Hronské Klačany – 7. dubna
Zima letos nebyla příliš tuhá. Nicméně co zpackala ve svém funkčním období, se snažila dohnat v březnu. Mrazy a sněžení odsunovaly první tréninky na pozdější a pozdější tréninky. Řada závodníků šla do prvního závodu prakticky rovnou z tělocvičny. Jakub Valkovič stačil přece jen objet pár koleček, než se v neděli vypravil na první podnik slovinského šampionátu v Kršku. Slovenský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by při zítřejším mistrovství své země chtěl vyrazit na dráhu zlepšování svých loňských výsledků.
Odhodláním šetřit netřeba
„Zima byl dlouhá,“ povzdechne si Jakub Valkovič. „Na sezónu jsem se připravoval v posilovně a také běháním a jízdou na kola. Tréninků na dráze však bylo o hodně méně než v minulých letech. Před závodem v Kršku jsem měl tři tréninky.“
Z Krška se domů vracel jako čtrnáctý muž závěrečné klasifikace. „Závody neskončily nejlépe,“ uznává. „Ale od začátku jsem měl problémy s první motorkou, takže na poslední chvíli jsem musel naskočit na druhou a ta nebyla tak doladěná jako první. Jenže minulu rok jsem měl na prvních závodech dva body a nyní tři. A tak to tak nejhorší zase nebylo.“
Onen jeden bod z prvního mítinku plochodrážní sezóny anno domini 2017 pocházelo z mistrovství Slovenska, které se jelo ještě o týden dříve než letos. Přitom výsledek slovenského šampionátu je pro žarnovické závodníky nesmírně určující, jelikož si po jeho skončení budou rozebírat reprezentační vesty ve stylu, kdo dřív přijde, ten dřív mele. V této frontě nepůjde předbíhat, jelikož zítřejší výsledky promluví jasnou řečí.
„Můj názor je, že by takový důležitý závod neměl být hned na začátku,“ odpovídá Jakub Valkovič na otázku, zda mu vyhovuje brzký termín tolik klíčového mítinku. „Protože jeden závod možná nevyjde a ostatní vyjdou. Jenže ten první závod rozhodne o tom, kdo pojede na mistrovství Evropy a světa.“
Nicméně ve svých osmnácti letech je Jakub Valkovič pochopitelně větší závodník než filozof. „Určitě bych chtěl skončit lépe než v minulém roce,“ nešetří odhodláním. „A zajet dobrý výsledek, abych měl možnost si vybírat závody jako je mistrovství Evropy nebo světa.“
Kluzké Pardubice přináší obrat
Letošní sezóna je stále přespříliš mladá a mnoho témat k rozhovoru ještě nemůže poskytnout. Obraťme proto pozornost k loňskému roku, kde se zdálo, že na Jakuba Valkoviče dosedla černá můra velikosti strategického bombardéru. Svou druhou rozjížďku dovedl do vítězného konce až při první lize koncem června v Pardubicích, více než dva měsíce po plzeňské juniorce, kdy jej černobílá vlajka jako prvního v cíli pozdravila poprvé.
„Ano,“ reaguje žarnovický závodník, aby se rovnou zamyslel nad příčinami, co se s ním dělo. „Ten začátek nebo vlastně první polovina sezóny se mi nevydařila. Myslím, že to bylo o vyježděnosti a později už přišly dobré výsledky.“
V Pardubicích to při první lize dost klouzalo stejně jako později při Poháru přátelství, nicméně Jakub Valkovič jakoby si na bahně liboval. „Tehdy v Pardubicích jsem to měl dobře doladěné,“ říká. „Jelo mi to, i když ostatní měli problémy na dráze. Já jsem si dával pozor v nájezdech, abych to nepřetočil, a rychlost jsem měl dobrou, takže jsem byl tenkrát spokojený. Možná to bude tím, že jsem zvyklý ze Žarnovice, protože když tam polijí dráhu, je to stejné jako, když jinde prší (smích).“
Nicméně druhá polovina sezóny 2017 v podání Jakuba Valkoviče již byla o poznání lepší. Dostal dokonce nominaci na evropský pohár devatenáctiletých juniorů v Divišově. Osmé místo se mu musí bilancovat dobře. Ale škádlivý čertík přece jen vystrkuje hlavičku a vymýšlí hypotézy, jaké by to bylo, kdyby se slovenský reprezentant po tréninku nemusel loučit se svým lepším motorem…
„S druhou polovinou sezóny jsem už byl víc spokojený,“ souhlasí Jakub Valkovič. „Ten výsledek v Divišově byl zatím můj největší úspěch, myslím si. Byl jsem překvapený, že jsem v takové konkurenci skončil na osmém místě. Letos bych se určitě chtěl dostat do nominace na evropské dvojice v Žarnovici. Budu se snažit, aby se mi to podařilo.“
Těsný průlet bronzové medaili v juniorských družstvech
Pravidelný návštěvník českých plochodrážních kolbišť se už dávno neptá, kdože je vlastně onen Jakub Valkovič. Naší první ligu poznal už v jejím ročníku 2016, ale loni se vstupem SC Žarnovica do naší extraligy debutoval rovněž ve vyšší ligové divizi.
„V extralize to pro mě bylo ještě spíše o sbírání zkušeností,“ zamýšlí se. „Ale letos bych chtěl vyjezdit víc bodů než minulou sezónu. Myslím, že v první lize se mi dařilo v Žarnovici, také v Divišově jsem zajel dobře a pomohl jsem týmu. Letos bychom chtěli víc potrápit soupeře a také víckrát vystoupit na stupně vítězů.“
Počet závodů Jakuba Valkoviče mohl zvýšit český přebor. Jenže nepočítáme-li propršené Pardubice, přijel k němu jen třikrát. Nebyla přece jen škoda jeho absence, a to tím spíše, mohl-li se kvalifikovat do českého finále a pokračovat v práci, kterou v něm rozdělal na Markétě koncem dubna?
„Nevyhovovalo nám to zřejmě časově kvůli jiným závodů nebo byly v té době i jiné závody, které jsem jel,“ vzpomíná. „Letos bych ale chtěl těch přeborů odjet více než v loňské sezóně. A třeba se i kvalifikovat do mistrovství republiky…“
Juniorku absolvoval celou. Avšak všechny její tři díly se konaly na jaře, kdy Jakub Valkovič nebyl ještě takovým Jakubem Valkovičem jako v závěru sezóny. „Nejsem spokojený s výsledkem,“ komentuje své osmé místo v celkové klasifikaci a šesté mezi devatenáctiletými vrstevníky. „Tehdy jsem ještě nejezdil dobře, neměl jsem ani dobré starty, nedařilo se. Letos ale chci míchat kartami a zlepšit v juniorce své výsledky.“
V půli září ve Slaném však užuž cinkal bronz v juniorských družstvech. „Měli jsme smůlu,“ posteskne si Jakub Valkovič. „Jednu jízdu jsme pokazili. Ale čekali jsme na soupeře z Prahy na startu více než dvě minuty a nic se nedělo. Po startu se Jánovi Mihálikovi pokazila motorka. Mně to v první zatáčce nakoplo, a abych s sebou nevzal i Filipa Hájka, raději jsem to položil. Vyloučili mě, myslím, že to bylo nespravedlivé, byli jsme zklamaní, protože jsme měli k třetímu místu blízko.“
Jakub Valkovič děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodičům za podporu a také celé rodině, které mě podporuje. Dále Speedway Clubu a svým sponzorům, bez kterých bych neměl možnost jezdit. A také všem fanouškům za podporu.“
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček
