AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 27. července
V restauraci mariánskolázeňského motelu Start je stůl místních štamgastů označen nápisem Jen pro stálé hosty. To bylo příznačné i pro tiskovou konferenci po včerejším mezinárodním mistrovství republiky na dlouhé dráze. V pozici třech nejlepších se totiž u něho sešli třetí Nynke de Jong, která se v našem šampionátu umístila prozatím nejlépe, druhý Sirg Schützbach a staronový šampion Zdeněk Schneiderwind. Pražský závodník ztratil body pouze vinou mechanických problémů, ale jinak potvrdil svou lázeňskou nepřemožitelnost. V poměrně prořídlém poli se neztratili ani ostatní Češi, kteří pronikli do finále A. Ovšem jak Richard Wolff, tak Pavel Ondrašík nebyli spokojeni se svým motocykly. A Karel Kadlec, oslepený po hutné cejše v první zatáčce, volil raději dobrovolný pád, než aby narazil do mantinelu, nebo kolidoval s některým ze soupeřů.

Seškrtaná startovní listina zahustila konkurenci
Startovní listina letošního šampionátu na dlouhá dráze se nerodila zrovna snadno. Kompilace zahrnující hvězdy z finálové série mistrovství světa stejně jako veterány potkala svou konečnou podobu až ve čtvrtek večer. Nicméně nedělní ráno ukázalo, že se skutečně nikdy nemá nic míti za definitivní.

Nedělní ráno zastihlo v lázeňských boxech pouze třináctku borců. Zatímco Petr Moravec dával narychlo dohromady rozpis, v němž rozjížďky se sedmi účastníky měly střídat jízdy v šesticích, všem docházelo, že ztráty jdou spíše na vrub kvantity, nikoliv kvality.

V zásadě šlo litovat pouze absence Markuse Eibla. A samozřejmě také našeho Antonína Klatovského, jenž se na poslední chvíli omluvil kvůli nemoci. České barvy hájilo historické minimum čtyř závodníků. Nepočítáme-li samozřejmě dvaašedesátiletého italského veterána Francesca Barbettu, který se u přejímky už tradičně vytasil s licencí se lvem ve znaku národní sportovní autority.

Už takhle těžce prosetá startovní listina dostala záhy další ránu. Z rozjížďky s číslem dvě se nevrátil druhý z italských starších pánů Silvano Soattin. Defekt byl fatální a nešastný závodník se mohl už jen dívat.

Poruchy se nevyhýbaly ani favoritům. Nynke de Jong musela hned na úvod opustit třetí příčku kvůli spojce a hnacímu řemenu. Sirg Schützbach vzápětí neprojel ani první zatáčkou. Zastavit musel také Zdeněk Schneiderwind. Na otázky ohledně svého defektu však nechtěl odpovídat ani on, ani nikdo z jeho technického doprovodu. „Týmová dysfunkce,“ bylo jediné, co prozradil Michal Stárek, závodníkův velký sponzor a přítel.

Schumacher české dlouhodrážní scény
Nepočítáme-li dopolední trénink, mítink zahájila soutěž o rekord dráhy dotovaná stovkou eur od pořádající agentury Cerbiatto TV a padesátkou od místního mecenáše. V zahraničí standardní podívaná se do Mariánských Lázních vrátila bezmála po třech desítkách let. Nejprve na všechny účastníky čekaly kvalifikační jízdy. Když Karel Kadlec namítal, že zbytečně ojede pneumatiku, šéf klub Miroslav Musil mu ji šlechetně věnoval.

Shodou okolností právě nejrychlejší český zásobovač mezi šesticí, mezi níž se dostali vítězové kvalifikačních jízd a dva nominovaní pořadatelem, chyběl. Letmé kolo nakonec zajel nejrychleji Sirg Schützbach. Zdeněk Schneiderwind za ním zaostal o pouhé tři setiny sekundy.

Právě jejich duel se stal hlavní náplní příběhu letošní bitvy o mistra. Oba suverénně vyhrávali své rozjížďky od startu až do cíle. V základním rozpise na sebe narazili dvakrát, ale v obou případech jeden z nich neviděl cíl.

V rozjížďce s číslem dvě nejlépe odstartoval Sirg Schützbach. Jenže už v prvním oblouku zvedal ruku. Po ovále sice kroužil ještě do druhého kola, v němž mu Zdeněk Schneiderwind nadělil celý okruh. Podruhé se oba nejvážnější pretendenti mistrovského trůnu střetli v páté jízdě. V ní Němec uletěl od startu, zatímco cestu druhého Zdeňka Schneiderwinda ukončila ona záhadná porucha v posledním kole.

V ostatních případech však Zdeněk Schneiderwind a Sirg Schützbach hráli první housle. Pouze v sedmé jízdě odstartoval na našeho mistra Richard Wolff a vzápětí se to samé povedlo Karlu Kadlecovi se Sirgem Schützbachem. Jenže oba favorité hodlali snášet pohled na cizí výfuk maximálně do první zatáčky.

