Březolupy – 29. listopadu
Ve pátém roce své závodnické kariéry se konečně dočkal vavřínů v domácím juniorském šampionátu, které mu mnohokrát unikly doslova jen o vlásek. Nicméně vzhledem k personálnímu úpadku juniorky klade nad třetí místo v jednadvacítkách a titul v týmech zlato z tříčlenných družstev. Ostatně o tom a mnohém dalším si můžete přečíst sami. Martin Gavenda, závodník pražské Markéty, který však neprodloužil pracovní smlouvu s klubem a bude se individuálně připravovat doma v Březolupech, totiž startuje pravidelnou šňůru exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Začíná období uzavírání nových kontraktů. A své sítě už rozhodil i Miskolc, kde jsi strávil sezóny 2006 a 2008. Došlo už k nějakým jednáním ohledně příštího roku? A co další ligy?“
Martin Gavenda: „Došlo. Po posledním závodě jsme se dali do řeči o dalším možném kontraktu v Miskolci. Sami projevili zájem. Za ty dva roky jsem byl spokojený s lidmi i s finančními podmínkami, takže není důvod tam nezůstat. Všechno je tam v pohodě. Dostal jsem i nabídku z Krosna, ale to je, kdyby bylo nejhůř. Ale doufám, že to s tím Miskolcem klapne. Teď je to tak devadesát devět procent. Zatím jsem žádný další kontrakt nedostal, ale i to se může stát. Ještě je čas do konce ledna. A další ligy? Chtěl bych Rakousko. Třetího tam jedu na závod do Natschbachu a chci to tam s Pepi Özeltem pořešit, takže ještě nevím přesně, o co jde. Na Slovensku se to v Žarnovici nauklo, ale dál se to zatím nedostalo. Jináč Švédsko, ani nic dalšího nemám. Ale chtělo by to něco takového.“

speedwayA-Z: „Do Miskolce jsi se vrátil po roční pauze kvůli účinkování pražské Markéty ve druhé polské lize. Jak bys své letošní působení v Miskolci vystihl?“
Martin Gavenda: „Letos to nebylo nic moc. Přijel jsem tam, odjel první jízdu a víc mě už nenasadili. To mě mrzelo asi nejvíc. Nejdůležitější je první jízda. Jak si v ní nevěřím, je to pak těžké. Velice vydařený závod byl ale na Ukrajině. Spolu s Rempalou jsme dělali nejvíc bodů. Já měl jedenáct a byli jsme nejlepší v týmu. To byl takový nejlepší moment. V Miskolci bylo těžké, že tam jezdil Hynek. Byl asi lepší, tak zvali jeho. Když mě zavolali na první závod, řekli, že budu jezdit do konce sezóny. Nakonec jsem ale nejel a zase jsme se prostřídali. Pak jsem se tam dostal až na poslední závod. A bylo to hrozný. Dráha rozbránovaná, čtyři dny pršelo a byly tam hrby. To byl asi nejhorší závod, co jsem asi za Miskolc jel. Určitě je pořád co zlepšovat. Psychicky na tom ani tak špatně nejsem, ale v cizině jsem jel jen na Ukrajině a jinak v Miskolci. Tam je beton a v té první jízdě jsem startoval zvenku. Jede se bez tréninku a nikdy se mi to nepovedlo optimálně nastavit. Byly momenty, kdy to šlo, a bojoval jsem hodně. Ale skončilo to, že mě někdo poslal k zemi. To bylo ve dvou závodech. V Miskolci je totiž celá dráha úzká, hlavně ta zatáčka u depa. Ta je taky hodně za roh.“

speedwayA-Z: „Praha letos obsadila mistrovství republiky tříčlenných družstev. V její sestavě jsi nechyběl ani ty. Po velké honičce s Libercem jste shrábli zlato vy. Byl to tvůj první titul, na kterém jsi měl výraznější podíl, což v případě předloňského Slaného v extralize tolik neplatilo. Jaké jsi prožíval pocity?“
Martin Gavenda: „Pocit dobrý. První titul, na kterém jsem se výrazně podílel. Liberec byl těžký soupeř v silné sestavě. Filip, Vaculda, Poláci… Zezačátku do toho šli, že budou mistři. Ale my byli vyrovnaná trojice a i na dráze jsme si rozuměli. Závěr byl docela dramatický. Přišli jsme o Matěje a Wolfíkovi to kolidovalo s mistrovstvím světa. Bylo to vyrovnaný až do konce. Matěj se v Liberci vrátil a to nám pomohlo. Udrželi jsme aspoň to třetí místo a titul byl doma. Systém trojek je atraktivní. Když jedou dvojice, je tam větší spolupráce. Určitě to jsou dobré závody. Příští rok bych měl jet za Březolupy, ale ještě nevím, jak to dopadne.“

