Praha – 7. dubna
Jaro dalo dnes jasně najevo, že sedí již pevně na stolci své vlády, i když zlomyslný vítr dnes na Markétě čas od času uchopil do spárů plastikovou židličku před stánkem s občerstvením nebo někomu převrhnul kelímek s pivem. Nicméně plochodrážní sezóna v Čechách odstartovala skvělým Prague Open, závodem plným úchvatných bojů a nečekaných zvratů. Hned v rozjížďce s číslem čtyři Eduard Krčmář zjistil, že má zavřený přívod paliva zrovna v té nejpitomější chvíli. Mohl jen sledovat, kterak mu páska letí před očima k dokonale vymetené obloze. A pak už jen odtlačit motocykl na trávník a ve svém depu spřádat plány, aby se nakonec ve finále mohl poprat o startovní číslo sedmnáct květnové české velké ceny. I když mu v rozjížďce s číslem dvacet zkřížil vítěznou cestu Josef Franc, slánský závodník na finálovém startovním roštu vskutku stanul. Bylo to však opravdu těsné, Matěj Kůs litující nepodařené desáté jízdy vypadl na pomocná kritéria a jedno zaváhání stálo postup také skvěle jedoucím Michalu Škurlovi a Ondřeji Smetanovi. Ve finále ale začal úřadovat Hynek Štichauer, jenž se skvělými momenty prezentoval již prve v základní části. Jenže poměrně slušně zaplněný stadión měl posléze aplaudovat především Josefu Francovi. Český šampión přitom najížděl do první zatáčky jako poslední. Ve druhé zatáčce si to však spodem namířil pod Eduarda Krčmáře, aby do cíle druhého okruhu minul Zdeňka Holuba, jehož vzápětí nechal za sebou i slánský závodník. Mezitím vedoucí pardubický fousáč neohroženě vedl. Dobře věděl, že se mu Josef Franc přibližuje, ale v poslední zatáčce vsadil dle svých slov na špatnou minci. Pražský závodník se v závěrečném nájezdu dostal dopředu a potřetí v řadě vyhrál pražské jarní setkání české špičky.

Skvělý závod pod rozjásaným sluncem

Zlomyslný vítr kácel nedopité kelímky s pivem a ve svých nejsilnějších poryvech se nerozpakoval ani popadnout se v pase s plastikovými židličkami a přesunout je o pár metrů daleko od stolečků hladových strávníků. Nicméně vzdušné poryvy rozhodně nemohly dnes zkazit návštěvníkům pražské Markéty náladu ani v nejmenším. Řádění svého nebeského společníka se totiž z takřka vymetené oblohy řehtalo sluníčko a Prague Open se sedmnáctkou pro pražskou velkou cenu ve svém banku nabízelo vskutku skvělou podívanou.

Martin Málek připouští svou letošní nevyježděnost:

„Od Březolup v říjnu jsem vlastně na motorce na krátkou dráhu ani neseděl.“

Jako první vítěz letošní sezóny pětistovek u nás se do depa vracel Josef Franc. „Mám silný nástupy, ale slabší dojezdy,“ zůstal věrný svým vtipným glosám při komentáři na téma své suverénního triumf v rozjížďce s číslem jedna. Již na konci jejího prvního okruhu vedl o takřka dvacet metrů před Martinem Málkem. Poslední bod připadl Filipu Hájkovi coby svérázný dárek od Jana Kvěcha. Ten totiž v první zatáčce druhého kola upadl. Sice znovu dokázal osedlat svůj motocykl, nicméně do depa dorazil zablácený od hlavy až k patě, ale s nulou na kontě.

Vzápětí Ondřej Smetana ještě v prvním nájezdu poslal na druhou příčku Michala Škurlu. V rozjížďce s číslem tři udivil Hynek Štichauer. Se žlutým povlakem helmy zamířil do čela se stejnou nenuceností, s níž si James Bond objednával svůj oblíbený drink. Protřepat, nemíchat a Zdeněk Holub rozehrával dnešní závod dvěma body.

