AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Kopřivnice – 4. května
Jan Jaroš triumfoval v dnešním semifinálovém závodě mistrovství republiky jednotlivců v Kopřivnici, aniž by ztratil jediný bod. Profitoval především z dobrých startů a také skutečnosti, že vzhledem ke specifikům rozpisu na čtyři série ani jednou nenarazil na Matěje Kůse. Ten si na severomoravském obru mezi ovály počínal neméně suverénně a o punc neporazitelnosti jej připravil jedině Martin Málek v rozjížďce s číslem třináct. Díky tomu jeho bodovou bilanci vyrovnal Hynek Štichauer, jenž ztratil jediný bod s Janem Jarošem. V dodatkové jízdě o stříbrný věnec se prosadil pražský závodník. V boji o osm postupových míst a dva náhradnické posty došlo pouze k minimu překvapujících výsledků. Do kategorie senzací ovšem spadá vyřazení Tomáše Suchánka, který skončil až třináctý.

Závody bez kvalifikace a kvalifikace bez závodů
Kopřivnice vítala semifinalisty ne zrovna přívětivou tváří. Zatímco všude po cestě se obloha pouze nanejvýš zachmuřila, tady krátce před polednem dešové mraky už svou hrozbu přeměnily ve skutek. Nicméně šlo naštěstí o pouhou epizodu a mezi početnými diváky v ochozech nechybělo ani sluníčko.

Do poslední chvíle visel otazník nad kvalifikací. Všechny teorie směřovaly, že se sejde maximálně osm jejích účastníků, takže vzhledem k rovnosti s počtem volných míst v hlavním závodě bude zrušena. Jenže nakonec se objevil i Krzysztof Nowacki, by mu česká licence nebyla prozatím vydána.

„Problémy jsou od toho, aby se řešily,“ konstatoval Petr Moravec, předseda VV SPD v roli předsedy jury. Na krizovou situaci byl připraven a polského závodníka vybavil plastikovou kartičkou s českým lvem přímo na místě.

A tak vše nasvědčovalo, že se kvalifikace před semifinálovým závodem ranku mistrovství republiky jednotlivců vůbec poprvé v historii přece jen uskuteční. Nakonec se však nedostavil přímo nasazený Pavel Fuksa. Petr Moravec mohl všem přítomným uchazečům o postup sdělit, že se všichni kvalifikovali bez boje.

Zatímco kvalifikace padla, někteří už závodili. Luboš Tomíček se vracel z Anglie a už předem bylo jasné, že s dodávkou by přesun na severní Moravu nemusel stihnout. A tak otec Luboš, maminka Ivana a mechanik Miroslav Mihule vyrazili napřed. Pražský závodník poprosil o odvoz Pavla Fišera. Ten jej krátce před půl desátou naložil na pražské Ruzyni. Cestou se stavili občerstvit se na benzínové pumpě, přesto se vedoucí fotograf magazínu speedwayA-Z stačil ještě před vypuknutím semifinále v Kopřivnici v naprostém klidu naobědvat.

Mnohem dramatičtější zážitek měl za sebou Martin Málek. Vdávala se mu sestřenice a on vyrazil po Rackové cosi vyřídit na svém skútru. Kvůli pár metrům si nebral přilbu. Jenže co čert nechtěl, ze zatáčky vyjel přímo proti policejní hlídce. Slánský závodník věděl, co bude následovat, proto pádil přímo k domovu. Protože se elektrická vrata otevírají domovu, skryl se policistům mezi tújemi svého rodinného domu. Mohl tak slavit své první dnešní vítězství. Spravedlnost jej však přesto dostihla, protože šlo o triumf takřka poslední…

Triumf vystavěný na rychlých startech
Kopřivnický závod měl svého suveréna v osobě Jana Jaroše. Motokrosová průprava mu mohla pohyb na děravém ovále ulehčit. Nicméně pražský závodník nenechával nic náhodě. Nastavil svůj motocykl především na bleskové starty, by za cenu určité ztráty rychlosti.

O tom, že tato strategie vychází se mohl přesvědčit už v rozjížďce s číslem pět. Na pohyb pásky reagoval sice rychleji Hynek Štichauer, nicméně byl to právě Jan Jaroš, kdo vyjel z první zatáčky na čele. Ani v osmé, ani v jedenácté jízdě už nezaváhal a vyhrál ve stylu start – cíl. „Dráha je pro všechny stejná,“ krčil rameny, že v otázce hromadění bodů nemá konkurenci.

