Plzeň – 17. ledna
Mnoho závodníků si přeje, aby se jim vrátila prostá radost ze závodění a z každičké jízdy, která se možná vytratila kdesi na úmorném cestování od jedné štace ke druhé. Čas od času to postihne každého, nicméně jemu se něco podobného od comebacku v jeho čtyřiceti letech nestalo. Vzhledem ke specializaci na dlouhé a travnaté dráhy si jeho přátelskou povahu a nesporné vypravěčské schopnosti užívají především za naší západní hranicí. A protože Karel Kadlec neodmítl exkluzivní rozhovor, mohou si čtenáři magazínu speedwayA-Z jako jediní na světě přečíst jaké to je hasit hořící motocykl cestou na start, o důležitosti navigace v první zatáčce mariánskolázeňského oválu nebo, proč v reprezentaci na dlouhé jezdí jen pražští profesionálové a nadšenci jeho typu.

speedwayA-Z: „Loni pro tebe začala reprezentace více než parádně. Byl jsi nominován do rozjížďky poslední šance při finále mistrovství světa v Mariánských Lázních. I když ses nekvalifikoval, vložený závod sis hodně užil, co?“
Karel Kadlec: „Hlavně jsem se na finále hodně těšil, protože nějaký závody jsem měl venku už odjetý. Poprvé jsem měl udělanej‘ motor na tisícimetrovou dráhu. Předtím jsem tam dával motor na krátkou nebo trávu. Těšil jsem se na rozjížďku poslední šance, když tam byli nominovaní Pavel Ondrašík a Čáryfuk (přezdívka Erika Eijbergena – pozn. redakce). Myslel jsem, že bych se s těmito závodníky mohl o postup porvat. Ale nakonec mi řekli, že tihle se už dostali do závodu a byli nominovaní Jörg Tebbe a Pepi Rudolph. To jsou specialisti na dlouhou a já si řek‘, že to bude hodně těžký, ale nechtěl jsem udělat ostudu. Bavil jsem se o tom i s Mírou Musilem. A taky on řekl, když nebudeš mít na postup, lepší než bejt náhradníkem je bejt pátej´nebo šestej‘ a užít si vloženej‘ závod. Měl jsem to tak naplánovaný. Když jsem pak viděl v depu Tebbeho a Milaneseho, jak po jedný jízdě jen stáli v depu v kombinézách, bylo mi jich líto. Míra Musil měl pravdu. Navíc před rozjížďkou poslední šance za mnou přišel šéf německý dlouhý dráhy Josef Huckelmann, že mi vylosovali šestku. Což znamená od prken a na té dlouhé dráze je to napůl prohraný. Říkal jsem si, že zkusím, co z toho bude. Podle fotek jsem byl první, druhej‘ za Zdeňkem, ale jel jsem venek. Pepi byl na spodku a já od něj dostal cejchu. Než jsem to sundal, ocit‘ jsem se na čtvrtým, pátým místě a to už nemělo cenu. Věděl jsem, že na postup nemám. Bylo by to překvapení, i když by to nebylo špatný. Udržoval jsem to s tím, že si zajedu vloženej‘ závod. Sám jsem si pozval Mandy Knappeho, i když jsem věděl, že je lepší. Byl tam i Tonda Klatovský a mladej‘ Drofa, co vyhrává závody v B-lizenz. Přály mi starty. Měl jsem i štěstí, že Mandymu padaly motory, takže jsem vyhrál. Každý vítězství se počítá a měl jsem z toho hroznou radost. I na reakcích diváků bylo vidět, že mi přáli a že se jim tuten závod líbil.“

speedwayA-Z: „Do kvalifikačního procesu světového šampionátu jsi zasáhl v Mulmshornu. Jaké to bylo?“
Karel Kadlec: „No, do Mulmshornu jsem jel už na jaře na trénink. Měl jsem sraz s ladičema, ale dráha byla ve stavu, že trénovali jen blázni. Zlomili si tam i nohy. Je to směs rašeliny a podloží je tráva. Když jsem jel na mistrovství světa, nechal jsem v rámu ostrej‘ motor z Mariánek. Myslel jsem, že mi to na hlubinu pomůže. Ale bylo to měkký, jezdil jsem s jednou motorkou a neodhad‘ to dobře. Všechny starty jsem byl předposlední nebo poslední. Motorka se zahrabávala vlastní vahou. Černou špínu jsem měl za kombinézou, v uších, všude. Dopadlo to, jak dopadlo. Byl jsem předposlední. Většinou jsou tyhle kvalifikace na béčkovejch‘ stadiónech. Je to pro všechny stejný, ale v mejch‘ letech se už nepřinutím, abych se nerozbil. Jsem taky blbec, v jedný jízdě jsem zastavil a pak tři odpadli. Tonda Klatovský zdědil body, já moh‘ mít tři. Letos jedu v Mulmshornu veterány, tak uvidím. Je to taková dráha na Richarda Wolffa. Rozbitý oraniště a on je technickej‘ jezdec. Já si tam nezazávodím a to je špatný.“