Matěj Kůs se včera po roční absenci vinou smůly vrátil do britské ligy. Jenže jeho očekávaný duel s Eduardem Krčmářem se ve čtvrté jízdě vlastně nekonal. Slánský závodník zjistil, že má zavřený přívod paliva ve chvíli, kdy už mohl pouze sledovat, kterak Matěj Kůs vede Patrika Mikela a Niklase Säyriö vstříc první zatáčce.

„Pak jsem chtěl, abych to napravil,“ svěřoval se Eduard Krčmář po závodech s plánem, který si vytyčil v momentě, kdy svůj modrobílý motocykl sunul na zelený pražský trávník. A vskutku! V rozjížďce s číslem šest nastoupil na vítěznou dráhu. Přitom start vyšel lépe Zdeňku Holubovi, které slánské eso odrazil v první zatáčce.

Eduard Krčmář si ovšem ve své hlavě organizoval koncept lekce, jíž svému pražskému soupeři měl uštědřit již ve druhém oblouku. Nejprve zkusil venek, ale ve výjezdu zlomil rychle motocykl na opačnou stranu a spodkem výjezdu převzal vedení.  Ze svého vítězného tažení slánský závodník neslevil ani v jedenácté jízdě.

V ní na let pásky nejrychleji reagoval Emil Breum, který se však již v prvním výjezdu stěhoval za záda Eduarda Krčmáře.  Přes Dána se v posledním kole posunul také Jan Kvěch, nicméně Eduard Krčmář už vedení ze svých rukou nepustil. Po třech sériích disponoval šesti body a dalo by se říct, že je na půl cesty do finálové jízdy. Pochopitelně však na jízdu nejlepších čtyř se sedmnáctou pro velkou cenu nebyl sám.

 

Mela za suverénovými zády

Po skončení druhé série se o vedení dělilo pražské duo. Matěj Kůs protáhl sérii své úvodní neporazitelnosti v sedmé jízdě, v jejímž třetím okruhu potrestal Petr Chlupáč chybu druhého Martina Mejtského. V rozjížďce s číslem osm připravil o punc neporazitelnosti Hynka Štichauera, jehož odvedl už po startu.

Pro další vývoj dnešního Prague Open však byla více určující jeho třetí pětina.  Skvělým způsobem ji rozehrál Ondřej Smetana. Jemu se po úvodním prvenství příliš nevyvedla šestá jízda, kdy jen z třetí příčky přihlížel duelu Eduarda Krčmáře se Zdeňkem Holubem. V rozjížďce s číslem devět však dal jasně najevo, že se dnes nepřijel jen zúčastnit.

Zprvu to s Pražanem vypadalo stejně bledě jako prve. Po vylétnutí pásky odjel nejlépe Patrik Mikel, zatímco Ondřej Smetana byl až třetí. V úvodním výjezdu ale držel vnitřní stopu, aby po ní podjel Filipa Hájka. Patrik Mikel si na čele vybudoval slušný náskok, nicméně Ondřej Smetana jej systematicky likvidoval, až jej v nájezdu do posledního okruhu na postavení vedoucího jezdce vystřídal.

Ondřej Smetana komentuje své vítězství v rozjížďce s číslem devět:

„Věděl jsem už od začátku, že tu jízdu chci vyhrát.“

A pak přišla rozjížďka s číslem jedenáct. Matěj Kůs obkroužil v protisměru takřka celý okruh, aby na vlastní oči uzřel, kterak to vypadá v úvodním výjezdu. Jenže start mu nevyšel. Dopředu letěl Michal Škurla a kapitán extraligové Markéty v první zatáčce vyřešil Hynka Štichauera, jenže svého mladšího klubového kolegu už objet nestačil.

