Kopřivnice – 9. června
Ještě okolo poledne žhnula Kopřivnice jako středomořské prázdninové letovisko a nikdo se nedivil Adrianu Rymelovi, když plochodrážní ovál Letního stadiónu svlažil další dávkou vody z kropicího vozu. Jenže záhy se snímky z meteorologických radarů začaly chovat stejně racionálně jako pubertální dívka. Že nešlo o planý poplach, dosvědčilo hřmění nad vrcholem Červeného kamene, jež si notovalo s bouřením plochodrážních motorů při tréninku. To již město Tatrovek skrápěl déšť, který proměnil trať třetího kola extraligy v záludnou past. Rozhodoval start nebo zkušenosti. Josef Franci si v úvodní jízdě počkal, až se bahno zvnitřku vyhází, aby Jakubu Jamrogovi sebral druhou příčku vnitřkem poslední zatáčky. Ovšem Patrik Mikel zase svůj atak na vedoucího Jana Kvěcha v rozjížďce s číslem tři přece jenom uspěchal a uklouznul na mokré trávě v kombinaci s hnědou kaluží. Diskvalifikace Michala Tomky z repete kvůli prošvihnutému dvouminutovému limitu měla v podmínkách, kdy závod hraničil s regulérností stejně mírumilovně jako oba státy na Korejském poloostrově, již byla hodně trapná a kontroverzní. Sudí Lenka Felixová ovšem v tomto směru klesla hluboko na sportovní dno, když vyloučila Zdeňka Simotu za stejný přestupek v páté jízdě. Jihočech ve slánské vestě přitom neměl sebemenší šanci se během čtyř minut dostavit na startovní rošt, když přestávka mezi sériemi byla v zásadě zrušena a jeho mechanik Josef Nový čistil motocykl od bahna hadicí ještě ve chvíli, kdy kontroverzní rozhodčí zmáčkla spínač časomíry. Tempo závodu na své dočasné domácí dráze udávali Pražané, byť si Jan Kvěch v rozjížďce s číslem sedm předčasně vytrhal všechny své slídy a raději zůstal stát. V té chvíli se na pražskou úroveň dotáhly Pardubice, jímž vedle Václava Milíka exceloval rovněž Tomasz Jedrzejak. Jenže jak Josef Franc, tak Matěj Kůs, jenž přistál na katowickém letišti po svém debutu s vestou Newcastle až okolo oběda, tahali za delší konec provazu. Po dvanácti jízdách ztrácel Slaný na Pražany už osm bodů, když Jakub Jamrog ztratil v rozjížďce s číslem deset plechovou botu. Milan Mach se však k žolíkovému útoku nedostal. Lenka Felixová přestala zničehonic pospíchat a dráze se dostalo velkorysé úpravy. Jenže to už se musel k mikrofonu chlapsky postavit Tomáš Wanke, aby z pozice ředitele závodu tlumočil publiku verdikt jury, že je závod předčasně ukončen.

Dešti neporučíš

Ve tři čtvrtě na dvě se dešťová hrozba naplnila. Nicméně pršelo jen trochu, ale déšť se posléze znovu vrátil s o něco větší intenzitou. Hromy a blesky mezitím odešly bouřit někam jinam a přesně v době plánovaného ostrého začátku závodu přestalo pršet. Nicméně pohled na závodní ovál nebyl zrovna utěšený.

„Nechtěl jsem mít tak tvrdou a prašnou dráhu jako na mistrovství republiky,“ svěřoval se Adrian Rymel. „Ale zkurvil jsem to. Chtělo to o kropičku míň… Jenže bylo dusno a předpovědi, že pršet nemá. Ale potom se radary zbláznily… Včera trošku pršelo, ale dnes od rána bylo dusno.“

Mezitím závod odstartoval. Tomasz Jedrzejak dokonale profitoval z povedeného startu úvodní jízdy. Navíc Jakuba Jamroga v prvním výjezdu nakopla díra, takže zůstal na druhé pozici, po níž ovšem prahnul Josef Franc. Český šampión si dobře uvědomoval záludnost povrchu kopřivnické trati. Svůj rozhodující manévr si proto načasoval až poslední zatáčky, v jejímž nájezdu se protáhnul spodem před polského závodníka ve slánské vestě.