Největší patálie mu způsobil v poslední sérii Luboš Tomíček. Odstartoval jako první, ovšem Jan Jaroš nebyl dnes v rozpoložení na dělání kompromisů. Vnitřkem prvního oblouku pronikl do vedení, aby vzápětí rázně zpacifikoval militantní snahy svého klubového kolegy. Když jej odmávala šachovnicová vlajka, byl celkový triumf jeho.

Rozpis pro dvacet závodníků na dvacet jízd má totiž o sérii méně. A tak se stane, že někteří závodníci na sebe na dráze vůbec nenarazí. Jako kupříkladu Jan Jaroš a Matěj Kůs, i když se zpočátku rýsovala alternativa jejich vzájemného měření sil v rozjezdu o zlatý věnec.

Pražský junior po závodech označil svou dnešní přítomnost v Kopřivnici za úlet z loňské sezóny, v níž se ve Slaném nedostal mezi nejlepších osm. A tak se rázně vydal přesvědčovat všechny, že sem vlastně výkonnostně nepatří.

Ještě před nájezdem do první zatáčky rozjížďky s číslem dvě sebral vedení Michaelu Hádkovi. Vítězství bral i v desáté jízdě, v jejímž první zatáčce objel Luboše Tomíčka. Stroj na tři body se zastavil až ve třinácté rozjížďce. Matěj Kůs tentokrát odstartoval nejlépe, jenže v prvním výjezdu se do čela prosadil Martin Málek.

„Věděl jsem o něm, ale nechtěl jsem ho zprasit,“ komentoval Matěj Kůs svou bodovou ztrátu. Jak se záhy ukázalo, nikdo jiný už jeho cestu nedokázal zkřížit. V šestnácté jízdě hrál velké sólo, ovšem na start musel ještě jednou. Jeho skóre totiž vyrovnal Hynek Štichauer.

Ani pardubický závodník nepřipouštěl v dnešním klání žádné pochyby, že by měl ve finálové šestnáctce chybět. Na úvod mu sice sebral vedení Jan Jaroš, avšak od té chvíle protínal zelený motocykl mety svých rozjížděk vždy jako první. V prvním výjezdu deváté jízdy se nenechal objet dotěrným Martinem Málkem. Rozjížďky s číslem dvanáct a osmnáct vyhrál stylem start – cíl.

„Když odjedu, odjedu, jinak se na to vykácím,“ byla filozofie, s níž Hynek Štichauer nastupoval do rozjezdu. Záhy se ukázalo, že tentokrát bude platit plán B. Matěj Kůs předvedl brilantní start. Upaloval pro další vítězství, zatímco jeho pardubický rival bavil publikum jízdou po zadním kole.

Smůla vesměs bez fatálních důsledků
Každý závod, z něhož se někam postupuje, má své smolaře. Dnes se v Kopřivnici vesměs za smůlu neplatilo osudovým vyřazením z finálové části šampionátu. S jedinou výjimkou Tomáše Suchánka. Třinácté místo nečekal ani on sám, a to tím spíše, měl-li Kopřivnici doposud spojenou s místem svého nejlepšího výsledku v šampionátu. A to ještě ke všemu začal brilantním triumfem ve třetí jízdě. Žádný div, že mu po závodech nebylo příliš do řeči.

Do kategorie smolařů, kteří mohli hovořit o nějaké ztrátě, by šlo zařadit i Michaela Hádka. Pech začal už možná vylosováním startovního čísla. Pětka na zádech ho poslala do jediné lehčí jízdy. A co čert nechtěl, v ní zrovna chytly saze v Martinu Gavendovi. Objetí plzeňského juniora v první zatáčce mu nadělilo tři body a nakonec i místo druhého náhradníka.

By byl Michael Hádek hodně vidět v popředí také ve svých zbývajících třech vystoupeních na kopřivnickém obru, nakonec měl v kolonce u svého jména sedm bodů. Paní Štěstěna se však nad ním smilovala a nabídla mu ještě jednu šanci. Adrian Pluska musel ve druhém kole rozjížďky s číslem šestnáct zastavit kvůli upadlému háku. A ukazatel jeho skóre se rovněž zastavil na sedmi.

V dodatkové jízdě se však prosadil slánský Polák s českou licencí. Michael Hádek láteřil na svůj špatný start a připomínal, že náhradníkem byl už loni. Jenže letos postoupil přímo, loni se před ním brána slánského depa otevřela až po zranění Adama Vandírka.

