Slaný – 29. prosince
Letos jsme jej mnohdy viděli v jízdě před mnoha papírově silnějšími závodníky a jednou dokonce i na stupních vítězů. Ale na druhou stranu i se sklopenou hlavou kráčejícího vedle svého otce Rudolfa, když mu hezkou řádku bodů sebraly technické patálie. Nicméně slánský závodník Bruno Belan se magazínu speedwayA-Z svěřil, že v sezóně s osmnáctkou na konci letopočtu chce, aby jeho motocykl jezdil vždy na plný výkon a on podstatně rozšířil svou sbírku pohárů.
Ve šlépějích Eduarda Krčmáře
Před deseti lety Eduard Krčmář ve strhujícím finále mistrovství republiky ve Svitavách dokázal prakticky nemožné. Srovnal krok se svým klubovým kolegou Romanem Čejkou, aby ho poté porazil i v rozjezdu o vítězství v závěrečné klasifikaci šampionátu a ve svých jedenácti letech se poprvé stal mistrem republiky. Od té doby uběhlo spousty vody a slánský závodník se vypracoval do absolutní české špičky. A přitom se sám stal inspirací pro mladé chlapce.
„Chodili jsme se s tatínkem koukat na závody,“ nezastírá Bruno Belan, že je jedním z nich. „Můj vzor je Eda Krčmář. A ten ovlivnil to, že chci jezdit taky…“
A tak se stalo, že se slánská soupiska rozšířila o další jméno, jelikož Bruno Belan ve svých devíti letech přijel v květnu 2015 na Speedway Mini Cup do Divišova. „To byl můj první závod a zároveň trénink na malé dráze,“ vzpomíná. „Do té doby jsem jezdil ve Slaném jen kolem kuželů. Malá dráha tam ještě nebyla, vybudovali ji až o rok později.“
V divišovském depu složilo své stopětadvacítky patnáct závodníků. „Své vystoupení hodnotím jako dobrou první zkušenost,“ bilancuje Bruno Belan svůj ostrý debut, v němž dojel ve finále E druhý za Sindy Weber. „A dobrý, že jsem nebyl úplně poslední.“
Předloňská sezóna pokračovala, ale nový slánský závodník se objevoval na startovní čáře přece jen poměrně sporadicky. „Rok 2015 byl pro mě vlastně jeden velký trénink, učil jsem se starty, ovládat motorku a znát malou dráhu,“ vysvětluje a dodává, že si přitom ujasnil svou závodnickou budoucnost. „Zalíbilo se mi na dráze, vím, že jsem chtěl a pořád chci u toho zůstat, pokud to půjde.“
Inspirativní pódium
Loni jsme už Bruno Belana vídali v akci pravidelněji. Sbíral zkušenosti a přitom pořád stoupal výsledkovými listinami nahoru. Nakonec skončil osmý v mistrovství republiky na malých drahách a desátý při Speedway Mini Cupu.
„Byl jsem spokojený, jelikož jsem se posunul o několik míst,“ říká. „Pro každého závodníka je důležité se zlepšovat. Tento rok jsem ještě nejezdil moc kvůli nedostatku času a poruchám motoru na staré motorce, kterou jsem zřejmě zdědil ještě po Michalu Průchovi. A ten na ní jezdil možná už před dvanácti lety.“
O svůj prozatím nejlepší výsledek se slánský blonďák postaral letos v květnu. Memoriálu Antonína Vildeho předcházel třetí díl šampionátu republiky na malých drahách. Bruno Belan se v něm vůbec poprvé ve své kariéře kvalifikoval do finále A, aby nakonec na svém domácím kolbišti skončil druhý.
„Pocit to byl výborný,“ rozzáří se. „Vzpomínky na tenhle závod mi dávají inspiraci a sílu věřit, že jednou budu opravdu dobrý. Hlavně je to o motorce. V tento závod jela na sto procent. Proto jsem si hodně věřil na rozdíl od jiných závodů, kde jsem se bál, zda dojedu nebo ne. A každý závodník by chtěl stát na bedně častěji…“
Ambiciózní cíle i pilná práce
Technická stránka byla limitující i pro další závody. „Nejde o to, který ovál mám raději,“ reaguje Bruno Belan na dotaz, proč se na klasických oválech neobjevuje příliš často. „Mám je rád oba stejně. Jen moje motorka se na velkých oválech kroutila a těžko se ovládala ve velké rychlosti.“
V létě začal Bruno Belan závodit s větším motocyklem, nicméně také z ní musel sestupovat ještě před dojezdem k šachovnicové vlajce. „Motorku s velkým rámem jsem si půjčil od slánského autoklubu na zkoušku,“ pokrčí rameny. „Bohužel také není v dobrém stavu. Na novou sezónu jsme s taťkou sehnali peníze od sponzora W moto, kterému tímto moc děkujeme. V loňském roce nám pořídil motor a na příští sezónu velký rám.“
Vstříc nové sezóně, od níž nás dělí nějakého čtvrt roku, proto hledí s nadějemi. „Byl bych rád mistr světa,“ odpovídá Bruno Belan na otázku po svých ambicích a pokračuje líčením, co pro takový cíl dělá. „Přes zimu chodím s Vojtou Zamazalem k osobní trenérce na posílení celého těla. Chodím také plavat a bruslit a v minulosti jsem chodil na horolezeckou stěnu.“
Všechno nasvědčuje, že slánský závodník bude čeřit stopětadvacítkařskou vodu ještě více než doposud. „Pro příští sezónu si přeju, aby má motorka jela pokaždé a plný výkon, pokud pojede,“ glosuje nadhozené téma. „Já se budu snažit být zas lepší a lepší. Aby ta bedna tam byla častěji. Líbí se mi větší kubatura, mám zkušenost s dvěstěpadesátkou. Půjčil jsem si ji od Honzy z Divišova, byl jsem nadšený. Ale chci si ještě užít stopětadvacítky.“
Bruno Belan děkuje:
„Jsem rád, že mě trénuje pan Miroslav Rosůlek, kterému děkuji za jeho čas a předávání zkušeností. Poděkovat bych chtěl dědovi za jeho velikou podporu. Děkuji také rodince Krčmářů za pomoc a Zdenku Schneiderwindovi za to, co pro nás pro malé závodníky dělá. Bez něho bychom nebyli opravdoví závodníci.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Eva Palánová a Antonín Škach