Josef Franc přemítá nad dvěma body, které získal v úvodní jízdě:

„Když neumím startovat, tak musím taktizovat. Už jsem se na to chtěl vykašlat, ale stáhnul jsem ho a viděl, kde ubírá. Říkal jsem si, že počkám to posledního kola, a že to ještě zkusím. Nechtěl jsem to tý cejchy, počkal jsem, až se vyhází. A vyšlo to. Taktika.“

Druhá jízda došla svého rozhodnutí již v první zatáčce, v níž Eduard Krčmář nestihnul objet Václava Milíka, jemuž se náramně povedl start. Pardubičané tím pádem zdvojnásobili úvodní trojku, zatímco Slaný dotáhnul tříbodový Slaný. Zdeněk Holub při svém comebacku na ovály po dubnové fraktuře kličky v ruském Togliatti sice v závěru trošku vadnul, avšak s Jakubem Valkovičem si dokázal poradit.

Wheelie na startu juniorské jízdy přibrzdilo Michala Tomku. Dopředu pádil Jan Kvěch, který měl za sebou Patrika Mikela. Pardubičan odrazil v první zatáčce Filipa Hájka, aby se ve druhé pokusil dostat před Jana Kvěcha.

Jenže vjel předním kolem do kaluže u vnitřní čáry a na mokrou trávu, smekl se, a než by stačil říct švec, zůstal ležet na dráze.  „Složil jsem to do hluboké lajny,“ rozhodil bezmocně rukama. Lenka Felixová poněkud otálela s rozsvícením červených světel. Nakonec jízdu zastavila, když už praporkáři ve druhé zatáčce byli bezradní, protože motocykl nešťastného Patrika Mikela stále zavázel v dráze.

Moravan s pardubickým koněm na vestě byl diskvalifikován. Při repete se poprvé ukázalo, že jezdci v obtížných podmínkách potřebují více času na přípravu. Speciálně ti, kteří neodstartovali nejlépe a schytali cejchu hutného materiálu. Michal Tomka totiž dojel k pásce, aby se právě u ní dozvěděl, že o pár sekund prošvihnul dvouminutový limit.

Jan Kvěch zopakoval svůj povedený start a nakonec naměřil Filipu Hájkovi půl rovinky. Stál mimoděk na počátku pražské cesty do čela aktuální klasifikace, byť prozatím sdílené s Pardubicemi. Nicméně Matěj Kůs, který včera zažil ve Scunthorpe povedený comeback do sestavy Newcastle, udeřil naplno v rozjížďce s číslem čtyři.

Její start zvládnul nejlépe ze všech. Zdeněk Simota v první zatáčce odrazil Hynka Štichauera, který se jej pokoušel objet, a pak zkracoval vzdálenost od vedoucího Pražana. V závěru bylo docela blízko, ale předjet se nenechal.

 

Limity nestíhají ani dívky od startovního roštu

Praha devět, Pardubice a Slaný po sedmi a Žarnovica nula. Takový byl stav na prahu druhé série, kdy se opět drobně rozpršelo, naštěstí jen na chvilku.  Přestávka žádná nebyla, a přestože Zdeněk Simota měl jet na start, sudí mu prodloužila dvouminutový limit o pouhé dvě další minuty. Přitom Josef Nový, Slaňákův mechanik, ještě čistil nánosy bahna z motocyklu Zdeňka Simoty. A Milan Mach upozorňoval předsedu jury Pavla Váňu, že jeho závodník bude potřebovat více času. Nicméně Zdeněk Simota byl přesto diskvalifikován.

Zdeněk Simota láteří nad svou diskvalifikací v páté jízdě:

„Ta ženská nemůže bejt‘ normální! Zkazí všechny závody! Přijdu za Váňou, ať jí zavolá, že tady mejeme motorku hadicí, že to nestíhám. Von říká, že jo. Ale ona mě vyloučí!“

Václav Milík si hodně pospíšil na ovál, ale nyní měl navrch Josef Franc, který pátou jízdu vyhrál stylem start – cíl. Po třech vítězstvích Pražanů v rozjížďce s číslem sedm zaúřadoval naplno opět Tomasz Jedrzejak. Ale Petr Chlupáč, jímž Tomáš Topinka vystřídal Zdeňka Holuba, nepustil ke slovu ani Filipa Hájka, ani Martina Gavendu.

„Měl jsem moc lehké převody a musíš si držet jednu stopu,“ vysvětloval Martin Gavenda, proč již podruhé zůstal stát, tentokrát již v prvním okruhu. Na psí podmínky hned v sedmé jízdě doplatil Jan Kvěch. V první zatáčce dostal takovou cejchu, že neviděl vůbec nic. A když ve druhém nájezdu odhazoval slídy z brýlí, strhnul si všechny najednou.

