AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 13. května
Když Luboš Tomíček začínal závodit, zdál se mu přínos jeho dědečka s jeho pěti tituly mistra republiky příliš malý. Nicméně sám záhy poznal, jak náročné je o mistrovskou korunu bojovat, protože ve finále českého individuálního mistrovství se objevil už v šestnácti letech. Teprve včera se mu ovšem podařilo stanout na pódiu, když vyhrál úvodní podnik letošního třídílného finále. O jeden bod jej urputnou snahou připravil Matěj Kůs. Druhé místo obsadil Lukáš Dryml, který se svěřil, že svůj výkon nepokládal za optimální. Tři borci se střetli o bronz v rozjezdu, když jury neakceptovala původní gentlemanskou dohodu závodníků vyřešit status quo hodem mince. Aleš Dryml zastavil hned po vylétnutí pásky, nicméně Filip Šitera s Adrianem Rymelem naplnili jeho slova, že s nasazenou přilbou na hlavě nejde nezávodit beze zbytku. Po velkém boji protnul metu dříve plzeňský junior. Ve velké formě se letos poprvé předvedl obhájce titulu Martin Vaculík. O body přišel vinou vyloučení za zavinění pádu Jana Jaroše v rozjížďce s číslem třináct.

Oslnivý nástup Luboše Tomíčka a Adriana Rymela
„Muselo by se jet v Krosně, Kopřivnici a nevím, kde jinde,“ odmítal Adrian Rymel svou roli favorita. Uplynulo jen pár minut a domácí borec hrál roli suveréna. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu a od té chvíle už před sebe nikoho nepustil. Matěj Kůs se žlutým povlakem přilby se sice dral dopředu vnějškem první zatáčky, ale do cesty se mu postavil Pavel Ondrašík.

Že se nejedná o náhodu a Adrian Rymel skutečně bude jedním z klíčových hráčů šampionátu jednotlivců i letos, prokázala rozjížďka s číslem šest. Pražan opět po vylétnutí pásky nekoukal ani napravo, ani nalevo a rychle pádil do vedení. Vedle touhy po další trojce jej poháněla také další skutečnost. Po jeho pravici stál na roštu Aleš Dryml, jemuž prve sebral vítězství Martin Vaculík.

Nyní si pardubický závodník načasoval svůj zničující útok do druhé zatáčky. Zvnějšku si najel na vedoucího Adriana Rymela. Ale ten ho slyšel a za zlomem oblouku mu svůj motocykl navedl přímo do cesty. Aleš Dryml však stále číhal za jeho zády. A nemohl si nechat ujít poslední šanci v závěrečné zatáčce. Do cílové rovinky se vřítil zleva vedle svého soka, aby se metou prohnali takřka současně.

Domácí závodník v ní ovšem byl o jeden mžik oka dříve. A po dvou sériích zůstával se šesti body neporaženým závodníkem. V tomto ohledu se mu mohl rovnat už jen pouze Luboš Tomíček. Ten zahájil své dnešní účinkování možná ještě velkolepěji než jeho klubový kolega.

V rozjížďce s číslem čtyři nechal za sebou Filipa Šiteru už v první zatáčce, zatímco Lukáše Drymla už na startovním roštu. „Po startu jsem tam byl, ale čaplo se to,“ vysvětloval Filip Šitera o chvilku později, proč se hned na úvod musel smiřovat s porážkou. „Z betonu bych tam byl já.“

Luboš Tomíček nic neřešil a v klidu svého boxu se připravoval na své další vystoupení hned po přestávce. Kvůli jeho letmému startu musela celá čtveřice na rošt ještě jednou. Nyní letěl dopředu Josef Franc. Maličkého bojovníka zjara překvapila rychlost jeho českých soupeřů. A nyní se s ní musel opět smiřovat.

Ve druhém oblouku se pod ním Luboš Tomíček dostal do vedení. A takřka současně ho Aleš Dryml poslal za svá záda na třetí místo. Závěrečný spurt ale vyzněl lépe pro Pražana.