Duel dne měl dojít svého rozuzlení ve finále A. Svým způsobem v něm sehrálo roli i štěstí. Protože oba neporazitelní závodníci měli shodný počet bodů a stejná další kritéria, musel rozhodnout hod mincí, kdo si bude volit dráhu jako první. Petr Moravec, šéf české ploché dráhy, vytáhl z kapsy dvoukorunu. A před Miroslavem Musilem prohlásil, že strana s dvojkou zvýhodní Zdeňka Schneiderwinda.

Rozhodně nemyslel, že by se pražský závodník drtící rekordy v počtu titulů stylem Michaela Schumachera, měl spokojit s takovým umístěním. Nicméně mince dopadla na asfalt depa dvojkou nahoru. „Klika, že jsem si mohl vybírat před Sirgem,“ svěřil se Zdeněk Schneiderwind po závodech.

Vybral si pozici od mantinelu a po vylétnutí pásky odsud nezadržitelně putoval do vedení. „Měl jsem dobrý start, ale on ještě lepší,“ posteskl si o chvilku později Sirg Schützbach. A zatímco Pražan měl na konci protilehlé rovinky takřka třicetimetrový náskok, Němci trvalo do začátku druhého kola, než se vrátil před Nynke de Jong.

Áčko se stalo českou povinností
Vzhledem k finální podobě startovní listiny by neúčast ve finále byla pro zbývající trojici českých zástupců spíše ostudou než neúspěchem. Všichni se svých rolí zhostili se ctí. A navzdory úmorné parnu a rychlému střídání rozjížděk v sérii po dvou splnili postupovou misi na jedničku.

Pavel Ondrašík se navzdory zadřenému motoru z tréninku stal dokonce vítězem základní části. „Druhej‘ motor nebyl špatnej, ale nebylo to na ně,“ svěřil se po závodech. Neměl ani tak na mysli své prohry se Zdeňkem Schneiderwindem a Sirgem Schützbachem, ale až třetí místo v rozjížďce s číslem šest.

V ní převedl raketový start, ovšem z první zatáčky vyjel dříve Alessandro Milanese. A na stejném místě o kolo později se před něho dostala Nynke de Jong. Výsledek této jízdy napověděl rovněž mnohé o aspiracích Richarda Wolffa. Ten nebyl spokojený s prvním motocyklem, který v první sérii nestačil na Alessandra Milaneseho a ve druhé na oba pražské klubové kolegy.

Na startu šesté jízdy se tedy objevil v sedle druhého stroje. „A ukázalo se, že ta první je lepší,“ komentoval své čtvrté místo v ní. Karel Kadlec zase láteřil na tropický žár slunečních paprsků a rychlou frekvenci rozjížděk. Navíc v úvodu zbytečně ztrácel body jako naivní patnáctka panenství.

Hned v první jízdě dne mu třetí místo sebral Angličan David Speight. „Posral jsem poslední zatáčku,“ netajil se plzeňský nezmar ve svém depu. „Všude ho odvádím a doma mě porazí!“ To ještě netušil, co mu sudičky přisoudily hned po přestávce.

V první zatáčce dostal cejchu od Nynke de Jong, za jejíž hutnost by se nemusela stydět ani bagrová lžíce. Navíc se mu stala osudná opět poslední zatáčky. Ani kotva a bodyček nezabránil Stefanu Drofovi, aby mu v hodině dvanácté uzmul čtvrté místo.

Nicméně Karel Kadlec dokázal zmobilizovat své síly. A vytěžil maximum ze své přednosti. Pokud by někdo vypsal šampionát v rychlosti startů, on by měl ambice na světový titul. V páté jízdě odstartoval hned za Sirgem Schützbachem, Schneiderwind, Neschneiderwind. Po Pražanově odpadnutí ho bohužel o druhou příčku obral opět David Speight. Že se tak stalo v poslední zatáčce, zní jako opakovaný vtip, ale jde o realitu. V rozjížďce s číslem osm Karel Kadlec opět chvilku vedl. Ovšem v první zatáčce ho objel Sirg Schützbach, ve druhé i Pavel Ondrašík.

Nakonec však v sedmičlenném finále A nechyběl. Nicméně jeho účinkování skončilo pádem v první zatáčce. „Nevěděl jsem, kde jsem, nic jsem neviděl,“ omlouval svůj dobrovolný pád. Jak bylo napsáno výše, klíčová jízda se stala záležitostí tria Zdeněk Schneiderwind, Sirg Schützbach a Nynke de Jong.

„Honil jsem s s Milanesem, ale byl jsem pomalej‘,“ smutnil Richard Wolff. Ital mu během prvního kola sebral čtvrtou příčku, když se předtím vypořádal s Pavlem Ondrašíkem. „Měl jsem problém tam bejt s nima už v základní části,“ vnímal svou finálovou účast Pavel Ondrašík.

