Kolín – 10. prosince
Již předloni se shlédnul v dlouhých a travnatých oválech a v této sezóně si začal organizovat svůj závodní diář podle nich. Přesto však nedal vale klasické disciplíně, navíc si vymyslel projekt tréninkového centra pro mladé závodníky sedlající dvěstěpadesátky. A snad aby těch starostí neměl málo, přidaly se zdravotní komplikace. Martin Málek si uvědomuje, že na více židlích naráz se sedí náramně špatně, nicméně v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z se nevěnuje jenom svému časovému harmonogramu.
speedwayA-Z: „Loňský koaliční BP Team se po sezóně rozpadl a tys v zimě řešil dilema, zda nastoupíš za žarnovického nováčka nebo se vrátíš do náruče Milana Macha. Proč nakonec vyhrál Slaný?“
Martin Málek: „Hlavně já o Žarnovici ani moc dlouho neuvažoval. Dostal jsem sice nabídku, ale bylo mi jasné, že oni mají svých závodníků dost. Patrik Búri, Michal Tomka, Ján Mihálik, Kuba Valkovič, Maťo Vaculík, jeden cizinec, to už máš šest lidí. Ani jsem moc nepomýšlel na to, že bych se dostal do sestavy. Slaný byla jasná volba. Pod Milanem Machem jsem nejezdil první rok. Za tu doby jsme nejen dobří kamarádi, ale spolupráce nebyla nikdy špatná. Vyzkoušel jsem skoro všechny kluby v Česku a pod vedením Milana jsem byl vždy spokojený. Příští rok pořádně nevím, co bude, protože teď jsem se nemohl vyhrabat z těch zdravotních patálií. Před čtrnácti dny jsem byl na operaci s kýlou a měl jsem v nemocnici, o čem přemýšlet. Letos se mi to vůbec nelíbilo, vzal jsem si na sebe větší porci, než dokážu zvládnout. A bylo to všechno špatně. Všechno ne, ale převažuje, že špatně byla většina, že to nebylo ideální řešení. Sedět na třech nebo čtyřech židlích se fakt nedá.“
speedwayA-Z: „Slánská extraligová sestava opticky nevypadala vůbec špatně. Nicméně nakonec se vaším nejvážnějším protivníkem stala Žarnovica. Ovšem váš boj o bronz záhy skončil, když slovenský celek byl bez pravidelné účasti Martina Vaculíka v zásadě bezzubý. Jak se na českou extraligu díváš?“
Martin Málek: „Celý tým se nesetkal v optimální formě. Zdeněk Simota asi taky nebyl letos v nejlepší formě. Ubylo mu závodů, nevím, jak to měl s trénováním, asi tomu taky moc nedal. To samé Michal Dudek, ten prý snad letos neodjel ani jeden trénink. Já si taky musím sypat popel na hlavu, protože jsem taky moc bodů nepřidal. Buď jsem se válel po zemi, nebo se lízal z několika úrazů z trávy. Samozřejmě myslím travnatou plochou dráhu, ne tu veselou trávu (smích). Jediným naším tahounem byl Eda Krčmář a Jakub Jamrog. My tři byli bez pravidelného tréninku a bez fyzické přípravy a bez toho nepřicházejí výsledky. S tím bohužel souvisí práce, musíme se taky nějak živit, aby bylo na závodění.“
speedwayA-Z: „Ty ses shlédnul v dlouhých a travnatých drahách, kde tvé výkony bedlivě sledoval také Milan Mach. Nikoliv ovšem z pozice nového fanouška této disciplíny, ale s obavami, jestli se ti zase něco nestane…“
Martin Málek: „To je pravda, ale musím trošku přiznat, že jak jsem v mládí tady tu disciplínu skoro vůbec nevnímal a o trávě se vždycky vyjadřoval, že je to pro blázny a takovou blbost nikdy jezdit nebudu, až letos jsem ale změnil trochu názor. Kromě té dlouhé dráhy, která se mi moc líbí, jsem přišel na chuť i travnaté. Je to jiný styl jízdy. Ne, že jsem na to přišel, ale postupně přicházím na to, jak tu trávu jet. I když jsem těch závodů tolik neodjel, i tak jsem získal hodně fanoušků v Německu a pár holandských, takže organizátoři se mnou dost komunikovali. Jsem rád, že si mě i v této disciplíně oblíbili. Ale Milan Mach mě k té trávě trošku přivedl. On byl tím prvočinitelem, když u nás na zahradě předváděl, jak se jezdí Teterow.“
