Zielona Gora – 14. září
Polská Zielona Gora byla uplynulou neděli dějištěm jednoho z nejvýznamnějších a tradičně nejočekávanějších závodů sezony. Challenge do Grand Prix určil tři šastlivce, kteří úspěšně prošli hustým sítem vylučovacích bojů až k vysněné účasti mezi nejužší světovou elitu. Vzhledem k důležitosti závodu i vysokým ambicím kapitána místního klubu ZKZ Grzegorze Walaska byla překvapením nízká divácká účast. Možná byla na vině cena vstupného, ale pokud jsou pořadatelé k fanouškům stejně vstřícní jako k novinářům, není se čemu divit. Zatímco na ostatních polských stadionech nebývá s akreditací žádná potíž, vstoupit jako novinář na stadion v Zielonce znamená projít zdlouhavým a mnohdy nedůstojným procesem s tupou byrokracií připomínající spíš země třetího světa.
Startovní listina doznala proti semifinálovým závodům menších změn. Pro Jonase Davidssona po srpnovém zranění ve švédské lize sezona pravděpodobně skončila, Daniel Nermark zase nedoléčil zraněné koleno. Na uprázdněná místa se posunuli devátí z Motaly a Terenzana Mads Korneliussen a Jurica Pavlic, jako náhradník nastoupil náš Aleš Dryml. Ten se po pádu Petera Ljunga nakonec představil ve dvou jízdách, ale v rozjetém závodě neměl moc šancí a připsal si dvě nuly.
První série nepřinesla dlouho nepřinášela mnoho vzruchu, s výjimkou Slovince agara vlastně nikdo nepředjížděl. V závěrečné jízdě ale domácí bojovník Jedrzejak v nádherném souboji porazil Brita Richardsona. První runda také naznačila, kde hledat okruh favoritů postupu. Ve velmi dobrém světle se představil především Australan Sullivan a domácí borci Ulamek a Walasek. Vysoké ambice ukázali i Dánové Iversen a Bjerre, domácí Jedrzejak s Miedzinskim nebo Matej agar.
Druhá série začala milimetrovým vítězstvím Sullivana nad agarem, pak o sobě dal znovu vědět Jedrzejak, ale ani jeho bojovnost tentokrát nestačila na umění jediného stálého účastníka GP Nielse – Kristiana Iversena, který ho udělal v posledním kole. Vítězstvím držel svém ambice Adrian Miedzinski a v poslední jízdě porazil Grzegorz Walasek maličkého Kennetha Bjerreho, to vše za zády Sebastiana Ulamka.
Třetí série načal důležitý souboj Walasek – Sullivan, po němž byl spokojenější Australan. V další jízdě zabral do té doby nulový Jurica Pavlic. Výtečným startem a suverénním výkonem odstavil Bjerreho i Zagara, kterým tak hodně zkomplikoval postupové vyhlídky. Následně se sebral i Jesper B. Monberg, který vypálil rybník triu Poláků. Nejhůře to asi nesl Ulamek, který sice po své chybě ustál pád, ale daní za to byla nula na dosud stoprocentním bodovém kontě. Vzápětí potvrdil svoji třídu Iversen a nevýrazný Matej Ferjan si připsal první bod po pádu Petera Ljunga. Švédův kontakt s dráhou zároveň znamenal, že se sveze i Aleš Dryml.
Po velké přestávce přišla první ztráta Sullivana, který se musel dívat zezadu na vesty Bjerreho a Jedrzejaka, vzápětí částečně odčinil svoje zaváhání jasnou výhrou Ulamek. Důležitou jízdu zvládl i Walasek, který ve tvrdém souboji porazil Miedzinského, zatímco třetí Iversen tak zaznamenal nepříjemnou ztrátu v boji o postup. Pokračovalo i probuzení Pavlice, výhrou nad Monbergem prakticky zbavil svého soka všech postupových šancí.
Před poslední sérií si nejlépe stáli desetibodoví Sullivan a Walasek, o jeden méně měli Ulamek, Iversen a Bjerre. O postupu mohl za příznivých okolností uvažovat i osmibodoví Jedrzejak, zatímco šance Miedzinského a Monberga, kteří nasbírali sedm, se už nepohybovali ani v teoretické rovině.
Hned dvě tajenky najednou vyřešila sedmnáctá jízda. Sullivan chytil díru v nájezdu do první zatáčky a jeho sen o Grand Prix skončil pod nafukovací bariérou. Ke cti mu slouží, že se ihned sportovně zvedl a nezapříčinil tak zastavení jízdy, ve které si Ulamek čtvrtým vítězstvím pojistil postup. Hned po následující jízdě se stejně radoval i místní hrdina Walasek, jistotu umístění ve vysněné první trojce mu dávaly i dva body za Monbergem. V devatenácté jízdě odpustil britský rozhodčí Anthony Steele Bjerremu evidentní letmý start a vlastně rozhodl o tom, kdo příští rok obsadí poslední volné místo prestižního seriálu. Pozoruhodné bylo, že podobných letmáků zastavil během závodů několik. Paradoxně byl zmíněný výrok k vidění hned v následující jízdě, poslední v základním rozpisu. Její vítěz Jedrzejak tak už byl bez šancí na postup a po závodě posmutnělým hlasem arbitra rozhodně nechválil.
Protože trio nejlepších se sešlo na dvanácti bodech, byla ještě nutno určit celkové umístění. Zatímco obvykle bývají dodatkové jízdy dramatickým vyvrcholením závodů, v tomto případě už byly nejdůležitější otázky zodpovězeny a šlo tak víceméně o formální záležitost. Po nejlepším startu se usadil v čele Bjerre a domácí Poláci ho nikterak důrazně neatakovali. Všichni byli evidentně spokojeni a užívali si vstup (Bjerre), nebo návrat mezi absolutní světovou elitu (Walasek, Ulamek).
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
