Otrokovice – 19. ledna
Stejně jako se ve svém závodnickém vývoji nezastavil ve stopětadvacítkách, nechce ustrnout ani nyní na prahu své dvacítky s dvěma zlaty v českém šampionátu do devatenácti let a postem juniorského vicemistra. Šestá příčka v mistrovství republiky je pochopitelně bonusem navíc, nicméně on má v hledáčku ambicióznější cíle. Přitom si však dobře uvědomuje, že chtít neznamená mít. Připravuje se na maturitu se stejnou vehemencí, s níž šest dnů v týdnu maká v posilovně, přičemž pochopitelně nemůže velkým obloukem obcházet ani dílnu se závodními motocykly. Patrik Mikel se totiž v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že se od loňských chyb chce odrazit ještě k lepším výsledkům.
speedwayA-Z: „Po roční přestávce v barvách BP Teamu ses loni vrátil do sestavy Pardubic. Byla to pro tebe jasná volba nebo jsi zvažoval i jiné možnosti?“
Patrik Mikel: „To byla jasná volba už od začátku. Pardubice se ke mně stavěly dobře a pomáhaly mi jak tréninky, tak volnými závody. Je to profesionální klub, podmínky tam jsou dobré. Už se stopětadvacítkou jsem tam začínal trénovat, tak jsme se seznámili s panem Vozárem a panem Moravcem. Měli o mě zájem už v těch stopětadvacítkách, postupem času to stoupalo, až jsem tam šel natrvalo. Na letošek už jsem jejich kmenový závodník, podepisoval jsem přestupové papíry a opravdu nemám potřeby uvažovat o jiném klubu v Česku.“
speedwayA-Z: „V Pardubicích ses objevil v poněkud nesprávný okamžik. Bílý koník skákal vysoko v prvních dvou ročních obnovených extraligových čtyřek, nicméně loňská extraliga patřila Pražanům. Proč jste se jim jako papíroví favorité nedokázali výrazněji postavit?“
Patrik Mikel: „Vyhořeli jsme v jednom závodě ve Slaným. Já měl celý závod defekty. Už v juniorské jízdě jsem měl problém a dohromady udělal jen dva body. Ani Vencovi to tam nevyšlo po zranění. Pražáci neměli výpadky, my jezdili s českými jezdci, oni měli cizince. Nasazovali Ulamka, to je každého věc, ale letos uděláme všechno, aby to vyšlo nám. Doháněli jsme je, byly to určitě vyrovnané závody pro oba dva týmy. Ale jak říkám, my jsme měli výpadek ve Slaným, jinak jsme se střídali na prvním nebo druhém místě. Gratuluju vítězům, loni to vyšlo jim, letos uděláme všechno, aby to vyšlo zase nám.“
speedwayA-Z: „Parádního výsledku jsi dosáhnul v mistrovství republiky jednotlivců, v němž jsi skončil jako šestý muž závěrečné klasifikace. Od prvního finále v Praze ses udržel v top osmičce, v Březolupech jsi navíc nebyl daleko od pódia. Evidentně musíš hodně spokojený.“
Patrik Mikel: „Jo, ten seriál mi vyšel. V Praze bezvadný, až na tu poslední jízdu, kdy byla šance na tři body. Bohužel mi vypověděl stroj, než mi táta dovez‘ druhý, uběhly dvě minuty. V rozjezdu jsem ale první osmičku uhájil. V Divišově jsme první dvě jízdy bojovali s nastavení, chtěl jsem ho do rychla, ale to už motor nestíhal. Pak jsme to doladili. V Březolupech jsem byl většinou vždycky v sanitce, protože dráha mi nikdy neseděla, vždy byla jiná než ta, na které jsme trénovali. Teď jsem před závodem netrénoval, takže mě nemohlo nic zmást. Všechno šlo, motorka startovala, až v poslední jízdě jsem neodstartoval dobře. Super jsem si užil závod i to umístění. Předloni jsem byl někde dole a na letošní rok jsem rovnou ve finále, takže super. Byl jsem o sto procent lepší, to se mi hodně povedlo. Může to být horší i lepší, ale letos bych chtěl, aby to bylo ještě lepší. Těžko říct, jak to bude, může se stát cokoliv. Ale já dělám všechno pro to, aby se stalo to nejlepší.“