Pro strýčka příhodu pokračoval beznadějně poslední až do třetího kola, kdy již bylo jasné, že z trojice před ním nikdo neodpadne. Stylem start – cíl triumfoval Eduard Krčmář, ovšem Hynek Štichauer svými dvěma body srovnal pardubický krok s Prahou. Třetí Milen Manev, který v nájezdu do úvodní zatáčky podjel Jana Kvěcha, zdvojnásobil dosavadní žarnovický zisk. A tak se Slováci bohužel ani dnes nezapojili do boje o stupně vítězů.

Matěj Kůs na pardubickou hrozbu reagoval bezprostředně v rozjížďce s číslem osm. Ještě v prvním nájezdu za svá záda poslal Jakuba Jamroga. Ve druhém kole si zlehka líznul o kaluž v druhé zatáčce, která prve poslala na zem Patrika Mikela, nicméně krizový moment ustál a příště si na ošidné místo dal pozor. Jeho triumf zvýšil vedení Markéty na dva body před Pardubicemi, jimž Patrik Mikel nyní dovezl bod na úkor Jakuba Valkoviče.

„Teď dává pět minut!“ nemohl Milan Mach uvěřit, když Lenka Felixová protáhla limit na konci druhé sérii o šedesát sekund. „Předtím měl Simoťák jen čtyři! Za pět minut by to stihnul! Je to necitlivá sudí!“

Za pravdu daly slánskému kouči také naváděčky, které si po osmé jízdě se zjevným úmyslem odskočily, a na rošt se vrátily, když už v rozjížďce s číslem devět závodníci startovali. Josef Franc znovu vystřihl elegantní start a odvedl Eduarda Krčmáře. Martin Gavenda inkasoval první bod, když Patrik Mikel zastavil již ve třetím kole.

Vzápětí okamžik startu dokonale vystihl Hynek Štichauer. Jakub Jamrog ztratil ve druhém oblouku plechovou botu a o půl kola později zůstal stát. Jeho dva body víceméně zdědil Petr Chlupáč, čímž Praze zůstaly ještě čtyři body k dobru na Pardubice.  A borce z hlavního města nesestřelil z první příčky ani Tomasz Jedrzejak.

Po raketovém startu ovládnul jedenáctou jízdu, kde Zdeněk Simota stačil uhlídat jen Jana Kvěcha a Jakuba Valkoviče, jemuž dnes kopřivnická dráha vůbec nechutnala. Ve dvanácté jízdě Václav Milík odvedl Matěje Kůse. Ovšem jeden bod udržel Pražany v čele aktuální klasifikace, která se záhy změnila v konečné pořadí.

„My chceme jet, akorát ostatní ne,“ povzdechl si Milan Mach. Zatímco doposud se závodilo i s časovým limitem, nyní bylo času dost. Na dráhu vjely traktory, které vytahovaly hromady bahna. Adrian Rymel chtěl vytáhnout i prastarý grejdr, který v říjnu zachránil dlouhodrážní šampionát republiky. Manažeři a část závodníků obcházeli dráhu. A pak přišlo rozhodnutí, že závod už skončil. Odvahu sdělit nepříjemnou novinu pískajícímu publiku však místo obvyklého spíkra našel Tomáš Wanke, jenž měl dnes premiéru ve funkci ředitele závodu.

 

Hlasy z depa

„Ve dvanáct jsem přistál v Katowicích,“ připomínal Matěj Kůs svůj včerejší comeback do sestavy Newcastlu. „Dneska jsem toho moc nenaspal. Jsem rád, že jsme to odjeli. Dráha byla divoká, ale kopřivnická. Já to tu mám rád. Je to pěkný místo a skvělá atmosféra. Kdyby to tak chtělo bejt‘ všude. Ale že jsme vyhráli, jsem zjistil až po cestě na bednu.“

„Náročný,“ bylo první slovo, jímž označil Josef Franc dnešní závod. „Jsem rád, že se nikomu nic nestalo. Byly to fér závody, s Jakubem Jamrogem to bylo vyčuraný. Nechtěl jsem jet v cejše, vyčkával jsem, až se to vyházelo. Jsme první, to je paráda, jdeme za titulem.“

„První jízda se povedla,“ bilancoval Jan Kvěch. „Ale jak jsem odstartoval ve druhý, v nájezdu se to zvedlo. Neměl jsem ruku na páčce, tak mi všichni ujeli. Stáhnul jsem si strhávačku, ale utrh‘ jsem si všechny. Neviděl jsem nic, tak jsem zastavil. Povedlo se nám vyhrát, tak dobrý. Ale lepší by to bylo ve Wroclawi.“