speedwayA-Z: „Kvůli nominaci do dlouhodrážního nároďáku do Rodenu vynechal druhé finále mistrovství republiky jednotlivců v Divišově. Po Praze jsi už neměl medailové ambice, přesto však jde o prestižní šampionát. Znamená to, že se z tebe bude stávat specialista na dlouhé a travnaté ovály?“
Martin Málek: „Postupně asi ano. Pravděpodobně ano. Po těch čtyřech bodech a dvou pádech, které jsem předvedl v prvním finále v Praze, kde to byl můj exhibiční závod plný pádů, ne, že bych na to v Divišově neměl chuť. Ale zvážil jsem, že po té rekonvalescenční přestávce bych buď něco předvedl v Divišově a už vůbec nic v Rodenu. To se mi nechtělo riskovat, tak jsem všechno obětoval tomu Rodenu. Je škoda, že se zrovna naplánoval mistrák republiky, kde teoreticky mohli jet čtyři závodníci z národního týmu, den před mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Noční přesun z Česka do Holandska není nic jednoduchého. Závodník tam musí být od sedmi ráno na nohou a od devíti v kombinéze a je stále v pozoru až do pozdních odpoledních hodin. Myslím, že to bylo vidět na Hynkovi, protože ten druhý den byl hodně unavený a vůbec ho to v Rodenu nebavilo.“
speedwayA-Z: „V Rodenu jste obhajovali loňské bronzové medaile z mistrovství světa družstev. Nakonec jste se však domů vraceli se čtvrtým místem. Bylo to zklamání?
Martin Málek: „Medailové ambice určitě byly, ale když se k tomu přičte ta moje dlouhá přestávka a to, co Pepe s Hynkem absolvovali den předtím, asi se není čemu divit, že to tak úplně nedopadlo. Škoda, že nedostal šanci Michal Dudek. Třeba by pár bodů vyjel, protože mně a Hynkovi to vůbec nešlo. Ne, že by to nesedlo, ale bylo těžké přijet na neznámou dráhu. Pepovi to tam jelo perfektně, ten jediný nás tam podržel, že to nedopadlo ještě hůř. Takovým hlavním problémem, na co si stěžovali všichni, byly starty na hodně tvrdém podkladu. Ale víc potíží s tím měli Angličani. Je to mistrovství světa, není to jednoduchý závod, bez zkušeností to nejde. Zkušenosti, co má Pepa Franc, jsou opravdu znát. Bylo to velké štěstí, že jsme měli aspoň to čtvrté místo. Když se podívám na silný tým Anglie, není to zrovna nejhorší výsledek. Hodně dobře jeli taky Švédi, ti tam taky dost míchali kartama. Příští rok je Morizes, tak uvidíme.“
speedwayA-Z: „Ať tak či onak, zatím jsi plochodrážní obojživelník. O tom ostatně svědčí také tvá účast nejen ve zbývajících dvou finálových závodech, ale také v přeboru, kde ti rozhodně cesta na pódia nebyla vzdálená. Proč jsme tě v tomto seriálu nevídali častěji?“
Martin Málek: „Hlavně mi šlo o to dostat se do finále mistrovství republiky. A pak se mi přebor kryl buď s dlouhou a trávnou nebo s přípravou a závody s naším JRM Speedway Klubem Mládeže na dvěstěpadesátkách. To byly hlavní důvody. Nechci kvalitu přeboru nějak shazovat, ne že člověk má strach, ale jsou to pro mě trošku riskantní závody. Je tam mix závodníků, jednak zkušených, ale také jedou i začátečníci nebo až amatéři. Je to nebezpečné v tom, když se závodníkovi nepovede start, je velice těžké předvídat, jak a kam pojede ten slabší závodník, než když přede mnou pojede někdo zkušený. Nakonec mi ty přebory byly stejně houby platné, protože poslední finále mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech jsem vyloženě odtrpěl na bolesti v kolenu. Tam jsem se na to měl po tréninku asi hned vykašlat.“
