Praha – 28. prosince
Počítáme-li motokros a stopětadvacítky, usedá do sedel závodních motocyklů už deset let. V jubilejní sezóně debutoval v reprezentaci a skončil třetí v domácím šampionátu do devatenácti let. A svým, by skromným dílem se podílel na obou pražských kolektivních titulech. Leč ani tentokrát se mu nevyhnulo zranění. Během tréninku na Markétě si přivodil frakturu navikulárky a musel odložit splnění snů o pátém místě v juniorce a Zlaté stuze. Osmnáctiletý Pavel Pučko se během zimy odstěhoval z rodičovského domu v Mlčechvostech, aby v hlavním městě byl blíž plochodrážnímu sportu. A na sklonku roku se magazínu speedwayA-Z zpovídal v exkluzivním rozhovoru.
speedwayA-Z: „Jeden rutinní trénink v půlce září přinesl pohromu. Upadl jsi a výsledkem se stala zlomenina zápěstí. Jak se to stalo a je už dnes všechno v pořádku?“
Pavel Pučko: „Dneska je levá ruka z devadesáti devíti procent v pohodě. Chtěl bych strašně poděkovat rehabilitačním doktorům ze Stromovky. Během třech týdnů to rozhejbali, že jsem moh‘ začít cvičit. Problémy s tím malinko jsou, ale už to neomezuje. Na motorce jsem zatím neseděl, premiéra bude, až se oteplí. Ale nalevo je akorát spojka a už jsem jezdil na kole. A tak si myslím, co se týče ruky, bude všechno v pohodě. A jak se to stalo? Zvedlo se mi to na zadní. Položil jsem to na kola, ale už tam byl manák. Chytnul jsem o nafukovačku. Doběhnul jsem motorku a uknul si rukou o řidítko. Největší sranda byla, když jsem se hádal s doktorem, že chci jet Stuhu. Ale vymyslel takovou sádru, že to s ní nešlo. Zkušenější – jako třeba pan Tomíček – mi říkali, že by mi potom už ruka nemusela srůst. A tak jsem se radši soustředil na přípravu na další sezónu.“
speedwayA-Z: „Naproti tomu poslední červnovou středu stálo štěstí na tvojí straně. V mistrovství republiky devatenáctiletých ti vycházel rozpis a nakonec ses rozjížděl o stříbro s Michaelem Hádkem…“
Pavel Pučko: „Zatím největší úspěch kariéry, když nepočítám stopětadvacítky. Byl to nejklidnější závod. Pořád jsem jel a říkal si, že startuju. Až před poslední jízdou přiběh‘ pan Špinka a řek´ ‚teď ti stačí jeden bod a jsi třetí!‘. Já se zděsil. Vůbec jsem si neuvědomoval, že jsem všechny jízdy zatím vyhrál. Kromě s Matějem teda. Když mi stačil jeden bod, tak jsem radši udělal tři (smích). A najednou přiběhli, že je rozjezd. Začal krásně. Ale ve druhé zatáčce mě Haďas zavřel a přinutil mě jet stranu, co jsem nikdy nejel. Tam byla ta kolej. Byli jsme hodně natěsno. Potáhlo mě to na zadní a motorky se zkously dohromady. Mně to vypadlo z ruky a už to nikdo neřídil. Já se odkulil, ale Haďas tam zůstal. Bylo to poprvý, co jsem někoho sundal, a doufám, že naposledy. Mohlo bejt druhý místo, ale nakonec jsem za to třetí rád. Už to vypadá líp než loni. A předloni.“
speedwayA-Z: „Ve tříčlenných a juniorských družstvech jsi nakonec vybojoval s pražskou Markétou titul. Jak to hodnotíš?“
Pavel Pučko: „To jsou takový tituly… Kdyby byly v jednotlivcích nebo bych odjel celej‘ seriál, vážil bych si toho víc. Vypadá to dobře, že jsem dvojnásobnej mistr, ale já to tak neberu. Pomoh‘ jsem jim, ale v obou šampionátech jel jen jeden závod a jednou byl náhradník. Nejlíp se mi jelo v Plzni. Nečekaně jsem objel Pytela a Kajzera. Ten mi v Kršku ujížděl o rovinu, ale teď jsem měl jinej‘ karburátor. Bylo to pro mě hodně významný. Podíval jsem se na vyhlášení mistrů. Na začátku sezóny jsem říkal tátovi, když je jubilejní desátej‘ rok závodění, chtělo by to jít na večer mistrů. Tak se to povedlo aspoň takhle nepřímo.“
speedwayA-Z: „Kvůli zranění jsi musel vynechat závěrečné dva díly mistrovství republiky juniorů. Jak jsi spokojen se svým závěrečným osmým místem?“
Pavel Pučko: „Nejsem. Hodně mě mrzí, že jsem to vynechal. Moh‘ bejt slušnej‘ výsledek, takhle jsem se propad‘ z pátýho místa. To jsem považoval za hodně dobrý. Navíc byla ještě možnost postupu. Škoda. Stane se, to je pravda, ale mně se to stává často (smích). Po psychický stránce ale bylo dobrý, že jsem ztratil strach z Kopřivnice (při svém jediném vystoupení v roce 2007 se zranil hned v první výjezdu své úvodní jízdy – pozn. redakce). Byl to můj nejlepší juniorák. Přijížděl jsem tam a teprve poznával, že už jsem tam někdy asi byl. Jak jsem viděl to depa, že tam není nic, žádná podlaha… Měl jsem blbej‘ pocit, když jsem jel tou zatáčkou a dvě jízdy měl plný kalhoty. Ale pak to najednou spadlo a našel jsem si tam stopu. Už bych se nebránil tam jet ani Memoriál Michala Matuly. Problém je, že je to dost daleko a stojí to hodně peněz. Dráha jako taková mi ale už nevadí. Je tam co zlepšovat, hlavně dojet odtamtud celej‘.“