speedwayA-Z: „Mistrovský titul přišel i v šampionátu juniorských družstev. Tady jste ale splnili úlohu jednoznačných favoritů, že?“
Martin Gavenda: „To se nedá říct. Plzeň na to měla, Mšeno taky. A jednou se ti v závodě něco nepovede a už je to pryč. A chybí ti body do semifinále. Nejlepší moment byl v Plzni. Podíval jsem se dozadu a viděl Pavla Pučka, jak na nás letí. Přede mnou byl Pytel. Řekl jsem si, že se s tím musí něco udělat. Tak jsem ho předjel. Ten titul však moc vysoko neřadím. Juniorský závody nejsou, co bývaly dřív. Je fakt, že nejsou závodníci, ale aby český mistrák jeli dva Poláci, se mi nelíbí. Mají náhradníka Čecha, co by potřeboval jezdit, ale oni ho ani jednou nenasadí. Ale je to přece titul, můj první v junioráku. Nemůžu si stěžovat, když ho mám. A byl vybojovaný. Kvůli tomu přece závodím, ne?! Příští rok by se chtělo rozloučit dalším titulem…“

speedwayA-Z: „O nezapomenutelný zážitek ses postaral při Zlaté přilbě SNP v Žarnovici. Loni jsi byl ve startovní listině jen jako náhradník, letos při svém faktickém debutu vodil ve finále celých pět kol Martina Vaculíka. Ovšem nakonec prasklý řetěz…“
Martin Gavenda: „Ten závod nikdy nezapomenu. Byl jsem malý, když táta vyhrál v Žarnovici. Říkal jsem si, že tam musím někdy vyhrát taky. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že v prvním ročníku, co jsem tam jel, bych moh‘ mít přilbu doma. Dráha nebyla klasický beton. Byla těžší, s materiálem, o který se šlo opřít. Sedla mi. Celý závod jsem fungoval v pohodě bez jakýchkoliv problémů. Cíl byl postoupit do semifinále. A pak do finále. A tam odstartovat a držet si co nejlepší pozici. Ani čtvrté místo by mě nemrzelo. Jenže jsem dobře odstartoval a vy výjezdu si pohlídal Martina Vaculíka. Bojovali jsme, ale já si udělal náskok. V klidu jsem dojížděl do posledního kola a říkal, že to už musím udržet. A najednou… Praskl mi řetěz. Podíval jsem se na tribunu. Když jsem viděl radost těch lidí a slyšel jejich řev, mrzelo mě to. byl to fakt skvělý závod. Díval jsem se na finálovou jízdu na internetu a pořád se mi to honí hlavou. Kdyby to tak vydrželo do cíle… Ale zlatou přilbu zatím nemám. Nevím, jestli by mě Martin v posledním kole objel. Možné je všechno, ale třeba ne. Aspoň mám z toho závodu dobrý pocit. Stalo se. Dali jsme nový řetěz. Měl jsem ho už na semifinále, aby se zajel. Před finále jsme ho kontrolovali. Ještě se promazal, prochladil. Táta to dělá po každý jízdě. Je už takovej‘, vždycky ho vyndá a kontroluje. Přemýšlel jsem, proč prasknul teď. Jediná varianta, která mě napadla, že mi došel olej v přimazávání. Start byl dlouhý, jelo se na šest kol. A řetěz ztvrdnul a prasknul. Nic jiného, v čem by to mohlo být, mě nenapadlo. A nebo mi zlatá přilba není souzena. Třeba mi to tam někdo nepřeje…“