O smůle hovořil rovněž Richard Wolff. V Kopřivnici má možná více příznivců než v Praze a řada z nich brala jeho účast jako jistou náhradu Adriana Rymela. Mechanik si popletl lamely a tak se po první sérii měnila u Wolffů spojka. Pražský závodník posléze zvýšil své šance, když v poslední zatáčce desáté jízdy sebral druhé místo Luboši Tomíčkovi.

„Docela to bolí,“ hodnotil náraz cejchy od zadního kola svého klubového kolegy a dával si stejně jako celá řada ostatních kusy lepenkové krabice pod kombinézu. „Ale teď mám chrániče, bude to dobrý.“ Improvizovanou ochranu však nepotřeboval, protože své poslední dvě jízdy vedl prakticky celé. Na víc než čtvrté místo před Martinem Málkem to ovšem při absenci páté série nestačilo.

Standardním výkonem se mezi finalisty dostali i Adam Vandírek, Luboš Tomíček a Vladimír Višváder. Ten si postupem mezi českou špičku okořenil dvacátý rok své aktivní kariéry. Zadělal si na něj především svým vítězstvím v šesté jízdě, kdy celá čtyři kola držel na uzdě Adama Vandírka.

„Jel jsem lajnu po hlubokém materiálu,“ popisoval v depu své vítězství. „Adam mě dojížděl, ale slyšel jsem ho a věděl, kde je.“ A tak zatímco Kopřivnice v červenci 2004 a dnes mohla v Tomáši Suchánkovi vzbuzovat nepříjemné asociace, Vladimír Višváder poskytl přesně opačný příklad. Tehdy jel mezi elitní šestnáctkou naposledy, nyní se tady do ní po čtyřech letech vrátil.

Hlasy z depa
„Po dlouhý době jsem udělal opravdu čistou kompletku,“ radoval se Jan Jaroš. „V Polsku jsem k tomu měl blízko. Motor od Hláči byl super, bomba, velký díky za něj! Jelo to parádně.“ Kopřivnický ovál je spíše strašákem, nicméně pražský závodník se po něm pohyboval s překvapující ladností. „Říkám, že dráha je pro každýho stejná,“ svěřil se se svým receptem. „Záleží na jezdci, jak se s tím vypořádá. Základem byly dobrý starty. Pak se jede líp než, když dostáváš cejchu. Proto jsem to udělal, aby motorka odjela od startu, i když nebyla pak tak rychlá.“

„Dobrý,“ vystihl své účinkování stručně Matěj Kůs. „Jel jsem na postup a jsem rád, že jsem postoupil. A byl na bedně. Dneska jsem měl plán zatáhnout, postoupit a nezranit se.“ A přitom nebýt porážky od Martina Málka, rozjížděl by se s Janem Jarošem o vítězství. „Věděl jsem o něm, ale nechtěl ho zprasit,“ popisoval Matěj Kůs svůj duel se slánským závodníkem. „Ve finále bych se choval jinak a místo mu nenechal. Finále se začíná od nuly. Semifinále beru jako samozřejmost a úlet z loňský sezóny, že jsem nebyl do tý osmičky. Doufám, že teď budu do pětky.“

„Postoupil jsem,“ netajil se Hynek Štichauer svou radostí po svém návratu z rozjezdu s Matějem Kůsem, by prohraného. „Jsem rád, že se to povedlo a nemusel jsem se stresovat. Cíl splněn, ve finále se začíná od nuly.“ A jak to bylo v dodatkové jízdě? „Říkal jsem si, když odjedu, odjedu, jinak se na to vykácím,“ vysvětlil, proč se diváci záhy dočkali efektní jízdy po zadním kole v jeho podání. „Na zadním se nadřeš víc než normálně. Je to tady šišatý a měl jsem strach, abych se nepřevrátil.“

„Mechanik je od starýho vola pitomec syn,“ láteřil Richard Wolff. „Udělal jsem mu popisky na lamely, ale on tam dal něco jinýho. Musel jsem po první jízdě vyhodit spojku. Jseš trošku víc rozhozenej‘.“ Richard Wolff nakonec skončil před publikem, které ho obdivuje, těsně pod stupni vítězů. „Včera večer okolo desátý jsem si řek‘, že jedu pro diváky,“ řekl. „Pořád jsem ve stresu, chce se to uvolnit. Ale nelíbí se mi tenhle systém. Je nespravedlivej‘, pár lidí je poškozenejch‘.Mělo se jet normálním rozpisem.“