Co bylo pro ambice Matěje Kůse horší, sázka na vnější stopu ve druhém oblouku mu vůbec nevyšla. V nájezdu do druhého kola měl před sebou i Hynka Štichauera, jenž si na konci jízdy troufal také na Michala Škurlu. Pražan své vítězství uhájil, sice jen kousek, ale uhájil, což znatelně zvýšilo hodnotu jeho akcií. S osmi body mohl myslet hodně vysoko.

Vždyť jeho osm bodů překonal pouze Josef Franc v rozjížďce s číslem dvanáct. Zdeněk Holub jej v půlce prvního oblouku vystřídal jen na chvilku, protože už na protilehlé rovince Josef Franc zase vedl. S třemi triumfy pochopitelně vedl před zmiňovaným Michalem Škurlou, Ondřej Smetana, Matěj Kůs a Hynek Štichauer disponovali sedmi, Eduard Krčmář a Zdeněk Holub šest body.

Jenže právě oba šestibodoví se drali dopředu. Start třinácté jízdy se musel opakovat, což měl na svědomí Hynek Štichauer. Pardubický vousáč vypálil dopředu i na podruhé, jenže Eduard Krčmář se v první zatáčce posunul venkem dopředu. Vyhrál také Zdeněk Holub a s osobou jeho slánského rivala jej spojoval také fakt, že obral o bod dalšího pretendenta postupu.

V patnácté jízdě triumfoval stylem start – cíl, když Michal Škurla stačil v úvodním oblouku objet jenom Patrika Mikela. V roli suveréna zůstával Josef Franc a také on při svém čtvrtém vítězství mimoděk vyrovnal pořadí pronásledovatelů. S Matějem Kůsem se totiž v rozjížďce s číslem šestnáct kočkoval jen chviličku, než mu jednou provždy ujel po protilehlé rovince.

 

Rozjížďka roku

Suma sumárum, před závěrečnou sérií mohl neporažený Josef Franc brát svůj postup do finále jako hotovou věc. Michal Škurla ztrácel dva body, Zdeněk Holub, Hynek Štichauer, Eduard Krčmář a Matěj Kůs tři. Ondřej Smetana, který v šestnácté jízdě byl až za dvojicí svých starších týmových parťáků, měl osm bodů a jeho finálová účast byla na hodně vratkých vážkách.

Na pozadí dramatické podívané se zdálo, že traktor s kropičkou krouží během čtvrté přestávky po ovále až nekonečně dlouho. Konečně se u startovní pásky seřadili účastníci rozjížďky s číslem sedmnáct! Start vyšel nejlépe Matěji Kůsovi. Jenže Zdeněk Holub větřil šanci a ve druhém nájezdu jej podjel. Sám již mohl osnovat plány na finále, zatímco Matěj Kůs musel doufat, že v jeho prospěch zasáhne sám osud.

Rozjížďka s číslem osmnáct byla jen předzvěstí věcí budoucích. Emil Breum vyřešil svůj duel s Patrikem Mikelem v prospěch svůj a Martina Málka. Když totiž juniora s pardubickým koníkem na vestě vyvážel na venek, vytvořil dost prostoru pro březolupského závodníka k průniku na druhé místo.

Rozjížďku s číslem devatenáct vyhrál Hynek Štichauer stylem start – cíl. „Chvílema jsem se cejtil rychlejší než on,“ svěřoval se Ondřej Smetana po průjezdu cílem. Matematika však hovořila neúprosně, protože deset Pražanových bodů už na finálovou účast nemohlo stačit ani náhodou.

Zhruba ve stejnou chvíli se v boxech rozhodlo o nešťastném vyřazení Michala Škurly. Jeho žlutočerný motocykl měl být po změnách v set-upu pekelně rychlý. Avšak pravý opak byl pravdou a Pražan spálil šanci na postup, když nakonec neuhájil ani třetí místo před Petrem Chlupáčem.

