Pardubice – 10. března
Bylo by příliš jednoduché napsat, že jeho sezóna byla jako dva letopočty oddělená na dvě půlky tlustou čárou, jíž namaloval pád při světovém dlouhodrážním finále v La Reole v červnu. Závodní kariéra totiž není nikdy černobílá jako šachovnicová vlajka na konci čtvrtého okruhu. A on předtím i potom dosahoval skvělých výsledků, ale i takových, kdy se mu vůbec nechtělo pouštět si pusu na špacír. V březnu však myšlenky každého závodníka dlí zejména u startu nové závodní kampaně. Hynek Štichauer nebyl zrovna zdrženlivý, když pánbůh rozdával plochodrážní talent, avšak přitom se nerozpakoval si ještě párkrát vystát frontu na zdravý rozum a tak se z loňska poučil, aby opět po výkonnostním žebříčku stoupal nahoru.

 

speedwayA-Z: „Loňská sezóna v tvém podání začínala excelentně. Stál jsi na pódiu Prague Open, takže se o tobě mohlo spekulovat jako o kandidátu na divokou kartu velké ceny, a třetí jsi byl také v úvodním finále mistrovství republiky jednotlivců. Něco takového nemělo chybu, že?“

Hynek Štichauer: „Ten začátek byl hodně povedenej‘. V Prague Open jsem si o divokou kartu řek‘, v mistrovství republiky to pouze potvrdil. Pak druhýho náhradníka dostal Matěj jako pomoc od svého mateřského klubu, když se vracel po zranění. Beru to, Prague Open se jelo o prvního náhradníka, pražský rozhodnutí respektuju, ale trochu líto mi to bylo, to nezapírám. Ty dva závody mi vyšly, ze začátku sezóny jsem v Praze měl hodně natrénováno. A nejel jsem sem s vidinou, že pojedu Grand Prix, chtěl jsem jen zajet dobrý závody. Stejně jako jakýkoliv jiný závody. A na to, že ještě v půlce února jsem byl na berličkách, byl začátek sezóny super. Šly mi starty a motorky fungovaly výborně.“

 

speedwayA-Z:  „Jaro přineslo také debut tvého týmu Speedway Pro v mistrovství republiky družstev. Skončilo to stříbrem, z něhož se radoval nejen Zdeněk Holub vracející se na ovály po zranění oka, ale pochopitelně také ty. Nicméně nebylo by působivější angažovat Václava Milíka a vyhrát?“

Hynek Štichauer: „Václav mě po prvním mistráku oslovil, jestli s ním nechci jet za Zlatou přilbu. Já mu na to odpověděl, jestli nechce jet on se mnou za Speedway Pro. Nemohl bych mu dát to co Pardubice a za druhé jsem byl domluvenej‘ se Zdendou. My jsme to se Zdendou jeli s minimálním rozpočtem, jedinej‘ sponzor byl HT Kovo, co mi pomáhá už třináct let. V zimě jsme se Zdendou bydleli na Stromovce a trávili spolu hodně času. Bylo to logický řešení jet spolu. Nepopírám, že jsme měli kliku jako svině. Ale na to se historie neptá. Jeli jsme dvojice poprvý a jako privátní tým bez manažera a bez zázemí, proto si myslím, že máme bejt na co pyšný. Tomek ve velkým finále krásně odstartoval z lajny, já měl Vaška za sebou asi kolo a půl. Pak mě předjel, kvalita prvního týmu byla někde jinde, ale já si myslím, že z toho hovna, s kterým jsme začali, jsme uvařili hodně dobrej‘ výsledek. Prozatím jsme přihlášený i letos, ale v současnosti zvažuju, zda pojedu za Zlatou přilbu nebo budu dělat tým Speedway Pro. Byl to loni pro mě dobrej‘ výsledek, ale na jaře jsem si toho ukous‘ moc. Kombinace krátká a dlouhá, starat se ještě o dvojice. Do toho chodím ještě do práce když je potřeba, a staral jsem se o mládež v Pardubicích. Proto je otázka, jestli Speedway Pro pojede nebo ne.“

 

speedwayA-Z: „Ve světovém šampionátu na dlouhé dráze jsi figuroval původně jako náhradník, ale nakonec jsi byl ve startovní listině už při prvním finále v Herxheimu. Jenže pak přišlo La Reole a osud šlápnul na brzdu tvé slibně rozjeté sezóny…“

