Církvice – 6. září
Již třikrát v životě si vyzkoušel, jaké to je být třetím nejlepším plochodrážníkem světa. Poprvé před pěti lety, kdy dovezl bronz ze světového šampionátu na dlouhé dráze. Potom loni s nároďákem při nezapomenutelném závodě družstev v Mariánských Lázních. A nakonec krátce před nedělní půlnocí ve francouzském Morizes, kdy také neváhal aplaudovat českým kolibříkům, kteří si stejně jako on domů importovali cenné kovy. Josef Franc se však cestou ze sladké Francie magazínu speedwayA-Z svěřil, že by ve světě nechtěl být vnímán jako věčně třetí, nýbrž ideálně jako věčně první.

 

Žádné spekulace o bronzu

Před vyvrcholením letošního mistrovství světa na dlouhé dráze už Josef Franc nemohl prakticky ohrozit ani leadera Mathieu Tresarrieu, ani Michaela Härtela, jenž se čtyřbodovým odstupem také nepřestal snít o titulu světového šampióna. Mohl však sebrat bronz Stephanu Kattovi, za nímž byl o bod pozadu stejně jako James Shanes s továrním motocyklem Jawa.

„Pomaličku jsem sbíral bodík po bodíku,“ přibližuje pražský závodník svou strategii při klíčovém podniku v Morizes. „Snažil jsem se získat náskok, kdybych něco pokazil.“

Opatrnost však nakonec nebyla potřeba, jelikož Josef Franc hladce proniknul nejen do semifinále, ale posléze i do finále. Stephan Katt přitom vypadl z boje o bronz již po základní části. Konečnou zastávkou Jamese Shanese se stalo semifinále. Byť se už mohl těšit na houpání bronzové medaile na krku, pražský borec si přichystal další show pro finálovou rozjížďku.

„Opatrná strategie nakonec nebyla potřeba,“ usmívá se Josef Franc. „Povedlo se, je ale pravda že jednu, dvě jízdy, ne že bych vyloženě zkazil, ale šel jsem z druhýho místa na třetí. Ve finále jsem ale Härtela předjel z třetího na třetí. Bojoval o zlato, byl ale nasranej‘, ale stejně se mu nedařilo stahovat body na Mathieu.“

 

Velký apetit po světovém titulu

A tak Josef Franc spolu se svým věrným doprovodem skládající se ze Zdeňka Schneiderwinda, Jiřího Georgieva a Jakuba Fencla naložil nejen motocykly a závodnické propriety, ale především ceny, mezi nimiž se nejvíce vyjímala bronzová medaile z mistrovství světa.

„Výbornej‘ pocit,“ je znát z hlasu Josefa France spokojenost nad třetím bronzem, který ve světě dlouhých drah získal. „Já těm medailím říkám trojčátka. Tři trojky. Musím začít shánět prostor, kam to všechno dávat. Skříně už jsou plný.“

V českém šampionátu je Josef Franc věčně druhý, dalo by se říct, že ve světě bude věčně třetí? „Je to hezkej‘ pocit,“ je Josef Franc při takové narážce hned o poznání vážnější. „Nemusí se to opakovat, ale rád bych sáhnul i po něčem lepším.“

Lepší než on ve světovém šampionátu na dlouhé dráze z českých plochodrážníků byli pouze Jiří Štancl a Aleš Dryml s dvojicí svých stříbrných medailí. „Chci spíš bejt‘ věčně první,“ říká Josef Franc upřímně. „Už kvůli tomu Zdendovi bych chtěl zkusit titul, přál bych mu to. A klukům mechanikům taky, oni by jinak se mnou přestali jezdit.“

Bez lavírování mezi seriózní odpovědí a žertem by to nebyl ani Josef Franc. „Závody byly hezký,“ vrací se k sobotnímu Morizes, přičemž neváhá složit hold kvartetu českých závodníků v sedlech stopětadvacítek. „Musím pochválit prcky, jeli moc pěkně. Třeba Milan Dobiáš jako to mastil po venku, ale obrovskou pochvalu si zaslouží všichni.“

 

Nebesa možná tuší, ale závodník ví

Pouze Antonín Šváb, Milan Špinka a Lukáš Dryml se dokázali ozdobit titulem plochodrážního mistra světa. Josef Franc bude o vítězství v dlouhodrážním šampionátu usilovat hned napřesrok, protože se jednak v seriálu udržel a jednak se sem kvalifikoval po triumfu v challenge. Nicméně portfolio medailí by se přece mohlo rozšířit ještě tento měsíc…

„Tohle nebudu komentovat,“ reaguje Josef Franc na letmou připomínku mistrovství světa družstev na dlouhé dráze, jež se v Rodenu koná předposlední zářijovou neděli. „Jestli bude medaile nebo nebude, to ví bůh.“

Nicméně závodnické srdce přece jen velí k dodatku hodícímu se materialistickému filozofickému názoru na svět. „Musíme se o to poprat!“ uzavírá Josef Franc.

Trojice nejlepších mužů dlouhodrážního světa: Michael Härtel, Mathieu Tresarrieu a Josef Franc

Foto: Karel Herman, Jiří Georgiev, tým Daniela Klímy a archív Josefa France