Povstání bodově chudších
Šestnáctka finalistů dneška však není společnost, z níž by nějaká individualita mohla vyčnívat na dlouhou dobu. A první dvě série vyprofilovaly hned celý kontingent pronásledovatelů obou suverénů. Nicméně ukázaly, jak ošidné na ploché dráze bývá pouštět se předem do prognóz.

Martin Vaculík neměl zrovna povedený nástup do letošní sezóny. Po zlomené klíční kosti během předsezónního tréninku v Miskolci přišlo trápení. Slovenský závodník neměl po závodech náladu a vesměs vyhrkl pár slov, že to nejelo a on neví proč. Nicméně pár dnů před finále se svěřil s tajnou zprávou, že mu jeho polský tuner výrazně pomohl.

Optimismus obhájce titulu byl evidentně na místě. Už v rozjížďce s číslem tři uletěl Aleši Drymlovi. V osmé jízdě objel na konci třetího kola Hynka Štichauera, jenže to už byl Filip Šitera dávno v nepřekonatelné vzdálenosti. Oba junioři byli v těchto fázích se svými pěti body nejbližšími pronásledovateli obou doposud neporažených Pražanů.

Pěti body se mohl pyšnit už jenom Jan Jaroš. Být barokním hrabětem, musel by bohu za svůj talent postavit už pěknou řádku dech beroucích katedrál. Už jen minimálně kvůli svému loňskému senzačnímu comebacku. Příležitost dobrého výsledku chytil za pačesy také dnes.

Zatímco Josef Franc letěl v rozjížďce s číslem dvě za svým prvním, ale jak se později ukázalo, i posledním triumfem, Jan Jaroš po vylétnutí pásky lehce zaváhal. Vše ovšem napravil v prvním oblouku. Než by člověk stačil říct švec, byli Hynek Štichauer s Adamem Vandírkem za jeho výfukem. Pardubický junior nepolevoval ve svém válečnickém nadšení, nicméně nezbylo mu, než začínat své dnešní skóre jedničkou. A v sedmé jízdě to byl právě Jan Jaroš, kdo hrál velké sólo.

Třetí pětina však nenechala v dosavadních pořádcích kámen na kameni. Prudce stouply především akcie Martina Vaculíka. V rozjížďce s číslem deset vodil pole od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. A nepustil před sebe nikoho, ani statečně útočícího Adriana Rymela.

Tím pádem srovnal jeho bodový zisk a ob jednu jízdu se dokonce oba začali dělit o vedení s Lubošem Tomíčkem. Pražan sice opět prokázal, že jeho špatné starty zůstaly v minulosti stejně vzdálené jako egyptští faraóni. Jenže v prvním oblouku se zezadu přiřítil Matěj Kůs. Razantním manévrem pronikl do čela.

A Luboši Tomíčkovi se navzdory nadlidskému úsilí nepovedlo vrátit se zpět. Navíc po dojezdu do cíle při snaze vyčinit svému kolegovi za tvrdé předjetí ještě přímo na dráze upadl. Dokonce mu chvilku prolétla hlavou obava o celistvost ramene, avšak naštěstí to odnesl jen motocykl.

Hlavu zvedl také Lukáš Dryml. Dlouho na Markétě nezávodil a zpočátku musel experimentovat s nastavením motocyklu. V jedenácté jízdě přijel do cíle před bratrem Alešem a za daných okolností se oba přiblížili špičce průběžné klasifikace. Z okruhu favoritů zaváhal Filip Šitera. Z nakropené čtyřky nešlo těsně po úpravě dráhy odstartovat. A by se plzeňský junior pral jako lev a na chvilku se ocitl před druhým Martinem Málkem, bylo z toho nakonec jen bod. „Nejlehčí jízda,“ uvědomoval si svůj hořký osud, až se stal prorokem. „Tyhle body by mi mohly chybět!“

Pět finalistů v rozpětí dvou bodů
Než se závod přehoupl do své čtvrté pětiny, zúžil se okruh aspirantů na poháry i o Jana Jaroše. Zatímco většina publika sledovala ve dvanácté jízdě snahu Luboše Tomíčka zachovat čistý štít a vrátit se před Matěje Kůse, on řešil podobný problém s Vladimírem Višváderem. Sedmatřicetiletý matador stejně jako o chvilku před ním Martin Málek porážkou Filipa Šitery ukázal, že každý z finalistů může svým dílem přispět k zašmodrchání mistrovského uzlu.