Hynek Štichauer: „K finále jsem přišel jako slepej‘ k houslím. Challenge v roce 2016 se jelo taky v La Reole a já nepostoupil. Investice byly neskutečný. Šestý místo v Herxheimu bylo úžasné, ale postupem času jsem nějak ztrácel chuť. Vyčerpávala mě práce na dlouhodrážních motorkách, musel jsem se hodně učit, jak se co dělá. S tím mi dost pomohl pan Dryml. Do toho přišly osobní problémy, netěšil jsem se na závody a dopadlo to, jak to dopadlo. Lidi, co ten pád v La Reole viděli, můžou potvrdit, že byl jeden z těch těžších. Zezačátku nevypadalo, že je to něco hroznýho, ale spálenina se projeví až později. Po La Reole jsem si prošel asi nejtěžším obdobím ve svým životě. Všechno se určitě děje z nějakýho důvodu, tomu věřím.“

 

speedwayA-Z: „Vrátil ses poměrně rychle. Při prvoligovém mítinku v Pardubicích jsi měl za úkol přesvědčit Milana Špinku, aby tě neškrtal ze sestavy nároďáku. To se ti povedlo a tak jsi debutoval ve světovém poháru družstev. Jaké to bylo?“

Hynek Štichauer: „Byl to můj první World Cup v kariéře. Mrzí mě, že jsem nemoh‘ přijet připravenej‘ na sto dvacet procent. A dopadlo to, jak to dopadlo, slízli jsme za to kritiku, všichni závodníci. Spíš bychom se ale měli zamyslet, proč se to tak stalo. To nebyl žádnej‘ black out pro náš nároďák, ale celkovej‘ obraz český plochý dráhy. Je to i takový varování. V současný době je Venca střelec a všichni si berou ty jeho úspěchy za svoje. Ale je vidět, že česká plochá dráha není jenom Václav Milík. King’s Lynn možná některejm‘ lidem otevřel oči. Možná by to chtělo začít dělat něco rukama a dělat to pro mladý. Školení a porady jsou fajn, ale podle mě by mělo jít vždy v první řadě o sport. Jo, je to těžký, já si to vyzkoušel  na vlastní kůži v Speedway Pro. Ale zkoušet se to musí. U nás je Praha jediná, kdo dlouhodobě a profesionálně pracuje s mládeží. Pak není nic. V Divišově se snažej’, v Chabařovicích asi taky, ale to nestačí. Jedinou spásou pro celé Česko by mohla být Kopřivnice, protože tam jdou dopředu mílovými kroky, zatímco ostatní stojí a bojí se, aby nebylo hůř.  Plochá dráha už dávno není nejlevnější motocyklový sport, pokud děti nemají zázemí jak v klubu, tak v rodině, je prakticky nemožné, aby se někam dostaly. Buďto má klub na to, aby podporoval svoje závodníky, a když nemá, měl by dělat všechno proto, aby na stadion přivedl takové lidi, co na to mají prostředky.“

 

speedwayA-Z:  „Po příjezdu z King’s Lynn se po tobě jakoby slehla zem. Nezávodil jsi a jen párkrát ses mihnul plochodrážními kuloáry. Tato letní dovolenka ti evidentně pomohla, soudě dle tvých podzimních výsledků. Anebo ne?“

Hynek Štichauer: „Dovolená snad ani ne, chodil jsem do práce. Ruku jsem měl zlomenou jen jednu (smích). Ještě jsem nepotkal sportovce, kterému by pomohlo zranění. S tou spáleninou jsem se nemohl jezdit koupat, ani sportovat ani nic. Jen snad chodit do té práce. Bylo o takový celý na prd. S panem doktorem Holekou jsme ale zvolili správný postup, a já mohl za pět tejdnů opět sedět na motorce. Padly návrhy na plastické operace a titanové destičky do prstu, ale já se tentokrát rozhodl správně. Ve svým věku už do sebe nenechám řezat, když to není nezbytně nutné. Bylo to dobrý, že jsem se rozhod‘ takhle. Kdybych šel na operaci, asi bych se loni už nevrátil.“