speedwayA-Z: „Semifinále mistrovství Evropy v Noordwolde ovšem skončilo ještě hůře. Pádem…“
Karel Kadlec: „To byl nejstrašnější zájezd, kterej‘ jsem za novodobou kariéru zažil! Vůbec jsem tam neměl jezdit! Byl jsem tam rok předtím a věděl, jaká ta dráha je. Klabo to udělal dobře, že se na poslední chvíli omluvil, že je nemocnej‘. A já debil ještě předtím slíbil den předtím v Míšni večerní speedway! Přejezd byl přes noc a přijel jsem unavenej‘. Tohle už neudělá. Nikdy! Začal trénink. Hrozná dráha, nikdo nevyvolal smyk. Dlouhý rovinky a zatáčky za roh. Jedu na představovací kolo. Každej‘ tam jede sám, dostane tašku, zamává a vrátí se do depa. Mně přitom začalo hrozně zvonit v motoru. Nevěděl jsem, co dělat. Běžel jsem za Rökebergem. A on ‚jo, vezmi si moje GM‘. Bez vejfuku, bez všeho. S Tyčkou (přezdívka mechanika Josefa Nového – pozn. redakce) jsme začali vyměňoval motor. Pomáhali nám i cizí mechanici. Splavenej‘ jsem si narazil helmu na hlavu, že hned najedu na start. Jenže jsme zapomněli zapojit jednu hadičku od metylu. A motorka chytla plamenem. Než jsem vjel na dráhu, zastavil jsem a strhnul dečku. Filtr stál v jednom plameni! Vytrh‘ jsem to rukama a ohořelý rukavice jsem potom musel zahodit. Vrata se zavřely a jela se první jízda. Já stál za nima, hotovej‘, ruce spálený, motorka ohořelá. Na druhou jízdu jsme dali filtr, zapojili hadičku. Startoval jsem zvenku. Start super. Byl jsem asi na druhým místě. Zatáčka je tam, že jedeš a výjezd je hodně za roh. Nevejdeš se tam. Jsou tam koleje, jak do toho každej‘ dřeme a je to zalomený. Já zapad‘ do jedný díry, až mě to vystřelilo vysoko do vzduchu. Zadní kolo, jak když ho chytneš a katapultovalo mě to pět metrů vysoko. Zved‘ jsem se, v tom okamžiku jsem nepřemejšlel a odtlačil jsem motorku mimo, takže jízda pokračovala. Všichni v depu za mnou chodili, že jsem se zabil. Že je zázrak, že se směju. Motorka rozbitá, přední kolo vedle rámu. Za tuto reprezentaci prodělek třicet tisíc. Za poslední místo v Evropě dostaneš dvě stě padesát euro. Jedeš tisíc kiláků tam a zpátky. Musíš něco dát Rökebergovi za půjčení motoru. Fakticky jsem se už zařek‘, že mistrovství světa nebo Evropy na stadiónu, co mi nesedí, nepojedu. Tohle se vůbec nevyplatí. Za jakejkoliv guláš dostanu jednou tolik. A navíc tam jsou slabší jezdci.“