Vladimír Višváder se před Jana Jaroše dostal v první zatáčce. A navzdory jeho usilovnému boji až k šachovnicové vlajce ho před sebe nepustil ani na zlomeček sekundy. „Je to můj vyhlášenej‘ soupeř už od začátku jeho kariéry,“ vysekl Vladimír Višváder poklonu na adresu urputného nájezdníka. „Bojovník, ale hodnej‘ kluk!“

To však ještě Jan Jaroš netušil, co ho čeká bezprostředně po přestávce. Zatímco Lukáš Dryml se po startu usadil na čele, on v prvním oblouku podjel Martina Vaculíka. Slovenský borec ale útočil, nicméně vše skončilo nárazem do Pražana a jeho přemetem do mantinelu v prvním výjezdu třetího kola.

„Jsem rád, že je zdravý,“ oddechl si posléze Martin Vaculík. „Možná jsem měl ještě počkat, ale on mi to tam dal taky dvakrát, tak co?!“ Z repete byl vyloučen, což ho v konečném součtu stálo cestu na stupně vítězů. Při jeho závěrečném startu mu uletěl Luboš Tomíček a deset bodů bylo na víc než šesté místo málo.

Luboš Tomíček pokračoval ve svém vítězném tažení. Ještě před zmiňovaným triumfem nad Martinem Vaculíkem, už od startu čtrnácté jízdy rázně zpacifikoval Adriana Rymela. O jeho vítězství nemohlo být ani pochyb, nicméně řešení rébusu obsazení dalších míst neskončilo rozjížďkou s číslem dvacet.

Filip Šitera se snažil odčinit své předchozí zaváhání. A po startu patnácté jízdy směřoval do čela. Před prvním nájezdem ho předjel Josef Franc, ale v první půli druhé zatáčky bylo vedení už pevně v rukou plzeňského juniora. A aby překvapením nebylo málo, Matěj Kůs, jenž v úvodu tratil vinou zatahujícího se motoru, v první zatáčce rozjížďky s číslem šestnáct objel Aleše Drymla.

Ten ovšem nezaváhal a v osmnácté jízdě rychle ujel Filipu Šiterovi a Adrianu Rymelovi. Pražského závodníka trápil karburátor, přesto však Filipa Šiteru zaskočil nečekaným výpadem. Plzeňan však situaci ustál a postaral se o zajímavý status quo. Skončil s jedenácti body stejně jako Adrian Rymel a Aleš Dryml, jeho soupeři z této rozjížďky!

Nyní šlo o to, zda se do jejich rozjezdu zapojí také Martin Vaculík a Lukáš Dryml. Během pár minut jsme znali negativní odpověď. Jak už bylo řečeno, Martin Vaculík nestačil na Luboše Tomíčka. A vzápětí Lukáš Dryml odvedl Matěje Kůse už od startu a s dvanácti body byl z obliga.

Závěr zpomalený rozjezdem a čůráním
Závodníci se domluvili, že rozjezd nepojedou a své nerozhodné pořadí rozhodli hodem mince. Jenže verdikt jury je vrátil do reality, takže se po jisté časové prodlevě museli chystat na rošt ještě jednou. „Nechápu to,“ kroutil hlavou Aleš Dryml. „Máme jedenáct bodů, tabulkový body nejsou jde jen o věnec.“

Sám zastavil hned po vylétnutí pásky. Zbylí dva kohouti však záhy zapomněli na svá předsevzetí, že nejde o nic víc než věnec. Honili se po dráze celá čtyři kola, aby nakonec projel cílem jako první Filip Šitera. Třetí místo bylo jeho, leč mimoděk si způsobil drobné komplikace.