speedwayA-Z: „Dvakrát po sobě jsi českým mistrem do devatenácti let, v jednadvacítkách jsi z předloňského třetího místa šel loni na druhé. Logicky by se tudíž nabízela hypotéza o tvém letošním titulu…“
Patrik Mikel: „Bylo by to pěkné, abych měl všechna tři místa… Zase jsme ale u toho, že se může stát cokoliv. Nechci křičet dopředu, ale taky budu dělat všechno, abych ten titul měl. Loni mi první dva závody vyšly. Plzeň super, zatopil jsem i Edovi, Praha to samé, ale Pardubice mi nevyšly. Bojoval jsem sám se sebou. Ale nespadl jsem v celkovém pořadí, co jsem měl udržet, jsem udržel.“
speedwayA-Z: „Juniorský titul mohl přijít už loni. Ve Slaném jste spolu s Robertem Chmielem užuž měli nakročeno na nejvyšší stupínek v mistrovství republiky juniorských družstev. Čím to, že se z něho smáli Michal Škurla se Zdeňkem Holubem?“
Patrik Mikel: „Ve Slaným to vypadalo krásně. Robert se v poslední jízdě posunul na první místo před Michala Škurlu. Já jel třetí, měl náskok od Zdendy Holuba. Hlídal jsem si stopu, on by mě už nedotáh‘, ale já se blížil k Michalovi. Byli jsme tam natěsno. Robert se přetočil a já se mu už nestačil vyhnout. Naštěstí jsem nenajel do něho. Motorku měl úplně rozbitou, řidítka zlomený a hrdlo od nádrže useknutý. Byl to hrozný držkopád. Chybělo nám jedno kolo, ale bohužel. Mohli jsme jim sebrat poslední juniorský titul. Ale s Robertem jsme si zase řekli, že od letoška budeme vyhrávat jenom my.“
speedwayA-Z: „V juniorce ti ubudou soupeři s datem narození 1996, i když se už vlastně Pražané shodou zlých okolností vyřadili sami jak loni, tak předloni. Ovšem Eduard Krčmář pokaždé kraloval. Mít jeho skalp by nebylo špatné, že?“
Patrik Mikel: „Loni se mi to povedlo na začátku sezónu v Praze při jednotlivcích. Když jsem byl mladší, v Edovi jsem se shlížel, měl jsem od něho i svou první motorku. Hodně nám s jeho tátou pomáhali. Chtěl bych ho porážet, chtěl bych mít takové kvality jako on. V junioráku jsem na něho odstartoval, chvilku jsem ho držel, ale stejně si našel nějakou skulinku a porazil mě. Teď zůstává v seniorech, abych ho porážel, o to to bude cennější.“
speedwayA-Z: „A jak se změny na juniorské scéně dle tvého soudu promítnou v národním týmu? Ten loni jasně vypadl v mistrovství světa v Esbjergu a poněkud smolně v evropském semifinále v Abensbergu.“
Patrik Mikel: „Při tréninku v Esbjergu mi to hodně sedlo, byla hluboká dráha. Ale Dánové měli problém, takže to předělali a dráha ztvrdla. Pršelo a já měl smůlu, voda mi natekla do zapalování. Abensberg beru sám na sebe, byl to můj výpadek. To čeká každého závodníka a mně se to stalo na velkém závodě. To se stává. Letos vypadl Eda a Zdenda, jedni z nejlepších, ale uvidíme. Může se stát cokoliv, třeba zase dorostou další závodníci.“
speedwayA-Z: „V juniorském mistrovství světa jsi vypadl v pardubickém semifinále, avšak nakonec jsi na poslední finále zase v Pardubicích dostal divokou kartu. Dají se obě úrovně světového šampionátu porovnat? A co mistrovství Evropy v Maconu?“
Patrik Mikel: „Kdo už je v semifinále, většinou je kvalitní jezdec. V Pardubicích se mi ten závod povedl, měl jsem štěstí, že nebyl žádný nátlak z okolí. Finále bylo lepší než o rok dříve. Sice ne bodově, to jsem měl jeden bod, letos ne, ale je to jako malá Grand Prix, hrozně nabitý závod. Ti kluci, co tam jsou, tam jsou z nějakého důvodu. Jsem rád, že jsem divokou kartu dostal, bylo to lepší, ale musím si určit, kdo v depu má být, a kdo ne, protože já jsem v boxu ani neviděl na motorku. A Macon? Tam byla dráha dobrá, ale bylo tam něco, proč to nešlo. Někde jsme udělali chybu, ale jde o to se poučit do dalšího roku. Byly tam chyby, které chceme eliminovat, každopádně bych byl rád, kdyby se mi letos jak do světa, tak do Evropy povedlo kvalifikovat se přímo.“