 

speedwayA-Z: „Každopádně jsi při evropském finále na trávě byl ve skvělé fazóně a dokonce i Josef Franc se přiznal, že v Hertingenu věřil, že můžeš být šampiónem starého kontinentu. Divokou kartu v challenge v Berghauptenu jsi přetavil v náhradnický post pro letošní sezónu. V Eenrumu a Morizes jsi uzavřel loňské finále, v němž jsi byl celkově dvanáctý. Jak tohle všechno hodnotíš?“

Hynek Štichauer: „Hertingen byl takovej‘ závod ‚když to jde, jde to samo‘. Jel jsem tam a ještě si musel přelepovat podpaždí. Díra už zarostla, ale nechtěl se tam udělat strup. Na motorce jsem měl jeden trénink v Praze, druhej‘ se v Pardubicích netrénovalo kvůli kropičce, jo a párkrát jsem se svezl na krosce. Sedlo mi to ten den, ztratil jsem snad jen dva body a postoupil jsem rovnou do finále z druhýho místa‘. Tam jsem hrozně chtěl, ale docházely mi kapánek síly. Odstartoval jsem dobře, z prvního výjezdu jsem byl třetí, ale to už nebylo, odkud brát. Během kola a půl jsem se propad na šestý místo a v cíli mě museli sundávat z motorky. Zdeněk Schneiderwind sice říkal, že je to v hlavě, ale není, tady už nebylo, z čeho brát síly. Je to škoda, pro mě to byl nejlepší výsledek v sezóně. Šestý místo nezní moc vábně, ale kdo tam byl, viděl, jak mi to jelo. Je to příjemný, že mě chválí Pepek, on je pořád u nás dlouhodrážní ikona. I když já doufám, že třeba za pár let už nebude… (smích). Berghaupten, další super závod pro mě, i když neskončil postupem. Věděli jsme, kdo má šanci se udržet v osmičce, a že by šestý místo mělo na postup stačit. První jízda špatný, chtěl jsem po tréninku měnit převod, s klukama jsme se shodli, že to nechám. Pak jsme dali zub dolů a byla z toho raketa, vodil jsem i Pepu. Jenže jsem píchnul gumu a na konci měl problém s fyzičkou. Je to velká tráva a tu závodní nálož na dlouhý bych srovnal se třema krátkejma. Trénink, základní rozpis a pak semifinále a finále a ta jízda tam netrvá minutu. Na fyzičce jsem přes zimu zapracoval v rámci možností a uvidí se. Na Eenrum hrozně zachcalo. Byl jsem z toho nervní, byla tam kosa, myslel jsem, že se nepojede. Nechal jsem tam blbou jedničku a hned první jízdu si to hodil za ucho. Morizes už byl konec sezóny. To byly dráhy, kde jsem byl poprvý v životě. To není výmluva, Berghaupten a Hertingen jsem byl taky poprvý a šlo to, ale na těch vyprášenejch‘ francouzskejch‘ travách jsem se nesrovnal. Asi je to tím, že když se zapráší tak prostě nejedu.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství světa dlouhodrážních družstev následovalo prakticky rovnou po druhém finále českého šampionátu jednotlivců v Divišově. Oproti předloňským Mariánským Lázním necinkla medaile, protože brambory necinkají. Jak vnímáš čtvrté místo?“

Hynek Štichauer: „Zklamání. Pepovi to šlo výborně a já byl jako tradičně tou dobou v prdeli. Jel jsem se jen zúčastnit, o tréninku jsem ještě závodil a pak jsem se moh‘ rovnou svlíknout. Z Divišova do Pardubic, tam to nekonečný sraní s motorkama a přehazování beden z krátký na dlouhou. Začátek od sedmi od rána a do sedmi do večera. Hotovej‘, vyřízenej‘, řek‘ bych, že taky bez motivace. Mohli jsme určitě bejt‘ třetí, ale po třech jízdách jsem říkal Milanovi, jestli tam nechce místo mě dát Michala Dudka, protože já jsem ten den nechtěl závodit. Dát ho tam asi měl, alespoň by pak starej‘ Dudek v depu nepíčoval.“

 

speedwayA-Z: „Ani v Divišově, ani v Březolupech jsi nenavázal na svůj výkon z dubnové Prahy a v celkovém pořadí šampionátu republiky ti patří pátá příčka. Vyrovnal jsi svůj výkon z roku 2016, ale nyní nebylo bodově daleko k první trojce.“