Trio nejlepších totiž čekala antidopingová kontrola. A právě rozhicovaný Filip Šitera měl problém dodat svůj vzorek moči. Příliš jej nemotivovala ani přítomnost komisaře, jehož úkolem bylo mít pod kontrolou také orgán, který běžně na veřejnosti vystavují na odiv pouze exhibicionisté.

Dva litry minerálky nakonec po dlouhém čekání udělaly svoje a komisař se dočkal. Jenže vypitá tekutina měla i své vedlejší účinky. A nebohý Filip Šitera si cestou domů do Mladé Boleslavi musel připadat jako pejsek značkující každý patník.

Mnohem delší večer si však připravili Richard Wolff se svým věrným mechanikem Jiřím Patlejchem alias Syslem. Nula u jména pražského závodníka znamenala tristní počátek finálové série. Navíc ho na domácí půdě přeskočil i náhradník Michael Hádek, jenž se dostal na dráhu jen jednou. Shodou okolností se tak stalo, když Richard Wolff nestihl dvouminutový limit.

„Bolej‘ mě žebra, ale tím to není,“ vysvětloval Richard Wolff zdroje svého očistce. „Táhnou spojky. Pořád jsem to utahoval a zase povoloval.“

Hlasy z depa
„Myslel jsem, že mám v prdeli rameno,“ připustil Luboš Tomíček, když jeho pokus vysvětlit si s Matějem Kůsem jejich duel cestou do depa dvanácté jízdy skončil pádem. „Je to tvrdý sport. Ale když se předjíždí tak, že to někdo musí zabalit a jít na trávu?!“ Nicméně ztráta jednoho bodu nezabránila Pražanovi ve vítězství. Vydal se tak ve stopách svého slavného dědečka, který v šampionátu kraloval v šedesátých letech? „On vyhrával, když bylo pět závodů,“ uvědomil si jeho vnuk fakt, že do konce zbývají ještě závody v Pardubicích a Liberci. „Říkám si, že je škoda, že se to nejede jen na tenhle jeden závod. Všichni vědí, že Pardubice nepatří k mým nejoblíbenějším. Ale na Liberec se těším.“

„Závod nic moc, nejsem spokojen,“ netajil se Lukáš Dryml, by před ním skončil pouze Luboš Tomíček. „Zkazil jsem první jízdy. Nechci se vymlouvat, ale kdy jsem tady jel naposled? Tu dráhu neznám a učil se to naladit. Jsem rád, že se to povedlo a bylo to skvělý. Líbilo se mi to.“ Odstup dvou bodů od vítězného Pražana dává stále důvod k optimismu, a to tím spíše, cítí-li se Lukáš Dryml ve svém Svítkově jako ryba ve vodě. „Popravdě, snažím se vyhecovat,“ reagoval pardubický závodník. „Nechci, aby to znělo arogantně, ale nemám motivaci. Prostě jsem Čech a proto to jedu. Vítězství by bylo pěkný, ale nejsem vyhecovanej‘ jako na některý závody v cizině.“

„Dobrý,“ užil Filip Šitera své oblíbené slůvko při komentáři nad svým dnešním výkonem. „Jedna jízda se mi nepovedla, nejlehčí, co jsem měl. Neodstartoval jsem, po úpravě to nešlo. Ty body mi ještě budou chybět.“ Kvůli antidopingové kontrole si plzeňský závodník svůj pobyt v Praze notně prodloužil. „Musel jsem vypít dva litry minerálky,“ líčil okolnosti, za nichž dodal komisařům potřebný vzorek. „A cestou domů jsem musel asi patnáctkrát stavět. Nechápu, proč to nepřišli dělat před závodem. Nebo, kdyby nás nechali aspoň osprchovat, to by šlo líp.“