Na čele jezdil Eduard Krčmář, jenže Josef Franc byl za ním jako stín. V nájezdu do druhé zatáčky udeřil zespodu a převzal vedení. Eduard Krčmář se nevzdával a proháněl Pražana až na cílovou metu. Ale nic naplat. Josef Franc skončil základní část s patnácti body, Eduard Krčmář s jedenácti.

Stejnou sumou disponoval i Matěj Kůs, zatímco Hynek Štichauer a Zdeněk Holub se mohli pyšnit dvanácti. Předpokládalo se, že o posledním finalistovi rozhodne rozjezd. Matěj Kůs e Eduard Krčmář se skutečně v depu sešli k losování pozic. Pavel Ondrašík v roli ředitele závodu jim však jen sdělil, že v případě Prague Open rozhodují pomocná kritéria. A slánský závodník měl o jednu trojku více než Pražan.

Josef Franc ke svému předjetí v poslední zatáčce finálové jízdy:

„Věřil jsem tomu. Diktoval jsem si dopředu, co budu dělat. A vyšlo to, podržela mě motorka.“

Josef Franc označuje Hynka Štichauera jako profesora dlouhodrážních startů. Dnes však Pardubičan dokázal, že mu klíčový manévr jde i při klasickém speedway. Do čela finálové jízdy pronikl jako blesk. Neomylně projel první zatáčkou a začal se vzdalovat svým prosnásledovatelům, které plně zaměstnával jejich vlastní boj.

Bojovností překypoval zejména Josef Franc. Nechtěl se smířit, že by kvůli nepovedenému startu nešel vůbec na stupně vítězů. Nájezd do druhé zatáčky se mu stejně jako prve dokonale osvědčil k útoku. Ještě v prvním kole podjel Eduarda Krčmáře.

To už celá čtyřka svou nahuštěností připomínala cyklistický peloton. A Josef Franc neskrblil iniciativou. V cíli druhého okruhu předčil Zdeňka Holuba, jehož z jedné vody načisto v první zatáčce třetího kola vzal také Eduard Krčmář. V té chvíli se zdálo být rozhodnuto. Závodníci vjeli do posledního kola a pardubičtí fanoušci na tribuně se chystali bouřlivě přivítat Hynka Štichauera jako vítěze.

Předposlední zatáčka, protilehlá rovinka. Jenže v úplně posledním nájezdu nasadil Josef Franc opět k útoku zevnitř. A stejně jako předtím byl úspěšný. Dostal se dopředu a svým progresem z poslední příčky na první ozdobil finále Prague Open přídomkem jízda roku. Hynek Štichauer byl plným právem smutný, považte, že se už musel těšit na svou neoholenou tvář smějící se v programu české velké ceny. Záhy si však vzpomněl na svůj podzimní splín a úvahy o konci kariéry a rychle si spočítal, že je svým způsobem vítězem také on.

 

Hlasy z depa

„Výborný, mám radost,“ neskrýval Josef Franc. „V Prague Open je to hattrick a z loňského roku je to skoro to samý jako přes kopírák. Natrénovaný jsem to neměl vůbec, dráha se překvapivě pozitivně povedla až moc tvrdá. Před sezónou jsme tam jeden a půl krát trénovali, že materiál byl staro čerstvej‘, dělaly se nový mantinely. Bavilo mě to a až úplně poslední jízdě mě naštvala, že jsem si vybral pozici na hovno. Start byl na prd a takhle jsem to všem vysvětlil. Snažil jsem se věřit tomu, že vyhraju a nedělat chyby. Musel jsem v tom závodě nastavit pravidla, jaký maj‘ bejt‘. A nadpis tohohle článku by měl znit ‚děkuju, vždy k službám‘, to jsem viděl v jedný pohádce (smích).“