Hynek Štichauer: „Nebylo, ale to byl odraz, jak jsem ve v druhý půlce sezóny cejtil. Byl jsem nesoustředěnej‘, unavenej‘, bez motivace. Vrtal jsem se před závody v motorkách, ale nebylo to už ono. Můžu bejt‘ vůbec rád, že jsem byl pátej‘, protože ta momentální forma prostě nebyla. Měl jsem pár světlejch‘ chvilek, ale rozhodně jsem na ty závody nejezdil vyhrávat.“

 

speedwayA-Z: „Po dvou letech extraligové dominance se z titulu radovala pražská Markéta, zatímco vy jste skončili druzí. Jak je možné, že jste odložili své první housle a nedokázali celku z hlavního města čelit?“

Hynek Štichauer: „Protože byla Markéta lepší. Neříká se mi to dobře, jsem Pardubák, jsem rád, když vyhráváme. Ale nedá se svítit. Praha začala se třema zraněnejma závodníkama, jenže my se v průběhu zranili taky všichni tři.  Nejdřív Vacek, pak já a nakonec Tomek. V průběhu celý sezóny nám někdo chyběl. A v každý fázi sezóny byl u nás někdo, komu to nešlo. Já měl na hovno extraligu v Pardubicích, Suchoš zajel blbě ve Slaným, Vašek taky na to, že jel šest jízd s žolíkem, to taky nebyla žádná hitparáda. Pražáci holt loni vyhráli, co na to říct? Musíme doufat, že to zase bylo na nějakou delší dobu naposled.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky na dlouhé dráze se v říjnu vůbec poprvé konalo jinde než v Mariánských Lázních. V jeho základní části jsi předčil Josefa France, jenže ten měl ve finálové jízdě zase pré. Jak je možné, že profesor dlouhodrážních startů nenašel na Pražana podruhé nějaký fígl?“

Hynek Štichauer: „Pan profesor byl trošku nervózní, pan profesor si to pokazil sám. Pepa to zvládnul líp. Já si ve finále vybíral první. V základu jsem nic neřešil, ale teď jsem si říkal, že s maximem bych měl vyhrát. Nefungovalo tam zelený světlo a zvyk je železná košile. Podíval jsem se na něj a najednou se divím, že všichni maj‘ naloženo a jedou. Pepa to chytil za pačesy a je dvojnásobnej‘ mistr. Ke konci sezóny mi to už bylo jedno, ani mi to není líto. Pepovi to přeju.“

 

speedwayA-Z: „Mrazy se z území České republiky již vytratily a vzaly s sebou i ledové tréninkové ovály na Pohránovském rybníku a Mělickém písníku. Jaké jsou tvé nejbližší tréninkové plány a jak probíhala zimní příprava?“

Hynek Štichauer: „Na Mělkách jsem se sklouznul dvakrát. V pátek jsem se dozvěděl, že se jede Martin Mejtský svýzt. Jezdil jsem s ním na jeho motorce, ale roztrhla se nám guma. Udělal jsem si svou motorku, ale první jízdu hned zadřel. Spěchal jsem do dílny, na pláži jsme to s Jirkou Havlíčkem vyměnili a jezdili až do večera. Už mě ti i bavilo, namohl a otlačil jsem si ty správná místa, co si musí každé jaro zvyknout. Teď je Goričan odloženej‘ na devatenáctýho. Opatrně zkouším krosku. Letos jsem neabsolvoval přípravu s Olympem, ale opět v ISST, hodně času jsem strávil s motokrosařem Michalem Votroubkem. Sedlo nám to, stali se z nás dobrý kámoši a uvidíme, jak to zúročíme v našich disciplínách.“

 

---

Hynek Štichauer děkuje:

„Tuffbuilt Products EU, to je firma, díky který jsem mohl jet finále mistrovství světa na dlouhý, koupili mi celý vybavení. HT Kovo, to je, když se řekne Hynek Štichauer Racing, každému fandovi se musí vybavit HT Kovo jako Lauda a Ferrari. Další díky patří Broker Team a.s., VPS, Realitní kancelář JORK a Olympu CSMV. Chci také poděkovat všem mechanikům, co se u mě vloni protočili, ale v první řadě Jirkovi Havlíčkovi a Láďovi Kaldovi.“

---

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Jiří Georgiev