speedwayA-Z: „Také letos jsi nechyběl v sestavě národního týmu při mistrovství světa družstev ve Werlte. Nicméně loňský boj o bronz se nakonec nekonal. Proč?“
Karel Kadlec: „Dá se říct, že u nás se ve družstvech vše odvíjí hlavně od jednoho tahouna a jak mu budou sekundovat ostatní. V roce 2007 jel ve Francii excelentně Zdeněk plus slušně i Pavel Ondrašík, kterej‘ vyhrál jízdu s Němcema. Škoda, že měl Richard to koleno, tam jsme na bedně mohli bejt. Loni nás držel Ríša. I když se mi to nechce říkat, protože mi letos sere, je pravda, že Richard je za loňskej‘ rok na dlouhý dráze nedoceněnej‘. Kde jsem ho viděl, byl nejlepším bojovníkem. I když to nepřizná, deklasujou ho jeho starty, ale potom třeba z pátýho fleku dokáže předjíždět světovou špičku. Ve Werlte byl on tahoun. Jedinej‘ ved‘ domácí Němce. Jel super. Ale potřeboval někoho, kdo ho v jeho výkonech podpoří. Myslím, že Zdeněk neměl svůj den. Plus jeho pád v první jízdě, kde se praštil. Pavlovi dráha taky vyloženě nesedla. Teď budu mluvit o sobě, a jen nepomlouvám (smích). Dráha byla pro mě těžká. Kvůli dešti se to odložilo, ale i za dobrýho počasí je hluboká a nepříjemná. A já blb počítal jen se sobotou. Nepojistil jsem se na neděli a závodil bez pojištění. Nastupoval jsem až v půlce závodu. A ještě s Němcema. Skončili jsme, jak jsme skončili. A popravdě musím říct, že kdyby se neožral Tresarrieu, byli jsme poslední. Chtělo to štěstí, družstva jsou dnes vyrovnaný. Neměli jsme dostat na prdel od Finů. Snažili jsme se všichni, ale tuten rok jsme na to neměli. Ale byla pro mě čest se toho zúčastnit. Chtěl jsem už jen proto, že je to stadión mýho přítele Huckelmanna a jel bych tam stejně jako divák.“

speedwayA-Z: „Ve vrcholné fázi sezóny jste na čtyři místa v nároďáku byli přesně čtyři. Jak hodnotíš současný stav dlouhé dráhy u nás?“
Karel Kadlec: „On je to odraz celýho vývoje plochý dráhy u nás. To není jen otázka dlouhý dráhy. I když si to nikdo nechce připustit, plochá dráha v Čechách jde směrem dolů. Neříkám, že nemáme výsledky. Třeba Drymlové v mistrovství Evropy dvojic. To jsou jednotlivci, co vyniknou, ale důležitá je základna. A závody. U nás jsou lidi, co do toho dávaj‘ hodně sil, ale pořád je někde chyba. Nevím, jestli je to otázka financí, ale kdo toho dneska dá peníze, aniž by se mu to vracelo. Každej‘ to bere jako byznys, ale ta zájmová základna chybí. Dřív jsi mohl jezdit druhou ligu pro radost, dnes nedaj‘ dohromady juniorský mistrovství republiky. I na krátký je málo závodů a kdo si pak koupí motorku na dlouhou za dvě stě tisíc, aby jel dvakrát za rok?! Záleží to na každým. Před šesti lety jsem začínal jako debil, abych jel veterány a teď mám třicet, čtyřicet závodů za rok. Dnes u nás všichni jezdí radši krátkou, i když by mohli jezdit dlouhou. Nejsou specialisti na dlouhou, což je škoda, protože dlouhá a tráva jdou v Evropě nahoru a jezdci jsou na úrovni špičky na krátké. Už jsem ti několikrát říkal, že se do reprezentace necpu, ale je to pro mě čest. A proč bych nejel třeba mistrovství Evropy, kde skončím třeba poslední, ale je to pro mě dobrej‘ trénink a příprava. Proč bych to odmítal?! Na druhou stranu do toho nikdo nepůjde, když jsme předloni dostali za čtvrtý místo v mistrovství světa peníze od AČR a loni nám řekli, že jedeme zadarmo. Když se spočítá licence, guma a hotel, v nejlepším případě s penězi za umístění neproděláš. Na co pak ty mladý nalákáš? Pak to může jezdit jedině takovej‘ blbec a nadšenec jako já nebo ty tři profesionálové z Markéty.“