„Dobré,“ odtušil Adrian Rymel odpověď na otázku, jaké to dneska bylo. „Problém byl v karburátoru, proto byly ty body dolů. Měl jsem podezření před závodem, ale až v poslední jízdě to začalo prskat. Dokud to nezačalo, neměl jsem jistotu, že je to ono. Jedenáct bodů dobrých, konkurence tady je. Kopřivnice to nebyla, ale bylo to tvrdé.“ V Pražanově depu tedy převládal optimismus. „Jsem spokojen,“ řekl. „Je třeba být v šestce. V pohodě, v klidu, přežít a užít si. A dostat se do mistrovství světa, aby se se mnou počítalo.“

„Řek‘ jsem, že nejedu, tak nejedu,“ vysvětloval Aleš Dryml důvody, proč zastavil v dodatkové jízdě už ihned po vylétnutí pásky. „Rozjezd byla hloupost. Máme jedenáct bodů, nešlo o nic jinýho než o věnec. Rozhodli jsme se, že si hodíme korunou, vylosovali to a pak nám řekli, že podle pravidel musíme jet.“ A jak by Aleš Dryml ohodnotil své účinkování v celém mítinku? „Nebylo to perfektní,“ připustil. „Zejtra jsou Pardubice a tak musím zapomenout. Budu mít trošku jinej‘ motor. Je to seriál, zejtra a v Liberci uvidím.“

„Škoda té jedné jízdy,“ litoval Martin Vaculík své diskvalifikace za způsobení pádu Jana Jaroše v rozjížďce s číslem třináct. „Měl jsem možná počkat, ale co?! On mi to tam dal dvakrát. A jsem rád, že je zdravý.“ Nebýt nešastné kolize, skončil by obhájce titulu mezi nejlepšími třemi, což by mohlo indikovat návrat staré formy. „Celkově byl závod dobrý,“ neskrýval Martin Vaculík na rozdíl od obou extralig svou spokojenost. „Poprvé jel motor, děkuji ladiči v Rzeszowě. Doufám, že to půjde dál.“

„Zatahoval se motor,“ vysvětloval Matěj Kůs svůj hubený zisk z počátku závodu. „A najednou to šlo. Na stejným motoru pojedu i zejtra. První dvě jízdy to nejelo, má to dost najeto, musí se to rozebrat.“ Vzhledem ke skvěl fazóně asi sedmá příčka neodpovídala původním ambicím pražského juniora. „Dělal jsem si větší,“ připustil. „Ale v Pardubicích se chci ukázat, samozřejmě.“

„Jde to,“ konstatoval Josef Franc. „Není to zklamání. Počítal jsem, že do pátýho místa to bude úspěch. Zkoušíme, co se dá zlepšovat. Asi nebude spokojenost, počítal jsem, že se budu trápit. Viděl jsem kocoury, jak jim to jede. Uvidíme zejtra.“

1. Luboš Tomíček, Praha	3 3 2 3 3	14
2. Lukáš Dryml, Pardubice	1 2 3 3 3	12
3. Filip Šitera, Plzeň	2 3 1 3 2	11+3
4. Adrian Rymel, Praha	3 3 2 2 1	11+2
5. Aleš Dryml, Pardubice	2 2 2 2 3	11+R
6. Martin Vaculík, Slaný	3 2 3 U 2	10
7. Matěj Kůs, Praha	1 0 3 3 2	9
8. Josef Franc, Praha	3 1 1 2 1	8
9. Jan Jaroš, Praha	2 3 0 2 0	7
10. Hynek Štichauer, Pardubice	1 1 1 1 3	7
11. Adam Vandírek, Praha	0 1 3 1 0	5
12. Pavel Ondrašík, Praha	2 0 0 1 2	5
13. Adrian Pluska, Slaný (PL)	0 2 0 1 1	4
14. Martin Málek, Slaný	1 1 2 0 0	4
15. Vladimír Višváder, Liberec	0 0 1 0 0	1
16. Michael Hádek, Plzeň (res)	1	1
17. Richard Wolff, Praha	R 0 0 E M	0
res Martin Gavenda, Praha		DNR

Vložené jízdy 125 ccm:

I	Zdeněk Vrba, Jaroslav Hladký, Ondřej Veverka, Roman Nádvorník
II	Zdeněk Vrba, Jaroslav Hladký, Ondřej Veverka, Jiří Brummer

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)