Divišov – 31. března
Kdyby láska nedokázala hory přenášet, přišla by celá řada českých pohádkářů o hlavní zápletku svých děl. Nicméně příběh, že by mladého fotbalistu, jehož plochá dráha příliš netáhla, dostala na závodní ovály, napsal sám život. A vyprávět nám ho bude Pavel Čermák, který se magazínu speedwayA-Z svěřil rovněž se svým přáním o ještě lepší sezóně, než z jeho úhlu pohledu byla ta letošní.
Mezi kolibříky na pouhý skok
„Všechno se stalo úplnou náhodou,“ říká Pavel Čermák na téma svých závodnických počátků. „Tenkrát jsem chodil s dcerou Vaška Hromase. A jelikož on se ploché dráze dřív hodně věnoval jako mechanik a myslel si, že jednou budeme rodina, chtěl, abych si to vyzkoušel. Jak všichni říkali, viděl ve mně syna, kterého nikdy neměl. O to víc si vážím, že mi stále dělá mechanika, i když se vše změnilo.“
Přitom tehdejší nápadník současného divišovského šéfa žádné plochodrážní aspirace neměl. „Na závody jsem nechodil vlastně vůbec,“ připouští. „Tenhle sport mě zrovna moc nelákal. Jezdil jsem na pitbike a crossové motorce, a než jsem začal jezdit plochou dráhu, hrál jsem fotbal.“
Zjara 2015 se Pavel Čermák mihnul Speedway Mini Cupem. Debut rozhodně nebyl špatný, navíc pravidelná umístění ve finálových jízdách označených písmeny C a B dávala tušit, že by mohly přijít ještě lepší časy. Avšak po červnovém klání na malé Markétě byly jeho stopětadvacítkářské dny jednou provždy sečteny.
„Tenkrát jsem začínal už pomalu trénovat na pětistovce,“ vysvětluje Pavel Čermák. „Při tréninku v Divišově jsem přepadl přes hák a přetrhl si vazy v kotníku. Rekonvalescence trvala docela dlouhou a přes dva měsíce jsem na motorce vůbec neseděl.“
Čas závodit, čas trénovat
V osmnácti letech byl stejně už nejvyšší čas na pětistovky. Byl jedenáctý den měsíce června roku 2016 a na nástup březolupského přeboru přišlo rovnou jednadvacet závodníků. Pavel Čermák, který měl na své vestě startovní číslo dvacet, byl mezi nimi.
„Na ten závod si pamatuji moc dobře,“ vybaví si okamžitě okolnosti svého debutu s plnoobjemovým motocyklem. „Už cestou do Březolup jsme měli menší problémy, protože jsme píchli kolo u auta. Na závody jsme dorazili na poslední chvíli a nebyl ani moc čas nad něčím přemýšlet. Musím ale říct, že dráha byla skvěle připravená a vyhovovala mi. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem nevyjel ani bod (ano, to je pravda – pozn. redakce), ale byla to skvělá zkušenost a odjížděl jsem bez zranění.“
Ve vestě pražské Markéty roku 2016 absolvoval ještě dva přebory. Dorazil na první ligu do Svitav, absolvoval juniorku v Divišově a juniorská družstva v Pardubicích. Na první pohled se zdá, že těch závodů nebylo tolik…
„V sedle pětistovky jsem si nebyl ještě zcela jistý a neměl jsem ji pod kontrolou,“ vysvětluje Pavel Čermák, proč se předloni nezapsal do české plochodrážní historie výraznějším způsobem. „Proto bylo lepší se věnovat více trénování než závodům, aby nedošlo k nehodě s jiným jezdcem na základě mojí nezkušenosti.“
Další a další zkušenosti
V loňské sezóně však Pavel Čermák býval v plochodrážních depech k zastižení častěji. Divišov se spojil se Slaným a on pod hlavičkou této koalice absolvoval kompletní první ligu s výjimkou červnového mítinku ve slovenské Žarnovici.
„Závody první ligy se mi líbily,“ netají se. „Týmové závody pro mě mají veliký přínos a jsem moc rád, že jsem měl možnost je absolvovat.“
Závodní rutinu sbíral i v juniorských soutěžích a v přeboru, jenž počtem svých podniků překonává závody pro nižší věkovou kategorii. „Nedají se hodnotit jinak než kladně,“ uvažuje Pavel Čermák. „Získal jsem spoustu nových zkušeností. Určitě by bylo lepší, kdyby těch junioráků bylo více, ale přijde mi, že jezdců je stále míň. Vzhledem k získaným zkušenostem jsou lepší právě přebory, kde se setkávám i se zkušenějšími jezdci a je zde větší konkurence.“
Březen na kalendářích nezůstane už ani čtyřiadvacet hodin a duben přináší start nové sezóny. „Samozřejmě jsem se připravoval posilováním a týden jsem strávil na běžkách,“ vytuší Pavel Čermák další tok našeho povídání. „Rozhodně nechyběla ani příprava motorek. A doufám, že letošní sezóna bude zase o něco lepší než ta minulá.“
Pavel Čermák děkuje:
„Můj největší dík patří Vašku Hromasovi za plnou podporu a trpělivost se mnou a se vším spojeným s tímto sportem. On mě k tomuto sportu přivedl a díky jeho důvěře a podpoře jsem i vydržel, protože on je můj největší a zároveň jediný sponzor.“
Foto: Karel Herman a Mirek Horáček
