Krasnogorsk – 16. a 17. února
Již třicáté jubilejní mistrovství světa družstev na ledové ploché dráze se konalo o druhém únorovém víkendu v ruském Krasnogorsku. Městečko nacházející se v Moskevské oblasti, čtrnáct kilometrů východně od ruské metropole se může pochlubit s továrnou na výrobu světoznámých fotoaparátů Zenit. Víceúčelový stadion Zorkij s desetitisícovou kapacitou a dvěma krytými tribunami, výborným zázemím, světelnou tabulí a umělým osvětlením po oba dva dny byl svědkem řady krásných jízd a ruského triumfu.

S třpytivým zrcadlem uprostřed
Přírodní dráha, která je vytvořena na atletickém ovále, dovolovala všem aktérům předvést své schopnosti a umění z jakékoliv startovní pozice. Zajímavostí krasnogoského stadionu je, že uprostřed oválu se nachází ledová plocha velikosti fotbalového hřiště, která se třpytí, jak zrcadlo. Tato plocha je určena u nás k méně známému sportu – hokeji s míčkem, kde proti sobě hraje jedenáct hráčů na každé straně a na branky z házené. Místní klub se účastní nejvyšší ruské soutěže a průměrná návštěva na zápasech se pohybuje okolo sedmi tisíc diváků.

Od úvodních jízd sobotního programu nenechali domácí jezdci nikoho na pochybách a v čele s trojnásobným šampiónem posledních let Nikolajem Krasnikovem, potvrdili roli velkých favoritů závodu. Po polovině závodu se zaslouženě ujali vedení se 27 body s náskokem čtyř bodů na druhé Rakousko opírající se o výkony mistra Evropy z polského Sanoku Franze Zorna. Třetí místo po sobotě drželo Finsko.

Čeští reprezentanti v sestavě Jan a Antonín Klatovský a Jan Pecina drželi naději na medailové umístění a po jednadvaceti jízdách úvodního dne z pátého místa ztráceli pouhé dva body na bronz. Naopak velkým zklamáním byly výkony německých jezdců. Švýcarský tým plnil roli outsidera závodu dokonale.

Po oba dva dny závod doprovázelo slunečné počasí a teplota okolo mínus deseti stupňů Celsia. Při každém vjetí ruských ledařských mistrů na ovál a po celou dobu jejich účinkování hnalo výtečné publikum své miláčky za titulem s hromovým pokřikem „Rassia“. Celkově čtrnáctý titul a šestý v řadě byl nejlepším dárkem pro skvělý šest a půltisícový dav na stadionu.

Antonín Klatovský předvedl skvělý výkon a v jedné z jízd dokázal uzmout bod Rusům, když porazil Stanislava Archipova. Nechybělo moc, aby v této jízdě i triumfoval. Celkově jeho pětadvacet bodů mluví za vše. Jeho bratr Jan Klatovský se kromě povinných bodů z duelu se Švýcarskem nedokázal příliš prosadit a nasbíral pouhých šest bodů. Jan Pecina se do závodu nezapojil.

Po rakouském atentátu bez rozjezdu
Náš tým sklízel i přesto obrovské ovace a sympatie domácího publika. Antonín Klatovský bavil ruské diváky tradiční holubičkou po každé vítězné jízdě. Finský prapor držel vysoko Antti Aakko, který se zároveň stal nejúspěšnějším mužem celého víkendu s 29 body.

Do poslední jízdy byl boj o stříbrné medaile napínavý. Shodou okolností o konečném pořadí na stupni vítězů rozhodovala poslední dvaačtyřicátá jízda, která svedla do souboje český tým proti Rakousku. Po startu jízdy se ujal vedení Franz Zorn následován našimi jezdci.

Na chvostu se pohyboval druhý z Rakušanů Harald Simon. V poslední zatáčce zmiňovaný jezdec nevybíravě podjel Jana Klatovského a získal rozhodující bod pro rakouský tým. Nebýt tohoto manévru, jela by se dodatková jízda o druhé místo. Rozhodčí závodu Maďar István Darago vše nechal bez povšimnutí.

Jan Klatovský kontakt neustál a proletěl cílem vzduchem mimo svůj stroj. Poté ležel nehybně na ovále a diváci ztuhli. Po chvilce ticha náš jezdec vstal a sklidil obrovský aplaus. S odřeným a zkrvavělým obličejem vše okomentoval slovy: „Zase Simon, asi je to kámoš, ale já mu ještě ukážu, není všem dnům konec.“

Antonín Klatovský se svěřil, že je trošku zklamán. „Čekal jsem po prvním dnu větší boj o medaili, ale být pátý na světě není také špatné, formu mám a chci se prosadit co nejlépe za týden v Saransku.“ Tam začíná již následující víkend Grand Prix jednotlivců první dvojicí závodů.

Foto: Petr Makušev – www.sportphoto.cz a Jiří Geogijev