„Myslel jsem, že to bude lepší,“ připustil Martin Málek. „Postup se počítá, ale tady se cejtím jako na domácí dráze. Mám to sem kousek a mám to tady rád. Ale pátý místo je na ten rozpis slušné.“ A co chybělo na pódium? „Rozhodovaly starty,“ reagoval. „A ty mi tradičně nešly. Ale dneska ráno jsem už vyhrál ten závod proti policajtům, tak sem radši jezdil opatrně (smích). Uvidíme, jak ve finále.“

„Kopřivnice se nezměnila a já asi taky ne,“ filozofoval Luboš Tomíček. „Postoupil jsem a nemusel do žádnýho rozjezdu. Jsem rád, že jsem nejel přes závit a zbytečně se nezranil. Tahle dráha opravdu nepatří k oblíbeným. Jsem rád, že to dopadlo.“ Chleba se ovšem začne lámat až v půlce měsíce. „Finále je od začátku,“ souhlasil. „Bude, doufám, lepší než loni. Ten tejden mám v pondělí Coventry, úterý Prahu, středu Pardubice, čtvrtek Swindon, pátek Arenu, neděli polskou ligu a pondělí Coventry. Chytit se na správným místě je těžký.“

„Povedlo se to,“ komentoval Vladimír Višváder svůj postup do finále po čtyřech letech. „Všichni říkali, že tady postoupím. Zlomilo se to ve druhý jízdě, kde jsem podržel Adama. Jelo se mi lehce, ani mě nebolely ruce. A tak se budu připravovat na finále.“

„Spokojenost,“ vystihl stručně své pocity Adam Vandírek. „Bedna by byla lepší, ale to dnes nehrálo roli. Důležitý bylo postoupit. Ve finále se rozhoduje. Hlavní je, že to všichni přežili. Bál jsem se, že nepostoupím, byli tu dobrý jezdci. V Polsku se mi nevedlo, bylo to asi mnou a tak jsem rád, že jsem postoupil.“ Jak pražský junior řekl, klíčové budou finálové závody. „Závodit se bude až ve finále,“ zdůraznil. „Jsem rád, že vyhrál Honza. Tomu jsem to přál, zaslouží si to.“

„Na hovno start,“ líčil Michael Hádek rozhodující okamžiky dodatkové jízdy s Adrianem Pluskou. „Dal mi taky nažrat pěknou cejchu. Cejcha tady bolí jako kráva. Jsem nažranej‘ prachu a zbitej‘. Škoda.“ Plzeňský junior se do finálové části šampionátu dostal jako náhradník. „To jsem byl loni taky,“ připomněl. „Starty, starty, starty… Jsou na dvě věci. Nechci se na to vymlouvat, ale trojka a čtyřka byla mokřejší. Věřím, že startovat odtamtud, byl bych tam.“

1. Jan Jaroš, Praha	3 3 3 3	12
2. Matěj Kůs, Praha	3 3 2 3	11+3
3. Hynek Štichauer, Pardubice	2 3 3 3	11+2
4. Richard Wolff, Praha	1 2 3 3	9
5. Martin Málek, Slaný	2 2 3 2	9
6. Luboš Tomíček, Praha	3 1 2 2	8
7. Vladimír Višváder, Liberec	1 3 2 2	8
8. Adam Vandírek, Praha	2 2 3 1	8
9. Adrian Pluska, Slaný (PL)*	3 2 2 E	7+3
10. Michael Hádek, Plzeň	2 2 1 2	7+2
11. Martin Gavenda, Praha	1 3 1 1	6
12. Jaroslav Petrák, Pardubice*	0 1 1 3	5
13. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 R 1 1	5
14. Antonín Galliani, Praha*	1 1 0 2	4
15. Michal Dudek, Slaný*	2 0 1 1	4
16. Jan Holub, Plzeň*	0 0 2 0	2
17. Krzysztof Nowacki, Plzeň (PL)*	0 1 X 1	2
18. Petr Babička, Slaný*	0 1 0 0	1
19. Lukáš Hromádka, Mšeno*	1 0 0 ex	1
20. Jaromír Otruba, Mšeno*	0 0 0 0	0

Poznámka: Lukáš Hromádka byl v rozjížďce s číslem devatenáct předjet o kolo. Zamýšlená kvalifikace byla zrušena kvůli nízkému počtu uchazečů – jsou označeni hvězdičkou. Z přímo nasazených nepřijel Pavel Fuksa.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)