speedwayA-Z: „Při mistrovství republiky v Mariánských Lázních panovalo úmorné vedro. Vzpomínáš na tento závod ještě i jinak?“
Karel Kadlec: „Strašně jsem se na tuten závod těšil. Mariánky mám rád, málokdy tam zajedu špatně. Měl jsem ale trošku v tej‘ době problémy v řešení rodinných problémů přítelkyně a neměl moc čas na fyzičku. Bylo hrozný horko. A co bylo nejhorší, že nepřijeli ostatní. Jeli jsme každou třetí jízdu bez přestávky. Jinde by byly sajdy nebo béčkaři. Beru, že pořadatelé chtěli, aby tam diváci neseděli jako zevlové, ale na pětačtyřicetiletýho člověka se jelo v rychlým tempu. Ten den mi vycházely starty. I proto Sirg Schützbach za mnou přišel, a se nezlobím, že do mě vrazil, že nevěděl, co se mnou. Vyhrál dva závody mistrovství světa a takový maličkosti tě potěší. A dokud mi to půjde takhle, budu se tomu věnovat. Nebyl jsem hvězda, ale motal se vepředu a se štěstím se dostal do finále. Ovšem věděl jsem, že tam jsem na dně. Chytala mě křeč do ruky, když jsem jel na rošt. Startoval jsem ze šestky, vedle mě byl Zdeněk Schneiderwind. Byl první, jel venek, já to stahoval přes všechny na lajnu. Byl jsem druhej‘, třetí. Spodem se tam tlačil Sirg Schützbach. Dostal jsem cejchu, že jsem nevěděl, kde jsem. Jen jsem si stačil říct, že nesmím pustit řidítka. Pomaloučku jsem začala uléhat s tím, že mi snad nikdo nepřejede. Tak dopadlo moje finále při mistrovství republiky, ale řeknu ještě tu zábavnou část. Přijel jsem si ten závod užít. A jet ho pro lidi. Maj‘ mě tam rádi a i organizátoři mě podporujou. Začlo to ranní legráckou s Mírou Musilem a Mílou Čmejlou. Když Míra řek‘, že se pojede o traovej‘ rekord, prohlásil jsem, a se nezlobí, že to jet nechci. Abych zničil čtyři gumy za čtyři tisíce a dostal dva tisíce startovný, mi nepřišlo fér. Míra reagoval, jestli stačí, že mi gumu koupí a ještě mi přidá o sto euro navíc na startovným. Vedle stál Míla a ten z toho málem dostal infarkt, ale pak to celý den vyprávěl pobavenému publiku (smích). Legrácky pokračovaly, když jsem se dostal do boxu se Zdeňkem. Nakouk‘ jsem dovnitř a ptám se ho, jestli to se mnou vydrží. On je takovej‘ klidnější a odpověděl, že snad jo. Další pokračování přišlo před finále. Michal Stárek, také můj kamarád a Zdeňkovo sponzor viděl, že Zdeněk stojí na sedmičce a já pod ním. Věděl, že dobře startuju a říkal: ‚Káčo, podívej se na mě, víš, co říká navigace? Doleva, doleva‘. Myslel, abych nevezl Zdeňka rovně, ale spíš to stahoval dovnitř. Z legrace jsem dělal, že jsem to pochopil jinak. ‚No, jo, navigace, o tý sním už pět let, co jezdím po závodech a hledám stadióny‘. Michalova odpověď mě ale ohromila: ‚O navigaci si promluvíme, jak dopadne finále‘. A já se zeptal, jestli si dělá prdel a on mi řek‘, že ne. Sranda pokračovala, vběhl jsem do vedlejšího boxu, kde byl Pavel a Richard. Vykřikl jsem: ‚Jste oba v prdeli, Stárek mi slíbil navigaci, když vás zabrzdím, tak se těšte!‘ Ríša se jen zděšeně kouknul a Pavel jen: ‚Ty vole, já věřím, že to uděláš‘. Nebyl to vyloženě můj záměr, ale nakonec to tak nechtěně dopadlo. Mým dobrým startem a následným pádem měl Zdeněk volnou cestu a já zdržel všechny ostatní, před kterejma jsem se válel. A tak jsem navigaci dostal! Za což všem zúčastněným děkuju (smích). Aby toho nebylo dost, zašel jsem znovu do boxu k Pavlovi a Richardovi a vyřkl drzou větu: ‚Ty vole, porazila vás holka, co?!‘. Po hrobovým tichu jsem viděl, že musím odejít. Jsme kamarádi, ale sranda musí bejt.“