speedwayA-Z: „Loni touhle dobou ses svěřoval se svou ambicí dostat se do finálového seriálu mistrovství světa na dlouhé dráze. Bohužel se ti to nepovedlo, nepostoupil jsi už z kvalifikace, která se jela v Mariánských Lázních, tedy shodou okolností na místě, kde jsi předloni v šampionátu republiky poprvé zazářil na dlouhých oválech. Co se dělo?“
Martin Málek: „Řekl bych, že to byl vyloženě smolný den. Co se týče technické stránky, s takovým vybavením jsem na závod ještě nepřijel, abych měl připravené v depu čtyři motory Jawa a dvě motorky. Smůla začala už v tréninku, kdy jsem zadřel půjčený motor z Finska. Když jsme doladili motorku na závod, přišly technické trable. Ve třetí a čtvrté jízdě mi dvakrát vyskočil karburátor z gumové příruby. Musím podotknout, že byla skoro nová. Právě tím, že byla nová, jsme přišli na to, že nebyla odzkoušená a bohužel jsem na motoru měl namontovanou přírubu z měkké pryže. Ty dva defekty a ty body za ně chyběly, i když jsem se snažil ze všech sil aspoň tu čtvrtou jízdu dojet do cíle. Aby toho nebylo málo, měl jsem tolik motorů, že jsem tam jeden v depu zapomněl. Asi mi nebylo přáno, jinak nevím… S variantou, že nepostoupím, jsem ani v nejhorším snu nepočítal.“
speedwayA-Z: „Evropský šampionát na travnaté dráze pro tebe odstartoval už v půli dubna. Z Balkbrugu jsi postupoval, jenže v srpnu jsi ve finále v Hertingenu pouze odtrénoval.“
Martin Málek: „Finále mistrovství Evropy byl jeden z mých hlavních cílů, který jsem si tak napůl splnil. Proto jsem taky objížděl co nejvíce travnatých pouťáků, abych si to vyzkoušel, natrénoval a naučil. Bohužel ta tráva je docela záludná disciplína a odnesl jsem si z ní akorát zranění, z kterého se lížu ještě dodneška, protože koleno je svině. Do toho se mi přidala tříselná kýla, doufám, že už po Vánocích se budu moc začít fyzicky připravovat na další rok. V Hertingenu mi to v tréninku vůbec nešlo. Po prvním rozjetí mě něco píchlo v koleni a pomalu jsem přestal i chodit. A na tu trávu musí být závodník v dobré fyzické kondici. Stejně jsem měl na pondělí naplánovanou operaci, tak jsem to nechtěl víc pokoušet. Snad zase příští rok…“
speedwayA-Z: „Dlouhodrážní šampionát republiky našel azyl v Kopřivnici, jejíž ovál navzdory své olbřímí délce přece jen není pro longtrack to pravé ořechové. Jak se na závod díváš ty a jako hodnotíš své třetí místo?“
Martin Málek: „Musím taky přiznat, že do Kopřivnice jsem přijel s tím, že pravděpodobně nenastoupím ani do závodu, kvůli tomu bolavému kolenu. Nakonec to ale šlo a dostal jsem se až do finále. Je pravda, že Kopřivnice není úplně ideální dráha pro longtrack na závodění. Je hodně úzká, bylo těžké předjet, i když mně se to párkrát povedlo. Ale jinak si myslím, že to byly docela super závody. Bylo to rychlé, něco jiného než speedway a snad ani diváci nemohli nadávat, že by se jim to nelíbilo. Ale opravdu to byla spíš speedway na dlouhých motorkách. Co se týká dlouhé dráhy, nemá to opravdu nic společného s kilometrovým oválem, který je pro ni typický. Ale za třetí místo jsem moc rád, mám krásný pohár. Třetí místo je super, konečně bedna, začíná to mít vzestupnou tendenci.“
speedwayA-Z: „Jsi zaměstnán v divišovské Jawě, kde se podílíš na vývoji nových motocyklů. Kromě toho jsi stál u vzniku tréninkového střediska dvěstěpadesátek v Divišově a věnoval se reprezentaci v této kubatuře. Máš nějaké novinky z těchto branží?“