speedwayA-Z: „Poprvé ses objevil v reprezentaci. Už v dubnu jsi startoval v mistrovství Evropy juniorských družstev ve Wiener Neustadtu. Hodně divoký debut, co?“
Pavel Pučko: „Hodně divokej‘ (smích). V první jízdě jsem udělal bod. Ani jsem ho nečekal, když jsem viděl, jak mi to o tréninku nešlo. Pak jsem se uklidnil. Druhou jízdu jsem jel ze čtyřky a pokazil start. Pokoušel jsem se je objet, nabral rychlost, ale Lotyš mě tlačil ven. A přetočil se mi před kolem. Vzal jsem ho předním na zadní a už to lítalo. Zahodil jsem motorku. Pustil jsem plyn a ona jela sama. Vylítla a už jsem ji neviděl. Chytal ji až Pavel Fišer (smích). Když jsem zastavil hlavou o mantinel, díval jsem se, kde je. V depu jsem uviděl hlouček lidí a já nechápal a říkal si, že jsem někoho zabil. Trošku jsem se bouchnul do břicha. V opakovačce mi to na druhý motorce nešlo. A když jsem zjistil, že nemám na čem jet, udělalo se mi ještě hůř. A už jsem jel. Ale vezmi si, hvězdy freestyle házej‘ mezi diváky přilby, ale já házím jako suvenýr motorky (smích)!“
speedwayA-Z: „Semifinále evropského šampionátu do devatenácti let v Kršku ti přineslo poslední místo. Co se tam dělo?“
Pavel Pučko: „To byl nepovedenej‘ závod, ale dobrá zkušenost. Nesedí mi trénink při mistrovství Evropy, kdy během nějakýho časovýho úseku musíš odjet pět jízd. Přijedeš, s motorkou nestihneš nic udělat a musíš hned zase jet. Příští rok to udělám, že pojedu jen první a poslední trénink. A mezi tím stihnu něco udělat na motorce. V Kršku mi nakonec odešly karburátory a jel jsem na takovým, co nebyl konkurenceschopnej‘. Po startu jsem se jich držel, ale pak mi ujeli, a jsem dělal, co jsem dělal.“
speedwayA-Z: „Obecným problémem české ploché dráhy je nedostatek závodů. To je spíše seniorskou záležitostí, nicméně se začíná dotýkat i juniorů. Klesá jejich jezdecká základna stejně jako počet mistrovských podniků. Jaké s tím máš zkušenosti ty?“
Pavel Pučko: „Nevím, těch seniorskejch závodů je málo, ale juniorskejch taky. Chtělo by jich víc. Bavil jsem se o tom s Jirkou Brummerem. Já už mám nějaký závody navíc, ale on třeba pojede jen jednou za měsíc. Problém je, že na Markétě jsme měli jeden tým, ale do něj jsem se vlezl jednou, když byl Matěj zmáklej‘. Kdyby jely dva týmy, nevím, jestli by se naplnily, ale myslím, že by se uživily. Mám nějaký další volňásky, kterejch bylo letos docela dost. Plánuje se i angažmá v Polsku. Jsou tři možnosti, ale zatím nic není jisté.“
speedwayA-Z: „Jedním z tahů VV SPD, jak zpopularizovat disciplínu, je vypsání nového šampionátu pro motokrosové motocykly. Neuvažoval jsi jako bývalý motokrosař o své účasti?“
Pavel Pučko: „Dej mi krosku a jedu (smích)! Nemám na motorku. Jsem rád, že dám dohromady plochodrážky. Jezdecky si myslím, že bych se rozjel, ale neseděl jsem na tom od tý doby, co jsem skončil s krosem. Pokud vím, pár motokrosařů se na plochý dráze chytlo. Třeba Míša Krupičková. Třeba se ty mladý chytnou taky, ale o starších pochybuju.“
speedwayA-Z: „Za čtvrt roku začíná nová sezóna. Jak se na ni připravuješ a jaké cíle si kladeš?“
Pavel Pučko: „Příprava začala už v listopadu. Odstěhoval jsem se od rodičů. Každej‘ den jsem v posilovně, mám to za rohem. Od prosince jsem nastoupil do práce, aby se vydělaly nějaký peníze, protože tady u toho sportu je to problém. Teď pátýho pojedu na běžky na Zadov. Makat, makat, makat. Po fyzický stránce mi pomáhá pan Strnad, bejvalej‘ reprezentant v atletice. Sháním díly, kupuju je a teď jsem se odstěhoval do profidílny k Luboši Tomíčkovi. Třeba ty motorky už budou vypadat profi. Cíl je dojet to bez zranění, už by to chtělo nějakou sezónu bez zranění. Chtěl bych se pokusit o titul v devatenáctkách. Mohlo by se to povýst, ale v Pardubicích se mi jednou daří a jednou ne. A na mezinárodní scéně se ukázat v lepším světle než lítacím (smích).“
Pavel Pučko děkuje:
„Rodičům za podporu, tátovi za práci mechanika, věnovanej‘ čas a finance. Pak firmě MT Troliga, která mi po Wiener Neustadtu vytrhla trn z paty. AK Markéta, pánům Špinkovi, Ondrašíkovi a Schneiderwindovi. Panu Tomíčkovi za bezvadný motory. Panu Strnadovi za fyzickou přípravu. Panu Beránkovi z firmy PRO – TEC a mýmu třídnímu panu Vavřínovi za pomoc se studiem. A všem, co mi v týhle sezóně pomohli.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Otto Lehr