Sovoluská Lhota – 7. listopadu
Svůj debut při Zlaté přilbě si rozhodně představoval jinak, než s cestou na palubě sanitního vozu hned po svém výjezdu na ovál v úloze náhradníka. První zprávy, které zněly strašlivě, vystřídala úleva, že je nezraněn. Nakonec však přece jen vyšetření CT odhalilo frakturu hrudního obratle, takže závěr sezóny strávil v roli diváka. Martin Mejtský se magazínu speedwayA-Z svěřil, že v koutku své duše věřil, že poslední závod sezóny přece jen stihne.

 

„První vyšetření v nemocnici mi řekli, že nic zlomenýho nemám, že mám pouze otřes mozku,“ vypráví Martin Mejtský. „Druhý den mi řekli, že z CT mám zlomeninu pátýho hrudního obratle spinožního výběžku. Po čtrnácti dnech na kontrole mi řekli, že žádnou zlomeninu neviděj‘. Ale na rentgenovým snímku tahle zlomenina nejde vidět, tak jsem zase nevěděl, co s tím mám. Tak mě poslali zase na rentgen. Opět nic neviděli, ale z CT je ta zlomenina vidět.“

Každopádně pardubický závodník musel revidovat své plány, protože se nemohl objevit ani ve třetím českém finále v Březolupech, ani v závěru středoevropského MACEC Cupu. „No, plány mi to přerušilo a následně ukončilo i sezónu,“ povzdechne si. „Myslel jsem, že bych poslední závod ještě stihnul, ale nedalo se to. Tohle si člověk nenaplánuje, ani nevybere, bohužel to přišlo. Je možná lepší, že až ke konci sezóny než třeba na začátku nebo v půlce.“

Martinu Mejtskému však pád paradoxně přidal na popularitě. Kdyby upadl na běžném závodě, dozví se to hrstka zasvěcených, nicméně jeho pád při závodu všech závodů viděly tisícovky diváků. Každopádně samotný závodník si svůj debut při Zlaté přilbě města Pardubice rozhodně představoval jinak.

„Byl to takovej‘ vrchol sezóny nebo spíš splněnej‘ sen,“ přemítá. „Byla to moje chyba, za kterou jsem zaplatil. Neberu rozdíl, v jakým závodě přijde pád, vždycky to záleží na chybě, co udělá člověk. Že se to stalo o Přilbě, tak to vidělo hodně lidí. Hodně mi jich psalo zprávy, což mi hodně pomohlo a udělalo mi to velkou radost.“

Foto: Mirek Horáček