Praha – 4. listopadu
Pobyt na stupních vítězů mu letos rozhodně nebyl cizí. S velkými ambicemi proto přijel na divišovskou derniéru šampionátu republiky na malé dráze, která se vymykala z běžného standardu rozpisem pro čtyři závodníky na startu každé jízdy. Ale ouha! Po pádu v rozjížďce s číslem sedm nejenže nedokončil závod, ale kvůli fraktuře pažní kosti se už v sedle své stopětadvacítky v milíkovských barvách letos neobjevil. Michal Baštecký se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že už myslí na sezónu s osmnáctkou na konci letopočtu.
Z Hvězdy rovnou na Markétu
„Venca je můj obrovský vzor, jednou bych chtěl dosáhnout jeho výsledků,“ vysvětluje Michal Baštecký červenožlutý design svého motocyklu a kombinézy. Ve stopách svého idolu se vydal před třemi lety, když mu táhlo na desátý rok. Do kontaktu s plochou dráhou se přitom dostal díky rodinné vycházce.
„Byl jsem jednoho dnes na procházce v oboře Hvězda,“ vrací se pražský závodník na úplný počátek své kariéry. „A když jsem se vracel s tátou domů, slyšel jsem rachot motorek.“
Člověk se zrovna nemusí ve stověžaté matičce vyznat, aby pochopil, že se Michal Baštecký stal bezděčným svědkem tréninkového procesu na Markétě. „Pořádaný trénink se mně moc líbil,“ neskrývá, i když mu prostředí motocyklových závodů nebylo rozhodně cizí. „Tatínek jezdil motokros a je můj vzor. Občas jsme se s ním jezdili dívat na motokrosové závody. Měl jsem malou krosku a čtyřkolku, kterou stále mám pro zábavu.“
Slovo dalo slovo a Michal Baštecký si našel cestu mezi plochodrážníky. „Zdeněk Schneiderwind hned vytáhl starého Simsona, na kterém začínal Tomáš Topinka,“ přibližuje atmosféru svého prvního tréninku. „Motorka byla ale v posledním tažení a tak mně Zdeněk dal kontakt na Shupu. Shupa mně zapůjčila malou motorku, na které jsem hned začal trénovat. Později to byl můj vánoční dárek.“
Na kalendáři byla neděle 19. října roku 2014, když se v Divišově konal poslední podnik čtrnáctidílné série Speedway Mini Cup a startovní číslo si poprvé losoval také Michal Baštecký. „Byl to pro mě velký zážitek,“ komentuje svůj ostrý závodní debut. „Velká tréma na startu.“
Každopádně mezi patnácti závodníky neskončil poslední, i když svou roli sehrálo odstoupení Daniela Šilhána kvůli pádu. Ve finále E tak Michal Baštecký dojel za Václavem Kvěchem. O dva dny později stihnul ještě závěr mistrovství republiky na malé dráze v Praze. A pak se lámal letopočet a zjara startovala sezóna 2015.
Nucená přestávka
Bylo rozhodnuto, že se z Michala Bašteckého stane plochodrážník. Předloni jel jeden závod na klasické dráze, ale jinak jsme jej dlouho vídali jen na malých oválech. „Rok 2015 jsem bral jako začátek a na velkou klasickou dráhu jsem si ještě netroufl,“ vysvětluje.
Loni však už stoupal nahoru výsledkovými listinami. „Ano, byl,“ reaguje jednoznačně na otázku, zda byl spokojený s pátými místy při Speedway Mini Cupu i v mistrovství republiky na krátké dráze. „Sezóna se mi povedla, ale chtěl jsem se umístit lépe.“
Klíčovým momentem se stal rovněž listopadový závěr pohárového seriálu v Divišově, kdy naposledy startoval s motocyklem s malým rámem. „Velká motorka mě lákala,“ říká Michal Baštecký. „Měl jsem z ní obavu, ale po první jízdě jsem byl překvapen, jak se lehce ovládá.“
To už jsme se však ve vyprávění pražského závodníka dostali k letošnímu roku. Zkraje sezóny atakoval stupně vítězů, nicméně smůla ho z nich srážela dolů. Prvního pódia se dočkal zkraje května v Praze. Konečně také výrazně zasáhl do klasického šampionátu stopětadvacítek. A také v něm se v Plzni dočkal poháru.
„Měl jsem velikou radost, první pohár mé kariéry byl doma,“ vrací se Michal Baštecký k pražskému závodu, aby jedním dechem vysvětlil změnu svého postoje vůči klasickým tratím. „Čekal jsem, až budu mít větší motorku. A ten pohár z Plzně byl pro mě překvapením.“
Nicméně divišovský pád znamenal nekompromisní stop slibně rozjeté sezóny. „V nájezdu do zatáčky jsem byl rychlejší než Milan Dobiáš, který zaklapnul plyn,“ líčí Michal Baštecký osudný moment. „Brnknul jsem si o jeho zadní kolo. A následoval pád.“
Smělé ambice na rok 2018
Od půlky srpna se Michal Baštecký nemohl posadit do sedla své závodní stopětadvacítky. Nevyšlo mu ani přání absolvovat tradiční exhibici kolibříků při Memoriálu Luboše Tomíčka. Vytrvalý déšť totiž seškrtal doprovodný program ve prospěch hlavního závodu.
„Rekonvalescence byla zdlouhavá,“ povzdechne si Michal Baštecký. „O to víc, když jsem sledoval závody jen z pozice diváka. Na Tomíčka jsem se těšil celý rok, je to veliký adrenalin svézt se před tolika diváky.“
Letošní sezóna už skončila, nicméně Michal Baštecký už přemýšlí o té následující. „Přes zimu musím na sobě hodně zamakat, abych nasbíral co nejvíc pohárů,“ uvažuje. „Chtěl bych se zúčastnit mistrovství světa na klasické dráze. A vyzkoušet si závody na dvěstěpadesátce.“
Michal Baštecký děkuje:
„Poděkování zejména tatínkovi, který mně hodně pomáhá a finančně podporuje. A dále bych chtěl poděkovat panu Rosůlkovi, panu Štanclovi, který mě naučil první smyk, a Luboši Tomíčkovi za to, co mě naučili. A doufám, že ještě učit budou. A také moc děkuji za spolupráci Zdeňku Schneiderwindovi a též vedení AK Markéta.“
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček, Antonín Škach, Eva Palánová a Pavel Kuchař