Hlasy z depa
„Bylo to bezvadný a jsem rád, že se to povedlo,“ liboval si Zdeněk Schneiderwind. „Tituly nepočítám, vždycky se jedná jen o tenhle den a příští rok to stejně nikdo nebude řešit. Hlavně, že vydržel motor, jen se malinko přidřel. Dnes tady byla velká konkurence. Nynke, Sirg, Wolffík… Nebudu říkat, že byl závod lehkej‘, těžkej‘, každej‘ chce vyhrát. Jsem rád, že to fungovalo a zvolil si dobrou strategii. Klika, že jsem si postavení na startu vybíral před Sirgem, dobře mi to vyšlo. Všichni závodníci by měli poděkovat všem lidem, co tady dnešní závod pořádali. Jsme vděčný a to, myslím, mluvím za všech ostatních dvanáct závodníků.“

„Strašně dobré závody,“ pochvaloval si také Sirg Schützbach. „Ale bylo to naposledy, co tady Zdeněk vyhrál. Ve finále jsem měl dobrý start, ale on ještě lepší. Příští rok ho ale porazím.“

„Den byl super,“ plynuly superlativy také z úst Nynke de Jong. „Pořadatelé vyřešili úspěšně, že tady čtyři závodníci chyběli. Měla jsem jedině problém se spojkou a hnacím řemenem. Poladili jsme to a bylo to o trošku lepší. Je tady tvrdá dráha jako beton a s mými pár kily to pak na startu nedlábne.“

„Jsem zklamanej‘,“ nezastíral Richard Wolff. „První dvě rozjížďky jsem jel na motorce, co jsem původně nechtěl. Skočil jsem na druhou a ukázalo se, že ta první je lepší. Neslevil jsem ani hovno. Honil jsem se s Milanesem, ale byl jsem pomalej‘. Je to kilometrovej‘ ovál, na něm to musí letět. Motorka dobře startovala, ale něco jí chybělo. Ta druhá byla ale zklamání. Ta ani nestartovala.“

„Lepší než včera,“ odpověděl Pavel Ondrašík na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to bylo, narážkou na liberecký závěr šampionátu republiky jednotlivců. „O tréninku jsem zadřel dobrej‘ motor. Ten druhej‘ nebyl špatnej‘, ale nebylo to na ně. Měl jsem problém bejt tam s nima už od tý základní části. Teď budu muset rok počkat. Doufám, že než mi bude čtyřicet, Zdenda přestane jezdit a já ten titul budu mít. Ale znáš ho, je schopnej‘ jezdit do sedmdesáti (smích)!“

„Chtěl jsem si zazávodit a dělat show pro lidi,“ vyprávěl Karel Kadlec. „Musel jsem ale jet každou druhou jízdu. A z toho horka a únavy mě bolí břicho. Škoda těch bodů, co jsem ztratil. Ve finále jsem dostal cejchu a radši to přetočil než, abych někoho sejmul nebo bouch‘ do prken. Chtěl jsem se dostat do nároďáku, což se povedlo. Závodů mám dost, nejedu špatně, kdybych nešel na držku v tom blbým Holandsku…“

1. Zdeněk Schneiderwind, Praha	6 6 E 6	18		1.
2. Sirg Schützbach, D (FMS)	E 6 6 6	18		2.
3. Nynke de Jong, NL (DMSB)	E 4 5 5	14		3.
4. Alessandro Milanese, I	6 5 6 E	17		4.
5. Richard Wolff, Praha	5 4 3 4	16		5.
6. Pavel Ondrašík, Praha	5 5 4 5	19		6.
7. Karel Kadlec, Plzeň	3 2 4 4	13		F
8. Daniel Winterton, GB	T 2 2 3	7	1.
9. Francesco Barbetta, I (ACCR)	3 1 1 2	7	2.
10. Anton Wannasek, A	2 3 3 3	11	T
11. David Speight, GB	4 1 5 E	10	–
12. Stefan Drofa, D	4 3 E F	7	–
13. Silvano Soattin, I	E – – –	0	–

Závod o traový rekord:

Kvalifikační jízdy:	I – Pavel Ondrašík, Alessandro Milanese, David Speight
	II – Richard Wolff, Nynke de Jong, Daniel Winterton
	III – Sirg Schützbach, Anton Wannasek, Karel Kadlec, Francesco Barbetta
	IV – Zdeněk Schneiderwind, Stefan Drofa, Silvano Soattin
Měřená letmá kola:	Sirg Schützbach (28,094), Zdeněk Schneiderwind (28,123), Nynke de Jong (28,644), Richard Wolff (28,877), Alessandro Milanese (28,942), Pavel Ondrašík (29,477)

Poznámka: z kvalifikačních jízd postoupili do hlavní části vítězové a dva další dle volby pořadatele.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)