Aduard – 18. října
Předminulou sobotu proběhl v holandském Aduardu Challenge do Grand Prix na dlouhých a travnatých drahách. Závod měl být posledním podnikem v kalendáři FIM, či UEM a rozhodnout o podobě startovní listiny šampionátu v roce 2009. Nakonec bylo všechno jinak. Dík přeloženému poslednímu závodu klasické GP v Bydhošti neuzavíral sezonu, ale to asi trápilo málokoho.
Horší je to s určením postupujících. Původně se mluvilo o osmičce, poté deseti jezdcích a pak zase osmi. Jasno nevneslo ani zasedání jury. Konečné rozhodnutí má nakonec padnout na podzimním kongresu FIM. Je jasné, že podobné zmatky nestaví plochou dráhu do zrovna příznivého světla, nemluvě o jezdcích, kteří po odjetí závodu netuší, zda se kvalifikovali, či nikoliv. Je to podobné, jako by v právě probíhající kvalifikaci o fotbalové MS postoupil z každé skupiny vítěz a druhý tým pak čekal, jak se činovníci z federace vyspí a dohodnou. Nebo spíš, jak se jim budou adepti postupu zamlouvat. V přesně téhle situaci se teď nachází Richard Wolff, který stejně jako Erik Eijbergen ví, že jistotu má prvních osm. Ti se přidají k šestici letos nejlepších závodníků v Grand Prix. Další dva by pak měli postupovat vždy z poslední šance a do osmnáctky je doplní buď dva domácí s divokou kartou, nebo po celou sezónu právě devátý a desátý jezdec z Challenge.
Fakt, že se podobně důležitý podnik koná v Holandsku, kde se travnaté ovály po pár jízdách obvykle mění v hluboké oraniště, těžce nesli především němečtí dlouhodrážní specialisté. Příkladem mohou být třeba vítěz Grand Prix v Mariánských Lázních Daniel Bacher, nebo aktuální německý mistr Sirg Schützbach. Oba skončili hluboko v poli poražených a brány elitního seriálu jim zůstaly uzavřeny.
Deštivé počasí dnů před závody nadělalo starost pořadatelům, kteří dokonce přikrývali zatáčky plachtou, ale po sobotním tréninku se dráha přece jen trochu utáhla. Startovní pole tvořilo osm méně úspěšných závodníků z Grand Prix (7. – 14. místo), dvě čtveřice postupující z dvou kvalifikačních kol a o zbylá dvě místa se měla utkat šestka dosazených v jízdě Poslední šance. Zranění jezdců na konci sezóny ale startovní pole dost pozměnila, bohužel se toto týkalo i našeho Zdeňka Schneiderwinda. Ten měl startovat v Poslední šanci, jeho místo na startovacím roštu ale nakonec zůstalo prázdné. O postup se tak utkala jen pětice jezdců a suverénem byl Sjoerd Rozenberg, který si spolu se druhým Paulem Cooperem vybojovali místo v hlavním závodě. Náš Pavel Ondrašík skončil třetí a později po odstoupení Schützbacha zasáhl do bojů z pozice náhradníka. Jeho klubový kolega Richard Wolff tak zůstal jediným naším zástupcem, který startoval od začátku.
První série byla hlavně v úvodních jízdách německou záležitostí. Tebbe, Diener nebo Speiser dávali najevo své vysoké ambice hned od počátku, velmi dobře si vedli i oba kvalifikanti Cooper a Rozenberg. Richard Wolff začal slibně, ale pak ho vypadlý „chcípák“ poslal ze třetí pozice na chvost startovního pole. Po znovuoživení stroje předjel Schützbacha a po defektu Ukrajince Trofimova zachránil alespoň dva body.
Ve druhé sérii Richard zkazil start, ale postupně se velmi dobrým výkonem podpořeným bojovností prokousal na třetí místo, které v dramatickém souboji na pásce udržel před mladým Speiserem. Ten vše viděl jinak, i s německým manažerem Hukelmannem intervenoval u sudího Bouina i našeho závodníka, ale výsledek už se neměnil. Své první výhry si připsali pozdější vítěz Stéphane Tresarrieu a asi největší překvapení závodu, Ital Milanese.
Richard Wolff pak předvedl v následující rozjížďce jeden ze svých lepších startů. První zatáčku opouštěl jako třetí, vzápětí doslova potkal svého minulého soupeře Speisera a v posledním kole pak ohrožoval i vedoucího Halla, ale na předjetí už čas nebyl.
Prvně se objevil na startu také Pavel Ondrašík a páté místo před Lehtinenem mu vyneslo premiérový bod.
V poslední sérii základního rozpisu si vyjel dva body Pavel Ondrašík, za jehož zády zůstali „Pepi“ Rudolph a druhý z bratří Tresarrieuových, Sebastien. K Richardu Wolffovi se štěstěna obrátila zády. Po velice dobrém startu vedl, ale pád Angličana Coopera znamenal stop a opakování rozjížďky. Jak už to často na ploché dráze bývá, opakovaný start se mu ani trochu nevydařil. Zvládl sice motocykl zvednutý na zadní, ale čas, který manévrem ztratil, soupeři pochopitelně dokázali využít a byli dávno pryč. Přes veškerou snahu a bojovnost pak nevydřel víc než dva body.
Celkový součet bodů poslal naše borce do finále B, resp. C. Nejprve se tak představil Pavel Ondrašík, který neměl zcela svůj den, skončil pátý a to znamenalo celkovou sedmnáctou příčku. Richard Wolff startoval od lajny, bohužel ale prohrábl start. Ze druhé zatáčky už vyjížděl jako druhý a v posledním kole pak ještě stihl předjet i Eijbergena. Na druhou příčku, kterou držel další domácí borec Jannick de Jong a která by znamenala jistotu GP, už ale nedosáhl. Dvakrát škoda, protože tak musí čekat na rozhodnutí FIM od zeleného stolu. Ve finále A triumfoval úřadující travnatý mistr Evropy Stéphane Tresarrieu před bezmála padesátiletým Dienerem a Angličanem Hallem. Spolu s nimi se z postupu radovali i Tebbe, Milanese, Cooper a v B finále Speiser s už zmiňovaným de Jongem.
Foto: Zdeněk Flajšhanz