Vlašim – 14. prosince
Na plochodrážní stopětadvacítku se posadil poprvé letos v dubnu před svým prvním závodem na malé Markétě. O čtrnáct dnů později již stál na pódiu Speedway Mini Cupu v Chabařovicích. Uběhly dva měsíce a vracel se se stříbrnou evropskou medailí z polské Toruně. Do konce sezóny stihnul přivést ještě světový bronz z dlouhé dráhy v Morizes a stát se regulérním soupeřem Pavla Kuchaře v domácích seriálech. Daniel Klíma měl vskutku tak impozantní vstup na ovály jako málokdo.
Rozhodlo první kolo
„Tak celkově k motorovému sportu mě přivedl táta stejně tak i k ploché dráze,“ začíná Daniel Klíma své vyprávění, aby potvrdil svou předchozí kariéru motokrosového závodníka. „Ano, jezdil jsem motokros a mé úspěchy byly, že jsem se stal mistrem republiky.“
Nicméně terénní motocykly jsou již minulostí. „Protože jsem s motokrosem přestal, a jelikož se plochá dráha už hodně dlouho líbí tátovi, tak mi řekl, jestli ji nechci vyzkoušet,“ odpovídá na otázku, co jej přivedlo ke sportu levých zatáček. „Na plochodrážce jsem seděl poprvé v dubnu. Na začátku jsem se trochu bál, ale jakmile jsem objel první kolo, tak se mi to strašně zalíbilo. A řekl jsem si, že do toho jdu.“
Pražská Markéta se chystala na Prague Open, které zkraje dubna mělo rozhodnout o majiteli startovního čísla sedmnáct pro pražskou zastávku seriálu Speedway Grand Prix. Již dopoledne na vedlejším miniovále startovalo mistrovství republiky stopětadvacítek na krátkých drahách. Jen málokdo věnoval pozornost nováčkovi v hnědé kombinéze po Josefu Francovi.
„Měl jsem z toho zvláštní pocit,“ vzpomíná Daniel Klíma na svůj debut. „Bál jsem se, ale na to, že jsem na plochodrážní motorce seděl asi tak potřetí, tak to nebylo špatný.“
Okamžitě do nejužší špičky
Tři body v základní části svého prvního plochodrážního závodu Daniel Klíma zdvojnásobil, když k finále D nastupoval sám. Posledním, desátým místem žádnou velkou díru do světa neudělal. Je však pravdou, že od svého prvního závodu začal překvapovat. A kdyby se uděloval titul pro objev rok, stěží by měl konkurenta. Už za čtrnáct dnů totiž stál v Chabařovicích na nejnižším stupínku pódia druhého závodu PRO TEC Speedway Mini Cupu!
„Každým závodem ty výsledky byly lepší,“ otáčí se zpátky k letošnímu jaru, aby zavzpomínal na svůj chabařovický úspěch. „Byl to pro mě šok, že jsem byl takhle brzo na bedně, bylo to vážně super.“
Jak si však vysvětluje, že se tak rychle sžil s plochodrážním motocyklem, že se zařadil do užší špičky stopětadvacítek? „Úplně nevím,“ krčí rameny. „Ale tento sport mě velice baví a chtěl jsem se, a stále chci se zlepšovat.“
Ať tak či onak, Pavel Kuchař v průběhu sezóny dostal konečně konkurenta, který je mohl nejen čas od času porazit, ale porážet ho pravidelně a brát mu i vítězství v závodech. „Souboje se mi velice líbily,“ netají se Daniel Klíma. „A rád s ním soupeřím.“
Evropské stříbro za čtvrt roku, světový bronz za necelých pět měsíců
Stále se lepšícího Daniela Klímu nemohli opomenout ani stavitelé reprezentace a on se jim za důvěru odvděčil více než velkoryse. Z evropského poháru v polské Toruni se vracel s druhým místem. Přitom od jeho debutu na ploché dráze v té době neuběhlo ani čtvrt roku!
„Tak zezačátku jsem tomu nemohl uvěřit,“ vzpomíná Daniel Klíma na závod, v němž před ním skončil jen Filip Šifalda. „Je to pro mě úžasný zážitek a chtěl bych se tam podívat znovu.“
A co třetí místo ve světovém poháru v Morizes? „Dlouhou plochou dráhu jsem jel poprvé,“ komentuje další ze svých excelentních výsledků. „Měl jsem nervy, ale když jsem se svezl, tak ze mě spadla nervozita a řekl jsem si, že prostě musím udělat co nejlepší výkon.“
Mistrovství republiky na krátké dráze se odbývalo hlavně zjara, tedy ještě před tím, než se Daniel Klíma vypracoval do skvělé formy. Proto lépe skončil na klasických oválech a třetí místo odsud zopakoval i v pohárovém seriálu, i když i tady ho od stříbra dělil jen malinkatý kousíček.
„Mistrovství republiky by mohlo být lepší a jinak jsem celkem spokojený,“ konstatuje a hned spřádá plány na rok 2018. „Svezl jsem se jak na pětistovce, tak i dvěstěpadesátce. A ještě úplně nevím, na čem budu jezdit.“
Daniel Klíma děkuje:
„Tak chtěl bych poděkovat hlavně rodině za podporu. Taky Mírovi Rosůlkovi a Zdeňkovi Schneiderwindovi za veškeré rady a pomoc.“
Foto: Karel Herman, Jiřina Šifaldová a Eva Palánová