Martin Málek: „Už dva roky nebude platit, že se podílím na vývoji, jsem v Jawě zaměstnávaný jinou prací. A na ty vývojové věci nezbývá moc času, což mě trošku mrzí. Teď když se s odstupem času dívám na vznik tréninkového střediska dvěstěpadesátek v Divišově, asi to nebyl zas tak dobrý nápad. Z té letošní sezóny je asi víc zklamání, než abych měl z toho radost. Myslím, že pár výsledků se podařilo, když přihlédnu na to, že to dělám zadarmo, obětuju tomu svůj volný čas, který nemám, a který jsem dřív věnoval i svojí přípravě na závody. Spočítám, kolik to stálo financí, které jsme si museli obstarat. Navíc bez podpory pana Diatky a továrny JRM Speedway Factory by žádná česká reprezentace ve dvěstěpadesátkách vůbec nebyla. Po sezóně potom dochází k tomu, že se v klubech chlubí cizím peřím, jak jejich závodníci dosáhli výsledků na mistrovství Evropy a světa. A přitom to byla práce a finanční prostředky Divišova a pana Diatky a to je trochu smutné. Ale vymysleli jsme si to sami, byl to můj nápad nějakým způsobem podpořit plochou dráhu a pomoci těm klukům v začátcích jejich závodění a něco je naučit. Je to velké sousto a hodně náročné a ještě bez nějaké finanční pomoci to prostě dělat nejde. Asi budu nějakým způsobem pokračovat, uvidím, jak to bude probíhat. Ale co se týká letošního roku, podařilo se získat k zapůjčení techniku, což byly čtyři motory, dostali jsme půjčené šasi na dlouhou dráhu, takže i tam se mohli kluci ukázat. Důstojně reprezentovali v reprezentačních kombinézách a předvedli docela pěkné závody. Takže za nás dobré, myslím, že nám nemá nikdo co vyčítat.“
speedwayA-Z: „Na kalendáři stojí pořád letopočet se sedmnáctkou na konci, což se však během pár dnů změní. Jak se bude tvoje kariéra vyvíjet dál, ses už částečně rozhovořil v odpovědích na předchozí otázky. Ale jak probíhá tvá zimní příprava?“
Martin Málek: „Zatím nijak. Protože pořád nemám rozcvičenou pravou nohu od operace s kolenem a jak jsem říkal, před čtrnácti dny jsem byl na operaci s tříselnou kýlou. Potřebuju, aby se všechno zahojilo, proto začnu asi za čtrnáct dnů na Silvestra. A hlavně cíle, když řeknu, jaké mám cíle, pak to skončí docela tragicky, takže cíle co největší, ale spíše na těch dlouhých a travnatých drahách. Doufám, že na nich odjedu víc závodů a bude se mně tam i víc dařit. Mám nějaké nápady, jak moje motorky na dlouhou ještě vylepšit, tak je teď pomalinku začínám realizovat. Abych byl rychlejší a zase o něco lepší než letos. Moc se těším zase do Mariánek, tak snad se tam svezu víckrát než letos.“
Martin Málek děkuje:
„Na prvním místě je jako vždy tatínek Pavel, ten mě nikdy nenechá ve štychu a vždycky pomáhá, jak může. Taky děkuju manželce Gábince za trpělivost, kterou má. Dále to trošku zestručním. Míšovi Hádkovi a Káčovi Kadlecovi za pomoc a doprovod, strejdovi Petrovi a panu Grossewachterovi za technickou pomoc. Panu Janouškovi za Metaltec, panu Heršálkovi za Fuchs Oil a taky panu Cholenskému. Velký dík patří taky panu Diatkovi a JRM Speedway Factory s.r.o. Ale už fakt jen stručně díky Vašku Hromasovi, Mirkovi Rosůlkovi, Ládovi Šímovi, Milanu Machovi, Mirkovi Hrdličkovi. Karlovi Matuškovi, Luborovi Červinkovi a Karlu Karáskovi. Taky moc děkuju všem fanouškům a těm, na které jsem případně zapomněl.“
Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov, Mirek Horáček, Pavel Fišer, Antonín Škach a archív Martina Málka