speedwayA-Z: „Vedle běžných závodů jsi vyzkoušel také Eurosérii veteránů. Jak se ti v ní závodilo?“
Karel Kadlec: „První můj závod po návratu před šesti lety byl v Mühldorfu na veteránech. Ve čtyřiceti jsem jel dlouhou poprvé a to mi dnes nikdo nevěří. Ale díky tomu, že jsem reprezentant v uvozovkách, jak se mi všichni smějete, nesměl jsem veterány jezdit. Teď se to ale změnilo a když se manželka mého dávného přítele Johna Hartleye stala šéfkou té série, dva roky mě přemlouvala. Slíbil jsem jí loni, že pojedu, ale dostal jsem se jen na jeden závod. V Pfarrkirchenu jsem v životě nejel a ke všemu jsem měl tejden chřipku. V pátek jsem měl osmatřicítku horečku. Ale počítali se mnou a vez‘ jsem ještě motor pro kámoše z Norska. Sobota se povedla. Bylo krásný počasí, dráha hluboká, trénink dobrej‘. První jízda v sedmi lidech. Odjedu a vyhraju. To mě nakoplo, motorka nejela čtyři roky, byl jsem tam jedinej‘, kdo měl magnet a mazání s pumpou. Jelo to ale jako z partesu. Druhou jízdu jsem dojel druhej‘, pak v klidu třetí a dostal se do finále A. To bylo v neděli při mistrovství Německa, kde byly všechny hvězdy. Bylo to jak mistrovství světa. Ve finále jsem si vzal pětku. Věděl jsem, že se všichni nahrnou na lajnu. Byl tam se mnou jen Buske. Byl celej‘ závod nejlepší a neměl bych na něj. V posledním kole mě ještě díky chřipce předjel Nor. Jednomu je čtyřicet, druhýmu jednačtyřicet, jeli celej‘ seriál, já jeden závod a hned jsem udělal mix v pořadí. I díky tomuhle výsledku bych chtěl jet letošní rok celou sérii, i když budu mít těžkou pozici. Ze sedmi závodů totiž budu mít tři jako dvojzávod za den, protože pojedu i mezinárodní závod na ležáku. Jinak bych to někde nezaplatil. Chtěl bych udělat stlušnej‘ výsledek, cíl by byl do třetího místa. To bych byl nadmíru šastnej‘, protože to mám těžší, že se nesoustředím jen na tuty závody.“

speedwayA-Z: „Tvou běžnou rutinou se už stalo víkendové křižování Evropou od jednoho volného závodu ke druhému. Co jsi při tom zažil?“
Karel Kadlec: „Zážitky mám zase. Výborně jsem zajel na mistrovství Norska v Drammen. Jen smůla v rozlosování mě připravila o finále A. V béčku jsem porazil třeba Borgenhauga. Místní šéf mi řek‘, že vidí jinýho Karla Kadlece než před rokem. Jelo se mi fantasticky, tisícovka a klopený zatáčky. Potom se mi ve Švédsku podařilo porazit Sirga Schützbacha, což je dokonce mistr Evropy. Přišel, klek‘ si přede mnou a smeknul. Odstartoval jsem poslední a předjel ho.“

speedwayA-Z: „A co krátká dráha? Vždy jsi jezdil alespoň semifinále mistrovství republiky jednotlivců, nicméně loni ti v tom zabránila termínová kolize.“
Karel Kadlec: „Letos nevím, kdo mě nahlásí. Chtěl bych jet semifinále v Praze, tak bych se tímhle chtěl přihlásit, a mi pan Moravec zavolá (smích). Je to v úterý, takže mi to nevadí s jinejma závodama. Motorku mám připravenou. I venku pojedu dva, tři závody na krátký. Je to doplňkovka, už se na tom tolik nezkroutím, je to jiný než na dlouhý. Ale nezavrhuju to. tréninky a závody, co budou k mání, se rád svezu.“

speedwayA-Z: „I když paní Zima pevně drží otěže své vlády, kalendář se den za dnem posunuje vstříc nové sezóně. Jak se na ní chystáš a co bys v ní chtěl dosáhnout?“
Karel Kadlec: „Zimní příprava je slušná. Tělocvična, bazén a s Honzou Markvartem mám domluvenou jízdu na motokrosový dráze u něj v Dobřanech. Možná, že mě pan Špinka povolá na mistrovství Evropy už 19. dubna do Rodenu. Sezóna začne hodně brzy. Květen mám úplně obsazenej‘, už teď tam mám osm závodů. A jeden tejden jedu v Německu třikrát během čtyřech dnů.“

Karel Kadlec děkuje:
„První chci poděkovat svý přítelkyni Haničce, která mě sice občas terorizuje, ale je to moje láska a podpora. Mojemu zaměstnavateli Doprava a mechanizace Plzeň. Mechanikovi Josefu Novému alias Tyčka za jeho věrnost. A firmám JRM Divišov, Stuha Divišov, Fuchs Oil, PRO TRUCK Plzeň, Brzdy Baumruk Plzeň, Würth Plzeň, Pramar Plzeň, Zámečnictví J. Hrubý, Stabo Lužany, Autodoprava Levora, T AUTO Lochovice a Autoservis Zdeněk Kepka. Dík Mírovi Musilovi a všem mým příznivcům a kamarádům.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Zdeněk Flajšhanz a Jiří Bayer