speedwayA-Z: „Vzhledem k tomu, že ses stále držel mezi osmičkou nejlepších finalistů českého šampionátu, nepotřeboval jsi využívat přebor s jeho funkcí elastické kvalifikace. Nicméně proč jsi přece jen nejel víc závodů než ten jeden v Liberci, když tě zranění vyřadilo jen z Březolup?“
Patrik Mikel: „Liberec mám hrozně rád, a jelikož jsme druhý den jeli do Divišova, rád jsem si zazávodil celý víkend. Jinak ty přebory vynechávám, závodů bylo hodně a musel jsem si vybírat a vybíral jsem si závody s větší kvalitou, když to řeknu takhle natvrdo. Neříkám, že přebor je špatný, ale na takových závodech se nezískávají zkušenosti. V Liberci to byl super závody až na pád v rozjezdu. Druhý den jsem si v Divišově ani nemohl nasadit brýle, ale udělal jsem dvanáct plus tři. Odjel jsem domů a v pondělí zjistili, že mám prasklou kost v rameni.“
speedwayA-Z: „Naproti tomu v další přeborové soutěži, první lize jsme tě vídali neustále. Jak hodnotíš svůj titul, jehož jsi dosáhnul s pardubickými jedničkami?“
Patrik Mikel: „Tam nám vyšel každý závod až na ten v Praze, tam jsem o Tomáše šel na tlamu hned v první jízdě. Jinak jsme byli bezkonkurenční. Super zkušenosti. Aspoň jsme jako tým nějaký titul získali. Jak jinak bych to měl komentovat, když jsme vyhráli, než super.“
speedwayA-Z: „Loni ses v Polsku s vestou Rawicze objevil jen zjara při trénincích a sparingových závodech. Jak to bude letos, když ti mohlo pomoct třetí místo v říjnovém MACEC Cupu v Gorzowě, a jak se na sezónu připravuješ?“
Patrik Mikel: „Ty vole, v Polsku letos nic nemám ani po tom MACECu. V Rawiczi jsem měl smlouvu na dva roky a ta už skončila. Byl jsem tam jen na jaře trénovat, to bylo super, ale potom jsem celou sezónu nejel. Asi je lepší nemít nic a nezávodit, než se upsat a stejně nezávodit. Každopádně žádné angažmá nemám jenom Pardubice, ty jsou jasný. Příprava na sezónu probíhá, každý den cvičím, každý den na sobě makám. Fyzička je základ. Každý rok říkám, že jsem nikdy tolik nemakal, ale letos je ta příprava zase o stupeň lepším, takže doufám, že se to odrazí na těch výsledcích. Zbytek je překvapení, moje barvy zůstanou stejné, ale design bude nový. Hodně dávám i do přípravy motorek, abychom eliminovali všechny chyby. Nechci říct, že bych měl někdy špatný motorky, vždycky jsem je měl dobrý, ale letos bych chtěl hledat chyby jen v sobě.“
Patrik Mikel děkuje:
„V první řadě a na prvním místě rodině, bez které bych nemoh‘ tady být a dělat, co mě baví. Táta, máma, ségra, strýc Pavel a přítelkyně Slávka. Bez těch by to nešlo. Hrozně velké poděkování patří Borisovi Káňovi z Wolf Fitnes, který mě na sezónu skvěle připraví a směřuje mě ke správnému cíli. Pepovi Svízelovi za podporu, dále Pepovi Kolaříkovi a jeho firmě Diesel Ross Plus tak za podporu a chci mu popřát brzké uzdravení. Velké díky patří Petru Popelkovi z PPlaku, který mi už dlouhá léta pomáhá a podporuje mě. Společnosti Meat Fly. ZP Pardubice, panu Vozárovi, panu Moravcovi, hrozně moc mi pomáhají. Olympu Praha za podporu jako v loňské, tak letošní sezóně a svému trenérovi z Olympu Tomáši Topinkovi. Rodině Drymlových, Lukášovi, Alešovi a panu Drymlovi staršímu. Všem svým fanouškům a lidem, co mi pomáhají dostat se nahoru.“
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček, Martin Mesiarik a Antonín Škach