speedwayA-Z: „V rámci českých šampionátů jsi stanul na pódiu také při mistrovství republiky dvojic. V kombinaci s Matejem Ferjanem jsi v bezprostředním sousedství svého rodného domu možná myslel výš, že?“
Martin Gavenda: „Určitě. Aspoň na to finále. Ale o kousek to ulítlo. Je fakt, že jsme měli těžší semifinále. Aďa s Pepou jeli celý závod krásný dvojice. Líbili se mi. Ti na toho mistra měli. Ale já chtěl aspoň druhé místo. To bych byl spokojený. Ale semifinále se mi nevydařilo. I to třetí místo bylo nakonec dobrý. Matej jel svůj standard, co jezdí normálně. Byla s ním dobrá spolupráce. Cokoliv bylo potřeba, řekli jsme si to a domluvili se. Nebyl žádný problém a nic, na čem bychom se nedohodli. V Liberci za rok uvidíme, ale to je ještě daleko. Třeba čtrnáct dnů předem ještě není jisté, s kým pojedu.“

speedwayA-Z: „Letos jsi konečně prolomil smůlu v mistrovství republiky juniorů. A po pětiletém čekání sis odvezl věnec nejen z jednotlivého závodu, ale také v celkové klasifikaci. Co za tím čekáním vězelo a bude to letos ještě lepší?“
Martin Gavenda: „Třetí místo byl cíl, který jsem si dal. Nejlepší by bylo rozloučit se s juniorákem titulem. Proč by to nebylo reálné?! Na bednu jsem čekal pět let. Hodněkrát k tomu nebylo daleko, kolikrát mi to uteklo o jeden bod. V poslední jízdě byl třeba problém a něco se potentovalo. Mám takovou smůlu pořád. Jak jsem řekl, juniorák už není tak atraktivní, jak býval. Když jsem začínal, byl ráno jeden závod kvalifikace a odpoledne druhý. Dva závody během jednoho dne. Letos byla bedna, ale nebyla konkurence. Žádný závod proto nepovažuju za dobrý. Kdyby to bylo vydřené, cítil bych se líp.“

speedwayA-Z: „V extralize bys mohl posloužit jako příklad malé účinnosti zvýhodňování juniorů s českou licencí. V roli náhradníka jsi býval v pražské sestavě často, avšak k výjezdu na ovál jsi nedostal mnoho příležitostí. Jaký je tvůj názor?“
Martin Gavenda: „Určitě je těžké dělat náhradníka. Musíš být připravený pořád. Pak jedeš na poslední jízdu studený a neuděláš nic. Jen to, že se svezeš. A to pro mě neznamená nic. Jináč extraliga… První polovinu jsme vyhráli, dařilo se. Pak se to otočilo. Byly tam i problémy. Matěj se zranil, Luboš měl potíže. Dva závodníci byli hned mimo a v týmu chyběli. Příští rok záleží jen na mně, jestli se to změní a nebudu jen náhradníkem. Musím být optimista.“

speedwayA-Z: „Na sklonku sezóny jsi investoval do motoru GM. Co tě k tomu vedlo a jak se ti na něm jezdí?“
Martin Gavenda: „Koupil jsem si ho v půlce sezóny a jel ho jen poslední dva závody. A nechávám ho na další sezónu. Uvidím, rozmýšlím se, co budu jezdit. Mám ho proto, že byla možnost ho dostat za dobré peníze. Osobně, v čem vidím rozdíl, je lehčí jízda. Motorka je klidnější, líp se ovládá. To říkají všichni a je to tak. Spíš jsem chtěl jezdit na Jawě. Byl jsem na ní zvyklý a spokojený. Zlatou přilbu v Žarnovici jsem taky jel na ní. A málem jsem vyhrál.“

speedwayA-Z: „Rok 2009 bude tvým posledním, který strávíš v juniorské věkové kategorii. Tomu se asi podřizuje veškerá tvá příprava, co?“
Martin Gavenda: „Jedu poslední rok juniory. Je potřeba udělat výsledek. Senioři jsou u nás znevýhodněný, a tak bych se na to mohl jináč vykašlat. Hodně lidí už na to doplatilo. Byli dobří, ale stejně museli skončit, protože neměli závody. Na to u nás nikdo nemyslí a spoléhají se na zahraniční jezdce. Takže musím zabrat. Příprava začala, chodím běhat a od minulého týdne jsem v posilovně. Už nebydlím v Praze, takže jsem si udělal dílnu doma, kde probíhá individuální příprava.“

Martin Gavenda děkuje:
„Speciálně bych chtěl poděkovat Martinu Šerému za spolupráci, kterou pro mě dělá. Moc mi pomáhá a patří mu velký dík. Děkuji panu Hrabcovi, panu Machů a panu Tomíčkovi za motory. Samozřejmě AK Markéta, panu Plzákovi a na závěr tátovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach