučen jeho bratr Antonín, jedoucí v inkriminovaný moment dobrých dvacet metrů před Pletschacherem. Doběla rozžhavený Honza pak v opakovačce Němce hned po startu tvrdě atakoval. Ten skončil mimo dráhu v balících slámy a bez ohledu na první zatáčku následovalo další vyloučení a prohra 0:5, která je jinak v závodě dvojic jevem velice vzácným.
Měli jsme na víc
Závodu dominovali podle očekávání Rusové, by hlavně první den nebyli takovými suverény, jak je u nich obvyklé. Individuální šampión posledních tří sezon Nikolaj Krasnikov by musel asi dost dlouho přemýšlet, kdy naposledy přistál mezi balíky slámy v momentě, kdy žádný ze soupeřů nebyl na dostřel. Ani situace, kdy ruská dvojice marně naháněla v sobotu neporaženého Zorna, nepatří mezi ty dvakrát běžné. A nebýt chyby sudího, který místo Junira Bazejeva vyloučil jeho finského soupeře, vyzněl by po sobotě jejich bodový stav s Rakušany remízově.
Druhý den už ale dali jasně najevo svoje výsadní postavení a jediný bod, o který je připravil největší soupeř 
Franz Zorn, nemohl ohrozit jejich jasný triumf. Právě Zorn byl hlavním oporou stříbrných Rakušanů a s 34 body nejúspěšnějším jezdcem dvoudenních bojů. Velmi dobře mu sekundoval spolehlivý Markus Skabraut, zatímco Harald Simon se jedním bodem a hlavně předvedeným výkonem moc chlubit nebude.
Německým tahounem byl Günther Bauer, sedlák jménem i povoláním, který je v Inzellu už tradičně o třídu lepší než na ostatních drahách. Také letos prokázal za mocné podpory početného publika svoji sílu a doslova vytáhl krajana Stefana Pletschachera na bronzový stupínek.
Švédští veteráni Per Olov Serenius a Stefan Svensson jsou obdivuhodní už jen tím, že mají dohromady více než 110 let. Přesto je jejich domácí suverenita stále taková, že se náhradník Per Anders Lindström ani nesvezl. Roky se však zastavit nedají a hlavně nesmrtelný Serenius začíná poněkud ztrácet. Hodně si sice dokáže pomoci výbornými starty a chytrostí na dráze, ale medaile byla pro Tři korunky letos vysoko.
Finové se představili ve velmi dobrém světle v sobotu, po polovině závodu patřili k vážným aspirantům na bronz. Místo očekávaného útoku se ale v druhý den propadli. Hodně slevila především jejich jednička Antti Aakko. Poněvadž ani Tommy Flyktman a Kai Lehtinen nepřekročili svůj stín, výsledkem bylo nakonec páté místo.
V sympatickém světle se i přes poslední příčku představili Holanďané. Základním kamenem jejich sestavy měl být pravidelný účastník GP Johnny Tuinstra. Nyní se ale nějak nemohl chytit a zůstal lehce ve stínů svých kolegů. Věčně usměvavý René Stellingwerf jen potvrdil vzestupnou formu posledních let a v neděli hodně potrápil i staronové mistry světa. Mladý Rus Daniil Ivanov se dost zapotil, aby před Stellingwerfem uhájil druhou příčku. Ještě větší bojovnost pak předváděl Sven Holstein. Mladík věkem stále ještě junior, byl dosud víc známý jako špičkový sidecarista (mj. mistr Evropy 2005), ale pokud bude v podobných výkonech a nasazení pokračovat, má předpoklady vtěsnat se mezi absolutní elitu i na ledových oválech.
Naši měli určitě na víc, než celkové šesté místo. Po sobotě mohli i přes pochybné vyloučení v jízdě se Švédy reálně bojovat o medaili. Na dráze podlehli bratři Klatovští (náhradník Andrej Diviš se na dráhu nedostal) pouze Rusům, se kterými lze v podstatě jen získat. Pozitivně lze vidět především fakt, že s výjimkou jízdy proti Holanďanům, kdy Anton po startu ujel a Honza úspěšně čelil nájezdům Stellingwerfa, vesměs dokázali na dráze spolupracovat.
Druhý, nedělní zářez už při vyrovnanosti startovního pole znamenal spíš hrozbu posledního místa, které v předešlých letech znamenalo stopku pro následující ročník. Jaký systém však bude v roce 2010, kdy by do hry měli v Sanoku vstoupit domácí Poláci, je však zatím otázkou. Druhý den potěšilo v dusné atmosféře především jasné Tondovo vítězství nad Švédy, znamenající při bratrově čtvrté příčce remízu družstva a Honzův úspěšný útok na Aakka v poslední zatáčce v souboji s Finy.
Hlasy z depa:
Jan Klatovský: „Začalo a skončilo to u refereeho. Jinak se mi to konečně začalo líbit, brácha jezdí týmy víc než dřív a začalo nám to i jít. Měli jsme šanci bojovat o medaili, ale ten čtvrtý člověk ve švédském týmu rozhodl jinak.“
Antonín Klatovský: „Zážitky z víkendu? Ukradli mi drahou voňavku, vyslýchali na policii, kámoš Aakko mi rozpáral fungl novou botu, Švéďák mě dvakrát vyhodil, ani netuším za co, a když přičtu povedenou party u Pletschiho sponzora Dark Dogu, kde nám dali jeden trapný svařák pro tým, byl to víkend jako fík. Výsledkem je, že už asi nemůžeme jezdit ani do Švédska. Co se týká protestu, jsem jenom jezdec, to nechávám na vedení ploché dráhy.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