„Udělali by líp, kdyby vzali Ondru nebo Michala,“ glosoval Petr Chlupáč politiku svého klubu. „Jsem ale rád, že mě sem vzali. Dráha mi zrovna sedla, co k tomu říct. V týmovým duchu dobrý, ale mrzí mě, že diváci přišli a závod se nedojel.“

„Comeback nebyl dobrej‘,“ odtušil Zdeněk Holub. „Zdržím se komentáře, abych nenasral moc lidí…“

„Mám radost, že se nikomu nic nestalo, a že nikdo není zraněnej‘,“ svěřoval se Václav Milík. „Pořadatelé za to nemůžou, dělali maximum, chybu udělala jury. Měli počkat s verdiktem, až přestane pršet. Tady jsme show neudělali, měli jsme kilometrový rozestupy, když jsem jel s Pepou, dostal jsem cejchu, že jsem nic neviděl. Fakt jury neudělala super, byla neregulérní dráha. Pořadatelé se snažili, ale tohle byla parodie na plochou dráhu.“

„Jednou větou,“ nebyl Hynek Štichauer zprvu příliš výřečný. „Měli to zrušit hned nebo to dojet celý. Tečka. Jsou tady profíci, co jedou polskou ligu a můžou se na to vysrat. Pak jsou tu lidi jako já, co maj‘ extraligu za nejlepší závody, co se můžou svýzt.“

„Na hovno,“ smutnil Patrik Mikel. „V první jízdě jsem chtěl na první místo. Ale složil jsem to do hluboké lajny. Ale spad‘ jsem a už to stálo za hovno.“

„Je škoda, že se to zrušilo,“ konstatoval Eduard Krčmář. „Dráha vypadá líp než před závodem. Nedivím se divákům, že pískali. Šli jsme z vyhlášení a dráha byla dobrá. Ale jen Slaný chtěl jet dál.“

„Nevím, proč se to teď zrušilo,“ kroutil hlavou Zdeněk Simota. „Kdyby teď jezdili s traktorem a vytáhli to z toho rejžku, nebylo by to špatný. Od půlky tejdne hlásili, že má chcát, a oni to nalejou vodou, to si posrali sami.“

„Nebylo to nejhorší,“ bilancoval Michal Tomka. „Strašně to pokropili a pak přišel déšť. Bylo tam hodně bláta, dráha byla nebezpečná. Měl jsem problémy se starty, dali jsme to do pomala. Nestihnul jsem dvě minuty, dávali jsme dolů předzápal.“

„Zezačátku jsem se trápil s převodem,“ vyprávěl Martin Gavenda. „Měl jsem to moc lehký. Na třetí jízdu jsem dal zpátky klasiku, co jezdím. A už to bylo lepší. Hlavně, že jsme celí a zdraví. Mně to ani moc neklouzalo, jak jsem měl ten lehký převod. Natahovalo mě to, ale jela se jen jedna stopa. Jak si ji člověk držel, to bylo fajn. Ale musel sis tu stopu držet. Tím, že to kropili před závodem, si to asi pokazili. Je to škoda.“

1. AK Markéta Praha		25
Matěj Kůs	3 3 2	8
Jan Kvěch	3 R 1	4
Zdeněk Holub	1 – –	1
Josef Franc	2 3 3	8
Petr Chlupáč	2 2	4
2. AMK ZP Pardubice		24
Tomasz Jedrzejak, PL	3 3 3	9
Josef Novák	– – –	DNR
Hynek Štichauer	1 2 3	6
Patrik Mikel	X 2 R	1
Václav Milík	3 2 3	8
3. AK 3ton Slaný		17
Eduard Krčmář	2 3 2	7
Jakub Jamrog, PL	1 2 R	3
Filip Hájek, Praha	2 1 0	3
Zdeněk Simota	2 M 2	4
4. SC Žarnovica		5
Michal Tomka	/M 1 1	2
Martin Gavenda, Pardubice	R R 1	1
Jakub Valkovič	0 0 0	0
Milen Manev, BG (SMF)	0 1 1	2

Poznámka: v původní sestavě Žarnovice figuroval David Pacalaj, jenž ovšem onemocněl angínou

Aktuální extraligová tabulka:

	bilance výsledků:	malé body:	velké body:
1. Praha	2-0-1-0	92	10
2. Pardubice	0-3-0-0	94	9
3. Slaný	1-0-2-0	84	8
4. Žarnovica	0-0-0-3	50	3

Foto: Karel Herman