„Dobrý závody,“ říkal Hynek Štichauer cestou ze stupňů vítězů. „Kdyby mi někdo před závodem řek‘, že budu druhej‘, bral bych to. Pak ale mrzí finále, když člověk jezdí tři a půl kola první. Blbě jsem si to najel. Křečovitě jsem si držel svou lajničku, abych to neprosral, až jsem to prosral. Ale na to, že jsem v říjnu chtěl končit s plochou dráhou, tak dobrý.“

„Dobrý,“ bilancoval Eduard Krčmář své umístění. „V první jízdě jsem si nezapnul metyl. Pak jsem chtěl, abych to napravil. Nešly mi starty, byl jsem ale rychlej’. A finále? Změny v pořadí tam ani nešly sledovat…“

„Škoda finále,“ posteskl si Zdeněk Holub. „Pepík je závodník, trošku mi to tam šoupnul. Ale hezky jsem si to užil, doufám, že to půjde dál a dál. Zejtra Žarnovica a pak jedu do Polska na trénink. Škoda toho finále, z toho jsem nešťastnej‘, škoda.“

„Dneska super,“ zářil Michal Škurla. „Nejdřív mi rozjížďky vyšly, ale na poslední jsem nastavil blbě motorku. Chtěl jsem bejt‘ rychlejší, ale neodstartoval jsem. Jinak to prej‘ podle někoho mělo bejt‘ nejrychlejší za posledních šest let (smích).“

„Jeden zkurvenej‘ bod,“ ulevil si Ondřej Smetana připomínkou, jak těsně mu uniklo finále. „První závody sezóny byly dobrý, ale výsledek špatnej‘. Chce to ale chladnou hlavu. Není co zahazovat, srovnal jsem se s motorkou, první ostrej‘ start, jsem zdravej‘, motorka jede. Škoda nejvíc jízdy s Kůsákem a pak se Štichim. Jel jsem za nima, ale chvílema jsem se cejtil rychlejší.“

„Dobré,“ byl Martin Málek stručný. „Jsem spokojený, já jsem vlastně na krátké motorce od Březolup v říjnu neseděl. Tak jsem si přijel akorát to oživit.“

„Posral jsem to…“ měl Patrik Mikel příliš daleko ke svému typickému úsměvu. „Neměl jsem styl a motorka nebyla akorát…“

„Na první závod si myslím, že to byla úplně bomba,“ zamýšlel se Petr Chlupáč. „Pořádná zimní příprava se vyplatila. Hodně jsme chodili posilovat a cvičit. Dneska všechno šlapalo. Akorát upadla spojková páčka, ale jinak v pohodě.“

„Špatný, špatný…“ odtušil Filip Hájek. „Je to první závod, není od něho, co čekat, ale chtěl jsem to lepší.“

			FIN
1. Josef Franc, Praha	3 3 3 3 3	15	1.
2. Hynek Štichauer, Pardubice	3 2 2 2 3	12	2.
3. Eduard Krčmář, Slaný	E 3 3 3 2	11	3.
4. Zdeněk Holub, Praha	2 2 2 3 3	12	4.
5. Matěj Kůs, Praha	3 3 1 2 2	11
6. Michal Škurla, Praha	2 3 3 2 0	10
7. Ondřej Smetana, Praha	3 1 3 1 2	10
8. Martin Málek, Březolupy	2 0 0 3 2	7
9. Patrik Mikel, Březolupy	2 1 2 1 1	7
10. Petr Chlupáč, Praha	1 2 1 2 1	7
11. Filip Hájek, Praha	1 2 0 1 1	5
12. Emil Breum, DK	0 X 1 0 3	4
13. Niklas Säyriö, FIN	1 1 1 1 0	4
14. Jan Kvěch, Praha	0 0 2 0 1	3
15. Josef Novák, Pardubice	1 0 0 0 0	1
16. Martin Mejtský, Pardubice	0 1 0 E 0	1
17. Daniel Klíma, Praha		DNR

Foto: Karel Herman a Mirek Horáček